Kapitola č. 17: Důvěra, oddanost a odvaha

Přesto, že byl začátek září, počasí tomu příliš nenasvědčovalo. V den Brianových narozenin nebyl na obloze ani mráček a slunko vykukující zpoza kopců slibovalo jeden z krásných teplých dní nadcházejícího babího léta. Když Severus vyhlédl z okna v patře, odkud byl výhled přímo do zahrady, naskytl se mu zvláštní pohled na podivnou výzdobu.


Barevné lampióny visely rozvěšené po stromech a jeho zkoumavému zraku neušlo pár zabalených balíčků ukrytých v keřích, pod lavičkou či v altánku, který stál v zadním koutě rozlehlého pozemku. Aby to nebylo málo, mezi dvěma stromy byl natáhnutý obrovský transparent, který nesl nápis:

Všechno nejlepší k narozeninám, Briane!

Severus pohlédl na Calwen, která právě vyšla z koupelny, a naznačil, aby se šla podívat.

„To je tvoje práce?“ zeptala se s úsměvem na rtech.

„Chtěl jsem se tě zeptat na to samé. Ale jestli jsi to nebyla ty, kdo teda? Connie?“

„O tom bych věděla.“ zakroutila hlavou a jejich pohledy se střetli, když došli ke stejnému závěru.

„Harry!“ vyhrkli oba najednou a hnali se do kuchyně, kde už na ně čekal oslavenec se svou sestrou. Avšak mladý, černovlasý kouzelník, na kterého padlo jejich podezření chyběl.

„Stalo se něco?“ zeptala se opatrně Connie, která právě pokládala na stůl před Briana veselé palačinky, jako chlapec s oblibou označoval palačinky zdobené šlehačkou, čokoládovou polevou a lentilkami do usměvavé tvářičky.

„Byli jste už venku?“ zeptal se místo odpovědi Severus a na tváři se mu usadil zamyšlený výraz, který před synem úspěšně maskoval tajemným úsměvem.

„Co je venku? Nějaké překvapení?“ vyhrkl Brian nadšeně a jeho očka zářila nedočkavostí. Odstrčil talíř s palačinkami, téměř vrazil do otce a vyběhl ven.

„Pááááni!!!“ ozval se užasle a očima sledoval tu krásu, kterou někdo připravil jen a jen pro něho. Přešel až k velkému dubu, na kterém byl připíchnutý jakýsi svitek pergamenu a nahlas přečetl vzkaz:


„Všechno nejlepší k narozeninám, kamaráde. Tohle je jen začátek, skutečná zábava tě teprve čeká, ale musíš být trpělivý. Každý ukrytý dárek je chráněný před předčasným otevřením a dovolíme si doufat, že nám tvůj otec bude nápomocný v našem plánu a nepokusí se tyto ochrany prolomit, přestože by si s nimi snadno poradil. Tvoje oslava začne přesně ve 14 hodin, tak buď dochvilný a připrav se a nejlepší oslavu, jakou jsi kdy zažil. Bratři Fred a Georgie Weasleyovi zaručují, že na tento den nikdy nezapomeneš.“
Když Brian dočítal, po očku pokukoval po otci, který nevěděl, jestli se zoufalstvím rozesmát nebo rozplakat. Dvojčata Weasleovi v jeho domě, na jeho zahradě, připravující nezapomenutelnou oslavu pro jeho syna. Merlin je všechny opatruj, aby to ve zdraví přežili.

„Něco mi říká, že v tom má nepochybně prsty tvůj bratr. Zřejmě tohle měl na mysli tím překvapením.“ povzdychl si a až do odpoledně trpěl při pomyšlení, co se bude dít.

Přesně ve dvě vyšli všichni před dům a čekali, co se bude dít. Najednou začaly ze všech stran vystřelovat dělobuchy a různé prskavky, které ve vzduchu vytvářely nejrůznější obrazce od stepujících zelených trpaslíků, přes letící ohnivou střelu po písmena tvořící nápis: Brianovi od Harryho

Bylo to úžasné představení a zaujatí pozorovatelé si ani nevšimli, kdy se k nim přidalo pár červenovlasých dětí. Tváře dvojčat, Freda a Georga byly roztáhnuté v širokém úsměvu a nejen oni sledovali užaslý výraz oslavence, který se na tu krásu nemohl vynadívat.

