středa 31. října 2007

Kapitola č. 6: Teddy Lupin

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Halámek

Harry vešel do své pracovny. Pohledem spočinul na křesle otočeném ke krbu, ve kterém seděl Teddy, zjevně velmi zamyšlený. Harry přistoupil blíž a položil mu ruku na rameno. Nelekl se, dokonce se zdálo, že mu ten dotek dodává jistotu a uvolnil se.

„Tak jak bylo v Grónsku?“ zeptal se Harry, čímž prolomil ticho v místnosti. Teddy se postavil, aby viděl svému kmotrovi do očí.

„Dobře. Zprávu jsem ti nechal na stole v kanceláři.“
„Ano, četl jsem ji dnes po obědě. Dobrá práce, jsem na tebe pyšný.“ řekl spokojeně Harry a usmál se na něj. Teddyho oči zajiskřily vzrušením. Trošku se začervenal a jen potichu zašeptal: „Díky, Harry“

„Pracoval jsi tvrdě a poctivě. Nejen já, i tví rodiče by byli hrdí, kdyby tu byli s námi, věř mi.“ tady se starší z obou mužů zarazil. Vzpomínka na Remuse a Tonksovou byla pro ně oba velmi bolestná.

„Vlastně dnes s tebou potřebuji rozebrat určité věci, týkající se ukončení tvého výcviku.“ začal s náznakem profesionálního tónu a posadil se za stůl. Ukázal na křeslo naproti němu a pokynul Teddymu, aby se i on posadil.

„Jak jsem říkal, pracoval jsi výborně a tvá mise v Grónsku byla poslední před přijetím do bystrozorského sboru.“
„Skutečně? Myslel jsem, že výcvik trvá dva až tři roky a já jsem sotva v polovině.“ vyhrkl překvapeně Teddy.

„To je sice pravda, ale znám tě a věděl jsem, že tvůj výcvik můžeme urychlit, protože jsi velmi nadaný a dokážeš na sobě pracovat. Absolvoval jsi víc výcvikových akcí než někteří bystrozoři za dva a půl roku. Chtěl jsem tě mít co nejdříve po svém boku, a tak jsem tě testoval o trochu více než ostatní, abych věděl, jak velký nápor zvládneš“ přiznal se Harry a čekal, jestli mu na to něco odpoví. Nebyl si jistý, jestli se za to na něj Teddy nehněvá.

„Teda, Harry, ty mě překvapuješ. Ale jsem skutečně rád, protože mi tím dáváš najevo svou důvěru, které si velmi vážím.“ „Teddy, vždy jsem ti věřil a ty jsi mě nikdy nezklamal. Ani tentokrát. Zvládl jsi všechny úlohy, překonal všechny překážky a já mám to potěšení ti oznámit, že za dva týdny složíš slavnostní přísahu a tím se nadobro staneš jedním z nás.“
„Skvělé.“

„No, teď k oficiálním záležitostem.“ Harry začal Teddymu vysvětlovat, co všechno patří do povinností bystrozora, jaké má pravomoce a co si nesmí dovolit. Podrobně mu přiblížil, jak probíhá přijímání nových členů a jakým způsobem složí přísahu. Trvalo jim asi hodinu, než všechno dopodrobna probrali. Až bylo Teddymu všechno jasné, nabídl mu jeho budoucí nadřízený pohár ohnivé whisky, kterou si připili na jeho dosavadní i budoucí úspěchy. Chvíli jen mlčky seděli, dokud se Teddy nezeptal: „Pověz mi, prosím, něco o mých rodičích. Děda s babičkou stále hovoří o mámě, ale táta, o něm toho moc nevím. Jen to málo, co už jsi mi řekl ty, ale to určitě není všechno, že?“

Harry si pořádně upil z poháru a vzdychl. Věděl, že jednou tento rozhovor přijde, ale teď se mu o nich příliš nechtělo hovořit. Bylo to stejné, jako když ztratil Siriuse. Jen povídat si o něm bylo těžké. Občas Teddymu o Remusovi vyprávěl, ale většinou se tomu opravdu vyhýbal. Jenže teď? Přece se tomu i tak bude muset jednou postavit. Potlačoval to v sobě velmi dlouho, možná až příliš

