Kapitola č. 5: Nový domov

To ráno se Severus vzbudil dost brzy. Harry ještě spal a tak mu v kuchyni připravil kaši z ovesných vloček. Zapomněl však ohradit postel, a když se vrátil do ložnice, našel Harryho vysmátého sedět mezi jeho věcmi, které se mu jakýmsi záhadným způsobem podařilo vyházet ze zabaleného batohu.

„Tak tohle by nešlo,“ zakroutil hlavou a zdvihl vysmáté dítě ze země. „Asi si budeme muset dohodnout nějaká pravidla, mladý muži,“ řekl trpce, ale zlost ho trochu přešla, když chlapec cosi radostně žvatlal. Vzal ho do kuchyně a posadil na židličku. Okolo krku mu obvázal látkovou plenku, kterou včera koupil v Londýně a začal ho krmit. Jak si zprvu myslel, že nakrmit dítě bude hračka, nyní zjistil, že byl na velkém omylu. Harry snědl sotva čtvrtinu obsahu misky a ten zbytek… všude okolo. Když však poslední sousto dopadlo místo na dlažbu nebo stěnu přímo Severusi do tváře, prudce vstal a naštvaně třískl miskou na kraj stolu, kde se převrátila a s bouchnutím dopadla na dlažbu a rozbila se na malé kousky.

„Kruci!“vyhrkl v tom samém okamžiku, kdy se vystrašený Harry rozplakal. „U Merlina, co jsem si to vymyslel? Víš, kamaráde, když jsem si tě tehdy bral, netušil jsem, jaký bič si na sebe pletu,“ řekl mrzutě, ale navzdory tomu ho vzal do náruče a donesl do koupelny, aby ho umyl, protože byl od hlavy k patě celý od kaše. V tom se však ozvalo bouchaní na dveře.

„K čertu, koho to sem čerti nesou,“ zaklel a narychlo zabalil Harryho do ručníku. Odnesl ho do ložnice, kde tentokrát nezapomněl zajistit postel a odhlučnit dveře a zadýchaný doběhl ke dveřím.

„Jsi vytrvalý, Luciusi,“ řekl místo pozdravu přicházejícímu.

„A ty, jak se zdá, ztrácíš formu. Že se vůbec divím, od doby, kdy jsi utíkal před Potterovou bandou už nějaký ten čas uběhl,“ oplatil mu Lucius stejnou mincí a bez vyzvání vešel dovnitř.

„Chovej se tu jako doma,“ řekl Severus ukazujíc na pohovku a nezapomněl na pořádnou dávku sarkasmu.

„Ale, ale. Jsi dnes nějaký nevrlý. Snad jsem tě při něčem nevyrušil,“ usmíval se Malfoy a významně se podíval směrem k ložnici.

„Vlastně ano, byl jsem na odchodu,“ odpověděl. Nesnášel Luciuse Malfoye. Kdysi ho považoval za přítele, než zjistil, jaký je to slizký had.

„Předpokládám, že Azkaban není cílem tvé cesty.“

„Takže jsi o tom už slyšel,“ ušklíbl se konečně i černovlasý kouzelník.

„Skrýváš se za toho starého blázna? Máš pocit, že tě z toho dostane?“

„Bohužel, Luciusi, ne každý má takové množství galonů, aby si mohl koupit svobodu a já věru do Azkabanu nechci jít.“

„Jakou cenu má tvoje svoboda?“ zeptal se ho podezřívavě.

„Měl jsem se stát učitelem v Bradavicích. Zřejmě mě chtěl mít pod dozorem, což nemusí být špatné v případě, že by se On vrátil. Mohl by jsem mu podávat informace z první ruky,“ řekl jakoby nic.

„Předpokládáš, že se vrátí?“

„Možná,“ odpověděl neurčitě.

„Máš to dobře vymyšlené. Jen aby ti ta Brumbálova ochrana vydržela. Takže od září budeš učit?“ zeptal se Lucius.

„Vlastně ne, než s tím začnu, chci si udělat nějaké doplňující kurzy,“ řekl prostě, jakoby konstatoval počasí. „Ale co ty? Musíš být nadšený, že můžeš zůstat s milovanou manželkou a synem,“ řekl se značnou dávkou ironie.

„Samozřejmě.“

„Rád jsem tě viděl, Luciusi, ale nyní, jestli dovolíš, skutečně jsem na odchodu,“ naznačil, aby odešel a postavil se, aby svá slova zdůraznil.

„Vyhazuješ mě? Zajímavé. Ale dobře. Vím, co jsem chtěl vědět. Tak pozdravuj tu, za kterou tak moc pospícháš a někdy by jsi nás mohl seznámit,“ ušklíbl se a mrknul na Severuse.

„Tak na to se připrav, ty parchante,“ zasyčel, když za ním zavřel dveře. Rychle sbalil svoje i Harryho věci, a když si byl jistý, že má všechno, přemístil se i s chlapcem pryč z domu, v kterém žil doteď několik let.

Dům, v kterém se ocitli nebyl o moc větší než ten, který právě opustili. Puch, který jim udeřil do nosu, svědčil o tom, že tu už pěkných pár let nikdo nebydlel. Prach na podlaze se jemně rozvířil, jen co Severus udělal jediný krk a staré dřevěné parkety pod jeho vahou zavrzaly.

