Kapitola č. 9: Malý metamorfomág

Bylo to někdy v polovině srpna, kdy se Calwen s vervou pustila do organizace svatby. Severus si totiž vzal k srdci Harryho radu a termín naplánovali na konec září, samozřejmě po dohodě s Abusem Brumbálem, který slíbil uvolnit svého staronového učitele lektvarů na tak dlouhou dobu, jak bude zapotřebí i po dobu školního roku.


Jenže větší radost než samotní snoubenci měli jejich děti, Harry, Connie a Brian, kteří pomáhali, jak to jen šlo. Pro Harryho to znamenalo, že všechen svůj volný čas posledních volných dní rozdělil mezi rodinu a Ginny. Kdyby se měl věnovat ještě i Ronovi a Hermioně, asi by se musel rozkrájet, nebo si pořídit nějaký obraceč času. Naštěstí tou dobou byli jeho nejlepší přátelé na společné dovolené a vystačili si sami. Bylo pěkné vidět je spolu vycházet a ne se neustále jen škorpit, pomyslel si.


Toho rána vstal Severus s lepší náladou než obvykle, což bylo co říct, protože nálada mistra lektvarů byla v posledních dnech víc než dobrá, díky lidem, kteří ho obklopovali a měli ho rádi.


Právě si čistil zuby, když se domem rozlehl zděšený výkřik, ale on se jen sám pro sebe ušklíbl a pokračoval v ranní očistě. Než sešel do kuchyně, zastavil se na schodech a nasadil ten nejneutrálnější výraz tváře, jakého jen byl schopný. Díky rokům předstírání, že je někdo jiný, to pro něj dnes nebyl problém.


„Dobré ráno.“ pozdravil uvolněně a pohledem přejel po všech přítomných. „Zdálo se mi, že jsem slyšel nějaký křik, co se stalo?“ zeptal se, když seděl za stolem a naléval si kávu do hrnku. Odpověděl mu Harry s rozesmátým výrazem.


„Zdá se, že se u Briana objevují schopnosti metamorfomága. Podívej se na jeho vlasy.“ uvedl ho do obrazu a Severus pohlédl směrem, kam Harry ukazoval. Překvapený výraz na jeho tváři prozrazoval, že si až teď všiml chlapce s růžovými vlasy, který na něj zlostně hleděl.


„Oh, Briane, to jsi ty? Když jsem viděl ty vlasy, myslel jsem, že je to tvoje teta. No ale tohle… proč právě růžová, synku?“ zeptal se nevinně, ale Harry si všiml jemného cukání koutků jeho úst a bylo mu jasné, že to je otcova práce a to ho potěšilo snad ještě víc. Kdy naposled jeho otec takhle žertoval?


„No… zřejmě chce na té svatbě ladit s tetou Dorou a zkouší všemožné kombinace. Kdoví, jaká barva to bude zítra.“ připojil se Harry nevinně, podporujíc otcovu hru.


„Hej! Nedělejte si ze mě legraci!“ ohradil se chlapec naštvaně. „Tati, že to umíš vrátit zpátky? Já vím, že jsem ti ten dělobuch do kotlíku neměl házet a ani ty samozavazovací tkaničky nebyly dobrý nápad, ale já nechci mít růžové vlasy!“ omlouval se téměř trpitelsky.


„Oh, takže ten lektvar jsem nezkazil já, ale tvůj dělobuch? No to se mi ulevilo, vážně jsem se začínal bát o svou schopnost uvařit lektvar bez výbuchu. A jaké tkaničky? Aha, máš na mysli ty, co se vždy v nestřežené chvíli svázaly dohromady a způsobili, že jsem upadl, jen co jsem se zvedl ze židle? To jsi nebyl ty, Harry?“ obrátil se klidně na svého staršího syna, který se už neovládl a prohýbal se smíchy.


„Já… ne.“ vykoktal Harry skrz nový výbuch smíchu.


„Měl by ses naučit lépe ovládat, mladý muži. Není to od tebe pěkné, smát se bratrovu neštěstí.“ napomenul ho Severus a tentokrát se k Harryho výbuchu přidala i Connie, která se doteď jen tiše chichotala.


„Co je vám tolik k smíchu?“ zeptala se Calwen, která se vrátila z obchodu s čerstvým pečivem, ale když zahlédla Briana, usmála se také.


