Kapitola č. 30: Čas rozhodnout se

Harry prospal celé tři dny a vzbudil se těsně před večeří. Stále ještě rozespalý vylezl z postele, překvapený, jak se tam ocitl a kdy se stihl převléct do pyžama. Netušíc, kolik je hodin, otevřel potichu dveře do obýváku, kde seděl Severus pohroužený do nějaké knihy.

„Áááá, šípková Růženka se vzbudila?” přivítal ho se škodolibým úsměvem, ale hned na to si ho zkoumavě prohlédl. „Cítíš se lépe?” zeptal se a Harry se ušklíbnul.

„Nikdy mi nebylo lépe, ale mám pocit, že jsem prospal nejméně půl století.“ odpověděl a posadil se na gauč vedle otce. “A jak je tobě?”

„Výborně, od té doby co mám jistotu, že žiješ,” odpověděl ostřeji, než původně chtěl a zavřel knihu.

„Promiň, tati, ale stalo se a už na tom nic nezměníme. Dopadlo to dobře pro všechny, tak co kdybychom to tak nechali?” navrhl a černovlasý muž přikývl.

„Hledala tě tu slečna Weasleyová a samozřejmě nesměli chybět ani Black s Lupinem. Ujistil jsem je, že jen spíš, ale i tak mi asi moc nevěřili,“ poznamenal a pokrčil rameny.

„Hm, asi bych za nimi měl zajít,” rozhodl se chlapec a chtěl se jít převléct, ale ruka na jeho rameni ho zastavila.

„Nedáme si spolu večeři? Můžeš za nimi zajít později,” navrhl a Harry věděl, že mu na tom velmi záleží, přestože se tvářil, že je mu to jedno.

„Jen se převleču a hned jsem zpátky,“ odvětil s úsměvem a jak řekl tak i bylo.

Chvíli jedli mlčky a ticho přerušovalo jen cinkání příborů.

„Jak dlouho ti trval návrat domů?” zeptal se Severus se zájmem. Chtěl vědět, jak dlouho trvalo Harrymu splnit všechny úlohy a kolik času strávil na cestě. Předpokládal totiž, že to bylo největším důvodem jeho únavy.

„Hm, šest či sedm dní, nevím. Trochu jsem ztratil přehled po čtyřech dnech bez spánku,” přiznal Harry a tvář mu zčervenala.

„Ty jsi letěl sedm dní na koštěti bez přestávky? Měl jsi v plánu se zabít?“ křikl na něj Severus a neskrýval své pohoršení.

„Neletěl jsem na koštěti, uklidni se. A navíc, byl to jediný způsob, jak to stihnout včas. I tak to bylo velmi těsné, jak jistě víš,” odpověděl Harry celkem klidně.

„Jak to myslíš, že jsi neletěl na koštěti?” zeptal se otec, ignorujíc druhou část Harryho konstatování.

„Hm, když jsi… no v Chroptící chýši sis toho asi nevšiml, ale… stal jsem se animágem,” oznámil a doufal, že na něj bude Severus hrdý.

Příbor s hlasitým cinknutím dopadl na talíř a Severus šokovaně hleděl na svého syna.

„Animágus? Kdy jsi stihl… jaké zvíře?” zajímal se, když konečně znova nabyl vlastní rovnováhy.

„Jsem fénix a pokoušel jsem se o to ještě tady ve škole, ale vyšlo to až při první úloze v Africe.”

„Fénix? Neuvěřitelné…. a ta první úloha… chceš mi o tom povědět víc?” navrhl, ale Harry věděl, o co mu jde a zamítavě zakroutil hlavou.

„Promiň, ale myslím, že tvá představivost i tak běží na plné obrátky, tak k čemu přilévat olej do ohně. Přežil jsem a zvládl je všechny, tak na to prosím nemysli,” zamlouval Harry. Rozhodně neměl v úmyslu říkat otci o drakovi, chiméře či o tom, jak se rozhodl zemřít v ohni.

„Jaká byla svatba?” změnil rychle téma, ale otcův temný pohled způsobil, že se téměř začal dusit kouskem bramboru. „Stalo… stalo se něco?”

„Myslíš si, že bych byl schopný oslavovat, když ty ses toulal kdoví kde? Svatba je věc týkající se celé rodiny a ty jsi její součástí, takže… odložili jsme termín, dokud se nevrátíš,” oznámil mu Severus a Harryho bodly výčitky svědomí.

„Um, promiň,” zamumlal.

„Neomlouvej se. Vlastně jsem uvažoval nad tím, co jsi říkal o… té dvojité svatbě. Jestli sis to nerozmyslel, možná bych si uměl představit, že to zorganizujeme najednou. Nemám moc rád velké oslavy, a kdybych to měl prožívat dvakrát, možná by mi na to nestačily zásoby uklidňujícího lektvaru. Navíc, nebyl bych v centru dění jen já a to by mi víc než vyhovovalo,” oznámil otec s typickým úšklebem, který mu Harry opětoval.

