Kapitola č. 31: Chybějící strana

Cestou z Avalonu použil Albus přívěsek, který mu dala Lilly a oznámil jí, že je na cestě domů. Chtěl vědět jestli se jejich matka už vrátila z Egytpa a když dostal zápornou odpověď, rozhodl se neztrácet čas a hned jak mohl, přemístil se do Prasinek odkud rychlým krokem zamířil přímo k hradu. Neměl nejmenší tušení o tom, že ho někdo sledoval a že rozhodnutí nezastavovat se doma mu zachránilo život.

Lenara s Terezou právě stály před troskami domu v Godrikově dole. Tento obraz už Tereza znala zpaměti. Na jedné straně byla ráda, že neviděla do tváří lidí, kteří zde vydechli, na straně druhé nikomu z nich nepřála takovouto smrt. Zdálo se však, že pro Lenaru bylo toto divadlo skvělým představením. Možná proto, že ona sama přišla o život v plamenech ohně pekelného. Paradoxem bylo, že ji neupálili mudlové, ale čarodějníci.

„Odpuste mi moji troufalost paní, ale pokud pro nás Albus představuje takovou hrozbu, proč ho nezabijeme přímo? V tom domě přece mohla být i jeho matka...“ osmělila se, ale než mohla dopovědět, umlčel ji Lenařin planoucí pohled.

„Víš dobře, že dokud jsem v tomto těle, nemůžu ho zabít. Aspoň ne přímo a pokud jde o jeho rodinu, vždy když jsem se o to pokusila něco se pokazilo. Někdy je nepřímá metoda víc účinná a pokud tam byla jeho matka, máme další osobu z krku. Doufám, že oba shnijí v pekle.“ vrčela nebezpečně.


Jen co Albus zaklepal na dveře ředitelny, ozval se vzrušený šepot na druhé straně. Dveře se trhnutím otevřely a než se stihl vzpamatovat, někdo ho pevně objímal.

„Pro Merlina, Albusi, ty žiješ.“ ozvalo se těsně u jeho ucha a on rozeznal Annin hlas.

„Ann, co se děje? Proč bych neměl žít?“ zeptal se zmateně.

„Mámin dům před chvílí vybuchl. Nevěděli jsme s jitotou jestli půjdeš domů nebo rovnou sem.“ vysvětlila Lilly, která stála vedle strýce Georga a její tvář se konečně trochu uvolnila z bolestné křeče, když si myslela, že Albus byl v domě když se to stalo.

„To ne!“ povzdechl si zoufale. Byl rád za svoje rozhodnutí a za to, že máma zůstala v Egyptě. „Lenara musela zjistit, že jsem byl na Avalonu a vím jak ji zastavit. Zřejmě mě bude chtít zabít a bude jí jedno kolik nevinných lidí přitom zemře. Lilly informuj Jamese a všichni se musíte skrýt někam do bezpečí. Doufám, že se mi podaří co nejdřív udělat co musím a konečně budeme mít klid.“

„Můžete přijí všichni sem. Přestože se Lenaře v minulosti podařilo projít přes naše ochrany, stále je to tady nejbezpečnější a místa je tu víc než dost.“ vložil se do rozhovoru George a Lilly bez váhání vzala do hrsti letaxový prášek a vrátila se domů varovat svou rodinu a bratra.

„Myslíš, že bychom měli varovat i Lis v Egyptě?“ zeptala se Ann s obavami.

„Nemyslím že by se Lenara nyní zaměřovala na někoho jiného než na mě. Když zjistí že jsem nebyl v domě, její první kroky povedou sem. Musíme ochránit hrad.“

„To zařídím, ty se soustřeď na to co musíš udělat. Můžeme ti v tom nějak pomoct?“ žádal ředitel a zkoumavě si ho měřil

„Ne, to musím udělat sám. Ale určitě se mi bude hodit Severusova pomoc. Je tam?“

„Nejsem si jistý, ale zkus to. Určitě ti pomůže jak nejvíc bude moct.“ odpověděl a tak Albus s knihou od Morgany v ruce přešel ke dveřím soukromé laboratoře a potichu zaklepal.

K jeho překvapení našel Severuse v portrétu a jen co uviděl svého žíka a přítele odložil rozečtenou knihu.

