Kapitola č. 12: Výlet s přátely

Když Harry otevřel dveře, do nosu ho udeřila lákavá vůně pečeného masa a brambor, Siriusovo oblíbené jídlo. Na tváři se mu usadil spokojený úsměv a vzpomněl si na roky, které v tomto domě strávil.


„Voní to úžasně.“ řekl místo pozdravu, když přišel do kuchyně a ze dveří sledoval svého kmotra v zástěře s obrázkem hypogrifa.


„Harry, co ty tady? Už jsem si myslel, že jsi na mně zapomněl.“ zeptal se překvapený Sirius, kterému úlekem vypadl pekáč z ruky a s hlasitým bouchnutím dopadl na dlažbu.


„Zdá se, že máme po večeři.“ zkonstatoval vzápětí, když s Harryho pomocí sbíral kousky masa ze země.


„Čekal jsi někoho? Možná bysme ještě něco rychle stihli.“ navrhl Harry, ale Sirius zakroutil hlavou.


„Ne, přijde jen Remus s Tonksovou a jestli se k nám přidáš i ty…“


„Jasně, potřebuji hovořit s vámi všemi, ale nemůžu se zdržet dlouho. Tak, co říkáš na nějaké sendviče?“


„To by mohlo stačit.“ usoudil Sirius a společně se pustili do přípravy lehké večeře. Vyprávěli si přitom o všem možném a oba byli rádi, že jsou opět spolu.


Okolo sedmé přišel Remus i s Tonksovou, držíc se za ruku. Oba je vesele přivítali a všichni byli nadšeni z Harryho přítomnosti.


„Jako za starých dobrých časů.“ zkonstatoval Remus a mrkl na Harryho.


„Teda, doufala jsem, že vypadáš lépe než Severus, ale jak se zdá…“ začala Tonksová po chvíli, když se společně cpali chutnými sendviči.


„Viděla jsi ho? Takže už je doma?“ zeptal se se zájmem, ale jeho tvář se při vzpomínce na otce zachmuřila.


„Ano, vrátil se asi před dvěma hodinama a vypadal, no řekněme si to upřímně, vypadal hrozně. Raději jsem vypadla hned, jak se objevil, nechtěla jsem dělat ještě větší dusno, než tam už bylo. Oprav mě jestli se mýlím, ale zase jste se pohádali?“ zeptala se přímo a tři páry očí se upřeli na chlapce, který hleděl do svého talíře.


„Vyskytly se komplikace a já potřebuji pomoc. Teda, hlavně otec ji potřebuje, jenže si to nepřipouští.“ povzdychl si a vypověděl jim vše, co se stalo.


Remus a Sirius si vyměnili překvapené pohledy, ale zdrželi se jakýchkoli poznámek na Severusovu adresu, alespoň dokud je tu Harry. Ani jeden však Snapeovi nepřál osud, který ho postihl.


„Co se chystáš dělat, Harry?“ zeptal se Sirius podezřívavě, protože tušil, že Harry se nikdy nevzdává. Na to znal svého kmotřence až moc dobře.


„No… já asi nezmůžu nic. Zkoušel jsem mu domluvit, ale odmítá mě poslouchat. Bojím se, že když se přemění, mohl by si ublížit. Tak jsem vás chtěl poprosit…“ začal pomalu a oni vyčkávali.


„Víš, jak jste mi říkali, že jste ve svých zvířecích podobách dokázali chránit Remuse? No… já vím, že Severuse nemáš rád, ale nemohl bys… navíc Remus je s pomocí lektvaru schopný se ovládat a mohl by ti pomoct. Teda… teda, jestli by vás to příliš neobtěžovalo.“ řekl potichu.


„Dohlédneme na něj, Harry, můžeš se spolehnout.“ ujistil ho Remus, který vrhl po Siriusovi pohled, který jasně říkal: MLČ!!!


„Děkuji, vážně budu klidnější, když vím, že nebude sám.“ usmál se a pocítil malou úlevu.


„A co budeš dělat ty, Harry?“ zeptal se opět Sirius.


„No… je toho na mně trochu moc a myslel jsem, že na pár dní vypadnu.“ odpověděl vyhýbavě a nenáviděl se za to, že jim musí lhát. Jinak to ale nešlo.


„A kam se chystáš? Vrátíš se na zahájení bystrozorských kurzů?“ zeptala se Tonksová a vzala tak Remusovi otázku z úst.


„No, nejsem si jistý, ale než odjedu, pošlu na ministerstvo sovu se žádostí o odklad. Nastoupím hned, jak se vrátím.“


„Jasně, potřebuješ taky trochu volna, ale hlavně nám napiš, kdy dorazíš, jasné? A kam tedy jedeš?“ poučoval ho kmotr a zeptal se na otázku, kterou předtím položila Tonksová, ale nedostalo se jí odpovědi.


„Pojedu za Ronem a Hermionou. Psali, že jsou někde v Itálii a Hermioně se tak zalíbily tamější pláže, že se rozhodli zdržet. Chtěl bych vyrazit zítra brzy ráno a zastihnout je tam.“ řekl jim historku, kterou si vymyslel.


„Páni… pláž… neměla jsem dovolenou už ani nepamatuji.“ povzdychla si Tonksová a zasněně pohlédla oknem ven.


„Tak to abysme to co nejdřív napravili.“ pošeptal jí Remus a chytil ji za ruku.


„Zdá se mi to, nebo je to mezi vámi hrdličkami vážnější, než jsem si myslel?“ zeptal se Harry a na tváři mu zářil veselý úsměv, když se oba tázaní začervenali a Doře se změnili dokonce i vlasy.


„Půjdu si nahoru vzít ještě nějaké věci, co jsem tu nechal a na noc se vrátím domů. Musím říct Calwen a otci, že odjíždím. Oh a prosím vás, v pokoji nechám dopis pro otce. Dáte mu ho v den nejbližšího úplňku? Vysvětlím mu, proč jste za ním přišli a že mu pomůžete.“


„Jasně, tak už upaluj, ať to všechno stihneš.“ popoháněla ho Tonksová a když slyšela dupání na schodech, zakroutila hlavou. „Konečně ten chlapec myslí i trochu na sebe.“ zkonstatovala, netušíc, jak daleko je od pravdy.


Harry si do batohu zabalil pár drobností, které mu mohly být nápomocné. Kapesní nožík, který dostal od Siriuse před pár lety k Vánocům, neviditelný plášť a mudlovský vynález zvaný kompas, který mu nejednou pomohl při hledání Voldemortových viteálů. Ne že by mu hůlka a kouzlo: „Ukaž mi!“ nestačilo, ale fungovalo to prakticky stejně a v některých oblastech, kde hledali, se občas vyvaroval používání magie.


V rychlosti napsal dopis svému otci, který si v duchu nejméně desetkrát přeformuloval a zapečetil ho do obálky. Nechal ji na stole, tak jak řekl a než se krbem přemístil do svého domu, který před nedávnem připojil do sítě, zamával trojici stále ještě sedící v kuchyni.


Jeho dům zel prázdnotou. Dnes tu nenašel svého otce sedícího na gauči a čekajícího na jeho návrat, aby se omluvil. Už jednou bylo víc než dost a zřejmě se to už nikdy nebude opakovat. V domě na kopci však svítilo světlo a tak věděl, že jeho obyvatelé ještě nespí. Netrvalo ani pět minut, než vešel zadníma dveřma do kuchyně, kde našel Calwen se šálkem čaje v ruce číst noviny.


„Ahoj, Harry. Už jsem si myslela, že tě dnes neuvidím. Vypadáš unaveně.“ řekla, když ho zahlédla, nečekala na odpověď a vtlačila ho na židli a podala mu čaj. „Měl by ses pořádně vyspat. Říkala jsem to už Severusovi, ale neposlouchal mě a šel do školy.“ zamumlala si pod nos.


„Cože? On není doma?“


„Ne, odešel asi před hodinou, těsně po večeři.“


„Hm, možná to tak bude lepší.“ zamyslel se Harry. Nechtěl sice odejít bez rozloučení, ale nemohl čekat. Navíc měl v čerstvé paměti jejich ranní hádku a to mu na náladě rozhodně nepřidalo.


„Co máš na mysli, Harry?“


„Já jen, přišel jsem se rozloučit. Jedu na pár dní za přáteli, Ronem a Hermionou, vzpomínáš si?“


„Ano, tuším že jsi říkal, že společně cestují.“ přikývla, že ví o čem je řeč.


„Přesně tak, mám se s nimi sejít zítra, takže musím vyrazit velmi brzy. Asi proto nebudu čekat na otce, nevím, kdy se vrátí.“ řekl a vyhnul se jejímu pohledu.


„Už zase jste se pohádali?“


„Jak to víš? To jsem tak průhledný? Tonksová se ptala na to samé.“ vyskočil překvapeně ze židle.


„To bude jen tím, že tě obě celkem dobře známe, a když měl Severus dneska zase jednu se svých nálad, nějak jsem si to domyslela. Je ti ale jasné, že nebude nadšený, že jsi odešel bez rozloučení?“


„Vím, ale věř mi, bude to lepší. Ale než odejdu, chtěl bych ti ještě něco dát.“ řekl a z krku si sundal svůj přívěsek ve tvaru blesku, jehož druhou část měl Severus. Vložil si ho do dlaně a několika tichými kouzly poupravil jeho funkci tak, aby ho mohla používat ona, přestože je mudla.


„Bude fungovat tak, aby ses se Severusem mohla kdykoli spojit. Stačí, když se ho dotkneš a budeš myslet na to, co mu chceš říct a on tě uslyší.“ vysvětloval a obešel ji tak, aby jí ho mohl připnout.


„Ale Harry, to je přece tvůj přívěsek. Vím, co pro tebe i Severuse znamená, to nemůžu přijmout.“ protestovala a pohlédla Harrymu do očí. Viděla v nich něco, co ji vystrašilo. „Harry, děje se něco? Co je špatně?“ zeptala se ustaraně, ale on se jen usmál a zakroutil hlavou.


„To nic, všechno bude v pořádku, postarám se o to. Hlavně na sebe dávej pozor, a pokud se znovu neuvidíme, mějte se dobře.“ řekl a hrdlo se mu mírně stáhlo při pomyšlení, že by je už nikdy nemusel vidět. Úspěšně se však ovládl a snažil se, aby jeho úsměv vypadal co nejpřesvědčivěji.


„I ty se opatruj, chlapče a určitě se ozvi.“


„Samozřejmě, tak já tedy jdu. Pozdravuj ode mě otce, Briana a Connie.“ požádal ji už na odchodu a když přikývla, vyšel do tmavé, avšak teplé letní noci. Slabý větřík se mu opřel do vlasů a svlažil mu rozpálenou tvář svým jemným chladivým pohlazením.