pondělí 29. září 2008

Kapitola č. 28: Prosím…

Brian právě zápasil s jedním z otcových kotlíků, když se dveře laboratoře potichu otevřely a zpoza nich vykoukla fialová hlava jeho tety Dory.

„Zdravíčko, fešáku, nechceš s tím pomoct?“ zeptala se vesele a přestože chlapcovy oči na malou chvilku zazářily radostí, vzápětí pohasly a jeho radost vystřídal smutek.

„Rád bych, ale jako bys nevěděla, že na to otec přijde a bude zle,“ odpověděl nabručeně a hodil kartáč do umývadla.

„Ale co po tom, Severus se vždy tváří jako by snědl kaktus, ale co oko nevidí…“ šibalsky na něj mrkla a stačil jediný přesný pohyb hůlkou a kotlíky se začaly čistit samy.

Oba se skvěle bavili, dokud se dveře s hlasitým třesknutím neotevřely a v nich nestál nikdo jiný, než Severus sám, v celé své kráse.

„Vidím, že tě to čištění vážně baví, takže si ho zopakuješ každý víkend do konce měsíce,“ zahřměl na chlapce přísně.

„Ale tati, já jsem…“ chtěl protestovat, ale otcův přísný pohled ho umlčel.

„Teď jdi do svého pokoje,“ přikázal Severus autoritativně a jen co se za chlapcem zavřely dveře, přešel ke stolu, připravený pustit se do vaření.

„Jsi na něj moc přísný, Severusi,“ vyčítala mu Tonksová a nezalekla se jeho hrozivého pohledu.

„A ty se mi snažíš podkopat autoritu u mého vlastního syna,“ vrátil jí.

„Ne autoritu otce, ale jednoho velmi protivného profesora. Vzpamatuj se, Severusi! Co by ti to udělalo, kdyby ses k němu choval víc jako k synovi než neposlušnému studentovi?“ vedla si dále svou.

„Máš pocit, že s ním jednám jako se studentem? Jednou jím skutečně bude, ale věř mi, že teď mi jde jen o jedno. Chci z něho vychovat poctivého a slušného člověka.“

„Doteď ses o jeho výchovu příliš nezajímal a věř tomu nebo ne, Calwen to zvládla obdivuhodně,“ vybuchla, ale ve chvíli, kdy ta slova vyklouzla z jejích úst, věděla, že přestřelila. To už byl ale Severus vytočený do krajnosti.

„Chceš tím říct, že nejsem schopný vychovat své syny? Oh jistě, Harryho přece vychoval Black s tím tvým vlkodlakem, že? A to, že byl chlapec vychovaný a poslušný jsi jaksi opomenula, anebo si myslíš, že se takové děti rodí přirozeně?“ křikl na ni a jeho pohled by mohl zabíjet.

„Samozřejmě, že byl vychovaný. Jak by taky ne, když za každou malou chybu dostal trest. A netvrď mi, že to není pravda… dobře vím, kolik trestů jsi mu udělil jen za prvních pár měsíců v prvním ročníku,“ hádala se s ním a její vlasy nabývaly odstínu ohnivě červené v důsledku hněvu, který pociťovala.

„Ani ve snu tě nenapadlo, že ty tresty byly zástěrkou, abych mohl strávit chvíli se svým synem? To, co bylo mezi mnou a Harrym a všechno ohledně jeho výchovy laskavě přenechej mně a jemu. Když bude mít on pocit, že jsem mu někdy ukřivdil, je dost starý na to, aby mi to řekl sám. A pokud jde o Briana… začíná se u něj projevovat náhodná magie a je třeba ho usměrňovat. Naposledy nechal vybuchnout dveře jen proto, že ho Calwen pokárala, když něco vyvedl. Nemám v plánu nechat ji v tom samotnou a to, o co se snažím, je naučit ho lepšímu sebeovládání. Anebo se chceš nabídnout na opravy tohoto domu pokaždé, když nechá něco vybuchnout?“ zeptal se ledovým hlasem a ona by se nejraději propadla pod zem.

