Kapitola č. 3: Pozvání

Překlad a slohová stylizace - IgMen

Stůl už byl bohatě prostřený, když se děti nahrnuly do kuchyně. Posadily se a pustily se do jídla, při tom diskutovaly o tom, co chtějí dnes dělat. Ginny s Minervou je jen s úsměvem pozorovaly a žasly nad tím, kolik toho chtějí stihnout za jediný den. George s nimi nebyl, protože brzy ráno odešel do obchodu za Ronem podívat se, jak se mu daří v zaběhnutém rodinném podniku. Jeho návrat očekávali až někdy večer.

Větší část dne strávili společně venku a Ginny se nechala přemluvit k pikniku na louce za domem. Když připravovala jídlo do koše, Minerva se věnovala svým pravnoučatům venku. V tom se ozvalo zaklepání. Ginny měla všechno potřebné už sbalené, a tak vzala koš s jídlem a šla otevřít.

„Ahoj Ginny,“ pozdravil veselý ženský hlas.

„Heleno, kde se tu bereš? To je ale překvapení,“ žasla Ginny a vedla kamarádku dovnitř.

„Takže jste se vrátili?“ zeptala se, když se pohodlně usadily do křesel.

„Ne tak docela. Celou dobu jsme byli u mých rodičů v Rakousku a rozhodli jsme se tam strávit ještě nějakou dobu přes prázdniny,“ vysvětlila Helena.

„Takže jsi přišla jen kvůli nějaké neodkladné záležitosti a jdeš zpět. Tak to jsem ráda, že jsi se zastavila.“

„I tak by se to dalo říct. U našich je fajn, ale Scorpius se už trochu nudí. Ředitelka nám vyhověla, když jsme požádali o jeho uvolnění ze školy do konce školního roku, ale chybějí mu přátelé. Tak jsem tu,“ vysvětlovala dál. Ginny ale nepochopila úplně.

„Jde o to, že se mu podařilo mě a Draca přesvědčit, a já mám teď přesvědčit i tebe, aby jsi k nám pustila Albuse. Aspoň na dva týdny,“ vysvětlila podrobněji.

„Takže ještě jednou. Mám s tebou poslat Ala na dva týdny k tvým rodičům do Rakouska,“ opakovala Ginny a Helena s úsměvem přikývla.

„No, pokud Scorpius přemluvil Draca, pak já nemám proti Albusovi šanci, když se o tom doví,“ pokrčila rameny a pozvala přítelkyni, aby se k nim přidala na piknik.

„Dobrý den,“ pozdravila dobrosrdečně ředitelku.

„Vám také, paní Malfoyová. Jak se daří vám a vaší rodině?“

„Velmi dobře, děkuji,“ odpověděla mile a posadila se na deku k ostatním.

„Tak se zdá, Minervo, že jestli Albus bude souhlasit, pojede do Rakouska tak jako tak,“ ozřejmila Ginny důvod Heleniny návštěvy.

„Opravdu?“ vzhlédla překvapeně.

„Cože?“ zareagoval téměř okamžitě Al, když zaslechl své jméno.

„Scorpius by byl velmi rád, kdyby jsi s ním strávil nějaký čas v Rakousku u jeho prarodičů,“ zopakovala Helena. Albusovy oči zajiskřily a hned začal naléhat na matku.

„Můžu, mami? Řekni, že ano, prosím, prosím! To bude úžasné. Tak dlouho jsem Scorpiuse neviděl,“ žadonil.

„Neříkala jsem, že nemám šanci?“ poznamenala Ginny směrem k Heleně a kývla synovi na souhlas.

„Kde v Rakousku žijí vaši rodiče?“ zajímala se Minerva.

„Asi dvě míle severně od Strassburgu,“ odvětila mladá žena.

„To je náhoda. Ginny, ta moje známa žije přímo ve Strassburgu. Možná bychom toho mohli využít,“ navrhla a Ginny hned pochopila.

„To by možná šlo. Mohli bychom si udělat jednodenní výlet. Nejprve navštívíme tvou známou a potom odvedeme Ala na prázdniny. Co říkáte?“ adresovala svou poslední otázku ostatním dětem a James i Lilly nadšeně přikyvovali.

