úterý 1. ledna 2008

Změna je život

Překlad a slohová stylizace - IgMen
Kapitola je bez korekce (zatím)

Draco Malfoy se právě výborně bavil se svou dlouholetou přítelkyní Pansy Parkinsovou v salónu panství Malfoyových, když dovnitř vešla jeho matka, Narcissa Malfoyová.

„Draco, musím s tebou mluvit,“ oznámila mu chladně a čekala, dokud se její syn neuráčí jí poslouchat.

„O co jde matko?“ zeptal se ležérně, když se jeho rty odtrhly od Pansiných.

„Slečno Parkinsnová, byla by jste tak laskavá a nechala mě se synem o samotě?“ vrhla na ní Narcissa vražedný pohled, který jasně říkal: „Vypadni a už se nevracej!“

„Nechci, aby odešla. Mluv matko. Co ti leží na srdci?“ zeptal se posměšně.

Narcissa si i ho zlostně přeměřila a snažila se vzpomenout. kdy se její syn změnil na takového arogantního sobce, podobného otci. Ta změna přicházela postupně a to jen díky Luciusově výchově. Doufala, že to, co se stalo za poslední rok, jeho chování změní a konečně se naučí trochu skromnosti a pokoře. Ale neustále jí přesvědčoval o opaku. A jakoby to nestačilo, stále se stýkal s tou kozou. Nikdy Pansy neměla ráda, ale Lucius jí považoval za vhodnou partnerku pro svého syna. Její otec ho poslouchal na slovo a byl také, stejně jako Lucius, Voldemortovým smrtijedem. Když byl Lucius na svobodě, musela ho poslechnout na slovo, přestože po pár letech manželství zjistila, co za netvora si vzala a nenáviděla ho. Na veřejnosti působili jako dokonalý pár, ale skutečnost byla jiná. Už dávno spávali odděleně a každý se věnoval svým aktivitám. Jednoduše jen trpěli jeden druhého. Proč tedy neodešla? Lucius by jí to nikdy nedovolil. Byl to tyran a nebral ohledy ani na svou ženu a syna a Draco se pomalu ale jistě stával jeho věrnou kopií.

Když Voldemort vybral jejich panství jako hlavní sídlo, sváděla v sobě vnitřní souboj. Všechno to snášela jen proto, aby neohrozila sebe a Draca. Lucius byl též vystrašený a poslušně plnil všechny příkazy. Kdyby tehdy Narcissa nepomohla tomu Potterovu chlapci, hnila by dnes s oběma v Azkabanu.

Ale teď byla svobodná. Ne jen zachráněná před vězením, ale i před vlastním manželem a nehodlala se této svobody víc vzdát.

„Odcházíme Draco,“ řekla mu po chvíli.

„Kam se chystáš? A kdo ti bude dělat společnost? Našla sis snad nějakého milence? Dost brzo, nemyslíš? Otec je v Azkabanu sotva tři měsíce,“ vysmíval se jí a neustále laškoval s Pansy.

„Nebuď drzý Draco. A dívej se na mě, když s tebou mluvím,“ okřikla ho přísně.

Její syn jí věnoval pohrdavý pohled a cosi zašeptal Pansy. Zřejmě se jí to nelíbilo, ale zvedla se a odešla. Draco se naštvaně postavil a došel k matce. Dívali se do očí jeden druhému a z těch Dracových doslova sršely blesky.

„Poslouchám matko a doufám, že je to důležité.“

„Koupila jsem dům v Rakousku. Dnes večer odcházíme,“ oznámila mu klidně.

Draco se nahlas rozesmál.

„Ty chceš odejít z panství? A myslíš, že já půjdu s tebou? Myslím, že se mýlíš. JÁ NIKAM NEJDU. Rozumíš?“ zdůrazňoval každé slovo.

„Já jsem se tě neptala. Já ti to oznamuji. Dnes večer odcházíme,“ zůstala stejně chladná a klidná, jako předtím. Roky života s Luciusem jí naučil. Otočila se a chtěla odejít.