„Víš, tvůj otec přišel učit do Bradavic, když jsem chodil do třetího ročníku.“ začal Harry příběh o Lupinovi seniorovi. Lupin Junior se pohodlně uvelebil v křesle a se zaujetím poslouchal. „Učil nás obranu proti černé magii. Říkalo se, že je toto místo zakleté a žádný učitel tu nevydrží víc jak jeden rok, v podstatě to byla pravda. Jediný, kdo si to místo udržel, je George Weasley, ale to až po Voldemortově smrti. V prvním ročníku jsem zabil profesora Quirella, o tom jsi už jistě slyšel. Profesor Lockhart je dodnes hospitalizovaný u sv. Munga a v třetím ročníku jsme s napětím očekávali, kdo bude další.“

Harry se na chvíli odmlčel a po chvilce pokračoval dál.
„Poprvé jsme se setkali ve školním expresu, který přepadli mozkomoři. Omdlel jsem, protože když se ke mně mozkomor přiblížil“ naprázdno polkl a sbíral síly vyslovit to nahlas. Už dávno ji neslyšel křičet. Od té noci s Voldemortem ne. „Pokaždé jsem slyšel svoji mámu křičet a prosit Voldemorta, by mě ušetřil, když ji přišel zabít.“

Teddy se dlouho připravoval na to, až mu Harry všechno poví, ale netušil, co všechno ve skutečnosti zažil. Slyšel hodně lidí, kteří tvrdili, že si vytrpěl hodně, ale on o tom neměl ani představu. Proto když se jeho kmotr vyhýbal rozhovoru v minulosti, nenaléhal. Ale dnes zřejmě dospěl k jinému názoru a Ted se toho rozhodl využít. Nechal ho hovořit a nepřerušoval ho.

„Když jsem se probral, první, co jsem uviděl, byla jeho ztrhaná, ale přátelská tvář. Podal mi kus čokolády a řekl, ať ji sním. Jak jsem se později dozvěděl, mozkomory odehnal Patronovým zaklínadlem. Velmi jsem si ho oblíbil a můžu říct, že naše sympatie byly vzájemné. Když ho někdy na hodinách zastupoval profesor Snape, ptal jsem se, co se asi s Remusem děje. To, že je vlkodlak, jsem se dozvěděl až ke konci roku. Běhěm toho nás naučil víc, než kdokoliv jiný a já jsem s jeho pomocí zvládl Patronovo zaklánadlo ve třinácti letech.“

„Opravdu? Chci říct, že jsem o tom něco slyšel, ale skutečně tě to naučil můj otec už ve třinácti?“ „Přesně tak. Zkoušeli jsme to na bubákovi a já jsem sice svého Patrona zvládl, ale nebyl úplný. Až do konce roku neměl úplnou fyzickou podobu. Tehdy, na konci, se objevil Sirius. Můj kmotr. Myslel jsem, že je to vrah mých rodičů, ale nakonec se tam objevil tvůj otec a oba dva mi vysvětlili, co se vlastně stalo. V té chvíli jsem získal člověka, který pro mě v životě velmi znamenal. Sirius chtěl, abych s ním žil a on se o mě mohl postarat, tak jako se já snažím starat o tebe.“ zkoumavě se na něj podíval, jakoby se chtěl ujistit, že je dobrým kmotrem. Teddy to pochopil a přikývl.

„Staral ses o mě opravdu velmi dobře a za to ti děkuji. I když jsem s tebou nemohl být, nic mi nechybělo. Teda... kromě rodičů.“
„Samozřejmě. Ty nikdy nikdo nahradit nemůže.“

Chvíli bylo v místnosti ticho a potom Harry pokračoval.
„V ten moment, kdy jsem získal kmotra a on mi navrhl, abych s ním bydlel, jsem byl nejšťastnější v mém životě. Vedli jsme do hradu pravého viníka, aby mohl být Sirius zproštěn obžaloby. Pak by nám nic nebránilo ve vytvoření nové rodiny, ale v tu osudnou noc vyšel měsíc a tvůj otec...“
„Se proměnil ve vlkodlaka.“ doplnil Teddy, jakmile pochopil.

„Kromě toho, že se Zapovězeným lesem potloukal vlkodlak, několik mozkomorů nás zahnalo směrem k jezeru. Za okamžik jich tam byly stovky. Skoro z nás obou vysáli duši, ale odněkud z lesa vyletěl krásný Patron ve tvaru jelena. Myslel jsem, že ho vyčaroval můj otec, ale ten byl samozřejmě mrtvý. Nakonec jsem zjistil, že to byl můj Patronus, kterého jsem vyčaroval.“ Teddy nechápal, jak mohl být Harry v lese, když byl právě na pokraji smrti obklopený mozkomory.

