sobota 10. listopadu 2007

Kapitola č. 26: Nové začátky

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Halámek

Harry byl pryč už téměř týden a zatímco se ukrýval v bulharských horách, jeho rodina žila v pokojně v Godrikově dole. Od jeho odchodu se neudálo nic zvláštního. Ještě stále byly prázdniny, a tak byla Ginny s dětmi v jejich domě. Denně chodila pomáhat Hermioně starat se o Viktora, který se díky madam Pomfreyové rychle zotavoval. Už mohl sám vstát z postele a trávit s nimi trochu času.

Nemít starosti o Harryho, které jediné jim bránily naplno si vychutnat přetrvávající sváteční atmosféru, byly by to nesporně jedny z nejkrásnějších vánočních svátků, které zažili. Děti se naštěstí od starostí dokázaly odpoutat a přestože jim otec chyběl, náležitě si užívaly volné dny. Pokud zrovna nelétaly venku na metlách, hrály kouzelnické šachy, nebo Řachavého Petra.

Albus se občas stáhl do vzdálenějšího koutku a četl nějakou knížku. Ginny si všimla jeho nadšených výrazů při čtení a zajímala se, co to je za knihu. Zjistila, že je to ten záhadný dárek od Scorpiuse Malfoye, a že je to kniha, kterou má Albus nejraději ze všech z Bradavické knihovny. Zvláštní bylo, že on dal Scorpiovi také jeho oblíbenou knihu. Jaká náhoda, pomyslela si Ginny. O novém kamarádovi svého syna se dozvěděla od Harryho, ale s Abusem si o tom zatím nemluvila. Teď ho ale poprosila, aby jí o něm něco řekl. Nebyla ovšem jediná, která ho poslouchala, protože Albus o Scorpiovi mluvil s takovým nadšením a zaujetím, že dokonce i Hermiona zpozorněla. Nemohla věřit, že se mluví o synovi Draca Malfoye, ale když se k nim přidala, ujistila Ala, že Rose proti novému kamarádovi nebude určitě nic namítat. V duchu potřásla hlavou, protože se jí to zdálo nemožné, ale přeci jen, zázraky se občas dějí.

Dva dny před odjezdem Bradavického expresu vládl v domě čilý ruch. Chlapci sháněli svoje věci a neustále zahrnovali maminku otázkami, kde je najdou. Ta jim s úsměvem na tváři pomáhala s balením. Sama si zabalila pár věcí pro sebe a pro Lilly. Jak Harry chtěl, přestěhuje se do Doupěte a zůstane tam tak dlouho, jak to bude nutné. Dokud měla děti doma, byla v pořádku. Neměla moc času na přemítání, ale po večerech, když dětský hlahol utichl a ona seděla sama u krbu nebo v ložnici, byla myšlenkami u něj. Občas, když její zrak spočinul na hodinách, které dostala od mámy se její srdce sevřelo úzkostí. Harryho ručička setrvávala v pozici Ve smrtelném nebezpečí od chvíle, co překročil bulharské hranice. Její medailon však pokojně visel na krku a ona věděla, že kdyby šlo o přímé ohrožení Harryho života, cítila by to. V Bulharsku byl teď v ohrožení každý, pomyslela si a touto myšlenkou se vždy upokojovala, když usínala.

Nadešel den návratu do Bradavic. Lilly zůstala s Hugem a Hermionou, zatímco Ginny odvážela děti na stanici King´s Cross v Londýně. V autě Al řekl Rose o svém novém kamarádovi. Nevšímal si přitom Jamesova posměšného výrazu. Rose ho pozorně poslouchala a slíbila, že mu dá šanci, ale jen proto, že ji o to on poprosil. Určitě s ní bude souhlasit i Arnie.

„A můžeme začít už ve vlaku. Scorpius si k nám může přisednout.“ navrhla Rosie.

James sice otci slíbil, že nechá Albuse, aby si přátele vybíral sám, ale neměl náladu strávit cestu vlakem v jednom kupé se Zmijozelem a tak hned na stanici vyhledal své kamarády. Letmo se rozloučil s mámou, Alovi řekl, že se brzy uvidí a byl pryč.

Ginny, Al a Rose přecházeli po nástupišti podél vlaku, aby našli Arnieho a Scorpiuse. Netrvalo dlouho a našli Arnieho, kterého doprovázel jeho otec. Příjemný nižší muž se představil a prohodil s Ginny pár zdvořilých slov. Rose s Arniem už nasedli do vlaku a Ginny pomohla Alovi s kufrem, ale ten ještě trval na tom, že musí mladého Malfoye.

„Tamhle je!“ vykřikl a rozběhl se směrem k dvojici stojící téměř u druhého konce vlaku. Ginny ho dohonila a zastavila před vysokou štíhlou ženou s modrýma očima dlouhými hnědými vlasy. Ta si ji podezřívavě prohlédla, ale pak se na její tváři usadil nesmělý úsměv.

