Kapitola č. 41: Plán

Překlad a slohová stylizace - IgMen

Severus Snape se nezdržoval zdvořilostmi a začal zasypávat Harryho informacemi, které zjistil.

„Mluvil jsem s několika bývalými smrtijedy a jak se dalo předpokládat, čekají jen na příchod Salazara Zmijozela, aby je převedl obloukem do vašeho světa. Snažil jsem se zjistit, jestli by nestál o mé služby a Lucius Malfoy mi s nadšením oznámil, že právě jeho Zmijozel pověřil snahou přesvědčit mě, abych se k nim přidal.“ řekl Snape svým typicky hlubokým hlasem.

„Takže nikdo z nich nemá pochybnosti o vaší skutečné loajalitě z dob Voldemortovy největší moci? Netuší, že jste je zradil a chystáte se na to znova?“ chtěl se ujistit Harry.

„Pochybujete snad o mých schopnostech Pottere? Moje dlouholeté zkušenosti dvojitého agenta by měly být dostačující k tomu, abych si konečně zasloužil váš respekt.“ soptil Snape.

„Nedovolil bych si o vás pochybovat, pane. Teď už ne. Ale po vaší smrti byla pravda o vaší úloze v boji odhalena a já nemám potuchy, kdo z bývalých smrtijedů jí slyšel předtím, než byl zavřen do Azkabanu nebo mrtev.“ vysvětloval Harry.

„Ach tak. No, myslím, že právě Lucius o tom něco ví, ale ten ubožák má co říkat. Sám se s Narcissou odvrátil od Temného pána v rozhodující bitvě, když šli hledat Draca. A nebyli sami, ale ujišťuji vás, že o mé oddanosti nikdo z nich nezapochybuje, kdyby slyšel cokoli. Dokážu být přesvědčivý, Pottere.“ odpověděl mu.

„O tom jsem nesčíslněkrát přesvědčil, pane.“ ušklíbl se Harry, ale rychle s tím přestal, když viděl mračícího se profesora.

„Tak tedy, pokud chcete vědět víc, doporučil bych vám víc mě nepřerušovat.“ odsekl Snape a pokračoval. „Salazar Zmijozel plánuje příchod sem za tři dny. Podle Luciuse mě chce využít v Bradavicích, když jsem tu nějakou dobu učil a mohl bych mu poskytnout informace o změnách za poslední roky. To by mohla být naše výhoda.“ odmlčel se, čímž dal Harrymu možnost vyjádřit svůj názor.

„Souhlasím. Bradavice budou bezpečnější, když tu budete. Co můžeme do té doby dělat my?“ zeptal se Harry.

„Nanejvýš se postarat o to, aby získal co nejméně živých stoupenců. A doporučil bych vám, abyste se od všech ostatních drželi dále, pokud nás však nechcete poctít svou přítomností v posmrtném životě.“ odsekl mu profesor.

„Víte tedy, že naše kouzla proti nim nejsou účinná. Jak je tedy máme zastavit?“ chtěl vědět a zajímalo ho, jestli Snape zná odpověď.

Jako vždy nezklamal.

„Je jediný způsob, jak s nimi bojovat. Ale ujišťuji vás, Pottere, že to není způsob, který byste zvládl vy.“ vysmíval se mu.

„Asi vám nerozumím.“ přiznal Harry a nespouštěl z učitele oči.

„Při průchodu přes oblouk se sice zhmotníme, budeme mít vlastní těla jako kdysi, ale nadále zůstáváme mrtví. Nemůžete nás zabít. Vaše kouzla se nás ani nedotknou. Nepotřebujeme tak obyčejný nástroj jako hůlka, protože stačí jediná myšlenka a ta vás dokáže zabít, pokud budu chtít.“ pokračoval dále ve výsměchu. „Takže je jediná možnost. Mentální útok odrážet stejně. Mentálně. Chápete?“ zdvihl jedno obočí a v očekávání ztichl.

„Nitrobrana!“ pochopil Harry a také mu došel smysl poznámky, že to není způsob, který by zvládal.

Snape nejlépe věděl, jak slabý v ní byl. Ale pokud je to jediný způsob, jak bojovat, musí se to naučit, nechť to stojí cokoli.

„Budete mě znovu učit, pane? Prosím.“ pokusil se Harry a v duchu se usmál nad tím, že přece jen je něco, co dokáže překvapit mistra lektvarů.

„Jak to myslíte, Pottere? Učit vás?“

„Nitrobranu, pane profesore. Právě jste řekl, že mentální útok je možné zastavit jen stejným způsobem. V tom případě se to potřebuji naučit a neznám nikoho, kdo by mě mohl naučit více jak vy.“ klidně odpověděl a sledoval další překvapený výraz na Snapeově tváři.

Ten se rychle vzpamatoval a své překvapení skryl za samolibým úsměvem.

„Víte, o co mě žádáte, Pottere? Nitrobrana je jen zlomek toho, co potřebujete ovládat, aby jste uspěl.“ varoval ho profesor.

„Jsem si toho vědom, pane, a pokud vy nemáte námitky učit mě, pak jsem rozhodnutý to zkusit.“

„Slavný Potter se chce něco naučit od nenáviděného profesora. Zajímavé. Jistěže nemám námitky. Věřte mi, že si vaši výuku náležitě užiju.“ posmíval se Snape.

„O tom nepochybuju.“ pomyslel si Harry, ale nahlas raději nic neřekl. Zřejmě to bude stejně hrozná výuka jako kdysi, ale pokud má být Snape jeho jediná možnost, musí se s tím smířit. Na druhou stranu, možná teď, když Snapea přestal nenávidět a bude k nitrobraně přistupovat zodpovědně, podaří se mu to lépe, než při prvním pokuse o její učení.

I když se nedalo předpokládat, jak bude Zmijozel postupovat, když za tři dny vyvede z temnoty své nové služebníky, dohodli se, že Snape přijde za Harrym osobně k němu domů. Bylo to sice pro oba dost nepředstavitelné, ale bylo to nejlepší možné řešení a oni se s tím musí smířit. A co bude dál se pak uvidí.

Harrymu nezbylo nic jiného než čekat. Aspoň si na Kingsleyho radu trochu odpočine a stráví nějaký čas s rodinou. Návštěva Bradavic mu denně nezabere tolik času a navíc, aspoň dohlédne na chlapce. Hlášení může zpracovávat a třídit i po večerech. Času bude mít dost.

Procházel právě kolem knihovny a i když byla skoro půlnoc, svítilo se tam. Nahlédl dovnitř a uviděl madam Pinceovou, jak se pokoušela uložit množství knih popadaných na zemi. Něco si pro sebe mumlala a Harry zachytil jen slova jako „nehoráznost“ a „Protiva“. Popošel blíže a začal jí pomáhat ukládat knihy do správných polic. Za chvíli byli hotovi a přísná knihovnice mu poděkovala za pomoc. Harry ještě držel v ruce poslední knihu, když mu zrak padl na její název: „Neverbální kouzla a jiné způsoby obrany.“ Zaujatě jí otevřel a letmo prolistoval. Zdálo se, že tato kniha by mu mohla pomoci pochopit smysl mentální obrany a poprosil madam Pinceovou, jestli by si jí mohl půjčit. Nebyla příliš nadšená při představě, že se kniha dostane mimo hrad, ale šlo přece o Harryho, a tak svolila.