Kapitola č. 20: Šťastné a Veselé

Harry nespokojeně zamumlal, když mu Severus sebral přikrývku a se škodolibým úsměvem sledoval, jak se mračí.

„Co je? Vždyť jsou prázdniny.“ postěžoval si chlapec a natáhl se pro svou peřinu, ale marně.

„Prázdniny možná, ale všichni ve Velké síni na nás čekají se snídaní. Anebo chceš, aby si mysleli, že jsem tě zabil už první noc?“ popichoval ho i nadále Snape.

„Ne, to ne.“ podvolil se a malátně vstal z postele. „Dej mi 5 minut a můžeme jít.“ zamumlal a zmizel za dveřmi koupelny.

Severus měl pravdu. Všichni už byli ve Velké síni a nadšeně o něčem diskutovali. Uprostřed místnosti stál stůl prostřený asi pro 15 lidí a všichni, učitelé i studenti seděli společně.

„Severusi, Harry, rád vás vidím. Tak jak jste se vyspali?“ zeptal se jich se zářivým úsměvem na rtech Brumbál. Snape po něm hodil zamračený pohled a Harry jen cosi neurčitě zamumlal. Musí to přece vypadat důvěryhodně, říkal si. A zřejmě to tak vypadalo, protože Sirius Black při pohledu na Harryho zlostně odložil svou vidličku a odsunul talíř s nedojedenou snídaní. Pohledem propaloval Snapea a zdálo se, že se musí hodně přemáhat, aby nevyvolal hádku před zraky všech ostatních. Harry se snažil ignorovat napětí u stolu a nabral si plný talíř míchaných vajíček a přidal k tomu pár plátků do křupava opečené slaniny.

„Harry, nešel by ses trochu projít?“ zeptal se Sirius, když to už nemohl vydržet.

„No…já…“ koktal Harry a opatrně pohlédl na Severuse, který se tvářil nezúčastněně a četl denního věštce.

„To je skvělý nápad, Siriusi. Harry určitě uvítá malou procházku, než zase půjde k profesoru Snapeovi. Že, Harry?“ vložil se do hovoru Albus a tím odpověděl za Harryho.

„Jasně.“ usmál se Harry a přestože by raději strávil den se svým otcem, rozhovor s kmotrem ho také lákal. Svůj zimní plášť nechal ve věži, tak si pro něj zaběhl a spolu se Siriusem, který na něj čekal ve vstupní hale, vyšel do zasněžené krajiny. Chvíli kráčeli mlčky, ale Sirius to dlouho nevydržel.

„Tak jak to zvládáš u Snapea?“ nadhodil a soucitně na Harryho pohlédl.

„Ale jo. Mohlo by být hůř.“ odpověděl vyhýbavě a doufal, že se celý jejich rozhovor nebude točit okolo Snapea. Už si sice zvykl, že ho lidé nemají příliš v lásce, ale i tak nesnášel, když se ho nemohl zastat.

„Jsi skvělý chlapec, těch pár dní to určitě zvládneš a příště budu víc naléhat na Brumbála, aby mi dovolil se o tebe postarat tak, jak jsem to slíbil tvým rodičům.“

Harry viděl příležitost a chopil se jí.

„Povíš mi o nich něco víc?“ navrhl a Sirius přikývl.

„James byl jako můj bratr. Poznali jsme se tak, jako ty s Ronem, ve vlaku. Později se k nám přidal i Remus Lupin, toho neznáš a Peter Pettigrew. Jak jsem slyšel, s ním už jsi měl tu čest. Ale o tom bych nerad mluvil. Byli jsme na škole dost známý a dalo by se říct, že od našich časů jsou dvojčata Weysleyovi první, co nám můžou konkurovat v našem lajdáctví. Kolikrát jsme si jen s Jamesem odpykali trest u Filche, ach kde jsou ty časy.“ povzdychl si a na chvilku se úplně ztratil ve svých vzpomínkách.

„A co máma?“ zeptal se zvědavě Harry, když se mu zdálo ticho už příliš dlouhé.