„Jsem dospělý. Nemůžeš mě přinutit,“ odporoval Draco.

Narcissa už měla ruku na klice, když opět otočila tvář k synovi.

„Ano, jsi dospělý. Ale stále žiješ pod mou střechou a budeš mě poslouchat a ctít. Pokud ovšem nesouhlasíš s mým rozhodnutím, nic ti nebrání, abys odešel,“ s těmi slovy ho zanechala v salónu a odešla do své ložnice dohlédnout na skřítky a balení.

Draco jen zatínal zuby a pěsti a nevěděl, co má dělat. Nebyla šance matku přesvědčit. Věděl, že vše, co řekla, myslí vážně. Musí s ní odejít.

Narcissa se rozhodla v Rakousku začít znovu. V Anglii i Francii bylo jméno Malfoy víc než známé a po pádu Voldemorta rozhodně nepatřilo mezi oblíbené. Za to vše mohl Lucius. Vzhledem k tomu, že Rakousko bylo trochu bokem po dobu války s Voldemortem, doufala, že tu najde pokoj a konečně si bude moct otřídit myšlenky.

Draco tak nadšený rozhodně nebyl. Nic se mu nezdálo dost dobré. Jejich dům byl sice luxusní, ale ne až tak velký jako jejich panství. Navíc tu nikoho neznal a matka mu zakázala někomu z takzvaných přátel prozradit, kde jsou. A tak si krátil chvíle různými způsoby. Za zábavou se vydával do různých, často pochybných, podniků a brzy ho znal ve městě každý. Marně se mu snažila Narcissa domluvit a občas se ptala sama sebe, jestli byl dobrý nápad brát ho sem. Nakonec se rozhodla nevšímat si jeho rebelie a uzavřela se do sebe. Našla si pár známých v čistokrevných rodinách, ale šlo většinou o povrchní přátelství, udržované jen ze zdvořilosti a potřeby.

Byl asi týden před Vánocemi a Narcissa byla pozvána na vánoční ples k Vandenbergovým. To byla jedna z nejvýznamnějších kouzelnických rodin v Rakousku a měli se tu sejít opravdu všichni, co něco znamenají. Ne že by Narcissa na takové večírky chodila ráda, ale byla to možnost dostat se do společnosti a tak přijala. Dracovi vůbec nevadilo, že jí má dělat doprovod. Vždyť na takovém plese bude určitě spousta mladých děvčat, které by se mohly přetrhnout, je aby o ně zavadil pohledem. Od doby, kdy neměl po boku tu mrchu Pansy, co za ním lezla jako pejsek, rád se ženami flirtoval a ony mu padaly k nohám. Byl opravdu pěkný na pohled. Blond vlasy, šedě modré oči, aristokratické rysy a perfektní způsoby a vychování mu zajišťovaly úspěch u mnohých dam z čistokrevných rodin. Jen kdyby nebyl tak samolibý, falešný a slizký, jako jeho otec, pomyslela si nejednou jeho matka.

Narcissa měla na sobě toho večera krásné světle modré atlasové šaty. Korzetové šaty doplnila perlovým náhrdelníkem a dozdobila tak svůj dekolt. Nebyla sice stará, ale ani žádná mladice, ale naproti tomu vypadala jako za mlada a byla si vědoma svých předností. Draco si oblékl šedý společenský hábit, který ladil s jeho očima a jak sám konstatoval, na rozdíl od černého nedodával jeho tváři bledý výraz.

Zábava se právě rozbíhala, když přišli a nechali se vtáhnout do jejího víru. Hostitelka, paní Vandenbergová vedla Narcissu přes celý salón, aby jí představila několika svým přítelkyním. Ta nasadila svůj nejmilejší nacvičený úsměv, vyhrazený výlučně pro podobné situace a když ženy začaly mluvit o běžných věcech, které se v takové společnosti většinou probírají, pohledem zabloudila k synovi.