„Vy asi budete paní Potterová.“

„Ano, vy musíte být paní Malfoyová, jestli se nemýlím.“ odpověděla jí Ginny stejně milým hlasem a úsměv jí opětovala. Párkrát se už sice viděly, ale nikdy nebyly oficiálně představené. Ginny byla tato mladá žena celkem sympatická a nechápala, jak se mohla stát Dracovou ženou. Rozhodně by se k němu hodil někdo více úlisný a protivný. Někdo jako Pansy Parkinsonová, se kterou Draco ještě ve škole chodil.

„Můj syn přes Vánoce často vzpomínal na Scorpiuse.“ začala Ginny konverzaci. Obě ženy sledovaly, jak se jejich synové radují z opětovného setkání.

„Ano, myslím, že se skamarádili.“ řekla nesměle Scorpiova matka Helena. Zkoumavě přitom hleděla na Ginny, jakoby z jejího výrazu chtěla vyčíst, jaký má na toto přátelství názor.

Ona sama slyšela dost o vztahu Draco a Harry, ale jen z pohledu svého manžela. Pocházela z Rakouska, proto neměla možnost poznat Harryho osobně. Ale poznala svého manžela a jeho prchavou povahu a sama by ráda poznala muže, kterého Draco tak nesnáší. Věřila, že u křivdí a jakmile Scorpius poprvé zmínil Albuse Pottera, zbystřila a poslouchala. Nejprve musela utišit svého manžela, který absolutně nesouhlasil s tím, aby se jeho syn stýkal s kýmkoliv z Nebelvíru, nota bene ne s Potterem. Pak musela vysvětlit zase Scorpiusovi, že táta je jenom trošku unavený a svá slova nemyslel vážně. Ujistila ho, že na jejich přátelství, pokud je upřímné a oboustranné, není nic zlého a nikdo, ani jeho otec, mu v něm nebude bránit.

Teď tu stála a zkoumavě si prohlížela Ginny Potterovou. Ta pochopila její rozpaky a pokojně odvětila: „Máte pravdu, náš Albus jen zářil štěstím, když nám o vašem synovi doma vyprávěl. Scorpius je určitě velmi milý chlapec.“

Po těchto slovech napětí mezi ženami opadlo. Byl nejvyšší čas, aby chlapci nastoupili do vlaku. Albus vedl Scorpia do kupé, které už obsadili Rose s Arniem, a z okénka oba zamávali svým matkám. Ty jim mávaly, dokud vlak nezmizel z dohledu.

„Nemáte chuť zajít na kávu?“ navrhla Ginny. Helena byla tou otázkou zaskočená, ale neprotestovala. Ginny jí byla velmi sympatická a kdo ví, možná by společnými silami mohli změnit současné vztahy mezi rodinami. Začaly s tím děti, proč by teda ony nemohly pokračovat?

„Jistěže, velmi ráda.“ odpověděla.

Vyhledali malou kavárničku v Příčné ulici a v takovém příjemném prostředí si velmi živě povídaly o svých rodinách. Nadšeně si vyprávěly o dětech a obě projevily radost nad jejich vzájemným přátelstvím.

„Dodnes jsem moc nepochopila, co se mezi našimi muži stalo.“ připustila Helena.

„Víte, je to vlastně velmi dlouhá historie. Začalo to už v prvním ročníku a táhlo se to s nimi až do konce.“ začala s vysvětlováním Ginny.

„Rivalita mezi Zmijozelem a Nebelvírem byla na škole vždy.“

„Ano, to jsem si domyslela, když Draco nesouhlasil s tím, aby se Scorpius přátelil s kýmkoliv z jiné koleje, obzvlášť z Nebelvíru.“ připustila Helena.

„Draco byl jedním z největších zastánců této rivality. Nemůžu tvrdit, že my, Nebelvírští, jsme po přízní toužili. Bylo to v nás tak nějak zakořeněné a nikdo z neměl snahu to nějak měnit.“ pokračovala Ginny ve svém vyprávění.

„Draco začal nenávidět Harryho ve chvíli, kdy odmítl jeho přátelství a raději se bavil s mým bratrem. Tím to začalo. A pokračovalo tak, že Harryho nesnášel ředitel Zmijozelské koleje, profesor Snape. Ten Draca v jeho nevraživosti podporoval.“

Helena se při těchto slovech zahanbila. Ginny viděla její rozpaky a rychle pokračovala.

„Váš manžel tuto jejich hru sice začal, ale ani Harry v tom nebyl tak úplně nevinně. Začal mu to oplácet stejnou mincí a nenávist mezi nimi se jen prohlubovala.“

„A to všechno jen pro pár hloupých žertů?“ zeptala se sklesle Helena.

„Nakonec ty nevinné žertíky vyústily v dost kruté žerty a Harry s Dracem pořád stáli na opačných stranách. Pokud tedy Harry bojoval proti Voldemortovi, Draco se svojí rodinou byli naopak na jeho straně.“

„Ano, o tom vím. Draco i jeho matka toho velmi litují.“ řekla na manželovu obranu.

„Věřím, že ano. I Harry to tvrdí a přestože Dracovi nemůže po tolika letech úplně odpustit, vím, že už vůči němu nenávist nechová.“

„To já bohužel o Dracovi říci nemohu,“ hlesla potichu Helena, „mrzí mě to, protože můj syn je přítelem toho vašeho a mně osobně jste i vy velmi sympatická.“ prozradila jí Helena.

