neděle 2. března 2008

Kapitola č. 18: Řešení hádanky

Odjezd Bradavického expresu byl plánován na přesné poledne. Mnozí ještě před odjezdem na stanici do Prasinek zmateně pobíhali po hradu a narychlo sháněli své věci. Zpráva o Rosienom zmizení se rozšířila velmi rychle a nikomu nebylo moc do smíchu z toho, že zmizela další jejich spolužačka. Studenti se těšili domů, kde budou v bezpečí u svých rodičů.

Většina učitelů a Harry se zabývali tím, aby se studenti dostali do Londýna a dohlédli, aby pro každého přišli rodiče. Harry právě procházel uličkou vlaku a zastavil se v kupé, kde seděli jeho děti a jajich přátelé. Nálada nebyla vůbec veselá, protože tyto děti byly Rosienimy nejbližšími přáteli.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se Harry a oni přikývli.

Nevěděl, co by jim měl ještě říct, ale ani nemusel. Albus se totiž ujal slova: „Tati, všichni víme, že to, co psali v novinách není pravda. Víme, že je hledáš. Najdeš ji, že?“ zeptal se s nadějí chlapec. Harry nebyl schopen slova a tak jen přikývl. „A tati? Chtěl jsem se zeptat, jestli by u nás nemohl Scorpius na pár dní zůstat,“ pokračoval Al.

„No, ne že bych byl proti... Scorpiusovi rodiče nám také pomáhají při pátrání, ale musíme se nejprve dohodnout s babičkou Weasleyovou, která vás bude hlídat. Zřejmě u nás bude i Hugo a bylo by lepší se ji zeptat, jestli by ji to nevadilo. I když jak znám Molly, určitě to nebude problém. Scorpiusi, dnes půjdeš domů s rodiči, mátka tě bude čekat na stanici, a zítra se u vás zastavím a dohodneme se, souhlasíš?“ odpověděl Harry a pohlédl na Albuse i na Scorpiuse. Naštěstí situaci pochopili a byli rádi, že jejich nápad nebyl hned zavržen.

„I tak nevím, jestli mě taťka pustí,“ nadhodil Scorpius.

„S tvým otcem si promluvím,“ slíbil Harry a pak se s dětmi na čas rozloučil a opět hlídkoval.

„Vypadáš unaveně,“ konstatovala stará čarodějka se špičatým kloboukem, která se před ním najednou objevila.

„Ahoj Minervo. Promiň, že jsem za tebou nepřišel, jak jsem slíbil, ale opravdu to nešlo,“ omlouval se Harry.

„To je v pořádku. Vím, že toho teď máš hodně. Zítra bych mohla přijít a pomoct Ginny s dětmi jestli bude chtít,“ navrhla.

„Ginny si umínila, že tentokrát nebude sedět doma, ale přidá se k nám. Takže na děti dohlédne Molly a pomoc určitě neodmítne,“ pohlédl na ni vděčně .

Po chvíli už vlak vjížděl na stanici Kings Cross v Londýně. Děti se jedno za druhým vyřítily na nástupiště a běžely k rodičům, kteří je radostně vítali. Dozor hlídkoval po okolí a kontroloval, aby žádné dítě neodešlo bez dozoru. Nakonec na nástupišti zůstal jen Harry se svými dětmi a Hugem, kterého měl odvést domů a Helena, která si přišla pro Scorpiuse.

„Heleno, Scorpius s Albusem mě prosili, jestli by mohli být pár dní u nás, tak jsem jim slíbil, že se dohodnu s Ginny a Molly a přišel bych pro ně zítra, jestli teda budete souhlasit,“ oznámil ji Harry a mladá žena se zamyslela.

„Klidně by mohli být u nás. Váš dům bude už tak plný dětí a Molly by toho měla asi dost. Ale Narcissa by určitě nic nenamítala, kdyby k nám Albus na pár dní přišel. Co ty na to Ale?“ usmála se na chlapce a jim oběma zazářily oči nadšením.

„To je ještě lepší,“ vyhrkl Albus. „Šlo by to tati? Prosím.“

„Já nevím. Měli bychom se nejprve dohodnout s mamkou,“ odpověděl mu otec.

„Samozřejmě, jestli bych šel k Malfoyovým, chci jít nejprve domů,“ přikývl Albus a rozloučil se s kamarádem příslibem, že se určitě brzy uvidí.

Harry dovedl děti domů a Ginny byla ráda, že je má zase všechny pohromadě. Trochu ji trápilo svědomí, že se rozhodla jak se rozhodla, ale nechtěla vždy stát bokem jako malé dítě a Harry teď potřeboval každou pomoc. On se však nezdržoval. Zatím co se James, Albus a Lilly vítali s matkou a Molly, vedl skleslého Huga domů.