„Říká ti něco Obraceč času?“ zeptal se Harry a naráz Teddymu svitlo. Jistěže, Obraceč času mohl člověka vrátit do minulosti, ale bylo to velmi nebezpečné. Přikývl a Harry se usmál.
„Hermiona byla vždycky velmi aktivní a v třetím ročníku si zapsala tolik předmětů, že jediný způsobem, jak je mohla všechny stihnout, bylo využít obraceče. Na konci roku nás ředitel poslal, abychom s jeho pomocí zvrátili minulost a zachránili Siriuse. Podařilo se a já jsem toho večera poprvé vykouzlil svého fyzického Patrona díky nejšťastnější myšlence.

„Po tomto incidentu se však po škole rozhlásilo, že Remus je vlkodlak a školu opustil další učitel Obrany proti černé magii. Neviděl jsem ho velmi dlouho. Vlastně až v pátém ročníku, kdy jsme se s Ronem a Hermionou ocitli uprostřed dění ve Fénixově řádu. A i tehdy to byla jen chvíle, co jsem s ním strávil. Tehdy jsem také poznal tvoji mámu. Při společné večeři nám předváděla své schopnosti a její vlasy měly zářivě růžovou barvu.“
Při té vzpomínce se Harry zeširoka smál. Teddy si to neuvědomoval, ale když se na něj Harry zadíval a rozesmál se ještě víc, zadíval se do skleněné vitríny, která stála v rohu, a zjistil, že jeho vlasy jsou v této chvíli růžové jako žvýkačka.

„Přesně takhle vypadala ten večer.“ přitakal Harry, jen co ovládl svůj smích. Pro jistotu zkontroloval, jestli je na dveřích Silencio. Kdyby ne, hrozilo by, že vzbudí děvčata a to opravdu nechtěl. Bylo už velmi pozdě. Samozřejmě, kouzlo fungovalo a nemusel se bát, že by někoho jejich smích vyrušil ze spaní.

„To byl pro mě skutečně těžký rok, protože na jeho konci jsem ztratil osobu, o které jsem si myslel, že mi jako jediná rozumí. Zabili Siriuse. Promiň, ale o tom nechci mluvit.“ Teddy přikývl.
„V dalším roce se tvoje máma chovala velmi zvláštně. Všichni si mysleli, že je to kvůli Siriusovi, byl to koneckonců její bratranec a předpokládali jsme, že ji jeho ztráta bolestně zasáhla. Až na konci školního roku se ale ukázalo, že jsme se mýlili. Nymphadora milovala Remuse, ale ten ji odmítal.“

„Cože? On ji nechtěl?“ to Teddymu vyrazilo dech. Vždy si myslel, že se jeho rodiče velmi milovali, alespoň jako Harry s Ginny nebo Ron s Hermionou.

„Samozřejmě, že ji miloval, ale odmítal si připustit, že někdo může milovat jeho. Vlkodlaka, který byl podle jeho názoru nebezpečný nejen sám sobě, ale i všem ostatním ve svém okolí. Bál se připustit si k sobě Tonksovou, aby jí neublížil. V den, kdy zemřel Albus Brumbál, se mu před námi všemi vyznala ze své lásky. Nevím přesně, jak se to tenkrát semlelo, ale na pohřbu se drželi za ruce a zářili štěstím. No, o prázdninách na Billově svatbě nám Remus oznámil, že Tonksová čeká dítě. Tebe, Teddy. Tvůj otec byl šťastný, ale vystrašený zároveň. Bál se, abys nebyl stejně postižen jako on. Aby jsi nebyl vlkodlak.“

„A proto se stalo něco těžko pochopitelného.“

„Co?“

„Remus se chtěl přidat k nám a pomoci nám hledat viteály.“

„On... on nás chtěl opustit?“ zašeptal Teddy zlomeným hlasem.

„Tak nějak to tehdy vypadalo,“ připustil Harry.