Draco Malfoy se nenápadně vmísil mezi skupinu mladých lidí, která stála u balkónových dveří. Někteří mladí muži mu mírně kývli na pozdrav a děvčata jako obyčejně přesunula svůj zájem k novému hostu. Bavil se s nimi nenuceně a málokdo by při pohledu na něj řekl, že to všechno je jen přetvářka a faleš. Pod touto maskou neupřimnosti skrýval svůj skutečný cíl a úmysl. Okouzlit některou z přítomných dam a pak jí bez milosti lapit do pasti. A co na to ony? Sedaly mu na lep jako mouchy na sladký med. Vábil je on sám, stejně jako jeho pověst rebela. Možná doufaly, že s ním po boku prožijí život v pohodlí a ještě při tom zažijí dobrodružství. Jen jeho matka věděla, že žena, která stane po jeho boku, bude ptákem lapeným ve zlaté kleci. I ona byla kdysi jednou z těch naivních, co se nechaly nalákat na sladké řeči a milý úsměv a jak dopadla? Velmi se přála, aby její syn našel ženu, se kterou by byl šťastný, ale zároveň litovala ženu, která se ní stane.

Do salónku vešli poslední hosté a Narcissa se ohlédla, kdo to je. Usmála se, tentokrát upřímně, a přivítala se se svou přítelkyní Agathou. Byla to příjemná žena, velmi upřímná a skromná. Nebyla jako většina v místnosti a Narcissa jí považovala za skutečnou přítelkyni. I když byla její rodina ve společnosti uznávaná, Narcissa věděla, že by ní Lucius opovrhoval a ona by se s ní nesměla stýkat. Teď však neváhala. Agatha přivedla i svou dceru Helenu. Narcissa se s ní už pár krát potkala a věděla, že je to inteligentní a milé děvče. Přesně takové, jaké by ráda viděla po Dracově boku. Bez šance. Helena není ani hloupá, ani naivní a aby Draco oslnil děvče jako je ona, musel by se velmi změnit.

Nejen Narcissa projevila zájem o nové hosty. Helena totiž svou krásou zastínila všechny ostatní děvčata v místnosti a každý člen mužského osazenstva se za ní aspoň jednou otočil. Ani Draco neušel jejímu kouzlu a když viděl mluvit svou matku s tou oslnivou brunetou, bez váhání přešel do útoku.

„Nepředstavíš nás matko?“ řekl se širokým úsměvem, když se k nim konečně dostal.

„Jistěže. Toto je má přítelkyně Agatha von Reuter a její dcera Helena. Dámy, dovolte, abych vám představila svého syna Draca,“ učinila Narcissa společenské povinnosti zadost a sledovala Draca, jak se bude chovat.

Samozřejmě nezklamal. Otec jej naučil dobrým způsobům a byl z něj příkladný gentleman.

„Velmi mě těší madam. Jsem rád, že konečně poznávám přítelkyni své matky,“ zdvořile se uklonil. „Můžu doufat, že mě vaše krásná dcera poctí jedním tancem před ečeří?“ zeptal se zdvořile a pohlédl při tom na Helenu.

Ta stála zatím mlčky vedle své matky, oděná v červených saténových šatech zdobených černým brokátem. Husté hnědé vlasy jí splývaly na ramena a v nich stříbrná čelenka, jako pro princeznu. Paní von Reuter se otočila ke své dceři a nepatrně kývla hlavou.

„Bude mi ctí,“ uklonila se Helena a podala svou ruku Dracovi, který jí odvedl na taneční parket.

„Není zvláštní, že jsme se ještě nepotkali? Pokud je pravda, že jsou naše matky přítelkyně, je mi záhadou, jak jsem mohl ve svém okolí přehlédnout takový skvost, jako jste vy,“ lichotil jí Draco a vedl jí v pomalém rytmu Walzu.