„A je rozhodnuto. Tak kdo z vás dvou mi půjčí svou sovu, aby jsem naši návštěvu mohla ohlásit?“ zeptala se Minerva a James s Alem se začali dohadovat.

„Zůstaneš tu na pár dní, než to celé spácháme?“ navrhla Heleně Ginny, ale ta se omluvila, že ji Draco čeká na jejich panství a musí se vrátit.

„Neseš to opravdu statečně,“ pochválila jí Helena, když se zanedlouho loučily.

„Kdybych ti mohla nějak pomoct, dej vědět a Albus u nás může klidně zůstat i déle.

„Děkuji, ale než skončí prázdniny, ještě bych i já ráda strávila nějaký čas s dětmi, než mi zase odejdou,“ konstatovala s úsměvem.

„Úplně ti rozumím. Těch několik měsíců bez Scorpiuse bylo dost nudných. Ještě že máš doma Lilly, i když za rok půjde do školy i ona ne?“

„To ano, ale v té době už budu mít doma další náhradu,“ žertovala Ginny a řekla kamarádce o dvojčatech.

„Tak to je úžasné. Velmi ti gratuluji,“ objala ji Helena. Potom už si skutečně řekly poslední ahoj a Ginny se vrátila do domu.

Když se večer vrátil George, všichni kromě ní už spali. Seděla na gauči a snažila se číst, ale její myšlenky byly úplně jinde. Proto když si k ní bratr sedl a dal jí ruku okolo ramen, trhla sebou.

„Georgi! Neslyšela jsem tě,“ vydechla s úlevou a uvolněně se o něj opřela.

„Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit. Jak se daří mojí malé sestřičce?“ zeptal se téměř otcovsky.

„Už dávno není malá,“ opravila ho s úsměvem. „Je mi celkem fajn, teď, když jsi tu se mnou,“ odpověděla na otázku.

„Co Ron a obchod?“ změnila téma.

„Zdá se, že bratříček má obchodního ducha. Obchod mu opravdu vynáší. Doufám jen, že ho Hermiona přesvědčí, aby ho nezavíral.“

„Cože? On ho chce zavřít?“ divila se.

„Jen na nějakou dobu, tvrdil mi. Chce se přidat k Teddymu a osobně pátrat po Zmijozelovi. Doufá, že ho to dovede k Harrymu. Pokud ne, tak ho aspoň pomstí,“ informoval jí.

„Ale to je šílenství. Nemůže opustit rodinu. Zmijozel je nejhledanější osobou a jde po něm každý bystrozor. To si Ron pravdu myslí, že ho najde právě on?“ rozčílila se.

„Jen se uklidni. Řekl jsem mu to samé, ale víš, jaký umí být Ron... řekněme trochu zabedněný. Věřím, že Hermiona si s ním poradí.“

„Doufám, že ano. Myslím, že Harryho záchranářský komplex nám bohatě stačil. Nemusí to po něm opakovat i Ron,“ povzdychla si. Chvíli bylo ticho.

„A co můj budoucí synovec?“ zeptal se se zájmem a byl rád, že našel jiné téma.

„Jsi si příliš jistý, že to bude chlapec,“ popichovala ho sestra.

„Hm, možná proto, že v naší rodině bylo jen jedno děvče, a to už máš? Tím počtem sice ještě trochu zaostáváš, ale no... dejme tomu,“ žertoval George.

„To říká ten pravý, který se ještě ani neoženil. A s tím počtem, když už to musíš vědět, to slušně doháním. Chceš jít dvojčatům za kmotra?“ pokračovala v popichování bratra a čekala jak zareaguje.

„Dvojčata? Chceš říct... Ginny, to myslíš vážně?“ byl ohromený.

„Úplně vážně,“ přikývla.

„Tedy, takových šoků mě v budoucnosti ušetři. To víš, nejsem už nejmladší, ještě dostanu infarkt a kde by jsi těm uličníkům našla lepšího kmotra?“ smál se objímajíc sestru z radosti.

„Ale teď bys už měla jít spát. Je velmi pozdě,“ zvážněl.

„Ještě zkontroluji děti a půjdu. Ty taky moc neponocuj,“ pohrozila mu prstem.

„Někdy si vážně začínám myslet, že jsi horší než mamka,“ zašklebil se a popřál ji dobrou noc.

„Dobrou noc,“ zamávala mu ze schodů.