„Albusi? S čím ti mohu pomoci?“ zeptal se ho a tázavě zvedl obočí.

„Jak víš že jsem tě přišel požádat o pomoc?“

„No... řekněme, že v posledních několika letech jsi mě moc nenavštěvoval a i to většinou tehdy, když jsi pořeboval mou pomoc. A když vím že teď máš skutečně důležitější věci na práci než tady se mnou rozebírat příhody z mého posmrtného života, je logické, že potřebuješ pomoc.“ uzavřel Severus a samolibě se usmál.

„Promiň, nechtěl jsem aby to vypadala že za tebou chodím jen když tě potřebuju.“ zamračil se Albus a i nevyslovená výčitka v něm vyvolala výčitky svědomí.

„Tak jsem to nemyslel, přece vím, že jsi ty dva roky nebyl trochu ve formě. A pokud jde o současné problémy, máš toho opravdu dost. Takže, s čím ti pomůžů?“

Albus ztěžka dosedl do volného křesla a vypověděl mu všechno co se dozvěděl od Morgany. Když se dostal až k chybějící stránce knihy, začal si Severus klepat ukazováčkem po tváři, což znamenalo, že nad něčím úmorně přemýšlí.

„S vámi Potterovými nemůže jít nikdy nic lehce.“ zamumlal a mladší kouzelník se hlouběji zahrabal do křesla. „Takže se podívejme co tady máme.“ poukázal.

„Ehm, Severusi, nevím, jestli jsem se vyjádřil dostatečně jasně, ale nemáme vůbec nic, co by nám s tím lektvarem pomohlo.“ osmělil se Albus a vysloužil si káravý pohled svého učitele.

„Jsi si jistý, že ty dva riky v komatu nějak nepoškodili tvoje schopnosti v lektvarech?“ odfrkl Severus.

„Cože? Já... o čem to mluvíš?“

„Lenara povstala díky lektvaru znovuzrození. Ty potřebuješ jíný lektvar, který ji vrátí tam, kde byla předtím, jak toho dosáhneš?“ naváděl ho, ale on jako by nebyl schopný rozmýšlet a tak nechápal, co má Severus na mysli.

„Grr, myslel jsem, že mám před sebou inteligentního člověka, ale dobře. Tak si vzpomeň, co jsi udělal, když jsi byl v druhém ročníku.“ zavrčel už dost podrážděně.

„Pro Merlina, Severusi. Před chvílí jsem zase o vlásek unikl smrti, mohl by jsi projevit aspoň trochu pochopení. Co bylo v druhém ročníku? Hm, Blakatúr?“ opáčil.

„Výborně pane Pottere, to bude za dva body pro Nebelvír. Co bylo s tou příšerou?“

„Nechápu kam tím míříš, ale pokud to má něco společného s lektavami, tak jsem vařil protijed.“

„Už se ti konečně rozsvítilo?“ zeptal se Severus a skřížil ruce na prsou.

„Jed... protijed. Počkej, ty si vážně myslíš, že je to tak jednoduché?“ Albusovi se nechtělo věřit, že by řešení jeho problému mohlo být tak jednoduché.

„Většina lektvarů, které mají působit antagonisticky, je založená na podobném principu jako jed a protijed. Sice s malými obměnami, ale v tom bych problém neviděl. Pokud v té své moudré knize máš recept na lektvar Znovuzrození, dokážeš uvařit to, co potřebuješ.“

„Severusi, ty jsi...“ koktal a přemýšlel co říct.

„Ano pane Pottere? Chystáte se mi snad poděkovat?“ zašklebil se a Albus mu věnoval jeden z nejzářivějších úsměvů, jakého byl schopný.

„Tak se do toho pustíme. Jo a díky Severusi.“ řekl a vzal si ze stolu poznámkový blok. Jen co otevřel knihu na potřebné straně, rozproudila se mezi ním a Severusem vášnivá diskuze jako za starých dobrých časů. Když se konečně dopracovali k výslednému receptu, bylo už dávno po půlnoci a zbytek noci si spolu povídali. Příprava lektvaru jim zabere minimálně 5 dní a Albus doufal, že během této doby bude celá jeho rodina v bezpečí.