Kapitola č. 4: Za zábavou

„Harry, mohl bys mi pomoct?“ ozval se hlas Ginny Potterové z horního poschodí.

„Hned jsem tam,“ zavolal Harry nazpět a dočítal poslední řádek dopisu, který přišel před chvílí. Pak ho nechal ležet na stole v kuchyni a vyběhl po schodech. Ginny našel sedět v dětském pokoji na zemi a bezmocně sledovat dvojčata, která byla od hlavy k patě od ovesné kaše. A nejen ony, ale i jejich matka občas utržila dávku přímo do tváře.

„Vidím, že se tu skvěle bavíte a mě jste vynechaly,“ zažertoval a neubránil se úsměvu.

„Liss si vzala do roky lžičku a když s ní zamávala, kaše byla všude. No a Annie se nemohla nechat zahanbit a podívej, jak to dopadlo,“ vysvětlila Ginny a bezradně pokrčila rameny. „Já je snad nenakrmím. Jak to jen máma zvládla s Georgem a Fredem?“

Harry si klekl vedle své ženy a jemně ji prstem setřel z tváře zbytky kaše a olízal ho.

„Hm, je výborná. Stejně sladká jako ty,“ usmál se a políbil ji. „Zvládáš to výborně. Hlavně že se baví. Podívej na ně, jak září, ty naše poklady,“ objal ji a ukázal na své dvě dcery. A skutečně, dvě drobné postavičky s ohnivými vlásky a krásnýma smaragdovo zelenýma očima tu seděly na zemi vedle nich a vesele žvatlaly. Že byly špinavé? Komu na tom záleželo? Natahovaly se za hračkami a dožadovaly se pozornosti od matky a otce. Byly skutečně rozkošné a jejich nevinné dětské úsměvy si rázem získaly srdce každého.

„Máš pravdu. Bez nich už si to neumím představit,“ usmála se šťastně Ginny a položila si hlavu na Harryho rameno. Chvíli sledovali jejich hru a za okamžik se k nim také přidali. Byla sobota a Harry nemusel jít do práce. Pohotovost měl jeho zástupce, takže se klidně mohl věnovat své rodině.

„Tak pojďte vy dvě nezbednice. Zdá se, že tu někdo potřebuje koupel,“ zavelel nakonec rozhodně a vzal na ruce obě děvčata, zatímco Ginny šla napustit vodu do vany.

„Věděla jsi, že George je ředitelem?“ zeptal se, když byly děti ve vodě a vesele šplouchaly nožičkami.

„Cože? Jak? Kdy?“ nevěřila Ginny.

„Ráno přišly dopisy od dětí a Minerva prý odstoupila hned prvního a na její místo nastoupil George. Nevím, jak je možné, že se o tom ještě nemluvilo na ministerstvu nebo proč nám to neřekl někdo z těch dvou,“ řekl ji Harry.

„To opravdu netuším. Možná to ještě není na ministerstvu oficiálně uzavřené, proto jsi o tom nevěděl, ale že se o tom nezmínili... Hm, i tak je to zvláštní. Proč by Minerva dobrovolně odstupovala?“ dumala Ginny a podávala gumovou kachničku Marry-Ann.

„Nevím. Rozhodně se ji na to při první příležitosti zeptám,“ umínil si.

„A co děti? Jak se mají?“ vyzvídala a dychtila po novinkách, jako každá starostlivá matka.

„Lilly je nadšená, jak jinak. Daří se ji ve všech předmětech. V tom je určitě po tobě,“ zalichotil ji.

„V tom je po nás obou, miláčku. Paula, to je ta Minervina přítelkyně co učila Ala, říkala, že bude mít velký cit pro magii díky spojení našich jader a schopností,“ vysvětlila mu a jemně žínkou namydlila drobné dětské tělíčko nejprve jedné a pak druhé dcery.

„Aha. No tak možná u nás v rodině bude alespoň jeden prominent, který se může rovnat Rosie,“ vtipkoval Harry a Ginny ho za to odměnila šplíchnutím vody do očí. Mířila opravdu přesně a dvojčata, kterým se tato hra taky líbila, ji následovala. Za chvíli už byli všichni mokří a podlaha v koupelně byla plná vody. Když dozněl jejich radostný smích, Harry pohotově vysušil podlahu, aby Ginny nebo on neuklouzli, když ponesou děti do pokoje.

