sobota 10. listopadu 2007

Kapitola č. 15: Ticho před bouřkou

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Halámek

Uběhly už dva týdny, co Harry s Teddym přijeli do Bulharska. Za tu dobu se neudálo nic zvláštního. Každý den strávili nějakou dobu na Ministerstvu, aby prověřili nové stopy svých zahraničních kolegů, ale úspěchy se to nazvat rozhodně nedalo. Teddy na vlastní žádost pracoval v terénu s některým ze starších domácích bystrozorů, zatímco Harry každý den, k ředitelově zlosti, navštěvoval Kruval. Protože nechtěl zdržovat Viktora od jeho učitelských povinností, chodil za ním až pozdě odpoledne. Jestliže přišel dříve, poprosil ředitele o přístup do knihovny. Při pomyšlení, že se mu nějaký bystrozor, ba co víc - sám slavný Harry Potter, potlouká po chodbách hradu, se řediteli zjevně dělalo krapet nevolno, ale se zlostným pohledem souhlasil.

Harry měl důvod domnívat se, že Kazimirov něco tají a chtěl zjistit, co. Nemohl se sice potulovat po hradu neomezeně, zvlášť ne, když si všichni mysleli, že je v knihovně, protože by jeho přítomnost mohla být odhalena.
Ale když rozhlásil, že je s Krumem, měl dostatek volnosti. Krum mu přislíbil pomoc a v té době se zdržoval výhradně ve svém kabinetě, aby vytvořil dojem, že je s Harrym. Tehdy Harry použil otcův neviditelný plášť a procházel temnými chodbami hradu. Občas si přál, aby měl u sebe něco jako Pobertův plánek, který by ukazoval chodby v hradu a osoby v něm. V Bradavicích mu mnohokrát pomohl, ale nepřepokládal, že by fungoval jinde.
Sice jej měl doma, ale uschován tak, aby na něj Albus s Jamesem nepřišli. Věřil tomu, že kdyby jej získali, měli by o zábavu postaráno jak oni, tak i učitelé. Při té vzpomínce se usmál, poněvadž on byl to samé. Teď však musel postupovat opatrně, aby se na chodbách neztratil, nebo, nedej bože, do někoho nenarazil.

Po prvních dnech se už Harry v hradu orientoval celkem dobře a jeho večerní výpravy přinesly ovoce úspěchu. Sledoval některé učitele i samotného ředitele. Jistý profesor Zavadský navštěvoval Kazimirova každý večer, ale Harrymu se nikdy nepodařilo zjistit, o čem si tito muži povídají. Ostatní učitelé byli mimo podezření. Viktor mu o nich zjistil vše, co se dalo, a i když se většina z nich opravdu o černou magii zajímala, nikdo nebyl v minulosti trestaný ani obviněný. Šlo většinou o kouzelníky a čarodějky z čistokrevných rodin, ale Harry nenašel žádné přímé spojení se Salazarem Zmijozelem. Dokonce ani v Zavadského spisech nenašel nic znepokojujícího, ale stejně mu pořád vrtalo hlavou, co se každý den v ředitelně děje. Krum mu prozradil, že ti dva byli přátelé ještě dřív, než se Kazimirov stal ředitelem. Možná proto se scházejí denně a tráví spolu tolik času. Harry tomu příliš nevěřil, a tak jich nespouštěl z očí.

Jak se ukázalo, dnes měl být jeho šťastný večer. Dveře do ředitelovy pracovny se otevřely a muži vykročili směrem k místnosti s magickými artefakty. Harry je následoval a podařilo se mu nepozorovaně vklouznout do komnaty. Na stěně se na ředitelův příkaz rozhořely pochodně a muži přistoupili ke stolu v rohu místnosti.

„Jak jsem říkal, nepřišel jsem na to, jak to funguje, ale určitě by stálo za to lépe to prozkoumat.“ Řekl potichu Zavadský a položil na stůl něco, co nápadně připomínalo zrcadlo, které kdysi dostal od Siriuse a teď leželo rozbité v jednom spodním šuplíku v Godrikově dole. Tohle zrcátko bylo jen o něco málo větší než to Harryho a rozhodně nebylo rozbité.