„Možná to bude tím, že svůj volný čas trávíte v nesprávné společnosti,“ odvětila mu Helena se stejně sladkým úsměvem.

„Doufám, že mi pomůžete najít tu správnou, kde bych vás mohl vidět častěji.“

„Jste si tak jistý, že i já chci častěji vidět vás?“ zeptala se odvážně.

Draco se překvapeně zamračil a sevřel jí trochu pevněji v náručí.

„Jsem si jistý že ano. A pokud ne, tak vás budu muset přesvědčit,“ řekl potichu.

Heleně se to ani trochu nelíbilo a byla ráda, že hudba dohrála a hostitelka je pozvala ke stolu.

Večeře byla vynikající a všechno by bylo asi fajn, kdyby si Draco neprosadil, že musí sedět vedle Heleny. To se samozřejmě nelíbilo ani mladé dámě, ani Dracově matce. Věděla, že její syn balancuje na tenkém ledě. Ale brzy zjistila, že Helena se dokáže velmi dobře bránit jeho pokusům a každou jeho snahu odbíjela zdvořile, ale jasně a rázně. Konečně mu spadne hřebínek. Zaslouží si to, pomyslela si Narcissa a přemýšlela, co by se stalo před dvaceti lety, kdyby ona takto mluvila s Luciusem.

Když večer skončil a Draco se se svou matkou vrátil domů, velmi se mračil a měl špatnou náladu.

„Kdo je ta Helena?“ zeptal se matky.

„Velmi milá a inteligentní mladá dáma,“ odvětila klidně a sundávala si cestovní plášť.

„Milá a inteligentní?“ odfrkl si. „Celý večer mě urážela a byla velmi drzá,“ pohoršoval se.

„Zřejmě sis to zasloužil, drahý synu. Dobrou noc. Jsem unavená,“ rozloučila se a tím ukončila Dracovu snahu dozvědět se o ní víc.

„Dobrou,“ odpověděl a zlostně za sebou zabouchl dveře své ložnice.


Ráno Dracův zájem o krásnou Helenu von Reuter nezmizel. Naléhal na matku, aby mu o ní řekla něco víc, ale ona mlčela. Dracovi nezůstalo nic jiného, než získat informace někde jinde. Jeho přátelé o ní skutečně věděli. Skutečně měla pověst nedobytné ženy a žádnému muži nedovolila víc se s ní sblížit.

„Prý ještě nenašla toho pravého,“ smál se Edgar, jeden z Malfoyových kamarádů.

„Že by čekala na prince na bílém koni?“ smál se další.

„Však uvidíme, zda se mi jí podaří zlomit,“ předsevzal si Draco.

Od té chvíle neměla Helena pokoj. Denně jí posílal květiny, občas nezapomněl přidat nějaký dárek a neustále jí byl v patách. Kam se pohla, tam jí sledoval a tvářil se při tom, že jde jen náhodou kolem. Helenu tím však utvrzoval v jednou a tím víc ho odmítala.


Jednou se ocitla ve městě sama a on jí sledoval jako vždy.

„Ahoj Heleno,“ ozvalo se za ní nečekaně.

„Ahoj Draco. Zase mě sleduješ?“ naštvala se.

„Ale no tak. To nejsi ani trochu ráda, že mě vidíš?“ zatvářil se ublíženě.

„Ne. A naposledy ti říkám, nech mě konečně na pokoji,“ řekla a chystala se přemístit.

On jí však chytil surově za ruku a přitlačil ke stěně. Nejprve na ní hladově pohlédl, zatím co ona strachem nevěděla, co se děje. Políbil jí. Poprvé. Podruhé a pak znovu a znovu. Helena se snažila bránit, ale moc si nepomohla. Její snaha křičet o pomoc byla marná. V této tmavé uličce, kam jí zatáhl, nebyl nikdo, kdo by jí moh slyšet. Nakonec se nějakým způsobem vykroutila z jeho sevření a on se jí vysmíval.

„Tak co? Líbilo se ti to? můžeme si to kdykoli zopakovat,“ řekl a opět se k ní přiblížil.

To už však Helena držela svou hůlku v pozoru a sledovala každý jeho pohyb. Když byl dostatečně blízko, dala mu facku.

„Jsi ubožák Malfoyi. Lásku si nekoupíš ani nevymaníš násilím. Láska se rodí jen z lásky a násilí plodí zase jen násilí. Pokud sám nejsi schopný milovat, tak nikdo nemůže milovat tebe, to si pamatuj!“ řekla a přemístila se. Nezůstalo po ní nic, jen pálení na tváři od facky.

„Co to do ní vjelo?“ nadával potichu.

Žádné děvče ho do té doby neodmítlo a jen jediné mu před Helenou dalo facku. Tedy, nebyla to ani tak facka, jako pořádná rána pěstí do nosu od té šmejdky Grangerové.

Když se vrátil domů, už ve dveřích zjistil, že jeho matka je velmi naštvaná.

„Ty asi nejsi normální. Co si to dovoluješ? Jsi pomalu horší než tvůj otec,“ křičela na něj, jen co se objevil.

„O čem to mluvíš matko?“ snažil se tvářit nevinně.

„Přestaň si se mnou zahrávat. Vím, co jsi dnes udělal Heleně a nemysli si, že se z toho tak lehce vyvlečeš,“ řekla ledovým hlasem a probodávala ho svýma modrýma očima.

„A co jsem udělal? Vždyť to byla obyčejná pusa. To já bych měl být uražený. Dala mi facku,“ rozkřičel se i on a v očích se mu nebezpečně zablýskalo.

„Zasloužil bys mnohem víc, než jen facku. Chováš se stejně sprostě a arogantně jako tvůj otec. I ten se myslel, že násilím dosáhne všeho. Ano Draco, byl to násilník a tyran a ty jsi na nejlepší cestě být jako on,“ pokračovala a Dracovy oči se rozšířily překvapením.

„Co? Otec byl...“ koktal zaskočeně.

„Zapomněl jsi na jeho tresty?“ zeptala se se zdvihnutým obočím.

Lucius Draca nejednou trestal výpraskem a byl na něj opravdu tvrdý.

„Nezapomněl jsem. Ale myslel jsem, že tě miloval a ty jeho.“

„To bylo kdysi. Na začátku jsem se nechala omámit jeho lichotkami a bohatstvím. Ale dost jsem za to zaplatila. Po nějaké době se ukázala jeho pravá tvář a věř mi, že to byl tvrdý pád do reality.“

Draco chvíli vstřebával ten šok. Věděl, že jeho otec byl vždy přísný a někdy opravdu až krutý, ale nikdy neviděl chovat se tak k jeho matce. To byla pro něj novinka.

„Já nejsem jako otec a nikdy nebudu. Nevím, jak jsi to o mě můžeš myslet matko,“ urazil se Draco a ohrnul dolní ret.

„Podobáš se mu víc, než si myslíš, Draco. Ta změna přichází pomalu a po kouscích, ale vychoval tě k obrazu svému a to se mu podařilo. Měl by ses nad některými vecmi zamyslet synu.“

„O čem to zase mluvíš?“ vyřítil se na ní, ale ona se nelekla. Byla na podobné zacházení zvyklá od Luciuse.

„Neškodilo by trochu skromnosti a také vděčnosti,“ odpověděla mu klidně.

„Nezačínej zase svou přednášku o tom, že mám být vděčný Potterovi za záchranu života. Ten imbecil to neudělal kvůli mě nebo tobě. Udělal to jen proto, aby si dokázal, že nad námi má teď nějakou moc. Chtěl mi ukázat, že stačí jedno jeho slovo a můžu skončit v Azkabanu. Ale ne, on je přece ten úžasný Harry Potter, zachránce světa a všichni mu máme padnout k nohám,“ vykřikoval.

