Kapitola č. 6: Podezření

Výlet do Příčné ulice zaznamenal u Connie a Briana obrovský úspěch a dokonce Harry, jehož nálada po hádce s otcem klesla pod bod mrazu se na konci dne usmíval. Nedalo se jinak, když sledoval bratra nadšeně pobíhat mezi klíckama se sovama, nebo když ho viděl nalepeného na výkladní skříň obchodu s košťaty. Trochu se bál vzít ho k Weasleyovým do jejich obchodu, ale bratři jeho nejlepšího přítele se skutečně vyznamenali a zahrnuli chlapce množstvím pozornosti. Když odtud nakonec odcházeli, Harry si pomyslel, že za tohle ho Severus skutečně zabije, protože Brian měl kapsy nacpané těmi nejrozličnějšími výmysly z dílny Freda a George.


„Už se cítíš lépe?“ zeptala se Connie, když trochu zaostala za ostatními, aby si s ním promluvila.


„Hm, Brian je nadšený.“ zamluvil to.


„Ano, doslova září. Děkuji ti za tento výlet, Harry. Je to úžasné, vidět konečně vás ve vašem vlastním světě. A pokud jde o Severuse…“


„Nechci o tom mluvit, Connie. Nekazme si tento výlet.“ žádal a ona ho chápala.


„To se spraví, uvidíš. Mimochodem, ještě jsem ti nestihla říct, že pokud jde o Ginny, vybral sis dobře.“ ochotně změnila téma.


„Vážně? Jsem rád, že si rozumíte. Obě vás mám rád a byl bych nerad, kdyby mezi vámi bylo nějako napětí jako mezi Siriusem a Severusem.“


„Oni se nemají rádi?“ podivila se Connie a zamyšleně hleděla na muže, který právě zaníceně něco vysvětloval jejímu bratrovi. A jestli měl Sirius něco proti Severusovi, rozhodně to nepřenášel na jeho syna a choval se k němu přátelsky.


„Prý se nenáviděli už od školy, ale uzavřeli jakési příměří kvůli mně ještě v době, když jsem teprve nastupoval do školy. Pak mě i překvapilo, že Severus ustanovil Siriuse za mého opatrovníka v případě své smrti.“ odvětil popravdě Harry.


„Chtěl pro tebe jen to nejlepší a stále ještě chce, jen je zvyklý řešit všechno sám a po svém.“


„A to je právě ten problém. Chce mě neustále chránit a zapomíná na to, že už není sám. Vrátil se mezi nás a jestli potřebuje pomoc, my mu ji chceme poskytnout. Jenže on je prostě tvrdohlavý.“ povzdychl si.


„Hm, to mi někoho připomíná. Jistého chlapce, který po smrti svého otce odmítal přijít k lidem, kteří mu bili téměř rodinou, jen aby je ochránil. Také řešil věci po svém a když je chtěl vidět, schovával se za plotem.“ zašklebila se.


„Cože? Jak to…“ Harry se začervenal. Myslel si, že o jeho tajných sledováních zpoza plotu nikdo nevěděl.


„Jak to vím? Viděla jsem tě a mamka mi řekla, že se k nám nechceš vrátit, abys nás neohrozil. Když nám pak teta Dora vysvětlila, co se ve vašem světě děje, pochopila jsem, že nás chceš chránit a přestože jsem často toužila vyběhnout ti naproti, neudělala jsem to a doufala, že jednou vejdeš brankou a přijdeš pozdravit svou sestru.“ řekla a tvářila se naoko vážně.


„Jasně, sestřičko. Měl jsem to v plánu hned jak by to bylo možné, ale Severus mě předběhl a zkazil mi moment překvapení.“ žertoval a objal ji okolo ramen.


„Bavíte se dobře? Kdybych nevěděla, že máš Ginny, řekla bych, že se právě snažíš sbalit mou neteř.“ ozval se pobavený hlas těsně za jejich zády a když se otočili, hleděli do tváře Tonksové a oba se nahlas rozesmáli její poznámce.


„Tonksová, vyrůstali jsme s Connie téměř jako bratr a sestra už od mala a když to teď Calwen se Severusem zpečetí, asi bych si koledoval o pěkný problém, nemyslíš? Navíc, Ginny by jí pak asi vyškrábala oči.“ zakroutil hlavou Harry a spokojený úsměv se mu usadil na rtech.


„Slyšela jsem své jméno, nebo se mi to jen zdálo?“ připletla se mezi ně Ginny se zářivým úsměvem za rtech, následovaná Brianem a Siriusem.


„Jen jsem říkal Connie a Tonksové, že tě mám rád a kromě tebe nechci žádnou jinou.“ zeširoka se usmál a Connie s Dorou vyprskly smíchy.


„Tak vidíš této, Ještě i on by mi dal košem.“ pohoršovala se Connie a za chvilku už se všichni vesele bavili a přesunuli se k Tonyho cukrárně.


„Harry, můžeš na slovíčko?“ zadržela ho Tonksová před dveřmi a tahala ho ven. Naznačil ostatním, že hned přijde a následoval ji.


„Jde o ten včerejšek?“ zeptal se přímo.


„O včerejšek i o dnešek. Byla jsem v kuchyni, když jste se pohádali a když jste odešli, vylil se zlost ještě i na Calwen.“


„Cože udělal?“ nechápavě na ni pohlédl a ona mu vypověděla, co se v domě událo po jejich odchodu.


„Je Calwen v pohodě? Tohle už vážně přehnal.“ kroutil hlavou a přemýšlel, co udělat.


„Calwen to zvládne, i když nepopírám, že ji to dost vzalo. Nepochybně je to poprvé, co ho zažila v takové náladě.“


„To rozhodně. Já sám ho tak naštvaného ještě nezažil.“ přiznal Harry.


„Poslyš, vím, že mi do toho nic není, ale přemýšlela jsem nad tím, kde mohl v noci být. Jsem si jistá, že tě napadlo to samé jako mně a když jsem se zeptala Calwen, kdy takhle zmizel poprvé, hádej co řekla?“ výmluvně na něj pohlédla.


„Minulý měsíc v době úplňku.“ dodal potichu a prohrábnul si svoje černé vlasy. „Jenže jak zjistíme, jestli to s tím souvisí?“


„Co se ho zeptat přímo?“ navrhla nejjednodušší řešení.


„Jasně, poslyš tati, jsi nebo nejsi vlkodlak? Vážně skvělá konverzace. Navíc, znáš Severuse, myslíš, že by mi řekl pravdu?“ pochyboval a přemýšlel, jak se dopátrat odpovědi na tuto otázku.


„Máš pravdu, kdyby to nebyl Severus, možná by to šlo, ale takhle… jenže zjistit to musíme.“


„Zkusím něco vymyslet a možná by pomohlo promluvit si s Remusem. Ale to nechám až na zítra.“ rozhodl se a Tonksová souhlasně přikývla.


„Tak já už půjdu, jinak mě Divoký bude proklínat. Tak se zatím měj a dej mi vědět, co jsi zjistil.“ rozloučila se a zamávala zbytku jejich skupiny.


Všichni si všimli náhlé změny Harryho nálady a snažili se ho nějak rozptýlit, ale po pár pokusech to vzdali. Nakonec se odebrali domů dřív než měli původně v plánu. Brian byl sice trochu zklamaný, když odložili létání, ale jediný přísný pohled jeho sestry umlčel všechny jeho protesty.


„My už půjdeme, Harry. Zvládneš to tu?“ zeptala se Harryho když se loučili před jeho domem. Ginny i Sirius se rozloučili už před chvílí a oni tři osaměli. Ani jeden netušil, v jaké náladě bude Severus, až se vrátí a co se bude dít, ale Harry odmítal jít s nimi. V hlavě se mu zrodil nápad a chtěl ho zrealizovat dřív, než mu to něco mohlo zhatit.


„Pochybuji, že bys byl důvodem jeho hněvu právě ty. Možná byste si měli promluvit.“


„Connie, prosím, nech to na nás. Promluvíme si, až na to bude vhodná doba a nemyslím, že je to dnes. Pozdravujte mamku a kdyby něco, stačí mi dát vědět. Dobrou noc a Briane, ne abys ty dělobuchy použil v domě a všechny najednou, jinak otec vyletí z kůže.“ varoval bratra a věnoval mu jediný přísný pohled, který se změnil na šibalské ohníčky.


„Jasňačka, brácho.“


„Tak už jděte, jinak nestihnete večeři.“ popohnal je a oni vykročili prašnou cestičkou k domu na kopci.


Jen co mu zmizeli z dohledu, přemístil se na místo, kde byl doteď jen jednou v životě. Nevěděl, jestli je tu správně, ale nenapadlo ho, kam jinam by měl jít. Snad právě tady najde něco, co by mu pomohlo najít nějaké řešení.


Když Severus zahlédl vracet se domů jen Connie a Briana, nevěděl, jestli se má zlobit, nebo být zklamaný. Celé odpoledně přemýšlel, tak jak mu poradila Calwen a uznal, že v něčem měl Harry skutečně pravdu. Jenže může mu to říct? Ne, to prostě nejde. Při Harryho schopnosti dostat se do kdejakého problému by ještě něco vyvedl a Severus by si neodpustil, kdyby se mu kvůli němu něco stalo. Chtěl si s ním promluvit, ale pravdu mu říct nemohl. A jeho trápilo, jako cestou se ubíral jejich společný vztah otce a syna a chtěl to napravit. Rozhodl se počkat po večeři a zajít za Harrym, aby se mu omluvil. Zpětně si uvědomil, co všechno řekl a v duchu si nadával za to, že se neovládl, ale tato noc byla z nějakého důvodu horší než obvykle a on byl příšerně unavený.


Kromě rozhovoru s Harrym ho však čekala ještě jedna věc. Musí se omluvit Calwen a věděl, že to nebude lehké. Proč se věci musí vždy tak zkomplikovat, ptal se sám sebe a opatrně zaklepal na dveře ložnice, odkud se ještě před pár hodinami ozývaly tiché vzlyky, které v něm jen prohlubovaly pocit viny.