čtvrtek 27. prosince 2007

Kapitola č. 21: Opět Harry

Překlad a slohová stylizace - IgMen
Kapitola je bez korekce (zatím)

Obyvatelé Doupěte právě večeřeli, když se za domem ozvalo hlasité „puk“ a všichni na sebe najednou překvapeně pohlédli. Byli všichni a nečekali žádnou návštěvu.

„Jdu se tam podívat,“ řekl Harry a už vstával ze židle.

„Počkej, jdu s tebou,“ přidal se George, který přišel na matčino pozvání. Podle ní měli trávit víc času jako rodina, aby si Harry rychleji zvykl a možná si konečně vzpomněl alespoň na něco.

S hůlkami připravenými k obraně vyšli do tmy a viděli, nebo spíš slyšeli někoho vzlykat.

„Lumos!“ posvítil George na postavy v trávě. Jen co Harry spatřil v odrazu světla rudé vlasy a Ronovu tvář, rozběhl se k nim.

„Ronne, Teddy! Co se stalo?“ zeptal se vystrašeně a pohlédl z jednoho na druhého. Teddyho oči hleděly do nebe, ale bylo jasné, že hvězdy se v nich jen odrážejí. Plamínky života v nich před malou chvílí pohasly.

„Je mrtvý,“ zamumlal Ron nepouštějíc jeho tělo. Harry na něj nechápavě hleděl a potop opět pohlédl na Teddyho. Krutá pravda ho zasáhla velmi hluboko. Šok a další bolestná ztráta otevřela všechny nezacelené rány na Harryho duší a s nimi se vrátily všechny vzpomínky.

„Jsi zraněný Rone? Podívej se na mě!“ přikázal mu Harry, protože byl celý od krve. Ron si to zřejmě uvědomil také a potřásl hlavou.

„Nic mi není. Ale on...“ nemohl dál a rozvzlykal se jako dítě. Nevšímal si ostatních, kteří vyšli z domu se podívat, co se děje. Teď už však Hermiona držela Rona v náručí a snažila se ho odtáhnout od Teddyho těla. Utěšovala ho a on se jí podvolil. Nechal se odvést do domu. Harry klečel u těla svého kmotřence. Opatrně mu zavřel oči a v odrazu měsíčního svitu a hvězd sledoval jeho bledou tvář, sice teď již uvolněnou a klidnou, ale navzdory tomu poznačenou bolestí a utrpením, které musel zažít. Po tváři se mu kutálely slané slzy a on je nechal, aby si volně brázdily cestičku. Ucítil ruku na svém rameni a za chvíli si klekla do trávy k němu nějaká postava. Objal jí pevně, ale tak, aby neublížil. I ona plakala s ním a všichni co stáli okolo také.

„Opravdu to nikdy neskončí Ginny? Nebudeme nikdy moct žít normálně, bez strachu a bolesti a být šťastní?“ zeptal se a pohlédl jí přitom do očí. Neodpověděla nic, jen ho sledovala. Všichni ostatní se vrátili do domu zkontrolovat Rona s Hermionou, jen oni klečeli v trávě jeden vedle druhého a truchlili nad svou ztrátou. Teddy byl jako jejich vlastní syn, navzdory tomu, že ho nevychovávali.

„Promiň Remusi. Promiň, že jsem ho nechránil lépe. Odpusť i ty, Teddy,“ šeptal Harry do větru. V tom se z nebe snesly první sněhové vločky. Harry cítil, jak se Ginny vedle něj třese zimou a pomohl jí vstát. Pak opatrně zdvihl Teddyho tělo a odnesl ho do domu. Uložil ho na postel v jednom volném pokoji a nechal Molly, která vešla hned za ním, aby ho umyla od krve a připravila na pohřeb. Nemohl se na to víc dívat a tak jí nechal samotnou.

Ginny seděla v obývačce a čekala na něj.

„Kde je Ron a Hermiona?“ zeptal se jí.

„Hermiona šla s Ronem. Dala mu něco na uklidnění, myslím že Bezesný spánek. Není zraněný, ale v šoku z toho všeho. Podle toho, co říkal, se musel dívat, jak ho mučili,“ zašeptala a znovu se rozplakala.

„Pojď se mnou. Musíš si oddychnout. Bylo toho na tebe příliš,“ řekl jí něžně a pomohl jí po schodech.

„Harry, vzpomněl sis, že?“ zeptala se, když už ležela v posteli. Odpovědí jí bylo slabé přikývnutí.

„Jsem ráda, že se ti vzpomínky vrátily, ale je mi strašně líto, že to bylo takovýmto způsobem.“

„Netrap se Ginny. Je jedno jak, hlavně, že už vím kdo jsi a jak moc tě miluji,“ vzal jí do náruče a hladil po vlasech.

„Ach Harry, tak strašně jsi mi chyběl.“

„Ty mi také. Věděl jsem, že na mě někde čekáš, jen jsem tě potřeboval najít.“

Chvíli tak zůstali, dokud se neozval Harry.

„Ginny, než jsem se ztratil, nevěděl jsem, že jsi těhotná, že?“

Ginny se na něj podívala překvapeně a vystrašeně zároveň.

„Zjistila jsem to pár dní předtím, než jsi zmizel a chtěla jsem to to hned říct. Ty snad o mě pochybuješ? Myslíš, že...?“

„Ne, uklidni se. To by mě nikdy nenapadlo. Opravdu nikdy. Jen jsem si nebyl jistý, jestli si vzpomínám úplně na vše, když se mi to nevybavilo,“ uklidnil ji a ona se viditelně uklidnila.