„On… on nechal vybuchnout dveře?“

„Ano, ale co to… že by tento fakt unikl pozornému oku zkušené bystrozorky?“ vysmíval se jí.

„Severusi, já… promiň, vážně jsem neměla…“ koktala ve snaze omluvit se.

„Pro tentokrát tě ušetřím a nerozkrájím jako přísadu do lektvarů, ale napříště si taková obvinění vyprošuji,“ zavrčel podrážděně a sehnul se po jednom z vyčištěných kotlíků. „Teď, jestli dovolíš, měl bych začít pracovat, jinak zůstane Lupin bez své obvyklé dávky a to přece nechceme, že?“ ušklíbnul se a pohledem ji vyprovázel až ke dveřím.

S pokorným výrazem ve tváři ho nechala samotného a šla se podívat, s čím by mohla pomoct své sestře.

„Zdálo se mi to, anebo jste tam na sebe vy dva štěkali jako psi?“ zeptala se Calwen přímo a Dora si jen povzdychla.

„Je to moje chyba… řekla jsem něco, co jsem neměla a vlastně… můžu být ráda, že ještě žiju. Vlastně Snapea téměř nepoznávám. Když došla řeč na Harryho…“ nevěřícně zakroutila hlavou.

„Severus na Harryho nedá dopustit. Sice jen málokdy dává najevo svoje city, ale má ho rád, jak jen otec svého syna může mít. Stejně tak i Briana a Connie, přestože není jeho,“ zastávala se Calwen svého budoucího muže.

„Zřejmě se o Harryho velmi bojí,“ zkonstatovala Dora zkroušeně.

„Bojí? To je slabé slovo,“ opravila ji sestra a postavila před ni šálek s horkým čajem. „Oba o něj máme strach a vím, že kdyby Severus mohl, už dávno by ho šel hledat,“ povzdychla si.

„Už brzy se určitě vrátí,“ ujišťovala ji Tonksová a pohladila ji po ruce. Calwen se na ni vděčně usmála, ale v očích měla strach o celou svou rodinu.

Sirius seděl v jednom z malých domů, které byly obývané zaměstnanci rezervace a sledoval Avelin, která jim připravovala snídani.

„Ještě jsi mi nepověděla, proč jsi tak náhle zmizela,“ začal najednou a její pohled sám o sobě říkal, že by se tomuto tématu nejraději vyhnula.

„Nevím, jestli jsem připravená o tom s tebou hovořit,“ povzdychla si a podala mu hrneček s kávou.

„Avelin, už jsem ti říkal, co k tobě cítím. Já… vážně už nevím, jak ti dokázat, že tě mám rád a ať máš jakýkoli problém, můžeme ho vyřešit společně,“ naléhal na ni už poněkolikáté od včerejšího večera, kdy ho zachránila před Poseidonem.

„Ale ten problém je ve mně a jen já ho můžu vyřešit. Já totiž…“ začala opatrně a ani nevěděla jak, svěřila se mu se svými pocity včetně zmatku, který v ní panoval.

„Chápu,“ řekl Sirius a přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl obejmout. Poddala se mu a vychutnávala si teplo jeho náruče. „Potřebuješ čas, aby sis to v hlavě urovnala a já na tebe nebudu naléhat. Jen si pamatuj jedno, prosím,“ řekl potichu a ona na něj mlčky hleděla v očekávaní toho, co přijde.

„Miluji tě a chci s tebou být. Nevím, jestli na celý život anebo na pár týdnů, ale vím, že bych nám rád dal šanci. Vím, že těch pár dní s tebou bylo tím nejkrásnějším, co jsem kdy zažil a já… nechci tě ztratit,“ šeptal a hleděl přitom do jejích krásných modrých očí.

„Siriusi…“ chtěla něco odpovědět, ale zastavil ji.