„Lilly byla skvělá. Krásná, milá, vtipná a James byl do ní zblázněný od první chvíle. Řeknu ti, velice se trápil po každém jejím odmítnutí, ale nevzdával to a stále se ji snažil sbalit. Už jsem si myslel, že je to marné a potom se to stalo… James byl v sedmém nebi, a když jsem mu šel za svědka na svatbě, řekl, že je to jeho nejšťastnější den v životě. To samé potom zopakoval, když se dozvěděl, že je Lilly těhotná.“ pohlédl na Harryho a v očích se mu zračila něha. Harry to nevydržel a odvrátil zrak. Sirius mu neustále opakoval, jak moc ho James miloval, ale bylo by to tak, kdyby věděl, že není jeho skutečný otec? Kdyby věděl, že jeho otcem je Severus? Trápilo ho i to, jak moc se mezi sebou nesnášejí tito dva, přitom by tak moc chtěl, aby se to změnilo a oni si rozuměli. Nemusel by pak volit mezi Siriusem a vlastním otcem.

„Proč vlastně tak nenávidíš Snapea?“ zeptal se na to, co ho už hodnou chvíli pálilo na jazyku.

„To je těžké.“ zamyslel se Sirius a pohlédl do dálky, jako by tam našel odpověď na Harryho otázku.

„Je to něco jako mezi tebou a Malfoyem. Prostě se to stalo a přetrvalo dodnes. Dělali jsme si hrozné naschvály, my jemu a on nám. Nakonec to přerostlo do roviny, ze které nebylo cesty zpět a ať by se teď stalo cokoli, těžko by se na to dalo zapomenout. Ale neboj, dohlédnu na to, aby se ti Snape nemstil za to, co bylo mezi ním a Jamesem.“ slíbil a poplácal ho po zádech.

Sirius mu ještě dlouho potom vyprávěl o společných dobrodružstvích s Jamesem a oba se při tom celkem dobře bavili. Okolo oběda zašli za Hagridem, ale zdvořile odmítli jeho vánoční koláčky tvrdé jako skála.

„No, já už bych se asi měl vrátit. Bylo to s vámi super.“ zvedl se a poděkoval jim za krásný společně strávený den.

„Půjdu s tebou.“ rozhodl Sirius a vyšel s Harrym z dřevěné chalupy na kraji lesa. Už se stmívalo a na cestu jim svítil bledý měsíc.

„Něco pro tebe mám, Harry.“ zastavil ho Sirius v polovině cesty k hradu a zpod pláště vytáhl jakýsi balíček.

„Co to je?“ zvědavě se zeptal chlapec a při pohledu na něco, co vypadalo jako dárek, mu oči zasvítily radostí.

„Tvůj vánoční dárek. Je to plášť, který patřil Jamesovi. Užili jsme si díky němu hodně zábavy a vím, že by si přál, abys ho měl ty, Harry.“ vysvětlil a podal mu ho.

„Chceš říct, že je to ten neviditelný plášť, o kterém jsi my vyprávěl?“ žasl chlapec a přímo s úctou převzal jednoduše zabalený balíček.

„Přesně ten. James mi ho jednou půjčil, když jsem měl jistou prácičku pro Brumbála a už jsem neměl příležitost mu ho vrátit.“ posmutněl a Harry si snadno domyslel, že to bylo těsně před jejich smrtí.

„Děkuji.“ zašeptal Harry a objal svého kmotra.

„Šťastné a veselé Vánoce, Harry.“ popřál mu Sirius a hleděl za ním, jak mizí v chodbě do sklepení.

Dveře bytu profesora lektvarů se otevřely a na Harrym spočinul pohled samotného profesora.

„Bavil ses?“ zeptal se mrzutě.

„Celkem ano, ale jsem rád, že jsem tady.“ nevšímal si Harry jeho špatné nálady.

„Skutečně? Měl jsem jiný pocit.“

„Cože? To nemyslíš vážně? Víš, jak jsem se tehdy bál, když mi ředitel oznamoval, kde budu na Vánoce? Chvíli to vypadalo, že mě chtěl nechat u Siriuse.“ přiznal Harry a sedl si do křesla před krbem.