„Doufáme, že se nám podařilo splnit Harryho přání dokonale a on nebude mít důvod stěžovat si.“ ozval se po chvilce Fred, který přistoupil k Brianovi a popřál mu všechno nejlepší.

„Kluci, to je… super, bomba, úžasné, paráda…“ rozplýval se Brian a nadšeně přitom gestikuloval rukama, čímž vyvolal výbuch smíchu všech přítomných. Kromě dvojčat se k zástupu gratulantů přidali i Ron s Hermionou. Přesvědčila je Ginny, která tu samozřejmě nesměla chybět.

Když mu všichni popřáli všechno nejlepší, začal chlapec sbírat dárky z celé zahrady a shromažďovat na jednu hromadu. Byl jich nejméně tucet, a když se zdálo, že jsou všechny, začal je nadšeně otevírat. Byly mezi nimi knihy o Bradavicích od Hermiony, sada kouzelnických šachů od Rona, pár výrobků z dílny Weasleyovských žertovných předmětů, mudlovské hračky od matky a sestry a malá neposedná sovička, kterou mu daroval otec.

„Abys mi mohl kdykoli napsat.“ stálo na lístečku přiloženém ke klícce a když se jejich pohledy setkaly, viděl Severus v synových očích tolik vděčnosti a lásky, až ho z toho zahřálo u srdce. Je tak lehké udělat dítěti radost, pomyslel si a vzpomínal na to, že podobný výraz vídal i v Harryho očích.

„Je tu ještě jeden.“ ozvala se Connie a podala mu velký balíček zabalený ve stříbrném obalu. Byl však dost těžký a tak jí s ním Severus musel pomoct. Už s ním byl přímo u Briana, když na něj chlapec silně zabouchal, ve snaze zjistit, co obsahuje.

„Opatrně!!!“ zaznělo dvojhlasně za jeho zády, ale už bylo pozdě. Tvář učitele lektvarů pokrývaly černé saze z balíku, který mu právě vybuchl v náručí. V tom momentu se všechen smích utišil a několik vystrašených párů očí sledovalo černovlasého muže pokládajícího polorozpadlý balík na zem. Až teď si všiml, že v něm byl měděný kotlík s jakousi nestabilní směsí a domyslel si, že ten výbuch nebyl náhoda, ale plánovaný útok, i když asi ne na jeho osobu. Zpražil pohledem všechny své bývalé studenty, jejichž tváře byly stejné bílé jako čerstvě napadaný sníh a otočil se na patě kráčejíc směrem k domu. Snažil se dostat dovnitř co nejrychleji, aby mohl vypustit svoje potlačované pocity v soukromí.

„Pokračujte, hned se vrátím.“ přeťala ticho Calwen a běžela za Severusem, nevšímajíc si úlevných výdechů hostí. Severuse našla v koupelně, kde se skláněl nad umyvadlem a vydával jakési tlumené zvuky.

„Severusi, jsi v pořádku?“ zeptala se opatrně a očekávala nějaký výbuch hněvu, ale když se k ní otočil, z očí mu tekly slzy. Nebýt úšklebku a zvláštního chichotání, které ho provázelo, asi by se lekla, ale takhle jí okamžitě došlo, že Severuse popadl záchvat smíchu.

„Co je ti tak k smíchu?“ zeptala se a překřížila ruce na prsou.

„Viděla jsi ty jejich výrazy? Nepochybně si mysleli, že je roznesu v zubech.“ odpověděl a znova se rozesmál, snažíc se tlumit svůj smích jak nejlépe mohl.

„Chudáci děti.“ zkonstatovala, ale při pohledu na něj se neubránila a rozesmála se s ním.

„Jen doufám, že se o této nehodě nedozví Albus, jinak bych se mohl bát o svoje místo učitele lektvarů. Tolik kotlíků, které mi vybuchli za poslední měsíc, se mi nepodařilo zničit za celý svůj dosavadní život.“ ušklíbnul se a přešel k ní, aby ji objal.