„Přiznám se, že ty sympatie jsou vzájemné. Ale já v tom žádný problém nevidím. Já ani můj manžel Albusovi nebudeme bránit udržovat přátelství s vaším Scorpiusem. Nevím, co by mohlo bránit nám dvěma. Jsme dospělé ženy, schopné samostatně myslet a rozhodovat se. Rozhodně bych vás ráda více poznala.“

„To by bylo milé, ale nevím, co na to poví můj manžel.“

„Vy se ho snad bojíte? Nebo je k vám zlý?“ zeptala se ustaraně Ginny. Helena rychle zakroutila hlavou a zatvářila se pohoršeně už jen při tom pomyšlení.

„Ne, to rozhodne ne. Možná to nikdo nechápe, ale já znám Draca jako velmi jemného člověka a milujícího manžela a otce. Denně se přesvědčuji o tom, jak nás má velmi rád. Víte, Scorpius není jako on. Zdědil víc mých vlastností. Vím, že ho nadevše miluje, ale zažil i pár zklamání. Viděla jsem, jak ho ranilo, když zjistil, že Scorpius má strach z výšek a létání. Draco tajně doufal, že zdědí stejný talent pro famfrpál jako on. Uvnitř se pro to trápí, ale snaží se to před chlapcem nedat najevo. Nezapomene ho pochválit při každé příležitosti a naopak mu nevyčítá, když hned v ničem nevyniká.“

„To skutečně nevypadá na Draca, jakého známe my. Ale věřím vám.“ uznala Ginny.

„Draco se v posledních letech opravdu změnil. Neodepře mi jediné přání, ale vím, že když začnu neléhat v čemkoliv, co souvisí s vaší rodinou, zatne a nic s ním nepohne. Jestli můžu říci, že svého muže znám, pak si dovolím tvrdit, že uznal svoji chybu a rád by změnil i vztah k vašemu muži, ale hrdost mu brání.“

“Ano, Malfoyovská hrdost je to, čím všechno začalo.“ potvrdila Ginny. „No, ale pokud máme tak tvrdohlavé manžely, kteří se v tomhle asi sami k činu neodhodlají, myslím, že je na čase, abychom převzaly iniciativu my, nemyslíte?“ navrhla.

„To by bylo skutečně nejlepší.“zasmála se druhá žena tomuto návrhu. „Tak co kdybychom začaly tím, že k nám přijdete na večeři? Nebo myslíte, že je to napoprvé moc rázný krok?“

„Myslím, že v tomto případe jiný než rázný krok nepřichází v úvahu, ale bohužel můj muž je pracovně mimo a nevím, kdy se vrátí. Takže zatím bych zůstala u našeho vzájemného poznávání se,“ navrhla opět Ginny, „ a přitom můžeme vymyslet nějaký účinný plán, který by prolomil i hrdost vašeho manžela. A věřím, že nejúčinnější zbraní bude právě přátelství našich synů.“ zamyslela se. V té chvíli netušila, jak blízko pravdy byla její slova.

„Tak teda, na nové začátky.“ řekla Helena a zdvihla svůj pohár s vínem, které si objednaly. Ginny ji napodobila.

„Na nové a lepší začátky.“ doplnila.

Zatímco v Příčné ulici se dvě ženy bavily nad kávou, ve spěšném vlaku do Bradavic též něco začínalo. Albus přivedl do obsazeného kupé Scorpiuse a přestavil ho s Rose a Arniem. Chlapec jim nesměle kývl na pozdrav a sedl si do kouta u okna. Chvíli nikdo z nich nepromluvil, protože všem byla tato situace velmi zvláštní. Ale nebyl by to Albus Potter, aby se nesnažil dát své přátele dohromady. Chvíli si povídal se svou sestřenkou, pak naopak přesunul svoji pozornost na zamlklého chlapce u okna a snažil se ho vtáhnout do konverzace.

A pak, jak to u dětí bývá zvykem, se ledy a bariéry pohnuly a padly. Čtveřice se zbytek cesty skvěle bavila a i mladý Malfoy se více osmělil a společně vesele štěbetali. Děti pochopily, že mají velmi společného. Hlavně Rose ocenila, nakolik se Scorpius zajímá o studium.

Jakmile si byl Al jistý, že dosáhl toho, čeho chtěl, jeho dětskou dušičku naplnil nekonečný pocit blaha a radosti. Podařilo se! Já to dokázal! Plesal ve svém nitru. Byl si jistý, že udělal správnou věc a kdyby tu teď byl otec, určitě by na něj byl pyšný. Při vzpomínce na otce se trošku zamračil, protože mu bylo smutno, ale pohled na ty tři ostatní ho z jeho úvah hodně rychle vytrhl. Už tedy nebyla trojice, ale čtveřice nerozlučných přátel, kterou v Bradavicích každý se zájmem sledoval.

2 komentáře:

Adele Lorienne řekl(a)...

Super kapša!!!
Prosííím, přeložte další....

Anonymní řekl(a)...

Je to supr,jen tak dál,překládejte,prosííííííííím