„Dobře, myslím, že teď není nejvhodnější doba zkoumat, proč se tu ochomýtá ten Potter. Zajímalo by mě, co hledá. Mě neoklame těmi svými historkami o velkém přátelství s Krumem. Určitě jde o něco víc. Musíme být na pozoru. Nerad bych, aby objevil naši sbírku.“ pronesl temně a mávnutím ruky ukázal na věci, které ho obklopovaly.
„A i kdyby, Vladimíre, Ministerstvo tuší, že tu něco podobného skrýváme a doteď nepodnikli žádné kroky, aby nám v tom zabránili.“ zavrtěl hlavou Zavadský.

„Ministerstvo je jen banda hlupáků, kteří se bojí proti nám přímo vystoupit, protože jsou si vědomi našich schopností. Ale tenhle Potter by se nenechal zastrašit.“ zamyslel se ředitel.

„Dokud si nebudu jistý, že v našem zkoumání můžeme bez obav pokračovat, musíme to načas odložit. Zatím to zrcátko necháme tady s ostatními věcmi.“ Zavadský jen přikývl a neměl v plánu se hádat. Pochodně zhasly a muži vyšli z místnosti. Tentokrát jich ale Harry nesledoval. Podle všeho se tito dva velmi zajímali o některé z uložených artefaktů, ale nevypadalo to, že by jejich aktivity byly nějak spojeny se zmiznutím oblouku.

Kazimirov se ho bál, a tak se rozhodl své výzkumy na nějakou dobu odložit. Harry si však nemyslel, že by představovaly větší hrozbu. Přece tu ty artefakty ležely několik let a neslyšel o tom, že by byly nějak zneužité. Ještě jednou tu tajemnou místnost pro jistotu prozkoumal. Tentokrát se soustředil na každý předmět jednotlivě a usoudil, že většina z nich je i tak téměř neaktivní, nebo velmi oslabení. Ta magie, co visela ve vzduchu, musela být jen výsledkem jejich vzájemného působení, a proto byla tak výrazná. I přesto Harry udělal nějaká opatření, která měla snížit riziko a zabránit bezprostřednímu ohrožení.

Pak se opatrně vydal zpět do Krumova kabinetu. Usoudil, že dalším sledováním hradu by nic víc nezjistil, a rozloučil se s Viktorem. Vrátil se do hostince, kde by s Teddym ubytovaný. Vyposlechl si chlapcovo hlášení, které však bylo téměř stejné jako v posledních dnech. Nezjistili nic a v tom kraji se opět rozhostil pokoj a klid. Žádná další zmiznutí, žádné vraždy, dokonce ani nepatrné známky nějakých nepokojů či vzpoury. V této chvíli nemělo smysl setrvávat tu déle a oznámil Teddymu, že ráno zajde na Ministerstvo, aby poprosil ministra o vytvoření dočasného spojení s krbem v Londýně, aby se mohli dostat zpět.

Když se oba uložili ke spánku, Harry pocítil radost z plánovaného návratu. Psal minulý týden Ginny a dostal odpověď, že doma je všechno v nejlepším pořádku. Už se nemohl dočkat, až zase bude s ní . Během výcviku cestoval opravdu hodně, ale od té doby, co měli děti, byla jeho práce soustředěná především v okolí Londýna a nikdy nemusel rodinu opustit na déle než pár dní. Poslední dva týdny mu připadaly jako věčnost. Nakonec přece zaspal.

Ráno, když ministr připravoval letaxové propojení krbů, upozornil ho Harry na značné množství magických věcí v Kravalu a nepřekvapilo ho, když neviděl žádné překvapení na jeho tváři. Naštvaně mu oznámil, že udělal nějaká opatření, aby zabránil případnému zneužití a požádal ho, aby na to dohlédl.

Ivanovský sice přikývl, ale Harry nevěřil, že by se danou věcí někdy v budoucnosti hodlal zaobírat. Tak se jen zamračil a s Teddym vkročili do plamenů. Okolo poledne už oba seděli v kanceláři Kingsleyho Pastorka a informovali ho podrobně o situaci v Bulharsku.

Toto ticho před bouřkou, jak to ministr označil, mohlo trvat ještě dlouhou, ale kouzelnická komunita byla varována a příslušné orgány byly v pohotovosti. Proto se shodli na tom, že teď nezbývá nic jiného, než čekat, co se stane.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Fakt dobrý

Mila

Anonymní řekl(a)...

Fakt dobrý.

Mila