„Nechť to udělal z jakéhokoli důvodu, já jsem mu vděčná a ty bys měl být také. Je mi líto, že nevidíš pravdu, ani když jí máš před nosem. A co se týká toho incidentu s Helenou, ještě dnes se jí omluvíš a necháš jí na pokoji! Rozuměl jsi?“ přikázala mu.

„Neboj se. Nemám o ní zájem. Není to žena pro mě,“ odfrkl si zhnuseně.

„To máš pravdu. Ty jsi jí nezasloužíš,“ uzavřela Narcissa Malfoyová a odešla do své ložnice, nechajíc za sebou šokovaného syna.

Draco opravdu zuřil. Matka s ním nikdy nemluvila takovým způsobem. Vždy byl přece její miláček, vždy se o něj až přehnaně starala a teď? Bylo to snad tím, že se ho snažila chránit před vlivem jeho otce a teď zjistila, že její snaha byla marná? Opravdu se z něj stává stejně arogantní idiot, jako byl jeho otec, jak říkala?


Draco nebyl sám, kdo toho večera přemýšlel. Helena von Reuter ležela ve své posteli a opakovala si události dnešního dne.

Proč to jen musel takhle pokazit? Je tak namyšlený a arogantní, ale když chce, umí být i pozorný, milý a zábavný. Bavilo jí hrát si s ním na kočku a myš a už, už mu chtěla dát šanci. Byl sice jeden z těch rozmazlených bohatých mužů, kteří si myslí, že můžou mít každou, ale on byl přece jen trochu jiný. Nebyl hloupý, měl všeobecný přehled, zajímal se o umění a hudbu a jednoduše řečeno, imponoval jí. Ale dnes... dnes to všechno podělal. Kdyby si nevynutil ten polibek, kdyb byl trochu něžnější... ne, to není ten pravý pro ni.

Když se jí na druhý den omlouval, přijala to bez slova, ale v jejích očích se mihlo něco jako zklamání a smutek.


„Je to vůbec možné? „ ptal se Draco sám sebe. Jeho život se najednou dostal do zaběhnutých kolejí. Opět trávil čas v pochybné společnosti a krátil si chvíle vztahy na jednu noc. Ale cosi mu chybělo. Ženy, se kterými se stýkal v něm opravdu viděly jen jeho bohatství a navíc to byly jen bezduché kozy, které udělaly cokoli, co od nich žádal. Přestávalo ho to bavit a přemýšlel, co mu vlastně chybí.

Zjistil to, když náhodou potkal Helenu. Zdvořile pozdravil jí i její matku a překvapilo ho vzrušení, které ho ovládlo. Naběhla mu husí kůže a tep se mu zrychlil, když mu Helena věnovala zářivý úsměv. V tom mu to došlo. Chyběla mu její společnost, jejich krátké rozhovory, jejich hádky a hlavně ho nanejvýš vzrušoval její vzdor. Miloval, když ho odmítala a vracela mu jeho slovní útoky. Ach ano, Draco Malfoy, chtíc nechtíc, musel uznat, že se zamiloval. Jenže věděl, že nemá šanci. Ne po tom, jak se k ní choval a co udělal.

„Jsem totální idiot, imbecil. Do pekla, proč jsem takový blbec? Co teď? Já ji musím získat. Musím!“rozhodl se. Jenže jak? Potřeboval radu, jenže od koho? Až teď si uvědomil, že nemá skutečného přítele, kterého by mohl požádat o radu v této věci a na kterého by se dalo spolehnout. Vždy byl obklopený jen tupci typu Crabbe a Goyle a dalšími jim podobnými. Dokonce neměl ani otce, kterého by se mohl zeptat. Lucius je zavřený v Azkabanu, ale i kdyby tu byl, určitě by mu nedal žádnou rozumnou radu. Jeho matka měla zřejmě pravdu. Lucius by to řešil násilím nebo penězi. Jenže to je právě to, co on nesmí, pokud chce Helenu získat. Co kdyby se zeptal matky? Ale ne, zavrhl tu myšlenku, jen co ho napadla. Přikázala mu přece, aby se od Heleny držel dál. Najednou se rozhodl. Napíše jí dopis. A tak vzal do ruky pergamen a brk a začal psát. Ještě nikdy nemusel psát něco takového... jak to nazvat, prostě něco jako milostný dopis. Na zemi se nahromadilo několik nevydařených pergamenů a Draco se mračil nad dalším. Trvalo snad dvě hodiny, než napsal to, co opravdu chtěl. Pak otevřel okno a vypustil svého výra, aby odnesl dopis adresátce.


