sobota 10. listopadu 2007

Kapitola č. 25: Bystrozorové

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Nahálka

„Ahoj, Arnolde. Jsi připravený?“ zeptal se Harry postaršího muže, který na něj čekal v jednom z krbů Ministerstva. Byl vyšší, štíhlé postavy s modrýma očima a krátkými vlasy. Povahově působil velice příjemně a jeho schopnosti byly na vysoké úrovni. Právě to byl jeden z důvodů, proč si Harry vybral právě jeho. Na zádech mu visel menší batoh se základní bystrozorskou výbavou a v ruce třímal koště.

Ještě ten den se Harry vrátil do své kanceláře, aby s Arnoldem zkontrolovali, zda mají vše potřebné. Probrali se řadou lektvarů a potřeb k jejich smíchání, prošli plány a když už se chystali odejít, někdo zaklepal na dveře. Byl to Kingsley Pastorek.

„Přišel jsem se rozloučit a popřát vám hodně štěstí,“ začal.

„Díky, Kingsley. Budeme ho potřebovat.“

„Je něco nového?“

Krom Ministerstva a Kruvalu nebyla napadena žádná jiná instituce, ale bylo nahlášeno několik dalších zmizení. Například ředitel Kruvalu, několik učitelů a jejich žáků. Jaká náhoda, že zrovna ti, co se černou magií zaobírali nejvíce.

„Takže myslíš, že je získali na svoji stranu?“ dedukoval Harry.

„Je to možné. Určitě se snaží něčeho dopátrat, moc by mě zajímalo, co z oné sbírky Kruvalu zmizelo.“

„To zjistíme, ale teď bychom se už měli vydat na cestu.“

Rozloučili se a opustili kancelář.

První část cesty uběhla rychle. Přenesli se na místo nejblíže hranicím Anglie a zbytek cesty museli vzduchem. Počasí jim příliš nepřálo, vládla krutá a nemilosrdná prosincová zima. Zhruba po dvou hodinách se museli utábořit a přečkat noc ve stanu. Rozdělali oheň a uvařili čaj. Věděli, že za několik hodin začne svítat, a tak neztráceli čas zbytečnými řečmi, vykouzlili kolem stanu neviditelnou ochranu a za praskotu uhasínajícího ohně se ponořili do svých snů.

Vstali za časného slunečního rozbřesku. Paprsky se sice prodraly tmavými mračny, ale nakonec zmizely v úplné temnotě. Harry s Arnoldem nedbali na zlé počasí a napříč krutým větrem a sněhem letěli dnem i nocí. Sem tam zakotvili v některé z jeskyní, kde mohli načerpat nové síly. Bohužel tyto přestávky nebyly nikterak dlouhé, ale spíše nutné, jelikož jim hrozilo podchlazení. I přes zahřívací kouzla se jim chlad dostával až do morku kostí. Teprve po třech dnech úpěnlivé cesty dorazili do cíle.

Usadili se v jeskyni na severu Bulharska, v blízkosti města, kde začínala jejich mise. Prvním úkolem bylo sledovat okolí, kde již od pohledu vládl mírný nepokoj. Hrozba něčeho zlého visela ve vzduchu. Pokud zrovna nesněžilo, mrholilo a slunce zpoza mraků nevykouklo ani na chviličku.

Harry s Arnoldem denně procházeli mezi lidmi. Aby nevzbudili pozornost, museli používat mnoholičný lektvar, nikdo nesměl vědět, že tu vůbec jsou. Zkoumali stopy magie, které je mohly navést tím správným směrem. Kruval byl od jejich střediska nedaleko a jak hned první den zjistili, tamější škola byla uzavřena. Mimo další zmizení se z místních novin dočetli o několika vraždách mudlů i kouzelníků. Útoky neměly přesný časový odstup, objevovaly se spíše náhodně. Vypadalo to, že se jejich působnost posouvala více ke středu krajiny, a tak se po krátké úvaze rozhodli přesunout.

Dny se táhly stejně jako dříve. Sledování přineslo další informace, ale nepřivedlo je k podstatě cíle. Ten jim stále unikal.

Večery trávili úvahami nad svými možnostmi. Plánovali další kroky a řeč padla i na jejich soukromí. Arnold nebyl zrovna výmluvný, ale rád vzpomínal na své roky v Bradavicích, povídal o tom, jaké to bylo předtím, než je Harry vůbec poznal.

Jeho mlčenlivost pramenila ze samoty, kterou prožíval od chvíle, kdy ztratil rodinu.

Když se rozsadili u ohně a dali se do řeči, jeho rozpaky ustoupily. Harry mu na oplátku vyprávěl o své rodině.

Nebylo dne, kdy by na ně nemyslel. Obával se budoucnosti a všeho, co přinese. Přízraky minulosti mu byly v patách.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ahoj, je to super!Mohl bych se zeptat kdy bude i zbytek kapitol v češtině??