„A co chlapci?“ vrátila se Ginny k původnímu tématu, když uložila Lis a Ann do postýlek. Děvčata totiž ráno vstávaly dost brzy a tak si rády před obědem zdřímly.

„James je zamilovaný až po uši,“ zašklebil se Harry. „Téměř celý jeho dopis byl o tom, jak je Isabella úžasná a co všechno spolu už zažili. Nemyslíš, že začíná nějak brzy?“

„Ne, je to milé,“ zasmála se Ginny a chtěla se pustit do vaření.

„Dnes vařím já,“ zastavil ji manžel. Nevěřícně na něj pohlédla a nevěděla, jestli se má začít smát nebo hádat. Samozřejmě, že uměl vařit, o tom nebylo pochyb. Vždyť už ji občas v kuchyni nahradil, ale ji to připadalo zvláštní. Navíc po náročném týdnu na ministerstvu má konečně volno a ona by ho měla zneužít v kuchyni? Něž se ale zmohla na jakékoli protesty, vzal ji zástěru z ruk a odvedl ji ke stolu.

„Dnes budeš odpočívat,“ oznámil ji jednoduše a oblékl si zástěru. Teď se už skutečně neubránila smíchu.

„Když na tom trváš... Myslela jsem, že odpoledne zajdu s dětmi k Heleně a ty by si mohl zajít za Ronem. Taky trochu vypnout.“

„Určitě chceš brát děti? Co kdyby jste si vy dvě udělaly nějakou dámskou jízdu nebo co? Možná by se k vám přidala i Hermiona,“ navrhl. „J8 si dnes budu naplno užívat své otcovské povinnosti,“ usmál se a v očích se mu zračilo potěšení.

„Jen ty otcovské?“ popošla k němu a tajuplně se usmála. „Aby jsi přitom nezapomněl i na ty manželské.“

„Věřím, že ty mi nedovolíš zapomenout,“ pokoušel ji se smíchem. „Myslíš, že vaření by pro začátek stačilo?“ postavil se před ni vyzbrojený vařečkou a chráněný zástěrou jako štítem.

„Hm...“ prohlédla si ho zamyšleně a laškovně se usmála. „Teď možná ano, ale večer ti to stačit nebude. Připravím si pro tebe něco mnohem lepšího,“ pohrozila mu.

„Už se nemůžu dočkat,“ vyprskl smíchy a políbil ji. Pak vytáhl potřebné hrnce a pánvičky a pustil se do vaření. Jako dítě se u Dursleyových naučil celkem obstojně vařit a později hodně odkoukal od Ginny, takže už nemusel mávat nožem sem tam, ale stačilo na to jediné mávnutí hůlkou, stejně jako na míchání a ohřívání. Časem zjistil, že vaření je celkem zábavné a když mohl, rád Ginny v kuchyni zastoupil. Ta ho se zaujetím sledovala a když se ujistila, že ji nepotřebuje, odešla do obývačky, pohodlně se usadila na gauči a z konferenčního stolku si vzala Denního věštce. Nebylo v něm nic, co by ji něčím zaujalo a tak raději sáhla po knize, kterou měla už dlouho rozečtenou, ale díky dětem a domácnosti se k ní takhle v klidu dostala jen zřídka. Teď se doslova nechala strhnout dějem a vyrušilo ji až Harryho volání, že je oběd hotový. S velkou dávkou přemáhání se od knihy odtrhla a šla za ním do kuchyně, kde ji už čekal prostřený stůl a na něm něco, co už na první pohled vypadalo velmi chutně. A ta vůně...

„Co máme dobrého?“ zeptala se se zájmem.

„Plněné kuře, pečené brambory a zeleninový salát. Nic zvláštního,“ mávl rukou Harry a pokynul ji, ať si sedne.

„Vážně chceš zůstat s děvčaty sám? Jsi si jistý, že to zvládneš?“ zeptala se o chvíli později, když z jejího talíře zmizla asi polovina porce. I když věděla, že je Harry skvělý manžel a otec, oddaný své rodině tělem i duší, měla trochu obavy nechat je tu samotné.

„Nevěříš mi?“

„Ne, o to nejde. Já jen... víš, jsou dvě a jsou velmi živé. Někdy dají člověku opravdu zabrat,“ varovala ho.

