úterý 19. srpna 2008

Kapitola č. 30: Plán

Od té doby, co Albus našel cestu na tajemný ostrov ukrytý uprostřed neproniknutelné mlhy, uběhly už dva dny. Morgana si po dlouhých letech vychutnávala něčí společnost a kdyby mohla, asi by i přesvědčila Albuse, aby s ní zůstal. Měl však svůj vlastní život a hlavně, důležité poslání. Během těch dvou dní mu vyprávěla o své rodině, o době ve které žila a společně odkrývali mnohá tajemství zádadné krajiny.

Přestože Alovy léčitelské schopnosti byly rozvitnuté víc než dost, s Morganinou pomocí odhalil ještě mnohé možnosti a naučil se jak je rozvíjet stále víc. Naučila ho několik kouzel starověké magie a vysvětlila mu jejich podstatu. Právě to bude potřebovat při rozhodujícím střetnutí s Lenarou.

„Jak ji tedy můžu vyhnat z Aranelina těla? A musím Terezu skutečně zabít?“ zeptal se nakonec, když nadešel čas jeho odchodu.

„Rozhodně to nebude leké.“ povzdechla si Morgana a z velké knihovny vytáhla starou, v kůži vázanou knihu. Chvíli jako by přemýšlela, ale potom se stránky začaly samy od sebe otáčet, až se zastavily tam, kde chtěla.

„Jako kdyby něco v mém životě bylo.“ povzdychl si, ale pod jejím přísným pohledem raději hned zmlkl.
„V první řadě musíš zabít Terezu. Její smrt je nevyhnutelná, protože Lenara nikdy část její duše dobrovolně neopustí. Ví, že by to znamenalo její zkázu a to ona nebude riskovat.“ pokračovala, jako by ji nepřerušil.

„Já ale nechci být vrah. I když ji nemám rád, nechci to udělat. S Lenarou je to jiné. Ona je už....ona už vlastně nežije, jen přežívá v těle mojí dcery.“ zoufal si a složil hlavu do dlaní.

„Rozumím ti, ale zamysli se nad tím. Pokud Terezu nezabiješ, možná dosáhneš toho, že se její duše vytratí z Aranel, ale Lenara zůstane k Tereze navždy připoutaná a mohla by se vrátit.“ vysvětlovala trpělivě a on chápavě přikyvoval.

„V dalším kroku budeš muset Lenařinu duši odpoutat od Aranel. K tomu budeš potřebovat lektvar, ale je tady jeden problém. V této knize, kde se mluví o lektvaru Znovuzrození, byl i recept na ten, který potřebuješ k tomuto účelu. Jenomže...ta stránka chybí a nikde jinde není možné ji najít.“

„Cože? Jak tedy mám vědět, jaký lektvar mám uvařit? Nevzpomínáte si aspoň na přísady, nebo na cokoliv co by mi pomohlo?“ vykřikl zoufale a rukou si prohraboval svoje černé vlasy.

„Obávám se, že ti nemůžu pomoct, ale pokud to někdo dokáže, tak ty. Věřím ti a vím, že nezklameš.“ dodávala mu odvahu a on rezignovaně přikývl. Bude muset zajít za Severusem, pokud mu poradí.

„Když budu mít lektvar, co potom?“

„Jen co Lenařina duše opustí tělo, je třeba ji zahnat kouzlem. To najdeš v této knize a tvou výhodou bude to, že Lenara sama proti tobě nebude moci bojovat. Její síla spočívá ve spojenených magických jádrech všech osob, které ovládá, ale ona sama na tebe nemůže zaútočit, dokud budete na tomto ostrově. Právě proto se toto všechno musí odehrávat na Avalonu.“ vysvětlovala a Albus od překvapení zapomněl zavřít ústa.