„No… Ginny jsem už o ruku požádal a souhlasila, takže… kdyby chtěla…“ pokrčil rameny a dojídal zbytek večeře.

„Kdy jsi to stihl?” nevycházel z údivu. Ten chlapec ho ještě pořád dokáže šokovat.

„No… v tu noc, co jsem odešel. Takže… půjdu se jí zeptat, jestli by s tím souhlasila a pokud ano… jaký termín by ti vyhovoval?”

„Možná by to šlo přes vánoční prázdniny. Do té doby byste stihli zařídit všechno potřebné a nebudu si muset brát volno ve škole,“ odpověděl učitel po chvilce zamyšlení. Harry se zamyslel a v duchu počítal, kolik času do té doby zbývá.

„Fajn, to bych mohl stihnout. Tak já už běžím, vrátím se asi dost pozdě, nemusíš na mně čekat, jen mi prozraď heslo, abych se sem dostal,” otočil se už na odchodu a čekal.

„Heslo je Harry,” řekl potichu a oba na sebe pohlédli zvláštním pohledem.

„Děkuji,” odpověděl Harry a neděkoval jen za prozrazené heslo, oba to věděli.

Utíkal chodbami, nevšímajíc si zvědavých pohledů studentů, ale při rychlosti, kterou běžel téměř nestihl zabrzdit a skoro vrazil do Brumbála se Siriusem.

„Harry, to je překvapení. Jsem rád, že se cítíš lépe,” usmál se na něj ředitel a on jeho úsměv opětoval. Vzápětí se však ocitl v pevném objetí svého kmotra.

„Siriusi, vždyť mě zadusíš,” protestoval se smíchem a sevření povolilo.

„Nezodpovědný hlupáku,” zavrčel Sirius a mohlo to znít nahněvaně, ale opak byl pravdou a Harry v nich viděl úlevu.

„I já tě rád vidím, Siriusi. Děkuji, že ses o otce postaral,” řekl a při vzpomínce na noc se Snapem a to, jak ho spoutal, se mírně začervenal.

„No… já…” začal ostýchavě, ale Harry nad tím jen mávl rukou.

„Vím, co se stalo, ale udělal jsi to nejlepší, co jsi mohl,“ ujistil ho. „Poslyš, Siriusi… Siriusi, rád bych si s tebou popovídal, ale no… víš…” koktal Harry ve snaze dostat se co nejdřív za Ginny.

„Jen běž a pozdravuj ji,” pochopil Sirius a otočil se k odchodu a doufal, že si s ním bude moct brzy popovídat.

„Harry, jestli dovolíš, šel bych kousek s tebou. Chtěl bych s tebou chvilku mluvit. Nezdržím tě dlouho, vím, že slečna Weasleyová už tě netrpělivě čeká,” ujistil ho a Harry nakonec přikývl.

„Siriusi, přeji pěkný večer, a jak jsem řekl, vždy budeš vítaný, kdyby ses rozhodl jinak,” pověděl černovlasému muži a když ten souhlasně přikývl, spočinula starecká ruka na chlapcově rameni a oni kráčeli chodbami starého hradu.

„Sirius chce odejít?” zeptal se Harry překvapeně a doufal, že to s ním nijak nesouvisí.

„Bohužel, ano. Ale neboj se, určitě bude spokojený na místě, kam se chystá. Od tvého odchodu se totiž pár věcí změnilo a zdá se, že nejen máj je lásky čas,” usmál se Brumbál záhadně a mrknul na šokovaného Harryho.

„Sirius… on…”

„Přesně tak, Harry. Ale abych tě příliš nezdržoval, jak jsem slíbil, rád bych, abys zvážil jednu mou nabídku. Vím, že ses chystal nastoupit do bystrozorského výcviku, ale tato škola… a nejen ona ti je v mnohém zavázána a bylo by mi ctí nabídnout ti místo učitele Obrany proti černé magii. Teď, když Sirius odchází, je volné místo pomocného učitele a ty by sis tak mohl dokončit potřebné kurzy, aby ses stal plně kvalifikovaným profesorem,” oznámil mu a jejich pohledy se střetli.

„Cože? Já a učitel?” žasl mládenec.

„Přesně tak, Harry. Vedl jsi přece BA, a pokud jde o zkušenosti, myslím, že se nemusím obávat toho, že bys nebyl vhodným kandidátem. Jsem si jistý, že by s tím souhlasil i Remus, ba dovolím si tvrdit, že by byl nadšený,” pokračoval.

„Ale já…”

„Nechci, abys mi odpověděl hned. Sirius tu zůstává do Vánoc, do té doby máš čas na rozhodnutí. A Harry, kdyby sis na mě někdy našel čas, velmi rád bych se dozvěděl něco víc o tvé výpravě,“ mrknul na něj a nechal šokovaného chlapce stát před portrétem Buclaté dámy.

„Jdeš dovnitř, nebo se tu budeš kochat pohledem na mou krásu celý den?” zeptala se ho žena z obrazu.

„Ehm, když já… nevím heslo,” přiznal a ona se na něj upřeně zadívala.
„Já jsem to věděla, no ale… že jsi to ty,” řekla a otevřela mu průchod do nebelvírské společenské místnosti.