„Nechci, abys mi odpověděla hned. Máš času, kolik potřebuješ a já budu čekat, dokud se nerozhodneš,“ odpověděl a letmo ji políbil na čelo. „Nenechej mě čekat dlouho,“ prosil už na odchodu a ona slabě přikývla.

Sirius se rozloučil s Charliem a nezapomněl mu poděkovat za pomoc s Avelin. Bylo mu jasné, co na ně s Albusem ušili, ale byl jim za to vděčný. Neměl sice ještě vyhráno, ale měl naději a ta přece nikdy neumírá.

Dny, zbývající do úplňku uběhly rychleji, než by si Severus přál. Vyučování skončilo a on seděl pohroužený do svých myšlenek, upírajíc pohled do plápolajícího ohně. Ozvalo se klepání a bez toho, aby se namáhal zjišťováním, kdo ho ruší, vyzval návštěvníka, aby vstoupil.

„Je čas, Severusi. Měli bysme vyrazit,“ řekl Albus smutně a on jen stroze přikývl.

Cesta do Chroptící chýše nebyla o nic veselejší než samotná cesta do pekla, aspoň tak to v ten podvečer Severus cítil. Zbývalo už jen pár minut do západu slunce a on věděl, co to znamená. Slunko ještě ani nezašlo a on už pociťoval první známky začínající přeměny. Nebylo to příjemné, ba začínalo to i bolet, ale on zaťal zuby, rozhodnutý nedovolit tomu netvorovi, který v něm rostl, aby ho zlomil.

Peří ohnivého ptáka bylo promočené a ztratilo ze svého jasu, když se fénix z posledních sil vznesl nad krajinou blízko hradu. Slunko už zapadalo a on věděl, že mu nezbývá moc času. Něco mu říkalo, že svého otce najde v Chroptící chýši, a proto zamířil přímo tam. Skrz rozbitou okenní tabuli viděl Severuse křečovitě svírajícího okraje otlučeného stolu a netrpělivě zaklepal na okno, aby ho vpustili dovnitř.

Albus nevěděl, kde se tam vzácný pták objevil tak znenadání, ale když se z fénixe stal chlapec, kterého už téměř oplakali, na nic se neptal a přiběhl k Severusovi, jehož oči se rozšířily úžasem, když spatřil svého syna.

„Harry…“ zachrčel a tvář se mu zkřivila v bolestné grimase.

„Tady jsem, tati. Všechno bude v pořádku, vydrž. Už jen chvilku…“ žádal Harry zoufale a prohledával kapsy svého pláště, aby našel to, co potřeboval. Třesoucí se rukou přiložil otci lahvičku s lektvarem k ústům, ale ten se najednou začal zmítat v bolestivých křečích a skoro mu ji vyrazil z rukou.

„Pomozte mi s ním, pane,“ prosil Harry ředitele a ten chytil Severuse tak, aby mu zabránil v pohybu.

„Vypij to, tati! Pomůže ti to, uvidíš, důvěřuj mi!“ žádal Harry a Severus poslušně vypil celý obsah vzácného elixíru. Avšak to co se stalo potom, nečekal ani jeden z nich.

Oči učitele lektvarů se náhle rozšířily a jeho tělo se třáslo hůř než v horečce.

„TATI!!!“ vykřikl Harry zoufale a po tváři mu stékaly slzy. Nevěděl, co dělat. Mělo to přece fungovat, co udělal špatně? Co se pokazilo? Přišel snad pozdě? „Tati, prosím, vydrž! Bojuj!“ křičel chlapec a nevnímal ruku na svém rameni, která se ho snažila uklidnit. Nevnímal nic okolo sebe, jen otce, který se před ním zmítal v bolestných křečích a on nevěděl, jak to všechno dopadne.

„Prosím…“ šeptal zoufale a svíral jeho ruku ve své dlani tak silně, jakoby mu chtěl předat zbytky vlastní energie, jen aby to konečně ustalo a on byl v pořádku. „Prosím, tati…“

Žádné komentáře: