Kapitola č. 14: Kde je Harry?

Ron a Hermiona s obavami hleděli na nahněvaného učitele lektvarů, který se před nimi procházel sem a tam a uvažoval o tom, co se tu děje. Najednou se zastavil a prudce se otočil přímo k nim.


„Kde je Harry?“ zeptal se ostře, až Ron nadskočil úlekem.


„Já… já… nevím, pane.“ koktal chlapec, ale jeho kamarádka ho od dalšího vysvětlování zachránila.


„Proč se nás ptáte, kde je Harry? On tu není? Celý den jsme ho nemohli nikde najít, tak jsme přišli sem. Neviděli jsme ho od zkoušek.“ ujala se slova Hermiona a statečně vydržela dívat se Snapeovi do očí.


„Ptám se proto, že ten idiot odešel před dvěma dny a všem tvrdil, že jde za vámi. Měli jste se sejít v Itálii.“ vyštěkl Severus naštvaně, a přestože věděl, že si vylévá zlost na nesprávných, nemohl si pomoct.


„Ale my jsme v Itálii nebyli.“ zamumlal Ron a nechápavě pohlédl na bývalého učitele.


„Proč by vám Harry tvrdil, že jde za námi, kdyby to tak nebylo?“ nechápala Hermiona a tázavě na něj pohlédla.


„Přemýšlejte, slečno Grangerová. Kdy měl Harry důvod lhát, že je někde jinde než ve skutečnosti je?“ zeptal se Snape hrozivě a propaloval ji pohledem.


„Oh, vy myslíte, že dělá něco, co by neměl? Ale kde potom je a proč odešel?“


„Obdivuhodné zjištění, slečno. A pokud jde o vaši druhou otázku… jestli šel kam si myslím, že šel, ať ho ochraňuje sám Merlin... a nejen přede mnou.“ zamumlal, přestože dvojice před ním neměla ani v nejmenším potuchy, o čem hovoří.


„Pane, kam myslíte, že šel?“ odvážil se promluvit zrzavý chlapec, ale jediný přísný pohled stačil na to, aby ho umlčel.


„Harry, kde jsi? Okamžitě mi odpověz a nepokoušej se mi tvrdit, že jsi v Itálii se svými přátely, rozuměls?“ vyslovil v duchu a poslal tyto myšlenky přes svůj přívěsek k jeho druhé části. Chvíli bylo ticho, a když se mu nedostalo odpovědi, naštval se víc, než byl naštvaný doteď, jestli to ještě vůbec bylo možné.


„Do kotle, Harry, okamžitě mi odpověz! Kde jsi?“ zavolal ho znova a skoro vzápětí dostal odpověď. Avšak ne takovou, jakou čekal.


„Severusi, co se děje? Co je s Harrym a jak to, že není se svými přátely?“ ozval se ženský hlas a Severus zůstal stát jako přimražený.


„Calwen, kde jsi vzala tenhle přívěsek? Je přece Harryho, kde je? Víš o tom něco?“


„Harry mi ho dal, než odešel, prý ho nebude potřebovat. A pokud vím, měl by být se tím Ronem a Hermionou, nebo jak se jmenují, nebo ne?“

„Ti dva tu stojí přede mnou jako vyorané myši a hledají Harryho, myslíš, že bych ho jinak sháněl?“ zeptal se dost ostře, ale když mu došlo, s kým mluví, ubral. „Promiň, já jen že nevím kde je a bojím se, aby nevyvedl nějakou hloupost.“


„Zdá se, že nám bude muset něco vysvětlit. Hned se vracím s dětmi domů.“


„Nepospíchej, jdu ho hledat, takže se možná uvidíme až pozdě. Kdyby něco, už víš, jak mě zavolat.“ informoval ji a v duchu už přemýšlel, kam ho půjde hledat.


„Dobře, ale Severusi, jestli ho najdeš, snaž se nebýt příliš přísný a trochu se kontroluj.“ poradila Calwen a on mohl doslova slyšet, jak si povzdychla.


„Jestli ho najdu dělat něco, co nemá, roztrhnu ho jako žábu.“ vyhrožoval Severus, ale už to nebyl jen hněv, co v něm kypěl, ale i strach. Obavy se ho zmocnily plnou silou a on nevěděl, co by dělal, kdyby se potvrdilo jeho nejhorší podezření.


„Vy dva se vraťte domů a nikomu ani neceknete co se děje. Hlavně se neopovažujte říkat něco své sestře, pane Weasley, i když mi něco říká, že ví víc než my všichni dohromady.“ přikázal stroze a oba horlivě přikyvovali. Vyvedl je z domu a počkal, dokud se nepřemístili. Hned nato sám zmizel v zelených plamenech svého kru, aby vzápětí vyšel v podobném krbu v domě Siriuse Blacka.


Nenamáhal se ohlásit svou návštěvu dopředu. Bez zaváhání vtrhl do kuchyně, kde ho šokoval pohled na líbajícího se Lupina a co bylo ještě horší, s jeho budoucí švagrovou, Nymphadorou Tonksovou. Kdyby v té chvíli nebyl až příliš zaměstnaný hledáním Harryho, utrousil by jistě nějakou nemístnou poznámku ohledně jejich vkusu, ale teď jen zavrčel: „Je tu Harry? Kde je Black?“


Remus byl víc než zaskočený náhlým příchodem svého bývalého spolužáka, se kterým neměli právě nejlepší vztahy, ale rychle se vzpamatoval a snažil se smysluplně odpovědět na jeho otázky.


„Harry odešel před dvěma dny za Ronem a Hermionou, pokud vím a Sirius je v horním salónu, mám ho zavolat?“


„To nebude nutné, zajdu za ním sám.“ odsekl Severus a otočil se na podpatku, aby se co nejrychleji vyřítil po širokém schodišti se zábradlím zdobeným hlavami skřítků. Připadalo mu to nechutné a v duchu si pomyslel, že jen co to bude možné, pomůže je Blackovi odstranit.


„Blacku! Blacku, kde jsi? Vylez, neschovávej se!“ vykřikoval, když běžel po schodech nahoru a představoval si, jak konečně to prašivé psisko uškrtí, jestli o Harryho plánech věděl.


„Co tu hulákáš jako na lesy?“ ozval se Sirius a jeho střapatá černá hlava vykoukla zpoza širokých dveří.


„Tys to věděl? Věděl jsi, že nejde za těma dvěma? Kam do čerta šel?“ křikl na něj, a kdyby pohled zabíjel, měl by kouzelnický svět o jednoho svého člena méně.


„Co to do čerta plácáš a o kom je vlastně řeč?“ nechápavě se na něj osopil Sirius, který se nezalekl jeho bojovného postoje.

„Ty velmi dobře víš, o čem mluvím. Kde je Harry? Kam šel? A nepokoušej se mi tvrdit, že je s Weasleym a Grangerovou, protože ti dva se u mě dnes objevili a hledali ho!“ křičel a nevěděl kdy, chytil Siriuse za předek hábitu a přitiskl ho ke stěně.


„Severusi, nech toho! Pusť ho!“ ozvalo se za ním a on cítil, jak ho někdo tahá pryč od Siriuse. Když se ohlédl, pohlédl po očí Remuse Lupina, který se tvářil velmi znepokojeně. „Tak dost, Severusi. Laskavě se uklidni a vysvětli nám, co tak hrozného se stalo, že jsi sem vtrhl jako uragán a vykřikuješ tu jakési nesmysly.“ žádal ho o vysvětlení a přestože měl černovlasý kouzelník obrovskou chuť něco rozmlátit, v nejlepším případě zmalovat ksicht toho idiota Blacka, zhluboka se nadechl a začal netrpělivě vysvětlovat.


„Takže on s nimi není? Tak kam se poděl?“ ozval se ochromený Sirius a ve světle nových informací pochopil Snapeovu reakci, přestože ho stále ještě bolel krk.


„Na to jsem se tě právě přišel zeptat. Doufal jsem, že víš něco víc,“ zavrčel Severus, když pochopil, že rozhovorem s nimi jen marní čas.