„Měla by jsi spát, Ginny. Já musím ještě zajít k Billovi a oznámit to Victórii,“ řekl přiškrceným hlasem.

„Dobře. Buď opatrný,“ políbila ho na rozloučení, aby mu dodala odvahu.

Rozespalý Bill mu otevřel dveře a překvapeně pohlédl na svého švagra. Když ho poznal, sklonil hůlku.

„Harry? Děje se něco?“ zeptal se a odstoupil od dveří, aby mohl vejít dovnitř. V hale stála Fleur a stejně jako její manžel čekala vysvětlení této pozdní návštěvy.

„Promiňte, že vás ruším tak pozdě, ale nemám dobré zprávy. Kde je Victórie? Jde totiž hlavně o ní,“ povzdychl Harry.

„No tak už nechoď kolem horké kaše a konečně nám to řekni.“

„Víte, já nevím jak to říct. Dnes se vrátil Ron s Teddym,“ začal Harry opatrně a musel se velmi přemáhat.

„Je někdo z nich zraněný? Kde jsou? No tak Harry, mluv!“ zvýšil hlas Bill a propaloval Harryho pohledem.

„Ron je v pořádku, je dost v šoku. Ale Teddy... je mrtvý,“ zašeptal nakonec.

Fleur si zakryla rukou ústa, aby nevykřikla a Bill si prohrábl rukou vlasy. Jako omámený došel ke gauči a posadil se. Nadále bylo ticho, ale bouchnutí dveří v patře je vytrhlo ze zamyšlení.

„Slyšela nás,“ konstatovala Fleur. „Půjdu za ní. Je mi to velmi líto Harry,“ řekla Fleur a objala ho.

„Děkuji. Jdi za Victórií. Teď by neměla být sama,“ řekl jí a když vyšla po schodech utěšit svou dceru, sedl si k Billovi.

„Jak se cítíš Harry? Pokud se nemýlím, tak sis konečně vzpomněl,“ konstatoval dutě Bill.

„Máš pravdu. Všechno se mi crátilo, když jsem ho tam viděl ležet. Najednou jsem viděl všechny, Remuse, Tonksovou, Freda, Siriuse, Brumbála...“

„Je mi to líto. Všichni jsme měli toho chlapce rádi. Od doby, kdy se narodil, každému z Řádu přirostl k srdci.“

„Ano, já vím. A teď je další, který zemřel kvůli mě. Kdyby mě s Ronem nešli hledat, tak se to nestalo. Kdo bude další?“ složil hlavu do dlaní a povzdychl si.

„Dobře víš, že to není tvoje chyba, Harry. Nesmíš se za všechno obviňovat,“ poplácal ho Bill po rameni.

Harry se zhluboka nadechl a postavil se.

„Musím jít. Ginny určitě neusne, dokud se nevrátím. Doufám, že to Victórie zvládne. Měj se Bille.“

„Drž se Harry a pozdravuj doma,“ rozloučili se.


Pohřeb se konal za tři dny. Navzdory tomu, že bystrozorové se většinou pochovávají v tajnosti, Harry zorganizoval pro Teddyho důstojnou rozlučku. Pochovali ho vedle jeho rodičů a přátel, kteří padli v boji proti Voldemortovi a rozloučit se přišlo velmi hodně lidí. Teddy byl oblíbený a měl hodně přátel. Přišel snad každý a jedno oko nezůstalo suché, když Harry přednesl svou řeč.

„Dovolím si tvrdit, že každý z vás znal Teddyho jako skromného, nadějného, přátelského a spolehlivého chlapce. Byl jako můj vlastní syn, mým synům jako bratr a všem nám byl především skvělý přítel. Když si něco vzal do hlavy, nikdo mu to nedokázal vymluvit,“ usmál se trochu, při vzpomínce na několik jeho opravdu bláznivých nápadů.

„Navzdory svému věku dosáhl víc, než někteří v jeho věku a já bych na něj nemohl být pyšnější. Doufám, že se konečně v druhém světě potká se svými rodiči, které nikdy neměl možnost poznat a že bude moct říct, že navzdory tomu měl šťastné dětství a díky své lásce k Victórii i zbytek života. Určitě by nechtěl, aby jsme za něj příliš truchlili, ale chtěl by, abychom žili dál a vzpomínali na něj jako na věčně usměvavého a klidného chlapce, vždy ochotného pomoct. Tak si ha takového navždy uchovejme ve svých srdcích,“ zakončil svou řeč.

Když přecházel kolem hrobu, zašeptal: „Sbohem Teddy,“ a postavil se k Ginny a svým dětem.

„Pojďme domů,“ řekl tiše a společně se přemístili do svého domu v Godrickově dole.

4 komentáře:

Aisha Stará řekl(a)...

Moc pěkný příběhy,je to dost smutný,ajk Teddy umřel!!!!Taky mi přirostl k srdci

Anonymní řekl(a)...

Dost mě mrzí to s Teddym,byl správnej kluk,a kmotřenec :-(

Anonymní řekl(a)...

chudák Teddy...sem si ho strasne oblibila...a Viktorie je mi taky lito...

Anonymní řekl(a)...

to bylo od vás škaredé... :-(