Otevřel mu Ron. Podle toho, jak vypadal, Harry usoudil, že ani chvíli nespal. Když ho Hugo uviděl, skočil mu kolem krku. Konečně byl doma a mohl být s rodiči, než se jeho sestra najde.

„Kde je mamka?“ zeptal se Hugo.

„Před chvíli usnula, necítí se dobře. Necháme ji odpočívat ano? Co kdyby sis zašel nahoru vybalit a já za tebou za chvíli přijdu,“ řekl Ron synovi a chlapec šel poslušně do pokoje, kam mu Ron přemístil kufr kouzlem.

„Jak ji je?“ zeptal se Harry myslíc na Hermionu.

„Celou dobu jen plakala. Musel jsem ji dát něco na uklidnění a před chvílí konečně usnula,“ odpověděl unaveně Ron.

„I ty by sis měl oddechnout. Jestli chceš, vezmu Huga k nám,“ navrhl.

„Ne. Bude lepší, když bude doma. Budu si s ním muset promluvit, asi má v hlavě pěkný zmatek a Hermiona bude raději, když ho bude mít u sebe.“

„Rozumím. No, kdyby jste něco potřebovali, stačí dát vědět. Já už půjdu, abychom mohli pokračovat v pátrání,“ rozloučil se a Ron jen mlčky přikývl. Doprovodil kamaráda ke dveřím a hodnou chvíli se za ním díval. Měl chuť rozběhnout se a pustit se do toho s ním, tak jako doteď. Jenže Hermiona a Hugo ho teď potřebují a tak mu nezůstávalo nic jiného, než se spolehnout, že Harry najde jeho ztracenou dceru.


Draco Malfoy se od příhody s Obloukem smrti dost změnil. Nejvíce postoj k Harrymu. Ne, nedalo se říct, že byli přátelé, na to byla někdejší propast mezi nimi příliš hluboká, ale tolerovali se navzájem. Jejich ženy byly dobré kamarádky a děti spolu taky vycházely velmi dobře a i to značně přispělo ke zlepšení jejich vztahu. Draco uznal, že Potter je skutečně muž hodný svého postavení a když mohl pomoct neotálel. Takže když mu Helena oznámila, že k ním na pár dní pozvala Albuse, přikývl na souhlas a víc to nekomentoval. Hlavně, že má jeho syn radost.

Ginny nechtěla, aby ji Albus odešel z dohledu, ale na druhé straně by tím ulehčila své matce, která za ni převzala téměř všechny povinnosti. Nakonec souhlasila, aby Albus na týden dva šel k Malfoyovým.

Zatímco Helena s Dracem pomáhali, kde bylo třeba, Albus a Scorpius se věnovali vlastní zábavě, často tak zaujatě, že by zapomínali i na jídlo, kdyby je Narcissa vždy nezavolala. Hodně času trávili například v Dracově laboratoři, kde se Albus neustále věnoval tomu, co ho učil Severus. Stále ještě doufal, že se ty únosy brzy vyřeší a oni se do školy vrátí, aby složili zkoušky. Nechtěl Severuse zklamat a vařit lektvary se Scorpiusem byla opravdu zábava. Kromě toho je samozřejmě bylo možné najít v knihovně. Tam právě byli i ve chvíli, kdy Albus objevil to, po čem jeho otec pátral už půl roku.

„Scorpiusi, pojď sem rychle. Podívej na tohle,“ ukazoval Albus na stránku v knize, kterou dostal na Vánoce od Severuse.

„Ty myslíš, že...“ váhal Scorpius.

„No ano, to by sedělo, ne? Všechno, co se tu píše... a jestli je to tak, pak dnes... musím okamžitě mluvit s otcem,“ rozhodl se rychle Albus.

„Jenže moje babička tu teď není a ani mamka s taťkou. Zapomněl jsi, že jsme tu sami? Jak ho chceš kontaktovat?“ protestoval Scorpius.

„Já nevím, něco musíme vymyslet, ale rychle, než bude pozdě,“ horlivě přemýšlel Albus a pohled mu padl na krb ve vedlejší místnosti.

„Máte napojený krb na letaxovou síť? Mohli by jsme se k nám přenést,“ navrhl a pohlédl na kamaráda, který se netvářil nadšeně.

„Je v síti, ale nevím, jestli je to dobrý nápad. Možná by jsme měli počkat, než se někdo objeví.“

„Než se někdo objeví, mohlo by být pozdě. Podívej na to datum. Musíme jít a to hned,“ uzavřel Albus a bral do ruky letaxový prášek, aby ho následně i se Scorpiusem hodil do krbu a přemístil se do jejich domu v Godrikově dole.

Žádné komentáře: