pátek 2. května 2008

Kapitola č. 8: Bez dechu

Albus se té noci moc nevyspal. Neustále se probouzel kvůli zlým snům. Když se probudil už potřetí krátce po tom, co ve snu našel svou matku ležet na gauči mrtvou, rozhodl se vstát. Cestou do kuchyně potichu nakoukl do její ložnice, kde spokojeně oddychovala. Udělal si tedy silnou černou kávu s jí připravil chutnou snídani. Vykouzlil nad talířem ohřívací zaklínadlo, protože je nechtěl budit příliš brzy.

Kolem desáté vešel do pokoje, položil tác s jídlem na noční stolek a odhrnul těžké sametové závěsy, aby dovnitř pustil světlo. Ginny zamrkala a když uviděla stát Albuse u okna, zády k ní, v první chvíli se jí zdálo, že je to Harry.

„Dobré ráno,“ popřál ji chlapec a její sen se rozplynul.

„Ahoj Ale,“ odpověděla a chtěla vstát, ale zastavil ji.

„Jen lež. Přinesl jsem ti snídani,“ řekl a položil ji do klína tác s jídlem.

„To jsi nemusel. Nic mi není,“ odporovala zarmouceně při vzpomínce na včerejšek. Co to vlastně udělala? Vzala si víc lektvaru, ale přece by se neotrávila, určitě ne úmyslně. Nechtěla se zabít, i když na to nejednou pomýšlela, ale nemohla by opustit děti. Vždyť už mají jen ji. Musí držet spolu, musí se o ně postarat. Ona se má starat o ně a ne oni o ni. A zase je to Albus, kdo se o ně všechny stará.

„Albusi, ten včerejšek...“ začala opatrně, ale zakroutil hlavou.

„Už o tom nemluvme. Jen mi slib, že už nic podobného neuděláš,“ prosil ji.

„Nechtěla jsem nic jiného, než se trochu vyspat. Opravdu, nic víc,“ trvala na svém.

„Dobrá, tak už se k tomu nebudeme vracet. Zůstane to mezi námi, ano? A slibuju, že dám pozor, aby jsi se necítila osaměle.“

„Cože? Albusi, říkám ti, že to byl jen...“ začala se hádat.

„Je mi jedno co to bylo mami. Zůstanu s vámi doma. Neměla bys být sama a to, co se stalo včera, to jen potvrzuje,“ oznámil rozhodně.

„To nemůžeš Albusi. Nemůžeš skončit školu. Jsi šikovný a můžeš toho hodně dokázat. Nikdy bych si neodpustila, kdyby jsi kvůli mě přestal studovat,“ šeptala a svírala mu ruku.

„Neskončím se školou. Jen nebudu bydlet na internátu, ale tady s vámi a budu se každý den přemisťovat,“ ozřejmil situaci a i když ještě chvíli protestovala, nedal se. Byl pevně rozhodnut a stál si za svým.

Dopoledne si udělali malou procházku a povídali si o všem možném. Oba na chvíli zapomněli na starosti všedních dní a kochali se pohledem na stromy obsypané různobarevným listím. Večer se ve světle posledních paprsků zapadajícího Slunce oba vznesli do vzduchu na svých košťatech a zahráli si famfrpál jeden na jednoho. Ginny navzdory věku nevyšla z formy. S tolika dětmi, které navíc všechny tento sport zbožňovaly to ani nehrozilo. Albus věděl, co je nejlepší na zahnání špatné nálady a podařilo se mu to. Večer Ginny padla unavená do postele a usnula okamžitě i bez jakéhokoli lektvaru.

V neděli už nebyli sami. Ráno přišli James s Dianou a přivedli dvojčata, hned za nimi se přemístili Scorpius s Lilly a těsně před obědem se k nim přidala i Sophie. Ginny zářila radostí, že má zase všechny své děti pohromadě a vychutnávala si to. Když občas zachytila Albusův pátravý pohled, nepochybovala o tom, že to všechno je jeho zásluhou a byla mu nesmírně vděčná. Taktéž byla ráda, že o pátečním večeru neřekl Jamesovi ani Lilly, kteří by si jistě jen dělali zbytečné starosti. Dost na tom, že si je dělá Albus a to ji štvalo.

Po obědě odvedl Albus Scorpiuse bokem.

„Poslyš kamaráde, máš dnes večer čas?“ zeptal se přímo.

„Co potřebuješ Ale?“ zeptal se světlovlasý kouzelník.

„No, víš, potřebuju se na nějakou dobu odstěhovat z internátu zpět domů a napadlo mě, jestli bychom si ještě poslední večer co tam budu někam nevyrazili. Chtěl bych vzít Sophii někam ven a napadlo mě, že ty a Lilly by jste se k nám mohli přidat. Pamatuješ, jak jsme plánovali dvojité rande ne? Sice mě nenapadlo, že bude s mou sestrou, ale co,“ ušklíbl se Albus.

„Tak dobře, přespíme pak u vás na internátu, pokud se ti to podaří zařídit a Lilly se vrátí do školy ráno,“ souhlasil s nápadem Scorpius. Lilly i Sophie byly tím nápadem nadšené a James s Dianou se rozhodli zůstat do večera.

Těsně před odchodem slíbil Albus matce, že se zítra po škole vrátí a když se mu ten nápad pokoušela opět vymluvit, prostě se přidal k přátelům a přemístili se mávajíc ji na rozloučenou.

Večer v Edinburgu proběhl v příjemné atmosféře. Lilly poprvé navštívila mudlovské kino a byla jím uchvácená. Na konci filmu s názvem Titanic jí z oka spadla osamělá slza, když si představila, že by se v podobné situaci ocitla sama a ztratila Scorpiuse. Po kině zašli do oblíbené kavárny, kde Albus oznámil Sophii, že se stěhuje domů a do školy se bude přemisťovat. Dívce se to příliš nelíbilo a spolu s Lilly se dožadovaly vysvětlení, ale Albus mlčel o matčině stavu a prostě se vymluvil, že by chtěl po Mirnervině smrti zůstat na čas doma. Toto vysvětlení zabránilo dalšímu přívalu otázek a oni pokračovali v konverzaci, i když nálada už nebyla tak veselá. Nakonec se kolem jedenácti vydali nočními ulicemi domů. Zastavili před domem , kde bydlela Sophie a Albus začal vrhat netrpělivé pohledy směrem ke Scorpiusovi. Ale byla to Lilly, kdo pochopil: „Tak my půjdeme napřed, aby jste se vy dvě hrdličky mohly rozloučit,“ zachichotala se a Albus obrátil oči v sloup.

„Hlavně že vy dva bez sebe neudělte ani krok,“ povzdychl si a počkal, až zajdou za roh. Pak si přitáhl Sophii k sobě a objal ji.

„Proč musíš zůstat doma? A neříkej mi, že prostě potřebuješ být s rodinou. Samozřejmě rodinu potřebuješ, ale je v tom něco víc. Na to tě až příliš dobře znám,“ začala Sophie zklamaně.

„Ty mě teda máš přečteného. Tak dobře, bojím se trochu o mamku a nechci ji nechat samotnou. Nic jiného se neděje, věř mi,“ řekl jí poloviční pravdu.

„Řekl bys mi, kdyby to bylo vážné, že? Víš, že ti chci pomoct,“ pohlédla mu do očí.

„Jistě. Bez tebe bych to všechno nezvládl. Kdyby se cokoli dělo, budeš první, kdo se to dozví,“ slíbil a svá slova spečetil polibkem.

„Uvidíme se ráno?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Ráno na tebe před školou počkám,“ přikývl a naposledy se políbili. Pak už jen mlčky sledoval jam mizí za vchodovými dveřmi.

Mezitím držíc se za ruce kráčeli Scorpius s Lilly tmou. Šli v tichosti a hleděli na hvězdami posetou oblohu. Když už měli pocit, že jsou dost daleko, rozhodli se na Albuse počkat a opřeli se o chladnou kamennou stěnu nějaké budovy. Bal tu tma, protože světlo pouliční lampy sem nedosahovalo a tak skrytí pod tmavým pláštěm noci využili samoty. Vášnivě se líbali, jakoby to mělo být to poslední, co jim v životě zbývalo. Lačně navzájem hledali své rty a oddělili se od sebe, jen aby se nadechli.

Najednou však Lilly zaslechla zvláštní bublavý zvuk a cítila, jak Scorpiusovy polibky ustávají. Pootevřela oči a to co uviděla ji vyrazilo dech. Odtáhla se od Scorpiusova ochablého těla a z hrdla se jí vydral strašný výkřik. To už tu ale byla jiná postava s hůlkou v ruce mířící na upíra zahryznutého v Scorpiusově šíji. Jedno zaklínadlo a upír se s příšerným zavytím přeměnil na kupku prachu.

Lilly se sesunula k zemi, oči upřené na mrtvolně bledou tvář svého přítele. Tělo měla natolik ochromené, že mohla sotva dýchat. Nevnímala, jak ji objaly čísi pevné paže, protože se začala nekontrolovatelně třást. Jediné, co si uvědomovala bylo, že téměř neslyšně vyslovovala jeho jméno: „Scorpiusi... Scorpiusi...“

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

má autorka v plánu nevhat aspoň někoho naživu, nebo to už bude jen vyvražďovačka? :D:D

Anonymní řekl(a)...

ne dej je od začatku jasnej, slabej pribeh omotanej debilovinkama jako malem sebevrzda, dcera snejpa..........