„Tomu věřím a právě proto by jsi si i ty měla oddychnout. Takže žádné obavy a běž se zabavit s kamarádkami. A když se k vám přidá i Mína, tak za mnou můžeš poslat Rona. Ten mi může pomoct, kdyby bylo třeba.“

„Jestli máš v plánu zbourat dům, tak Ron je na to opravdu ten pravý,“ rozesmála se.

„No, musíš uznat, že Hermiona má na něj dobrý vliv. Je...“ Harry hledal správné slovo, „zodpovědnější?“ zkusil, zda je to to, co chtěl říct.

„To ano,“ přikývla se smíchem Ginny. „To bylo opravdu velmi zodpovědné, když vzal děti do Chroptící chýše a ve vedlejší místnosti si hrál na vlkodlaka,“ smála se při té vzpomínce Ginny a Harry se k ní přidal. Bylo to přes prázdniny a jedině Al s Rosie mu na to neskočili. Zato Hugo s Jamesem vyběhli ven jako ohnivé střely a křičeli na kolemjdoucí, že tam straší. A Ron? Ten se svíjel smíchy, když je viděl.

„Ale hned se přestal smát, když jsem mu připomenul, jak se tam poprvé bál on. Víš, tehdy jak jsem Malfoye strašil pod neviditelným pláštěm,“ připomněl Harry historku ze školních dob.

„To je prostě náš Ron. Tak já ho sem pošlu,“ uzavřela nakonec Ginny a odložila prázdný talíř. V tom se zhora ozval dětský pláč. Než vstoupila na první schod, Harry ji opět zastavil.

„Jdu tam. Ty se jdi bavit,“ řekl a políbil ji. Než se vzpamatovala z šoku, byl nahoře a místo pláče se z pokoje ozýval smích. Zakroutila hlavou a šla se převléct. Když pak přecházela kolem dětského pokoje, Harry ležel na zemi a jejich dcerky okolo něho lezly a vesele mezi sebou žvatlaly.

„Tak já jdu. Dobře se bavte,“ zavolala na Harryho a ten ji se šťastným úsměvem zamával. O pár minut později už stála před domem svého bratra.

„Ahoj, kde máš Harryho?“ přivítal ji Ron.

„Čeká na tebe doma. Máš mu jít pomoct,“ řekla a mrkla na něj.

„Pomoct? A s čím?“ vyzvídal.

„Nech se překvapit a jdi za ním. On už ti to vysvětlí,“ tajila.

„Hermi, jdu k Harrymu,“ zavolal směrem do kuchyně a ani nepočkal na odpověď a už ho nebylo. Ginny bez ostychu vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Hermionu našla v kuchyni umývat nádobí po obědě.

„S čím to Harry potřebuje tak nutně pomoct?“ přivítala ji kamarádka.

„No, pomoct s dvojčaty asi není to, co si Ron představuje, ale předpokládám, že to bráška přežije,“ zasmála se. „A ty se obleč, jdeme za zábavou,“ oznámila Hermioně.

„Cože?“ nechápala.

„Harry mě doslova vyhodil z domu, abych se šla bavit s tebou a Helenou, a on s Ronem že se postarají o děti,“ pokrčila rameny.

„Teda, ten Harry se vážně nezdá. Řeknu ti, kdyby mi tohle udělal Ron, asi bych si myslela, že ho někdo musel proklít,“ zasmála se Hermiona a rozhodně neměla nic proti odpoledni strávenému s kamarádkami.

S Helenou se setkaly v Příčné ulici a společně se vydaly na nákupy, rozhodnuté opravdu si užívat.

Zatím se Harry s Ronem bavili po svém.

„Teda Harry, musím říct, že máš opravdu zvláštní představy o zábavě. Myslel jsem, že si spolu zajdeme, co já vím, možná ke Třem košťatům na pivo, nebo se proletíme na košťatech, a ty mě zatáhneš na bavení dětí,“ stěžoval si Ron.

„Co se ti na tom nelíbí? Vždyť je s nimi zábava,“ oponoval Harry.

„Občas ano, ale právě teď...“ zarazil se Ron a odtáhl od sebe Elisabeth, kterou měl právě na rukou. „Právě teď smrdí. Tu máš, přebal si ji,“ podal malou jejímu otci a ten jen zakroutil hlavou.

