Kapitola č. 13: Zajatci

Překlad a slohová stylizace - IgMen

Toho večera, kdy Lea s Harrym sledovali na obloze hvězdy, v jednom francouzském městečku právě mnozí mudlové zažívali nejhorší noc svého života.

„Pozor, Rone! Za tebou!“ vykřikl Teddy a posledním kouzlem odzbrojil postavu, se kterou sám právě bojoval.

„Mdloby na tebe!“ vykřikl Ron, když se ohlédl a viděl muže, co na něj mířil hůlkou a chystal se seslat smrtící kletbu.

„Expeliarmus! Stupiffy!“ a mnohé další kletby vykřikovali kouzelníci ze všech stran. Trvalo to asi hodinu, než se všechno uklidnilo.

„Dobrá práce, chlapi. Pochytali jsme jich víc než minule. Snad se nám bude dařit i příště,“ pochválil Rona a Teddyho jeden z bystrozorů.

„Raději doufejme, že žádné příště nebude,“ vyjádřil své přání Teddy.

„Máš pravdu. Pátý útok na mudly za poslední dva týdny a stále se to stupňuje. A jak jste na tom vy?“ zeptal se jeden Teddův kolega z Londýna, který byl ministerstvem vyslán na pomoc do Francie, kde se soustředila většina útoků.

„Nic nového. Často se přemísťují a je těžké zjistit, kde právě sídlí. Prostě nám unikají,“ přiznal Ron.

„Tam vám přeji hodně štěstí a ještě jednou díky za pomoc. Možná se brzy zase uvidíme,“ rozloučil se s nimi bystrozor. „Tak jdeme! Odveďte je na výslech!“ přikázal svým kolegům a sám se přemístil za nimi.

„Tak to bychom měli,“ oddychl si Ron. „Díky, Teddy.“

„Není zač, Rone. Pojďme se vyspat, dnes to byl opravdu náročný den,“ navrhl Teddy a přemístili se k malé chatrči, kde se na čas ubytovali.

„Víš, Rone, nechci být pesimista, ale tak nějak začínám pochybovat, že Harryho najdeme,“ začal Teddy, když seděli u ohně a jedli skromnou večeři.

„Musíme ho najít, Teddy. Bez něj se domů nevrátím,“ odporoval Ron, ale spíš ze zvyku než z přesvědčení. Nechtěl si připustit, že měli všichni pravdu a hledání Harryho je beznadějné. Teddy to chápal, a tak změnil téma rozhovoru.

„Víš, co bych teď chtěl? Sedět s Victorií pod touto hvězdami posetou oblohou, držet ji a být s ní už navěky. Už nikdy od ní nechci odejít,“ hovořil nahlas a v duchu si představoval, co víc by se mohlo stát pod širým nebem v takovou krásnou noc.

„Ty jsi nenapravitelný romantik, Teddy. Víš o tom?“ zasmál se Ron, ale věděl, jak mu je. I Hermiona a děti mu chyběly.

„Musím dát zprávu Míně, jinak by nás snad proklela i na dálku, kdybych zapomněl,“ zašklebil se. Samozřejmě ji nepsal jen z povinnosti. Byl rád, že díky galeónu může komunikovat prakticky každý den. Rychle napsal zprávu a odeslal jí. Potom položil komunikační zařízení vedle do trávy, aby mohl sledovat, kdy přijde odpověď. Ron se právě chystal něco říct, ale Teddy ho zarazil a vytáhl hůlku. Ron pochopil a také se připravil. Zaposlouchal se do ticha, ale neměl tak vytrénovaný sluch jako jeho mladší společník. Náhle však zaslechl jakýsi šepot a obklopila je neproniknutelná tma.

„Rychle zhasínač, Rone!“ zakřičel Teddy odněkud ze tmy, ale než Ron stihl vytáhnout zařízení z kapsy, oba je zasáhla omračující kletba.


Na galeonu se objevila Hermionina odpověď: „Jsem ráda, že jste v pořádku. Chybíš nám. MTR.“

Jenže už tu nikdo nebyl, aby si ji přečetl.