pondělí 17. prosince 2007

Kapitola č. 10: Opět ve škole

Překlad a slohová stylizace - IgMen

Prázdniny utekly jako voda a bylo na čase se vrátit do Bradavic. Ředitelka s Georgem se s Ginny a dětmi rozloučili týden před začátkem školního roku a prvního září nasedli chlapci s ostatními studenty do Bradavického expresu. Dům v Godrikově dole se opět ponořil do tíživého ticha přerušovaného jen občas dvěma hlasy. Patřily Ginny a Lilly. Ginny věděla, že by na ní samota dolehla a tak i s Hermionou přistoupily na Mollyin návrh, aby se zase nastěhovaly k nim. Bylo to už skoro pravidlem, že kdykoli zůstala Ginny bez Harryho a teď dokonce bez chlapců, bude bydlet v Doupěti.

Slavnostní hostina byla stejně velkolepá a okouzlující jako vždy a všichni studenti si užívali, že tu opět můžou být. Teda až na pár výjimek.

James měl Bradavice velmi rád, ale dnes se s ostatními vůbec neradoval. Stejně jako přes celé prázdniny přemýšlel, co se stalo jeho otci a už dávno přestal věřit tomu, že se vrátí. On by je přece neopustil a nenechal by mamku, aby se trápila, opakoval si stále. Když však jeho máma byla stále smutná, možná se otci něco stalo a ona jim to neřekla. Jako nejstarší považoval za svou povinnost být jí oporou a pomoci jí se sourozenci. Ale on jen s velkým vypětím skrýval svůj smutek a často si nadával za to, že namísto toho, aby mámě pomáhal, ještě víc jí trápil a začal se snažit ještě víc. Věděl, že není sám, komu otec chybí, ale jeho sourozenci stále věřili, že se brzy vrátí. Jenže oni nevěděli to, co on. Tentokrát to nebylo jako vždy, když odešel na služební cestu. Tentokrát ne.

Návrat do školy ho těšili netěšil. Konečně bude s kamarády. Když chtěl být přes prázdniny doma s mamkou a sourozenci, odmítal všechna pozvání na návštěvu a občas ho to i trápilo, ale věděl, že po návratu do školy se s nimi zase uvidí. Jenže jeho mamka zůstala sama doma jen s Lilly, co když ho bude potřebovat?

Takovýmito myšlenkami se James zabýval ještě dlouho do noci, když ležel ve své posteli s baldachýnem v Nebelvírské věži. Později se mu podařilo usnout velmi neklidným spánkem.

První den vyučování jim dal všem zabrat a James na chvíli zapomněl na své obavy. Když však po skončení vyučování seděl ve společenské místnosti, sedl si do křesla u krbu, vytáhl z tašky brk a pergamen a začal psát mámě dopis.

„Kam jdeš?“ zeptal se bratra, který mířil k východu ze společenské místnosti. Albus k němu popošel blíž, aby viděl, co píše.

„Pozdravuj ji. Já jí napíšu hned zítra,“ řekl, když viděl, pro koho je dopis určený, a trochu se zamračil. Ani jemu to nebylo jedno, ale na rozdíl od bratra neztrácel naději, že se otec vrátí.

„Tak kam jdeš?“ zopakoval James svou otázku.

„Jdu za Seve... teda za profesorem Snapem,“ opravil se Albus a trochu se začervenal. „Neviděl jsem ho celé prázdniny. Chci ho pozdravit,“ vysvětlil. James mu na to nic neřekl, ale nechápal, o čem si jeho bratr může povídat s mužem na obraze.

„Tak se uvidíme zítra. Jsem unavený a až dopíšu ten dopis, půjdu si lehnout. Dobrou noc a nezapomeň se vrátit před večerkou,“ odpověděl James, čímž si vysloužil od bratra mírně ironický úsměv.

„To mi říká ten pravý. Tak dobrou noc, Jamie,“ popřál mu Albus a vydal se do ředitelny.

Minerva McGonagallová pracovala za svým velkým dubovým stolem a pobaveně se usmívala. Severus Snape totiž seděl ve svém křesle na obraze a tvářil se, že je zaujatý čtením. Když si myslel, že ho nikdo nevidí, jeho pohled zabloudil ke dveřím, které zůstávaly stále zavřené. Ona ho však viděla a věděla, na koho čeká. V tom se ozvalo zaklepání a oba vzhlédli.