„No pojď Lis. Vyměníme plínku. Dohlídni zatím na Marry-Ann Rone,“ poprosil přítele a odešel nahoru. Netrvalo mu to ani pět minut, ale když se vrátil dolů, Ann seděla uprostřed kuchyně a nejen podlaha okolo, ale i ona sama, byla celá červená. Zprvu se Harry lekl, ale když přišel blíž, zjisti, že je to jahodový džem, který si malá vzala z jedné kuchyňské skřínky.

„Rone?“ zavolal Harry, protože ho nikde neviděl. „Anni, kde je strýček?“ zeptal se a vzal ji z ruky sklenici a položil druhé dítě vedle ní. Pak tak, aby je měl stále na očích hledal Rona.

„Rone, kde jsi?“ zavolal na něj znova a pro jistotu už vytahoval hůlku. Zaslechl kroky na chodbě vedoucí k jeho pracovně. Opatrně tam šel a namířil hůlkou na Rona.

„Co se děje? Přestaň na mě mířit Harry. To nemůžu jít ani na záchod?“ bránil se Ron.

„Proč jsi nechal Marry-Ann bez dozoru?“ To jsi těch pět minut nemohl vydržet?“ zlobil se Harry.

„U Merlina, co se asi tak mohlo za pět minut stát?“ zlehčoval Ron, ale když vešel do kuchyně, raději zmlkl. Děvčata už obě seděla mezi rozsypanými ovesnými vločkami a celá byla umazaná od džemu.

„Už víš, co se může stát za pět minut? Tebe Hermiona nikdy nenechala samotného s dětmi, co?“ popíchl ho Harry a bral děti na ruce, aby je už podruhé v ten den okoupal.

„Dokážeš to tu dát do pořádku dřív, než se Ginny vrátí? Já je zatím umyju,“ povzdychl si Harry. Jenže koupání obou najednou pro něho samotného nebylo tak lehké, jako když na to byli s Ginny dva. Nesměl z nich spustit oči a uhlídat je najednou nebylo tak jednoduché.

„Jak to máma s vámi sama zvládá? Víte, že ji obdivuju?“ promlouval k nim a odpovědí mu byl jejich radostný smích, který neutichal. „Hlavně, že se bavíte. Jste má zlatíčka, víte to?“ pohladil je po vláscích a začal s nimi další vodní bitvu, ve které po sobě šplíchali navzájem.

Další jejich zábavou byla večeře. Naštěstí se Harry poučil z rána a tak na jejich oblečení použil Squalor repulsion, tedy slabé, špínu odpuzující, kouzlo. Krmení mu to sice neulehčilo, ale aspoň je nemusel opět koupat. Ron už odešel domů a tak si s nimi musel Harry poradit sám. Nakonec je úspěšně nakrmil a po velmi zábavném a pro ně náročném dni děvčata spokojeně usla. Otec jim věnoval ještě jeden milující pohled a sešel dolů po schodech, kde narazil na Ginny, která se právě vrátila.

„Ahoj. Tak jak jsi se bavila?“ přivítal ji.

„Bylo to úžasné. Měl jsi pravdu, že jsem to potřebovala. A mám pro tebe překvapení,“ ukázala na jakousi tašku, ve které bylo jeho překvapení zřejmě ukryto. „A jak jste se bavili vy?“

„Zjistil jsem, že naše děvčata mají moc ráda vodu. Kdoví, možná se místo na famfrpál dají na plavání,“ zažertoval a když Ginny tázavě zvedla obočí, naznačil, že ji to vysvětlí později.

„Tak pojď, ukážu ti to překvapení,“ vedla ho do ložnice a když si sedl na postel,zmizela v koupelně s zajemným úsměvem.

„Řeknu ti, zlato, obdivuju tě, jak to všechno zvládáš. Uhlídat ty dvě najednou není žádná hračka. Slibuji, že ti budu pomáhat častěji,“ slyšela ho mluvit, zatímco se převlékala do červené, velmi vyzývavé noční košilky, kterou si dnes koupila, aby svého manžela potěšila. Ještě jednou se prohlédla v zrcadle doufajíc, že vypadá dost sexy a vyšla z koupelny. Zůlstala však stát ve dveřích a sledovat svého vyčerpaného manžela, který právě usnul. Usmála se sama pro sebe a vrátila se do koupelny, aby si své překvapení schovala pro jinou příležitost. Nebude ho budit, jen si lehne vedle něj a přitulí se k němu. Ve společném objetí pak budou spokojeně spát s snít, dokud je Slunce nepolechtá svými ranními paprsky a nepřivítá je tak do nového dne.