„Jsem si jistá, že Albus pochopí okolnosti, které k těmto výbuchům vedly. Půjdeme za nimi?“

„Jistě, jen co se mi podaří nasadit zpátky výraz umaštěného netopýra. Nesmím si pokazit pověst.“ dodal jako vysvětlení a ona jen zakroutila hlavou, když vycházela z koupelny a nechala ho, aby si očistil tvář od sazí.

Zatímco oslava dál probíhala bez podobných výbuchů, avšak v přátelské a radostné atmosféře, Harry sedící v jednom malém pokojíčku staré chatrče přemýšlel, jak se jeho bratovi líbilo překvapení, které pro něj vymyslel. Netušil, že tam nebude, ale věřil, že Fred a George se postarali o to, aby to bylo dokonalé.

Ze zamyšlení ho vyrušily šouravé kroky a vrzání dveří.

„Jsi připravený?“ zeptal se ho Kovu a on mlčky přikývl. „Dobře, potom tedy, vysvětlím ti, co tě čeká.“ řekl a usadil se na stoličku naproti mladému černovlasému kouzelníkovi.

„Žádáte jistou oběť, jestli se nemýlím. Mohl bych vědět, o co jde a jak to funguje?“ osmělil se Harry a Kovu si ho zkoumavě prohlížel.

„Slyšel jsi správně, ale všechno je to věc názoru. Tvůj otec potřebuje pomoc a já mu ji můžu poskytnout.“

„Můžete? Není už pozdě?“ zeptal se Harry s mírnou obavou v hlase.

„Ne, dokud se nepřemění, má čas. A než se zeptáš dál, mladý muži, tvůj otec přečká ještě jeden úplněk bez přeměny. Avšak ten další… to už bude záležet na tobě.“ odmlčel se, a když ho Harry nepřerušoval, pokračoval.

„Čeká tě několik úloh. V nich mi budeš muset dokázat svou důvěryhodnost, odvahu a oddanost. Jestli se vzdáš, odejdeš s prázdnou. Jestli podlehneš, tvoje oběť života přinese nový život tvému otcovi a jestli zvítězíš, tvoje vítězství bude po zásluze odměněné.“

„Promiňte, že jsem tak smělý, ale k čemu všechny ty zkoušky? Jestli jde o oběť života, proč potom…“ nestihl dokončit, protože ho starec zastavil.

„Nepožaduji za svou pomoc ničí život. Nechám odejít každého, kdo moje podmínky splní. Ty úlohy však testují nejen tebe, ale i toho, pro koho pomoc požaduješ. Zkouška důvěry je o tom, abych věděl, že ti můžu věřit. Věřit ve smyslu, že jsi člověk, který mou pomoc nechce zneužít. Pokud jde o odvahu, s tou u tebe jistě nebude problém a cíl této zkoušky je jasný. A oddanost…“ v té chvíli se odmlčel a zadíval se přes okno do dálky. „Mnozí lidé jsou oddaní jen sami sobě. Stojící tváří v tvář bolesti a smrti zapomínají na ty, které milují a kteří milují je. Cílem této zkoušky je zjistit, jestli si oddaný jen sám sobě, nebo těm, které nosíš ve svém srdci. Dokázal bys za ně položit vlastní život?“ zeptal se, a když se chlapec nadechoval k odpovědi, opět ho posunkem zastavil.

„Vím, co chceš říct, ale na misce vah jsou činy o hodně důležitější než slova a než mi připomeneš, že jsi čelil Zlu a obětoval ses pro celý svět, vím o tom. Avšak já požaduji vlastní zkoušku a na tom se nezmění nic, ať jsi, kdo jsi. Tím, že jsi ochotný podstoupit všechny tyto zkoušky kvůli svému otci, mi dáváš dostatečný důkaz toho, že si mou pomoc zaslouží. Jestli je totiž na světě byť jen jediný člověk ochotný přijít za mnou a obětovat se pro někoho, potom je mé pomoci hoden a já pomůžu.“ vysvětloval a Harry pochopil.

„Potom jsem připravený na cokoli.“ odpověděl pevně, rozhodnutý nevzdát se a bojovat až do konce.

„Výborně, potom tedy přistupme k první úloze.“ řekl Kovu s úsměvem a vedl Harryho ven.