„A udělal to?“

„Ne, protože v té chvíli mě svým rozhodnutím natolik naštval, že jsem ho nazval zbabělcem a strašně jsme se pohádali.“

„Jestli nás chtěl opustit, máš pravdu, byl zbabělec.“

„Ne, Teddy. Tvůj otec nebyl nikdy zbabělý. To si pamatuj.“ zahřímal Harry a sám pocítil výčitky svědomí, že si to vůbec kdy o Lupinovi myslel.
„Ale…“

„Teddy, tvůj otec vás chtěl jen ušetřit trápení. Bál se, že na tebe přenesl svoje prokletí a nechtěl se dívat do Dořiných očí a vidět v nich zklamání a zoufalství. Nepřežil by, kdyby se jí něco mělo stát, nebo kdyby byla nešťastná. Ale po této hádce se k ní vrátil a když jsme se potkali po několika měsících, přiběhl s tvojí fotkou a ukazoval ji všem okolo. Byl velmi šťastný. Poděkoval mi, že jsem ho přivedl k rozumu a požádal mě, abych ti šel za kmotra.“

„A ty jsi souhlasil.“ přikývl Ted a na jeho tváři se rozhostil spokojený výraz. Nakonec přeci jen byli jeho rodiče šťastní. Alespoň na chvíli.

„A potom?“ zeptal se přiškrceným hlasem, protože tušil, co přijde.
„Potom jsem je viděl naposledy v den, kdy nás oba navždy opustili.“ zašeptal Harry a potlačil slzy, které ho pálily v očích.

„Tvoje máma nemohla vydržet v bezpečí, když věděla, že Lupin může každou chvíli zemřít.“
„Ale co já? Na mě nemyslela?“

„Teddy, určitě ano. Věřila, že s tvojí babičkou budeš v bezpečí, a v té chvíli se musela rozhodnout. Zůstat u tebe a riskovat tak život pro muže, kterého milovala, nebo mu jít na pomoc bojovat proti zlu, aby v případě, že ani jeden nepřežije, jsi ty mohl žít v bezpečném světě. Tonksová byla skvělá bystrozorka a nemohla zůstat jen tak sedět. Jsem si jistý, že až budeš mít svoje děti, pochopíš to. V této chvíli bych já sám udělal to samé.“ dopověděl Harry vážně a doufal, že tím jejich debata skončí.

„Díky, děkuji ti, Harry, že jsi mi to všechno řekl. Škoda, že si na ně nepamatuji. Museli to být dobří lidé.“
„Ano, to byli a nadevšechno tě milovali, chlapče.“ Teddy přikývl na souhlas a pak ještě oba mlčky seděli a hleděli do plamenů tancujících v krbu. Teddy vstal jako první.
„Myslím, že si půjdu lehnout.“

„Jistě, Ginny ti připravila pokoj pro hosty, dobrou noc, kmotřenče.“ rozloučil se Harry.
„Dobrou, kmotře,“ odpověděl Ted Lupin a pousmál se, „ a ještě jednou děkuji.“

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

hm, paci sa mi toto pokracovanie.. ale myslim ze na www.potter.sk je toho viac :)

[t]

ulom řekl(a)...

Harry si myslel že Sirius je zrádce, ne vrah jeho rodičů

Anonymní řekl(a)...

to je skvele jak casto pribyde nova kapitola prelozena

Anonymní řekl(a)...

To ulom: Mam takovej pocit ze pro nej to znamenalo, ze neprimo zabil jeho rodice, protoze si myslel ze vyzradil jejich tajemstvi Voldemortovi, diky cemuz vlastne jeho rodice zemreli^^

Anonymní řekl(a)...

Pro uloma:No jo, když si nezanadáváte na překlad, tak si aspoň musíte rejpnout, že?

Anonymní řekl(a)...

hele ja nechci nejak rejpat a je to hezky a tak, ae jednu pripominku bych mela: Ted Tonks je MRTVÝ. aspon to psali v relikviich smrti....takze jak tam teddy rika "deda s babickou", tak....ae jinak moooc hezkyy....

Anonymní řekl(a)...

hele ja nechci nic rikat, je to vsechno moc hezke, ae jak tam Teddy rika to "deda s babickou" tak je to "troskuu" blboost, pac Ted Tonks je MRTVÝ.....aspon to bylo v Relikviích, takze kdo cetl pozorne.....

Anonymní řekl(a)...

ja sem si myslela ze teddyho prarodice uz sou jen prarodic ze jeho deda zemrel......

Anonymní řekl(a)...

Já taky nechci nijak rejpat... ale silencio, je kouzlo na umlčení.... tak nevím proč by Harry měl mít na dveřích kouzlo silencio... spíše by tam měl mít ševellisimo, které si přečetl v Princově příručce.