Kapitola č. 17: Říct pravdu?

Ginny tu noc, navzdory tomu, že Albus nechtěl aby ho čekala, proseděla téměř celou na gauči v obývačce. Nemohla spát a chtěla na něj přece jen počkat. Kolem jedné po půlnoci její víčka ztěžkla a usnula. Až když ráno našla zprávu, kterou ji poslal pomocí letaxu, uvědomila si, že vůbec nepřišel domů. S povzdechem si pomyslela, že si toho na sebe bere moc a měl by si trochu odpočinout. Rozvinula svitek a její starosti byly na chvíli pryč.

Ahoj mami,
promiň, že jsem se včera nevrátil domů, ale zdržel jsem se u Sophie. Právě jsem na cestě do školy, takže se doma zastavím až po obědě. Doufám, že je všechno v pořádku.

S láskou Albus

Zpráva, že byl večer se Sophií ji potěšila. Snad aspoň toto mladé děvče dokáže Albuse rozptýlit, aby se úplně neztratil pod náporem všech povinností, které si na sebe vzal.

Ginny už dávno zjistila, že Albus je v lásce opatrný. Když ještě chodil do Bradavic, měl jen jednu známost, tedy aspoň o které věděla, a tak nepochybovala, že po třech letech to se Sophií myslí vážně. Tak jako s Dianou, i se Sophií si hned padly do oka a vycházely spolu jako dobré přítelkyně. Ginny si vlastně zatím nemohla stěžovat na výběr partnerů svých dětí. Lilly se Scorpiusem jsou taky spolu již nějakou dobu a protože se Malfoyovi a Potterovi více méně smířili, nestálo jejich vztahu nic v cestě.

Odložila dopis a pomalu došla do koupelny, aby si dopřála osvěžující sprchu. Vlažná voda ji dokonale probrala a dodala jí sílu na další den. Hned potom připravila dvojčatům snídani a přemýšlela, co všechno chce toho dne udělat. Jakékoli její plány však zmařila nečekaná návštěva.

Když Ginny uviděla Helenu s kruhy pod očima a vpadlou tváří, téměř svou přítelkyni nepoznala.

„Heleno, u Merlina, co se stalo?“ zeptala se znepokojeně a vedla značně rozrušenou Scorpiusovu matku dovnitř.

„Ahoj Ginny,“ pozdravila bezvýrazným hlasem. Posadila se na židli a jen mlčky seděla.

„Heleno...“ oslovila ji znovu Ginny, ale střetla se jen s chabou reakcí. Přítelkyně na ni upřela oči zalité slzami a bylo vidět, jak moc se přemáhá, aby se znovu nerozplakala.

„Uvařím ti čaj,“ rozhodla Ginny a dala vařit vodu. Když v tom okamžiku zběhla dvojčata dolů, hned je zahnala i se snídaní do pokoje.

Položila na stůl před Helenu šálek zeleného čaje a opět zkoušela zjistit co se stalo.

„Je Albus doma? Já... vím, že je Albus velmi dobrý léčitel, ale i tak se bojím. Když jsem ho viděla naposledy, byl tak bledý a slabý... ani nevíme, co se mu stalo a od té doby o něm nemáme žádné zprávy,“ koktala Helena, ale Ginny byla zmatenější než předtím.

„Uklidni se, Albus je teď ve škole. O čem to mluvíš? Co se mu stalo? Je něco s Dracem?“ napadlo ji. Helena však jen zamítavě zakroutila hlavou a upila čaje.

„Přece Scorpius. Albus ho vzal někam na to léčení, ale netušila jsem, že to bude trvat tak dlouho a že se nám ani neozve,“ vysvětlovala a Ginny už opravdu ničemu nerozuměla.

„Scorpius je nemocný?“ zeptala se.

„Ty to nevíš? Byli jsme za ním před pár dny v nemocnici u Albusovy školy v Edinburgu a Albus tvrdil, že tam pro něj nemůžou nic udělat, ale on by mohl. Vezme ho prý někde, kde se bude moct věnovat jeho léčbě. Tak jsem se přišla zeptat, jak pokročil.“

„Aha, to mi Albus neřekl. Je teď skoro stále pryč, doma se dlouho nezdržuje. To bude proto, že je se Scorpiusem. Určitě za ním chodí pravidelně každý den po škole,“ snažila se jí uklidnit a sama přemýšlela nad tím, co Scorpiusovi je, když vyžaduje speciální léčbu. Vždyť Albus dokáže vyléčit téměř vše bez nějakého zdržování. Začala tušit, že to všechno nebude jen tak. Všemožně se pokoušela Helenu utěšit a ubezpečit ji, že bude všechno v pořádku, ale jí samotnou nahlodávaly pochybnosti. Nakonec spolu strávily téměř celý den a společnost jim dělaly veselá dvojčata, která je dokonce dokázala rozesmát.


Albus se Sophií mezitím seděl na přednáškách a snažil se soustředit. Ještě nikdy mu to nedělalo takové problémy jako dnes. Co bylo příčinou?

Jedním z důvodů byl samozřejmě Scorpius, ale v této chvíli jeho mysl zaměstnávaly vzpomínky na včerejší noc. Bylo to krásné a on na to nemohl přestat myslet. Celé vyučování si se Sophií vyměňovali zamilované pohledy. Když po skončení školy muselo přijít loučení, ani jednomu se do toho nechtělo.

„Opravdu musíš jít?“ zeptala se prosebně.

„Musím,“ přikývl.

„A přijdeš zase večer?“ prosila ho a v očích se jí zračila neskutečná touha.

„Tohle mi nedělej,“ šeptl a políbil ji. Nenáviděl se za to, co se jí chystal říct, ale jinak to nešlo. „Dnes to nejde,“ odpověděl smutně, ale ona pochopila. Naučila se tolerovat jeho povinnosti a být trpělivá. Nevyčítala mu nic a jen mlčky čekala, kdy se u ní zase objeví. Byla si jistá, že jí jednou všechny ztracené chvíle vynahradí.

„Tak už běž,“ popohnala ho a povzbudivě se na něj usmála. Ještě jednou ji na rozloučenou políbil a přemístil se domů.


Kdyby tušil, že jen co se doma ukáže, zasypou ho matka a paní Malfoyová hromadou otázek, asi by šel rovnou za Scorpiusem. S velkým sebezapřením ujistil Helenu, že Scorpius se má lépe než posledně, ale bohužel není možné, aby ho navštívila. Sice mu to chvíli trvalo, ale Ginnyinou pomocí to nakonec zvládl a Helena se konečně, o trochu klidnější, vrátila domů.

Jen co Ginny s Albusem osaměli vrhla na něj tázavý pohled: „Vysvětlíš mi to?“

„Promiň mami, ale teď na to není vhodná doba. Musím se jít postarat o Scorpiusův lektvar a pak musím za ním. Jestli chceš, počkej na mě večer a všechno ti vysvětlím,“ povzdechl si.

„A můžu se spolehnout, že mi řekneš pravdu?“ přeměřila si ho nevěřícně.

„Sice se mi do toho moc nechce, jelikož máš vlastních starostí dost, ale ano, řeknu ti všechno,“ slíbil a přemístil se na místo, kde se měli setkat s profesorkou Danielsovou.

Pokud šlo o výzkum nového lektvaru, nepostoupili o moc dál. Naštěstí aspoň jejich návštěva u Scorpiuse dopadla lépe než předešlého večera. Albus byl opatrnější a i Scorpius se dokázal lépe ovládat. Protože Albus netoužil opět čelit Heleně, požádal svého přítele, aby jí napsal dopis. Nějakou dobu tedy mlčky seděli a poslouchali škrábání brka o pergamen. Když se pak loučili, připravoval se Albus psychicky na rozhovor s matkou. Netušil, jak to příjme a mohl jen doufat, že ho v jeho rozhodnutí podpoří. Záleželo mu na jejím názoru a nechtěl by dělat něco za jejími zády. Právě proto se rozhodl, že je načase ji zasvětit.