Kapitola č. 33: Selhal jsem

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Nahálka

„Odlož tu hůlku, Kingsley, nejsem nepřítel!“ zakřičel, ale jeho hlas byl tlumen látkou, která mu halila tvář. I přes tato slova však Kingsley setrvával v pozoru a druhou rukou přidržoval Ginny za sebou. Ta se mu však vytrhla a rozeběhla neznámému naproti.

„Ginny, stůj!“ snažil se ji zadržet, ale bez rozmyslu se vrhla postavě do náručí.

„Tss…“ procedil mezi zuby, když ho silněji objala. Poté se uvolnila a odkryla mu zahalenou tvář.

„Harry?“ zeptal se Kingsley nevěřícně, když uviděl, koho má před sebou.

„Jsem rád, že tě vidím. Už jsme mysleli…“

Větu však nestihl dokončit.

„Jsi zraněný?“ zeptala se Ginny.

„To nic není, už se to skoro zahojilo.“ upokojoval ji Harry, když procházeli zahradou směrem k domu. Kingsley je mlčky následoval.

„Vevnitř se na to podíváme.“ odpověděla.

„Mami! Tati! Harry je zpět!“ volala radostně. Paní Weasleyové samým překvapením vyklouzl talíř z rukou a honem se běžela podívat, zda-li to není nějaký přízrak.

„Oh, Harry, jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě.

„Je mi dobře.“ opakoval. Působil velmi vyčerpaně, a tak odložil svůj plášť a posadil se na nejbližší židli, ke které přitáhl i Ginny. V tváři byla zamračená, protože zpozorovala Harryho zakrvácenou ruku a tmavou skvrnu na plášti.

„Ty krvácíš!“

„To nic není. Chce to jen nový obvaz a další lístky plantago.“ odsekl.

„Měl bys do postele, já ti to ošetřím.“ pověděla pokojným hlasem.

„Počkej, Kingsley se mnou určitě bude chtít mluvit.“

„Ne, Harry, myslím, že si potřebuješ odpočinout, hlášení počká do zítřka.“ řekl Kingsley.

„Ještě jedna věc, Harry..“

„Arnold je mrtvý.“ skočil ministrovi do věty. Kingsley smutně přikývl.

„Zítra se zastavím, teď si odpočiň. Dobrou noc všem.“ pověděl a zamířil ven.

„Kingsley má pravdu,“ zareagoval pan Weasley, „musíš si odpočinout.“

„Díky, pane Weasley, i Vám, paní Weasleyová. Dobrou noc.“ pověděl a ve společnosti Ginny vykročil ke schodům.

„A Harry?“ zavolal Artur.

„Ano?“

„Vítej doma, synku.“

Harry se neubránil mírnému úsměvu. Když dorazili do ložnice, uložila ho do postele a přinesla mísu s teplou vodou. Tu postavila na noční stolek a opatrně odkryla stále ještě krvácející ránu. Vzala svoji hůlku, použila několik hojivých kouzel a než jizvu převázala, prohlédla si zčernalé okraje rány.

„Viktorovi zůstala jen mála jizvička a rozhodně ne tak černá jako ta tvoje.“

„Kouzla mu ránu zacelila mnohem rychleji a díky pomoci madam Pomfreyové byla léčba účinnější. Však víš, že já v tom nebyl nikdy moc dobrý.“ ulehčoval situaci.

„Pokud zůstanu zjizvený, můžu si za to sám, koneckonců není žádnou novinkou, že už jednu mám. Snad se ti kvůli tomu nepřestanu líbit.“ vtipkoval, ale Ginny měla na krajíčku.

„Přestaň říkat hlouposti, Harry.“ zavzlykala a objala ho.

„Myslela jsem, že jsem tě navždy ztratila.“

„Jak jsi na to přišla, maličká?“ oslovil ji něžným hlasem.

„Jsem přece vedle tebe, a to živý a zdravý.“

„Aha, ten medailon…“

Došlo mu, že musel reagovat, když bojoval o holý život.

„Odpusť, měl jsem to pouto zrušit, alespoň mezi námi, zapomněl jsem. Teď už bude dobře, věř mi.“

Jeho slova působila jako balzám na duši a ztrápené srdce. Strach postupně vyprchal a nahradil ho pocit radosti.

„Selhal jsem, nepovedlo se mi dokončit misi a můj kolega přišel o život.“ zamumlal Harry.

„Jistě to není tvá vina, nesmíš se ze všeho obviňovat.“

„Já vím, nebýt toho, že….“

„Cože?“

„No, nečekaně nás napadlo několik mozkomorů a pak dost podivné bytosti, vypadaly skoro jako duchové a útočily myslí.“

„Kingsley říkal, že jejich útoky nikdo nepřežil, je to pravda?“

„Bohužel, neměli jsme nejmenší šanci. Všechny naše kletby procházely skrz.“

„A jak se ti podařilo uprchnout? Přišel jsi na kouzlo, které by je zastavilo?“

„Měl jsem štěstí. Člověk, který je vedl, mě nechal žít.“ vysvětloval.

„Byl to Sirius!“

„Cože? Ale jak?“

„To není podstatné. Vysvětlím ti to později, Ginny. Teď mi, prosím, vyprávěj o rodině, ani nevíš, jak moc jste mi chyběli.“

„Dobře, ale chvíli počkej.“

Vstala z postele a odnesla mísu s teplou vodou do koupelny. Poté mu upravila polštář, aby se mu lépe spalo, a znovu se k němu přivinula. Vyprávěla, co všechno se za dobu, co byl pryč, přihodilo.