Kapitola č. 18: Kam s ním?

Události po Voldemortově návratu nabraly rychlý spád. Krajinou se opět šířil strach a nedůvěra. Vraždy, únosy a mučení mudlů i čarodějů, to byly zprávy, o kterých Denní věštec informoval dnes a denně. Fénixův řád v čele s Albusem Brumbálem pracoval v plném nasazení ve snaze hatit Temnému pánovi jeho plány ovládnout svět. Avšak Voldemortovým hlavním cílem před nastolením své krutovlády bylo zbavit se překážek a tu největší pro něj představoval Harry.

Dalo by se říct, že chlapec si ve svých jedenácti letech jen těžko mohl představit velikost nebezpečí, které mu hrozilo a snaha učitelů i jeho vlastního otce ušetřit ho těchto starostí k tomu napomáhala. Samozřejmě neutajili před ním, že se Voldemort vrátil a že po světě rozsévá zlo a zkázu, ale stále věřil tomu, že v hradě pod bedlivým dohledem Albuse Brumbála a Severuse Snapea v první linii je v bezpečí.

Pár dní před vánočními prázdninami dopisoval Harry svou úlohu z Přeměňování v kabinetu svého otce. Když byl hotový, počkal, než zaschne inkoust, svinul pergamen a vložil si ho do tašky.

„Tak co jsem dělal dneska? Nějak mi docházejí nápady, a kdybych čistil kotlíky vždy, když jsem to tvrdil, musely by se už všechny lesknout.“ přerušil ticho, které je obklopovalo. Severus vzhlédl od domácích úloh, které právě opravoval a pobaveně na něj pohlédl.

„Myslel jsem, že studnice tvých nápadů je bezedná. Navíc, když zvážíme všechny ty nápady krást se po nocích chodbami.“

„Ale no tak Severusi. Neříkej mi, že jsi nikdy v noci nevylezl z postele po večerce. Víš, jak je to vzrušující?“ v očích mu hrály šibalské ohníčky, když to říkal a Severus jen zakroutil hlavou.

„Nepochybuji o tom, že je vzrušující snažit se mi na chodbách vyhnout.“ poznamenal narážející na pár Harryho nočních výletů, při kterých ho naháněl téměř po celé škole. Moc dobře věděl, že je to on a Harry věděl, že ho Severus hledá. Dokonce byl tak drzý, že ho provokoval prostřednictvím jejich společného přívěsku.

Harry nakonec jen pokrčil rameny a zamyslel se nad něčím, na co se chtěl už dlouho zeptat.

„Vrátíme se na Vánoce domů?“

„Promiň Harry, ale nemyslím, že je to dobrý nápad. Zřejmě budeme muset zůstat tady.“ odpověděl Severus popravdě a sledoval, jak se Harry mračí.

„Vážně musíme? Víš, rád bych zase viděl Calwen a Connie.“ pokusil se Harry vyjednávat, ale Snape lehce prokoukl, že to není všechno, co leží Harrymu na srdci.

„Zase je uvidíš, neboj.“ řekl a sám sebe přesvědčoval o tom, že je to pravda. Snažil se na ni nemyslet, ale ani při nejlepší vůli na ni nemohl zapomenout. Myslel na ni každý den a představoval si, jak ji drží v náručí a… Severus zahnal ty myšlenky do pozadí a pohlédl na Harryho pronikavým pohledem.

„Nejde ale jen o Calwen a Connie. Tak co se děje?“

„Víš, celé tohle skrývání se mi nelíbí.“ přiznal Harry, a když to říkal, upřeně zíral na špičky svých bot. „Já vím, že to jinak nejde, ale chtěl bych aspoň Vánoce strávit normálně s tebou. Tak jako jsme je trávili doma. Nechci sedět celý den sám v Nebelvírské společenské místnosti a povídat si s tebou jen na dálku.“

„Mám ti dát trest na štědrý den?“ snažil se odlehčit situaci, ale věděl co má Harry na mysli. „Harry, budeme mít Vánoce jako každé jiné. Zařídím to tak, abys mohl být se mnou tady, a strávíme spolu pěkných pár dní.“ domlouval mu Snape.

„Slibuješ?“ naléhal Harry a přestože se to Snapeovi zdálo dětinské, slíbil mu to. Vždyť přece Harry stále je dítětem.