Večer s Ginny byl tím pravým povzbuzením, které potřeboval a když souhlasila se Severusovým nápadem, aby zorganizovali dvojitou svatbu, zdálo se být jeho štěstí dokonalé. Teda… až na jednu drobnost, ale ukázalo se, že ani s tím problém nebude.

„Tak jak jsi pochodil včera večer? Mám pocit, že jsem tě slyšel přijít až okolo 4 ráno,” zkonstatoval Severus při pohledu na Harryho kruhy pod očima.

„Cože? Ty.. ty jsi nespal?” zeptal se překvapeně Harry.

„Spal, ale nešlo neslyšet tvoje Den je krásný,” ušklíbnul se a při pohledu na Harryho, červeného jako paprika měl co dělat, aby nevyprsknul smíchy. „Znamená to teda, že rozšíříme seznam hostí o pár Weasleyovců a několik tvých obdivovatelů?” pokračoval Severus a nemohl si odpustit drobné popichování svého syna.

„No… ano,” připustil Harry se širokým úsměvem na rtech.

„Tak to gratuluji,” řekl spokojeně a pokračoval ve snídání. „Smím vědět, jaké jsou tvoje další plány do budoucna?“ zeptal se znenadání, až Harrymu zaskočilo. Ten otec si nedá pokoj, dokud mě vážně nějakým způsobem nezabije, pomyslel si a šklebil se přitom od ucha k uchu. Dokonce to bude vypadat jako nehoda, jestli utopím ve lžičce čaje, pokračoval dál ve svých úvahách a sledoval otce, který si právě naléval kávu do šálku.

„Budu tvým novým kolegou,” řekl ve chvíli, kdy se otec chystal usrknout toho lahodně vonícího nápoje a nahlas se rozesmál, když se Severus polil místo, aby se napil.

„Cože???”

„No… ředitel mi nabídl místo pomocného učitele OPČM. Budu pomáhat Remusovi a přitom si udělám ještě nějaké potřebné kurzy. Nabídl mi to včera a dal mi čas na rozmyšlení, ale myslím, že už jsem se rozhodl. Budu tak moct být s Ginny každý den, než dokončí školu a pro našeho syna to tu bude nanejvýš vyhovující. A dokonce tu budeš i ty, abys na něj občas dohlédl, když bude třeba,“ pokračoval Harry vysmátý jako Hagrid po deseti vědrech ohnivé whisky.

„Co mi kdo přimíchal do té kávy? Zdálo se mi, že jsi mluvil o nějakém tvém synovi. Nechceš mi snad tvrdit, že…“ koktal Severus a zdálo se, že brzy omdlí.

„No… asi jsem ti to nepověděl, ale budu se muset ještě na pár dní vrátit do Afriky. Je tam jeden chlapec… sirotek a… mluvil jsem o tom s Ginny a rádi bychom si ho osvojili,” informoval Harry otce.

„Osvojili…” opakoval šokovaně. „Osvojili… uvědomuješ si, co to znamená? Je to velká zodpovědnost, starat se o dítě a vy sami jste ještě děti,” oponoval Severus.

„Jestli si dobře vzpomínám, ty sám jsi nebyl o moc starší, když sis mě vzal k sobě,” nedal se Harry.

„To bylo za jiných okolností. Neměl jsem tehdy moc na výběr.”

„A kdybys měl, udělal bys něco jinak? Vím, že jsi to se mnou neměl lehké, byl jsem malé usmrkané děcko a ty jsi chtěl studovat a tak…”

„Rozhodl jsem se dobrovolně a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval. Nenechal bych tě těm mudlům ani za nic,“ odpověděl Severus celkem vážně. „A pokud šlo o moje tehdejší plány do budoucna… nebýt tebe, kdoví co by bylo. Ale tohle je něco úplně jiného, Harry. Jestli chceš, můžeš toho chlapce přivést do naší rodiny a s Calwen se o něj postaráme, jestli jinak nedáš…” navrhl, ale Harry zakroutil hlavou.

„Jsem rozhodnutý, tati. Vím, že se na tebe budu moct kdykoli obrátit s prosbou o pomoc a že mi vždy pomůžeš. Ty i Calwen, a proto… chtěl bych to zkusit,” vysvětlil a jeho hlas zněl tak naléhavě i rozhodně zároveň, že Severus neměl odvahu ho odmítnout. Vážně by mohl, po tom všem, co pro něj Harry udělal? Kde se v něm bere tolik lásky a obětavosti pro druhé, ptal se sám sebe, ale odpověď byla jednoduchá. Harry byl jako Lilly… jako jeho matka, kterou kdysi tak moc miloval, a kterou mu Harry den za dnem připomínal.

„Kdykoli bys potřeboval pomoct, stačí říct,“ uzavřel a Harryho oči ožily radostí.

„Díky, tati, bude z tebe skvělý děda,” odpověděl Harry a jen tak tak uskočil před dobře mířeným lechtacím kouzlem.