„Vítej doma, Harry,“ promluvil k chlapci a začal procházet z jedné místnosti do druhé, aby se ujistil, že je dům bezpečný a že nemá v plánu se v nejbližších dnech zbořit jako domeček z karet. Kdysi tu bydlel Severus se svou matkou, když utekli před násilnickým otcem. Bylo to v době, kdy začal chodit Severus do třetího ročníku v Bradavicích. Jeho matka před dvěma roky zemřela a on si našel tu starou chatrč, kterou právě opustili. Nechtěl bydlet v domě své matky, pokud měl na výběr. Tento dům se mu zdál pochmurný a léta v něm strávené nebyly o moc šťastnější než s otcem. Jeho matka byla osamělá a proto podléhala depresím. Měl ji rád a udělal by pro ni cokoliv, ale pravda byla, že ho to vyčerpávalo a nesmířil se s tím tak, jak by si byl přál.

„Neboj se, opravíme to tu a bude to fajn,“ řekl Harrymu a hledal nějaké bezpečné místo, kam by ho mohl položit. Nakonec použil čistící kouzlo na starou postel a udělal na ní pro chlapce místo.

„Tak do čeho se pustíme nejdřív?“ zeptal se, jakoby čekal, že mu Harry pomůže. Ten jen tiše seděl na posteli a rozhlížel se okolo sebe. Bylo tu šero a tak Severus odtáhl těžké sametové závěsy, jenže nečekal, že se na něj zpoza nich vrkne houf malých divoženek. Začaly ho škrábat a trhat mu vlasy a jemu nějakou dobu trvalo, než se mu podařilo dosáhnou na svou hůlku a zbavit se otravných škůdců. Až když unavený klesl na postel vedle Harryho, všiml si, jakou vlnu nadšení toto malé divadélko u chlapce vyvolalo.

„Ty máš ale zvrácený smysl pro humor,“ zkonstatoval rozmrzele a zamžoural do světla, které sem proniklo skrz zaprášené okno. „Budeme mít co dělat, aby to tu bylo obyvatelné,“ řekl a šel se podívat, v jakém stavu je kuchyň. Naštěstí to nebylo tak zlé a podařilo se mu ohřát dětskou výživu, kterou mu nabídli v Londýně.

„Sice nechápu, co by ti na tom mělo chutnat, ale zkus to,“ řekl a snažil se Harrymu strčit do úst lžičku s jakousi ovocnou směsí. Držel si trochu odstup, aby nedopadl stejně jako ráno, ale nestalo se tak. Harry měl zřejmě hlad a tak bez nejmenších problémů snědl všechno, co mu Snape přinesl. Hned potom vyčerpaně padl do postele a zanedlouho spal.

Severus mezitím prošel celý dům a zjistil, že bude potřebovat víc oprav, než si myslel. Hned zítra s tím začne, ale nyní musel uklidit alespoň ložnici, kuchyň a koupelnu, aby tu mohli bydlet.

Když o několik týdnů později, někdy v půlce července stál na střeše a snažil se opravit díry, které tam v době jeho nepřítomnosti vznikly, všiml si v dálce postavy, která se blížila k jejich domu.

„Kdo to k čertu může být?“ ptal se sám sebe a rukou si setřel pot z čela. Zkontroloval svou hůlku v kapse a dokud byla osoba dost daleko, pokračoval v práci. Slunce na nebi pálilo a on mu s radostí nastavoval své tělo do poloviny odhalené. Konečně získal trochu zdravější barvu a díky práci též získat zpět svou formu. Severus se totiž pustil do oprav domu pěkně po mudlovsku. Ne že by to s kouzly nebylo rychlejší a jednodušší, ale měl pocit, že trochu pohybu a fyzické námahy mu nemůže uškodit, ba naopak. Navíc se jejich současné bydliště nacházelo v mudlovské prostředí a v okolí byly asi kilometr tři mudlovské domy. Když byl ještě dítě, jen zřídkakdy se scházel s někým z nich, a když se tak stalo, považovali ho za podivína.

Severus slezl ze střechy a poodešel k Harrymu, který se právě natahoval za motýlem sedícím na rozkvetlé kopretině. Chlapec už chodil bez větších problémů a tak Severusi nezbývalo nic jiného, než mu vyhranit venku jistý prostor a umístit ochrany, aby se mu nic nestalo. Právě teď se Harry rozběhl a motýl mu uletěl rovnou před nosem. Překvapený chlapec se zarazil a zapomněl, že běžel rychleji, než chtěl. Zakopl a spadl do měkké trávy.

Severus ho zkoumavě pozoroval a čekal, jestli se rozpláče, ale ten jen překvapeně zdvihl hlavičku a díval se na svého otce se zdviženým obočím. Chvíli jakoby přemýšlel, co má dělat, ale potom se postavil na své krátké nožičky a váhavým krokem se pustil k Severusovi.

„Tak pojď, ty malý lovče. Zdá se, že se budeš mít ještě dost co učit,“ řekl a na tváři se mu rozhostil mírný úsměv, když chytil Harryho za ruku a vedl ho k dřevěnému stolu na staré terase, kde na ně čekala studená citronáda. Právě naplnil Harryho sklenici, když se zpoza domu ozval neznámý ženský hlas:

„Haló, je někdo doma?“ volala a Severus vstal od stolu, neustále sledujíc zvědavého chlapce.