Severus měl všechno dopředu promyšlené a dohodnuté s ředitelem. Těšil se na zděšené pohledy svých kolegů, které nepochybně budou vrhat jeho směrem, jen co se to dozvědí. A přesně to se stalo na nejbližší poradě.

„Mám ještě jedno poslední oznámení, než se s vámi rozloučím.“ začal Albus a Snape nasadil znuděný výraz.

„Když všichni studenti z Nebelvíru, kromě pana Pottera jedou na prázdniny domů, není podle mě nejvhodnější, aby zůstal sám, ať už z hlediska společenského nebo bezpečnostního.“

„Souhlasím. Mohli by jsme ho spojit s mými studenty, kteří tu zůstávají.“ navrhla profesorka Prýtová.

„Kdyby bylo třeba, v mém bytě je dost místa a ráda na pana Pottera dohlédnu.“ navrhla Minerva McGonagallová.

„Vlastně jsem myslel, že bych Harryho vzal na Vánoce k sobě.“ ozval se hlas Siriuse Blacka, který na vlastní žádost ředitele zůstal bydlet na hradě a pomáhal s výukou Obrany proti černé magii. Severus Snape nedokázal potlačit znechucené odfrknutí a vysloužil si za to Brumbálův káravý pohled.

„O tom, kde stráví Harry prázdniny, jsem rozhodl sám. Podle mě, bude z hlediska jeho bezpečnosti nejideálnější, když bude načas bydlet u Severuse.“ řekl rozhodně a ve sborovně se ozvalo nesouhlasné mumlání.

„To přece nejde, to mu nemůžete udělat.“ namítala Minerva.

„Albusi, víte dobře, že jsem Harryho kmotr a myslím, že společně strávený čas by nám prospěl oběma, aby jsme se vzájemně sblížili. Nemůžete ho přece strčit k Snapeovi, který nevynechá jedinou příležitost, aby mu neztrpčoval život. Vánoce mají být časem pohody a ne utrpení.“ rozohnil se Sirius a propaloval pohledem nejen Albuse, ale i Snapea.

„Dost!“ zastavil příval dalších slov ředitel. „Je rozhodnuto. Severus souhlasil a zítra to oznámím Harrymu. A vy dva…“ pohlédl na Severuse a potom na Siriuse. „ Vy dva byste se měli naučit konečně mezi sebou vycházet. Všichni tu máme jediný společný cíl a toho dosáhneme, jen když budeme držet pohromadě.“ nechal svoje slova doznít a když si nikdo netroufl protestovat, popřál jim dobrou noc a rozpustil poradu.

Harry se neklidně zavrtěl v křesle v ředitelově pracovně. Nevěděl, co od něho může ředitel chtít a tak napjatě čekal.

„Harry, chtěl jsem s tebou mluvit o tom, kde strávíš Vánoce.“ začal ředitel a tajemně se usmíval.

„Já zůstávám v Bradavicích.“ řekl chlapec a nechápavě na něj pohlédl.

„To samozřejmě vím, Harry. Ale asi bys nechtěl zůstat sám ve věži, nebo ano?“

„No, vlastně…“ ošíval se Harry a uzavřel svou mysl, aby mu náhodou neunikly jeho skutečné myšlenky.

„Tvůj kmotr projevil zájem s tebou strávit prázdniny. Vím, že jste se během posledních týdnů celkem spřátelili, ale přece jen čas strávený na vyučovaní není to pravé. Sirius byl velkým přítelem tvých rodičů a rád by se o tebe postaral.“ vysvětloval mu Albus vlídně a Harryho polil studený pot. Snad ho Brumbál nenechá trávit Vánoce se Siriusem? Samozřejmě, vycházeli spolu celkem dobře, ale Harry netoužil po ničem jiném, než strávit svátky se svým otcem. Horečně přemýšlel, jak se z toho vymluvit.

„Víte pane, Sirius je fajn a máte pravdu, rozumíme si, ale … jak bych to řekl. Nejsem si jistý, jestli bych s ním dokázal teď strávit několik dní osamotě.“ vymlouval se a doufal, že v lepším případě mu bude dovoleno zůstat ve věži.