„Nevíme o nic víc, Severusi. Harry se tu zastavil v ten den, kdy odcházel a žádal nás, abychom ti pomohli při nejbližším úplňku.“ ujal se slova Remus a když spatřil zhrozený výraz na Snapeově tváři, rychle dodal: „Harry nám řekl o tvých problémech s přeměnou a bál se, že když si nevezmeš lektvar, mohlo by to pro tebe být nebezpečné.“


„Nepotřebuji žádnou opatrovatelku a už vůbec ne někoho v těle vlkodlaka nebo všivého psiska.“ ohradil se a zkřížil si ruce na prsou.


„Dali jsme Harrymu slovo a to dodržíme, ať se ti to líbí nebo ne.“ obořil se na něj Sirius a jeho modré oči hleděli na Snapea s nezlomnou rozhodností.


„Do úplňku je ještě daleko, teď musíme zjistit, kde je můj syn.“


„Možná by nám pomohl ten dopis, co tu nechal pro Severuse,“ ozvala se najednou Dora, která až doteď sledovala jejich slovní souboj a vyběhla z místnosti do Harryho pokoje.


„O jakém dopisu to mluví?“ zeptal se Snape podezřívavě a přeměřoval si své dva společníky zkoumavým pohledem.


„Než Harry odešel, nechal ti tu dopis. Měli jsme ti ho dát těsně před úplňkem, ale v této situaci… možná by to pomohlo.“ ozval se Remus, který se snažil být jakousi zklidňující složkou současného osazenstva salónu.


Tonksová byla zpátky po pár minutách a roztřesenou rukou podávala zapečetěný dopis Severusovi, který okamžitě rozpoznal synův rukopis. V rychlosti roztrhl obálku a očima přeletěl obsah dopisu. Když však došel až na jeho konec, zhroutil se do nejbližšího křesla a složil hlavu do dlaní, přičemž mu dopis vypadl z rukou a přistál u Dořiných nohou.


„Ne, Harry, to ne. Proč, do kotle? Proč?“ mumlal, že mu bylo sotva rozumět.


„Smím to přečíst?“ zeptala se mladá žena a zvedla dopis ze země. Severus na ni unaveně pohlédl a slabě přikývl. Zhluboka se tedy nadechla, očima vyhledala Remusovu podporu a začala číst nahlas:


Tati,


nevím, kdy se k tobě dostal tento dopis, ale zřejmě už jsem pryč, což je dobře, protože by ses mi v tom, co musím udělat, určitě pokusil nějak zabránit. Ale ty dobře víš, že není jiná možnost a já musím… je to tvoje jediná naděje a kdybych kvůli tomu měl jít třeba i na kraj světa nebo do samého pekla, udělal bych to, tak jako bys to udělal ty pro mě. Najdu toho léčitele a on ti určitě pomůže, jen doufám, že to stihnu včas. Proto tě prosím, tati, pomoz mi v plnění této mé úlohy aspoň tím, že si ještě jednou vezmeš lektvar. Přijmi nabízenou pomoc nechat se uspat, abys netrpěl a vydrž ještě chvíli, dokud nesplním, co mám. Jestli však nechceš, chápu to a požádal jsem Siriuse a Remuse, aby ti při úplňku dělali společnost a v případě potřeby ti pomohli. Přijmi aspoň jejich pomoc, když ne jinou, protože víš, že oni to zvládnou, tak jako to zvládali doteď.


Doufám, že se za to na mně nebudeš moc zlobit, ale tentokrát srdce i rozum hovořili jednohlasně a já vím, že dělám správnou věc. Mám tě rád, tati, a kdybych se nevrátil, věz, že tohoto rozhodnutí nikdy nebudu litovat. Přeji ti, abyste s Calwen, Connie a Brianem byli šťastní a doufám, že jsem tě příliš nezklamal a byl jsi na mně aspoň jednou v životě hrdý.


S láskou Harry.


Když to Dora dočetla, v očích se jí leskly slzy. Sirius zatínal pěsti a Remus zamyšleně hleděl z okna, přemítajíc si v hlavě Harryho slova.


„Nikdy mě nezklamal a vždy jsem na něj byl hrdý.“ zamumlal Severus neschopný dělat nic jiného, než bezmocně čekat, jestli se jeho syn vrátí nebo ne. Nikdo se ho nepokoušel zastavit, když se po chvíli zvedl a odešel, zanechávajíc je o samotě s jejich zmatenými myšlenkami.