„To je nepravděpodobné. Albus velmi dobře věděl, že budeme trávit Vánoce spolu.“ odpověděl a podal mu teplé kakao a sám si sedl do druhého křesla.

„Musel jsi ho dlouho přesvědčovat?“

„Ani ne, bylo mu jasné že budeš chtít strávit Vánoce se mou, když ví o tom, že jsi můj syn.“ řekl nezaujatě a ze stolu si vzal rozečtenou knihu.

„On to ví? Tak proč jsem to před ním měl tajit?“ nechápavě na něj pohlédl Harry.

„Řekl jsem mu to v ten večer, kdy ses ztratil v lese. Možná jen zkoušel, jak dobře se umíš ovládat.“ pokrčil Snape rameny.

„To jakože si ze mně dělal srandu?“

„Tak nějak. Ne že bych rozuměl jeho smyslu pro humor, ale mohlo být zajímavé sledovat, jak ses z toho chtěl vykroutit.“ zašklebil se Severus a nadobro vzdal snahu začíst se do knihy.

„To teda vůbec nebylo vtipné.“ postěžoval si Harry a bojoval s pokušením zeptat se, co by dělal, kdyby souhlasil se Severusovým návrhem.

„To už by stačilo. Zahrajeme si šachy? Byl jsem totiž zhrozen tvou neschopností porazit pana Weasleyho.“ změnil téma Severus a vytahoval z poličky šachovnici a figurky.

„To se ti řekne. Chtěl bych vidět tebe, jestli by se ti to podařilo. Ron je v tom vážně dobrý.“ obořil se Harry, ale proti hře s otcem nic nenamítal.

Společnou hrou strávili čas až do večeře. Velká síň byla nádherně vyzdobená a na společném stole bylo slavnostně prostřeno. Harry očima přeletěl celou místnost a užíval si tu sváteční atmosféru.

„Drazí přátelé. Jsem rád, že můžu zase sedět tady mezi vámi, mými kolegy, studenty a přáteli.“ promluvil Brumbál a nikdo se neodvážil ho přerušit.

„Přeji vám krásné a ničím nerušené svátky. Ať jsou takové, jaké mají být, a to svátky radosti, pokoje a míru.“ řekl a zvedl číši s vínem k přípitku.

„Šťastné a veselé.“ zaznívalo z každé části stolu a navzájem si přiťukli. Večeře proběhla, v porovnaní se snídaní v pohodové atmosféře a Harry byl rád, že i jeho otec podlehl kouzlu Vánoc a mračil se méně než obvykle.

Do jejich bytu se vrátili těsně před půlnocí a Harry se už těšil do postele. Ne že by byl unavený, ale čím dřív půjde spát, tím dřív bude ráno a on, tak jako jeho spolužáci ve svých domovech objeví pod stromečkem dárky.

„Jak se ti líbila večeře?“ zeptal se se zájmem Severus, když už Harry ležel v posteli.

„Bylo to super. Jsem rád, že jsem tady. Ale cosi tomu chybělo.“ zamyslel se.

„Co?“ Severus naklonil hlavu a zvědavě čekal, co z něho vypadne.

„No přece tvůj vánoční puding.“ řekl pohoršeně, jakoby vysvětloval nějakou primitivní věc malému dítěti.

„Ach, skoro jsem zapomněl.“ pleskl si dlaní na čelo a vytáhl hůlku. Zamumlal kouzelnou formulku, ale Harry nerozuměl jakou a v tom momentu se před ním a Severusem vznášely dva poháry. A v něm? Směs ovoce zalitá čokoládovým pudinkem a to všechno ozdobené šlehačkou a piškotem.

„Páni, tati, ty jsi úžasný.“ vykřikl radostí Harry a vrhl se Snapeovi okolo krku. Hned potom chňapl po svém poháru a s chutí se do něj pustil. Severus na něj chvíli překvapeně hleděl, šokovaný tím jak ho Harry oslovil. Doufal v to od té doby co se Harry dozvěděl, že je jeho otcem. Když však Harry stále zůstával u oslovování křestním jménem, nechal to tak a v duchu si nadával, že byl tak neoblomný, když Harrymu ve čtyřech letech vysvětloval, aby mu tak neříkal. Teď mu však jeho syn dal ten nejkrásnější dar, jaký si jen mohl přát. Spokojeně se usmál a byl rád, že i taková maličkost jakou je obyčejný puding může u dítěte vyvolat tolik nadšení. Ještě že ho udělal, když byl Harry se Siriusem.

„A teď už spi.“ přikázal mírně, když vyprázdnili poháry.

„Dobrou noc, tati.“ popřál Harry, zkoušejíc jak to zní a jak na to oslovení bude Severus reagovat. Ten mu něžně pocuchal vlasy a usmál se na něj.

„I tobě, Harry.“ popřál a odešel z jeho pokoje s pocitem radosti, který ho naplnil po tom jediném slůvku z úst jeho syna.

Jen co se slunko vyhuplo nad obzor, stál Harry před vánočním stromečkem a rozzářenýma očima přecházel z jednoho dárku na druhý.

„Wow.“ vyklouzlo mu z úst a byl natolik zaujatý, že si nevšiml Severuse sedícího na gauči.

„Šťastné a veselé, Harry.“ ozvalo se mu za zády.

„Šťastné a veselé, tati.“ odpověděl stejně a nervózně postával před stromečkem.

„Tak si nějaký vyber.“ navrhl Snape a Harry se s nadšením vrhl na dárky. Bylo mezi nimi i několik balíčků od jeho přátel a známých, ale většina samozřejmě od Severuse. Když objevil novou sadu šachů i s knihou „Jak se stát šachovým velmistrem“, tvářil se naoko pohoršeně, ale radost v jeho očích nešlo zamaskovat. Kromě toho dostal soupravu na košťata, kterou v létě obdivoval v Příčné ulici.

„Děkuji.“ řekl nadšeně a Severus spokojeně přikývl.

„Tenhle je pro tebe.“ podával Harry Severusovi balíček, který sám balil. Jeho otec se tvářil překvapeně. Většinou od Harryho dostával drobnosti, které sám vyrobil, ale o to větší radost z nich měl. Nemohl popřít, že byl velmi zvědavý, co je to tentokrát. Když roztrhl ozdobný papír, objevil krabici ukrývající nejnovější sadu na přípravu lektvarů, kterou před časem objevil v jednom ze svých předplacených časopiseů. Zprvu uvažoval, že by si ji objednal, ale rozhodl se s tím ještě počkat, dokud mu slouží jeho stará ještě ze školy.

„Harry, kde jsi k tomu přišel? Je to novinka a určitě to muselo stát spoustu peněz.“ oslovil syna, ale s úžasem a přímo s úctou si prohlížel nože, stěrky a skleněné tyčinky, které byly v sadě.

„Ušetřil jsem si něco z kapesného a jednou jsem viděl, jak sis to založil v tom časopise. Myslel jsem, že by se ti mohla líbit…“ vysvětlil chlapec a nervózně si skousl spodní ret.

„To jsi nemusel Harry, ale děkuji. Je to skutečně krásný dárek.“ řekl s úsměvem a ukázal na místo vedle sebe, aby se Harry posadil. Objal ho okolo ramen a společně si se zájmem prohlíželi svoje dárky.

Oba byli v té chvíli dokonale šťastní, avšak ne každý jim to přál. Severusova tvář se zkřivila bolestí, když se jeho znamení zla rozpálilo. Harry vycítil změnu jeho nálady, a když se jejich pohledy setkaly, pochopil.

„Proč dnes?“ povzdychl si Harry.

„Neboj, brzy jsem zpátky. Hlavně zůstaň tady a nikam nechoď.“ varoval ho otec, když se připravoval k odchodu.

„Mám tě rád, tati. Buď opatrný.“ zašeptal Harry a vrhl se mu do náručí.

„Budu. Nezapomeň, že ať by se dělo cokoli, budu stále s tebou.“ odpověděl Severus a naposledy pohlédl do smaragdových očí svého syna. Hned potom ho pohltily zelené plameny letaxu, když šel informovat Brumbála o svém odchodu.