„Oh, Briane, zkoušíš novou imidž? Příště zkus možná něco méně výrazného.“ poradila mu a pustila se do přípravy snídaně, jako by to, že má její syn růžové vlasy byla ta nejpřirozenější věc, kterou kdy viděla.


„Vážně vtipné, já jsem to nechtěl. Nesnáším růžovou.“ fňukl chlapec a vytáhl s kapsy pletenou čepici, kterou zakryl tu růžovou hrůzu na své hlavě. „Tati, vrať mi to zpátky, prosím. Já už budu hodný.“ prosil a Severus se na něj na chvíli zamyšleně zadíval.


„Hm, rád slyším, že jsi ochotný dobrovolně změnit své chování a být hodný, protože jinak bych byl nucený k jistým opatřením a věř mi, to by se ti ani nelíbilo. Zeptej se svého bratra, k jakým trestům jsem se uchyloval ve škole.“


„Oh, to teda bylo… skoro mi upadly ruce od drhnutí tolika kotlíků.“ ozval se sarkasticky Harry, který tuto výmluvu používal vždy, když byl s otcem sám a jako že si odpykával trest.


„Ale i kdybych chtěl sebevíc, Briane,“ pokračoval Severus, „tak tuhle tvou změnu nemůžu nijak ovlivnit. Vážně netuším, jak se to stalo a jak říká Harry, může to být v rodině a jsi skutečně metamorfomág.“ vysvětloval Severus téměř lítostivě, v duchu si však blahopřál k dobře vykonané práci.


„Už jen tohle mi chybělo.“ odfrkl si Brian a Harry v jeho výrazu poznal věrnou kopii otce. Je možné, že i on se tváří jako Severus? Hm, měl by sis na to asi dávat pozor, pomyslel si a sledoval bratra, který naštvaně dupal po schodech nahoru do svého pokoje. Severus drcl do Harryho a významně na něj pohlédl, jako by naznačoval, ať poslouchá, co se bude dít. A skutečně, za chvíli se domem rozlehl veselý smích a chichotání.


„Hihi… hahaha… ne… dost, už… hihi, hahaha, tatiiii… dost… hihi!!!“ rozléhalo se domem a všichni tázavě pohlédli na Severuse, který si s neutrálním výrazem na tváři právě nabíral na vidličku porci míchaných vajíček.


„Lechtací prášek. Přestane účinkovat po pár minutách. Myslel jsem, že to po té růžové hřívě bude potřebovat. Oh a ta barva vyprchá v noci.“ odvětil a konečně se i on usmál. Když se Connie a Harry opět dusili smíchem, Calwen jen nevěřícně kroutila hlavou.


„Jako malé děti.“ řekla a šla zkontrolovat Briana.


Skvělou náladu z celého dně Harrymu a Severusovi v podvečer zkazila nervozita.


„Budeš v pořádku, že?“ zeptal se Harry a pohlédl na zapadající slunce za obzorem. Dnes v noci měl být úplněk a on věděl, co to pro jeho otce znamenalo.


„Samozřejmě. Jen nezapomínej, co jsi mi slíbil. Nepůjdeš za mnou, je to jasné?“


„Ano, ale buď opatrný. Počkám na tebe doma, dokud se nevrátíš.“ odpověděl Harry zamračeně a sledoval otce, jak se mu ztrácí v dálce. Calwen ho také viděla, ale neptala se. Spolu se Severusem a Dorou ji ujistili, že po dobu úplňku pomáhá Remusovi Lupinovi, který je vlkodlak. Nejdřív ji to vystrašilo, ale když Remuse poznala díky tomu, že chodil s její sestrou, uklidnila se. Vyšla za Harrym na terasu, a dokud je zima nezahnala zpět do domu, povídali si o všem možném.


Harry se vzbudil velmi brzy, ale jeho otec se ještě nevrátil. Čekal hodinu, dvě, ale když ani pak nikde nebylo ani stopy po černovlasém muži, přepadla Harryho hrůza. Bez meškání se přemístil k domu v Praděrské ulici a jen co se zbavil ochranných kouzel, vešel dovnitř.


„Tati? Tati, jsi tu?“ volal na něj už od dveří, ale odpověď nepřicházela. Přešel jeden pokoj za druhým, ale nikde nikdo. Až v laboratoři… postava ležící na zemi nejevila známky života. Harryho srdce se zastavilo, když dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost mezi ním a jeho otcem a sklonil se k němu, aby zjistil, co s ním je.