„Vstupte!“ odpověděla ředitelka a ve dveřích stál ten, koho očekávali.

„Dobrý večer paní profesorko. Dobrý den pane profesore,“ usmál se zeširoka Albus a zavřel za sebou dveře.

„Ahoj, Albusi. Jsme tu sami, nemusíš mě oslovovat paní profesorko,“ upozornila ho s úsměvem Minerva a ukázala na křeslo, kam se měl posadit.

„Dobře, tak ahoj babi,“ usmál se.

„Chceš čaj a zázvorové sušenky?“ mrkla na něj a jediným švihnutím hůlky se na stole objevilo občerstvení pro chlapce. „Tak jaký byl první den ve škole?“ zeptala se a i když viděla vzrůstající napětí ve Snapeově tváři, neměla v plánu hned odejít. Všimla si, jak se Severus zarazil při oslovení babi. Že by mu o tom Albus ani Harry neřekli? Ale vlastně, tehdy se to stalo tak rychle, že i ostatním to Harry pověděl až později a Albus mohl zapomenout nebo se rozhodl být diskrétní a počkat, dokud to sama někomu neřekne.

„Bylo to super. Jsem moc rád, že jsem opět ve škole. Teda, ne že by jsem miloval učení tak jak teta Hermiona nebo Rosie, ale mám to tu rád,“ odpověděl jí Albus, ale pohledem zabloudil k obrazu za ní. Snape upíral své černé oči na stránku knihy, ale zdálo se, že pozorně poslouchá každé jejich slovo.

„A co James?“ zeptala se Minerva.

„Právě psal dopis mamce. Říkal, že hned potom půjde spát,“ odpověděl znova uctivě, ale Minerva viděla, že už se velmi těší na rozhovor se Snapem a tak je nechala o samotě. Když se za ní konečně zavřely dveře, Severus odložil knihu a upřel zrak na chlapce, který se na něj zeširoka usmíval.

„Tak jaké byly prázdniny?“ zeptal se se zájmem.

„Celkem dobré. Byl jsem pár týdnů v Rakousku u Scorpiuse a jeho prarodičů. A také jsem tam navštěvoval paní Paulu, která mě učila,“ řekl mu Albus a Severus hned zbystřil.

„Takže jsi se naučil něco nového? Jak se ti dařilo?“ chtěl vědět profesor.

„Paní Paula byla velmi překvapená. Prý jsem se učil velmi rychle a myslím, že byla se mnou spokojená,“ vysvětlil Al a mírně se červenal.

„Takže už dokážeš naplno ovládat své síly? Zkoušel jsi je použít?“

„Ano, zkoušel jsem zacelit drobné ranky u zvířat a paní Paula říkala, že v rámci procvičení můžu občas s něčím drobným pomoct madam Pomfreyové, ale nevím, jestli mi to dovolí,“ odpověděl chlapec.

„Jsem si jistý, že když jí to ředitelka vysvětlí, nebude protestovat. Když už mluvíme o ředitelce, jak jsi ji to před chvílí oslovil?“ podivil se Snape. Albus se zatvářil zmateně, ale hned mu došlo, co má Snape na mysli.

„Aha. No, řekl jsem jí, babi. Víte, nedávno jsme se dozvěděli, že je to otcova babička. Nevím přesně kdo mu to řekl, ale ona teď patří do naší rodiny a strávila s námi téměř celé léto,“ vysvětloval mu. „Takže tak je to,“ pomyslel si Snape. Uvažoval, kam se Minerva vytratila na celé prázdniny, protože většinou zůstávala na hradě a jen občas se vydala někam mimo hranice pozemků. Ale překvapilo ho, že mu ani ona ani Brumbál tu novinku neřekli. A dokonce ani Harry se o ničem podobném nezmínil. No co, každý má svá tajemství, pokrčil nakonec rameny.

„A stalo se ještě něco zajímavého přes prázdniny?“ vyzvídal dále. „Je něco nového s tvým otcem?“ zeptal se opatrně.