„Proč na mě tady na Avalonu nemůže útočit? A vlastně, jak by mohla bojovat, až opustí tělo?“

„Lenara se změní na něco podobného duchovi a přestože to není časté, dokáže čarovat. Jenomže po její smrti jsem očekávala, že tento den nastane a moje ochrané kouzlo sváže její schopnosti v okamžiku, kdy bude sama.“

„Aspoň jedna dobrá zpráva. Tuším, mě tedy nezabije.“ usmál se a pomyslel si, že je to i tak není právě velká útěcha. „Takže ještě jednou. Stane se ze mě vrah, potom musím své dceři nalít do krku lektvar, o kterém ani nevím jestli funguje a když to bude fungovat, stačí jedno kouzlo a Lenara je fuč?“

„Velmi zjednodušeně řečeno, ale v podstatě je to tak. Vím, že se ti to zdá nepředstavitelné, ale pokud se to podaří, bude to fungovat. Lenara zmizne navždy a ty budeš tím, kdo zbavil čarodějnický svět dalšího zla, tak jako kdysi tvůj otec.“ řekla mírně.

„Hm, kdyby táta věděl, že jdu v jeho stopách, asi by tím moc nadšený nebyl. Ale rozumím, co mi chcete říct. Takže když přijdu na to, jak uvařit ten lektvar, musím připravit plán, jak dostat Lenaru a Terezu sem na ostrov. Hm, to bude zajímavé, plavit se pár dní skrz mlhu s vědomím, že mě může Lenara každou chvíli zabít.“ poukázal a k jeho překvapení se Morgana usmála.

„Vem si tento amulet. Když budeš potřebovat najít tento ostrov, jen na mě pomysli a on tě ke mně dovede. Je založený na působení vzájemné pokrevní magie a nebýt toho, že jsi mým potomkem, nikdy by jsi tento ostrov předtím nenašel. Mlhy bývají velmi zrádné a nejeden nešťastník v nich ztratil orientaci a zahynul. Jen přímý potomek strážkyně ostrova ho může najít, přestože mu to bude chvíli trvat.“ vysvětlila a on se podíval na malou skleněnou kuličku zasazenou do stříbrného slunce. Byl ním okouzlen a bez meškání si po pověsil na krk, bezpečně ho ukrývajíce pod hábit.

„Děkuji. Doufám, že se uvidíme co nejdříve, aby tato noční můra konečně skončila.“ povzdechl si a vykročil směrem k okraji ostrova, kde už na něj čekala jeho loďka.

„Vezmi si tuto knihu. Kromě kouzla, které budeš potřebovat, by jsi v ní mohl najít něco užitečného, co by ti pomohlo zachránit dceru.“

Albus s téměř posvátnou úctou vzal do rukou těžkou knihu a nastoupil do člunu. Na malý okamžik se jejich pohledy střetly a obě tváře prosvítil chápavý úsměv. Mlha okolo se rozestoupila jen co Morgana, strážkyně ostrova zvedla ruce a soustředěně zamumlala neznámé kouzlo.

„Buď opatrný a brzy nashledanou.“ loučila se s ním a přála si, aby se viděli co nejdříve. Nejen že její dcera přestane páchat zlo a možná její duše konečně najde klid po smrti, ale i ona sama by mohla konečně najít klid a jít na druhý svět, kde měla být už před mnoha a mnoha lety.

Jen co Albus přistál na břehu, mlhová clona se za ním uzavřela a ukryla svoje tajemství. Vzal do rukou Morganinu knihu a bez váhání se přemístil domů. Nevšiml se přitom dvou postav stojících opodál.

Ne, ne, ne, ne!!!“ křičela Lenara jen co poznala Albuse vystupujícího z člunu. „To se nemělo stát. Přišli jsme pozdě.“ křičela a Tereza se jen krčila v ústraní, vyhýbajíc se hněvu své paní. „Musíme se k němu dostat dřív, než se on dostane k nám. Jdeme Terezo. Skončíme to s Albusem Potterem jednou pro vždy.“ řekla panovačně a její společnice ji bez jediného slova protestů následovala, nevědíce kam. Už dávno zjistila, že jí tato služba nepřinesla to, co čekala a kdyby mohla, už dávno by se od své paní odvrátila. Jenomže nemohla. Nebyla připravená zemřít a tak poslouchala na slovo ženu, která měla její osud ve vlastních rukách, i když se to příčilo jejímu svědomí.

Žádné komentáře: