Kapitola č. 29: Strach a nejistota

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Nahálka

Očí se jí zalily slzami a pod velkým nátlakem propadla mdlobám.

„Co se děje?“ vykřikla Helena.

„Myslím, že jde o Harryho. Ginny vycítila díky svému medailonu nějakou hrozbu.“

„Měli bychom informovat ministra. On jediný nám teď může pomoci.“

Paní Weasleyová vypadala velmi ustaraně, ale souhlasila.

„Heleno, prosím, dohlédni na to, aby sem nepřišly děti. Vrátím se co nejdříve.“ dodala Hermiona a odepnula Ginny medailon z krku.

„Možná by nám pomohl Harryho najít.“

V rychlosti prošla kolem ostatních a zamířila ke kamennému krbu. Nabrala letax a hlasitě vykřikla: „Ministerstvo kouzel!“

Když dorazila ke kanceláři ministra, zdálo se, že ji k němu sekretářka nepustí. Hermiona nedbala jejích řečí a jednoduše vtrhla dovnitř, přímo do chvíle, kdy ministr jednal se svými podřízenými.

„Promiňte, pane ministře, že vás ruším, ale je to důležité.“

Kingsley se na ní podíval a po té odvrátil svůj zrak ke dvěma kouzelníkům, sedících naproti jeho stolu.

„Jsme tedy dohodnuti. Nyní mne omluvte, tato mladá dáma vyžaduje moji pozornost.“

Jeden z čarodějů se zvedl z křesla a zamířil k věšáku pro plášť, zatímco druhý otevřel dveře a vyčkával. Když se dveře zabouchly, napil se Kingsley ze svého šálku čaje a dal se do řeči.

„Co se děje, Hermiono?“

„Jde o Harryho, o jeho život!“ vyhrkla.

„Počkej, uklidni se.“ přerušil ji Kingsley při pohledu, jak je nervózní.

„Sama víš, že je na nebezpečné misi, je v ohrožení neustále.“

Hermiona vyndala z kapsy medailon, který stále vyzařoval neuvěřitelnou dávku tepelné energie. Úplně se chvěl.

„Odkud to máš?“

„Ten medailon dostala Ginny od Harryho, aby věděla, kdyby byl někdo z rodiny v nebezpečí.“

„A kde je Ginny?“

„V bezvědomí, ostatní se o ni starají.“

Ministra tato zpráva velmi znepokojila.

„Bude v pořádku?“

„Rozhodně ne do doby, než zjistí, co je s Harrym. Musíme ho najít, co nejdřív!“ naléhala.

Kingsley se zamračil.

„To nebude jednoduché, Hermiono.“ pověděl vážným hlasem.

„Už více jak dva týdny nemáme žádné spojení. Přesouvají se z místa na místo, vůbec netuším, kde by teď mohli být.“

„To přece není možné. Tak za nimi někoho pošlete, musíte jim pomoci!“

„To si teď bohužel nemohu dovolit.“

„Cože?“ zalapala po dechu.

„Hermiono, než bychom je našli, trvalo by to několik dnů, možná týdnů. Neohrozím tím celou misi. Navíc nejde jen o Bulharsko, dnes ráno jsme ztratili kontrolu nad Azkabanem.“

„Tak se za ním vydám sama.“

„Prosím tě, vzpamatuj se. Kdybych věděl, že to k něčemu bude, byl bych první, kdo se ho pokusí najít.“

Chvíli se opět ponořil do svých myšlenek a zahleděl se z okna.

„Harrymu nepomůžeme, ale jedné osobě ano. Ginny!“

„Ale jak?“

„Musíme ji přesvědčit, že se nic neděje.“

„To jí mám lhát?“

„Já vím, je to špatné, ale dost jí tím pomůžeme.“

„Ale ten medailon…“ nestačila doříct, když jí ho Kingsley vzal z ruky.

„Zkusím ho očarovat a ono spojení mezí ní a Harrym zlomit. Nebude cítit vůbec nic. Potom ji přesvědčíme, že ve chvíli, kdy se medailon zachvěl, byl Harry v přímém boji.“

„Nevím, jestli to dokážu.“ hlesla.

„Jsi silná, Hermiono, věřím, že to zvládneš.“ povzbudil ji a vyřknutím zaklínadla pouto medailonu zlomil. Nyní jen visel na řetízku, pokojně a klidně.

„Půjdeme spolu?“ zeptala se. Ministr přikývl a vydal se v jejím závěsu ke krbu. Když dorazili do doupěte, Ginny seděla na gauči. Byla velmi pobledlá.

„Jak to teda je, Kingsley?“ ozvalo se ze dveří. Paní Weasleyová se přiřítila do místnosti.

„Uklidni se, Molly. Vše je v nejlepším pořádku.“ upokojil ji a posadil se za Ginny.

„Jsi v pořádku?“

Mlčky přikývla.

Sáhl do kapsy a podal jí medailon.

„Už je dobře, Harry je v pořádku.“

Ginny chvíli hleděla na medailon. Nic necítila, byl chladný jako dřív.

„Pokusím se tomu uvěřit.“ řekla vyčerpaným hlasem.

Hermiona ji raději odvedla do ložnice a počkala, dokud neusne. Když se rozloučila a vrátila se domů, vpadla Ronovi do náruče a rozplakala se.