„Ne, o taťkovi nevíme nic nového. Strýc Ron a Teddy ho šli hledat, ale naší mamce se to vůbec nelíbí. Trápí se teď ještě víc,“ řekl smutně Albus. „Pane profesore, myslíte, že se k nám taťka ještě někdy vrátí?“ zeptal se a hleděl na něj s nadějí. Snapě si ho přeměřil a velmi rád by ho nějak utěšil a řekl mu, že se jeho otec už brzy objeví, ale sám tomu přestával věřit. Harry by přece svou rodinu neopustil a kdyby byl kdekoli na světě, bylo to už dost dlouho, aby se mohl vrátit. Mrtvý samozřejmě také nebyl, o tom se Snape přesvědčil, když o prázdninách procházel snad všemi kouty posmrtného života. Jediným možným vysvětlením bylo, že opravdu uvázl v mezisvětě a je-li tomu tak, už se odtud nikdy nedostane. Zůstane po něm jen žena s pěti dětmi na krku. Ano, s pěti. Když mu to Minerva prozradila, byl překvapený a vyděšený zároveň. Vychovávat tolik dětí bez muže pro Ginny Potterovou rozhodně nebude lehké, pomyslel si.

„Poslechni Albusi. Nevím, kde tvůj otec v této chvíli může být, ale věřím, že dělá všechno, co může, aby se k vám vrátil. Vím určitě, a ty určitě taky, že vás má všechny rád a nepřál by si, abyste se kvůli němu trápili,“ začal jaksi odměřeně, protože nevěděl přesně, co říct. Nebyl z těch, kteří by dávali své city příliš najevo a už vůbec nebyl zvyklý o nich mluvit. Ale mnohokrát se přesvědčil o tom, že s tímto chlapcem se cítí svobodnější a víc sám sebou. Teď viděl, že chlapec potřebuje utěšit a povzbudit a i když byl jeho pokus možná trochu neobratný, za pokus to stálo. Chlapec skutečně chápal, co se snažil říct a přikývl na znak porozumění.

„Tak mi ještě řekni něco o prázdninách,“ změnil náhle téma jejich rozhovoru Snape a poslouchal chlapcovo vyprávění.

Brzy je ale přerušila ředitelka a řekla Alovi, že je nejvyšší čas jít do postele. Neprotestoval a než odešel, zeptal se, jestli může přijít další den zase.

„Vážně netuším, jak je možné, že si vy dva tak rozumíte,“ kroutila hlavou Minerva, když Al odešel. „Jeden by řekl, že potom, jak ses choval k Harrymu, budeš mít stejný postoj i k jeho dětem.“

„Minervo, prosím, nevytahuj tu, co bylo. Měl jsem k tomu všemu jisté osobní důvody a uznávám, že jsem se občas mýlil. Ale řekni mi, kdo z nás v životě neudělal chybu?“ odpověděl jí podrážděně. „Pokud jsem dobře pochopil, jsi Jamesova matka a Harrymu ses přiznala až nedávno,“ vyrazil do útoku, ale když viděl, jak se zamračila, přestal.

„Nechme minulost minulostí a soustřeďme se na to, co je teď. Opravdu nejsou o Potterovi žádné zprávy?“ zeptal se už mírněji.

„Ne, nevím nic. Stále však po něm pátrají,“ odpověděla unaveně. „Už je dost pozdě. Půjdu si lehnout, takže dobrou noc Severusi a pozdravuj Brumbála,“ rozloučila se s mužem na portrétu.

„Dobrou noc,“ popřál jí a nenápadně zmizel z obrazu.

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

mám takový dojem že měla Lilly nastoupit tento rok do školy...

Anonymní řekl(a)...

taky mám takovej pocit :D

Anonymní řekl(a)...

neměla protože je o dva roky mladší než Albus a ten je ve druhym ročníku

Anonymní řekl(a)...

správně by ale měla nastoupit protože jít bylo před rokem 10 a dostala ten deník od Jinny

Anonymní řekl(a)...

10 let jí ale bylo až někdy v září, když tam kluci nebyli

Anonymní řekl(a)...

10 let jí ale bylo až někdy v žáří, když už tam kluci nebyli