„Samozřejmě tomu rozumím, chce to čas, abyste si na sebe zvykli. Ale i kdybys souhlasil, bohužel vzhledem k tvé bezpečnosti jsem musel přijmout jistá opatření…“ řekl a na chvíli se jakoby zamyslel, jak mu to říct. „Harry. Já vím, že s profesorem Snapem nevycházíte právě nejlépe…“

Harry naprázdno polkl a čekal, co přijde.

„Ale budeš se muset nějak přemoct. On je totiž ten nejpovolanější a může ti poskytnout největší ochranu. Slíbil mi, že se pokusí být trochu méně přísný a moc tě nestresovat.“ vysvětloval a snažil se použít soucitný tón.

Harryho vnitřnosti však po tomto prohlášení dělaly radostí salta. Chvíli se zdálo, že nezadrží radostný výkřik, ale upevnil obranu své mysli a podařilo se mu tvářit aspoň naoko zklamaně.

„Hm, když myslíte… nějak to vydržím… mám se k němu přestěhovat hned, jak ostatní odjedou?“

„Myslím, že to bude nejlepší. Kdyby se něco dělo, můžeš za mnou samozřejmě přijít, anebo za kýmkoli jiným a myslím, že Sirius by byl velmi rád, kdybys za ním aspoň zašel.“ Albus na něj upřel své modré oči a musel obdivovat Harryho sebeovládání. Severus ho toho naučil asi víc než dost a jednou se mu to jistě bude hodit.

V těch dnech se všichni na hradě podřídili dobré náladě, která tu zavládla pár dní před odjezdem studentů na prázdniny. Učitelé i žáci se k sobě chovali shovívavěji a vzájemně si přáli pěkné svátky. Když konečně skončilo vyučování, všichni si vydechli a odsunuli starosti běžných dní na vedlejší kolej.

I Severus Snape s radostí přijal pár volných dní, po které nebude muset hledět na tváře svých neschopných studentů a opravovat jejich příšerné domácí úlohy, při kterých ho pokaždé rozbolela hlava. Zítra ráno je téměř všechny odveze vlak daleko odsud a on stráví Vánoce se svým synem. Budou spolu celé dny a bez jakékoli přetvářky. Těšil se na to, a aby Harrymu těch pár dní zpříjemnil, jak mohl, poprosil Hagrida, aby mu obstaral nějaký menší stromeček. Ten teď stál osaměle v koutě jeho obýváku a vyzýval ho k tomu, aby ho ozdobil. No, zítra bude času dost, až přijde Harry. Potřebovali však nějaké ozdoby a ty zůstali v jejich domě.

Severus si odložil svůj učitelský hábit a dvěma kroky přešel ke stolu. Otevřel zásuvku a vytáhl z ní malou krabičku zabalenou v jednoduchém stříbrném papíře. Chvíli ji převracel v ruce a přemýšlel, jestli je to dobrý nápad. Avšak jeho kroky teď vedla jiná síla, než ta řízená mozkem. Jeho srdce bylo vytrvalé a dnes odmítalo ustoupit do ústraní. A Severus, přestože se hodně snažil mu odporovat, selhal ve své snaze a s tichým zašustěním cestovního pláště vykročil vstříc noci, vstříc potřebám svého srdce.

Calwen právě zavírala dveře za svou toulavou kočkou, která před chvílí škrábala na dveře.

„Kde ses zase toulala? Příště tě nechám v tom sněhu, jestli nepřijdeš domů dřív.“ kárala ji mírně a vzala ji do náručí. Chtěla ji vzít do koupelny a vysušit ji ručníkem, aby neprochladla, ale v tom zaslechla zvláštní zvuk přicházející zvenčí. Potichu otevřela dveře a vykoukla ven. Zpočátku neviděla nic, ale když přivykla tmě, zahlédla pohyb v koutě terasy.

„Kdo je tam?“ zeptala se a přestože se bála, nedala to na sobě znát. Její hlas zněl pevně jako skála, která vyčnívala uprostřed její zahrady v létě obrostlá měkkým mechem, teď však pokrytá vrstvou zářivě bílého sněhu. Tmavá postava na chvíli ztuhla, jakoby přemýšlela, co udělat. Srdce jí bílo tak divoce až se bála, že jí vyskočí z hrudi. Když se postava v tmavém plášti přiblížila, strachy znehybněla.