Helena právě večeřela, když její domácí skřítek přinesl dopis. Se zájmem pohlédla na uhlazený rukopis a přemýšlela, kdo jí může psát. Rozlomila pečeť a rozvinula svitek. Její pohled padl na podpis Draca Malfoye a ona překvapením vykřikla.

„Co se děje dítě?“ zeptala se starostlivě paní von Reuter.

„Nic mami. Nic,“ odpověděla Helena a rychle schovala dopis do kapsy.

„Od koho je ten dopis?“ vyzvídala její matka.

„Od jedné přítelkyně. Přečtu si ho později,“ lhala Helena a nemohla se dočkat, až bude ve svém pokoji.

V soukromí svého pokoje ho skutečně otevřela a četla:

Drahá slečno Heleno,

doufám, že můj dopis nehodíte hned do koše a nepošlete mě do háje, ale že si ho nejprve přečtete a pak s ním můžete udělat cokoli budete chtít a když ho vyhodíte, nebudu vám to zazlívat.

Dovolte mi ještě jednou se omluvit za své chování. Vím, že jsem se omlouval už jednou, ale tento krát to myslím upřímně. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a dnes vím, že to bylo nanejvýš nevhodné a mě mrzí, že jsem tak nevkusně ukončil naše přátelství. Ano, byla jste mou přítelkyní a chybí mi naše společné rozhovory. Vím, že byly z větší části vynucené z mé strany, že jsem vás pronásledoval, ale to vše jen proto, že jste mě velmi fascinovala svou upřímností, přímočarostí a inteligencí. Nestává se mi často, abych ve svém okolí našel někoho rovnocenného, s kým bych mohl vést konverzaci na úrovni. Měla jste pravdu, zdržoval jsem se ve špatné společnosti.

Vaším odmítnutím utrpělo mé ego, přiznávám. Mým původním plánem bylo skutečně si vás jen podmanit a pokořit, ale teď už ne. Každý, kdo mě někdy urazil si vysloužil jen moje pohrdání a poznal můj hněv. Ale vy... vám odpouštím. Odpouštím vám vaše urážky a prosím o odpuštění. Ptáte se proč? Protože od doby, co Vás nevídám, nežiji, jen přežívám. Myslím na Vás ve dne v noci a přiznávám, že jsem nikdy k nikomu nepociťoval to, co cítím k Vám.

Měla jste pravdu, jsem namyšlený a arogantní. Ale výměnou za Vaše přátelství, ze jediný Váš pohled a úsměv jsem ochotný se změnit. Chci se změnit. Potřebuji se změnit. Ale potřebuji pomoc, Vaší pomoc. Prosím, neodmítejte mě a dejte mi druhou šanci.

S upřímným obdivem Váš Draco Malfoy.

Helena četla dopis stále dokola a úžasem nevěděla, jak zareagovat. Znělo to upřímně, ale na druhé straně, je to Draco Malfoy a mohla by to být jen jeho další past. Ale... při pomyšlení na to, že by se mohl změnit a že se chce změnit kvůli ní jí zahřálo u srdce. Možná ještě není pozdě, aby se mu to povedlo. Toho večera spánek nechtěl sednout na její víčka a když se jí ho nakonec podařilo přesvědčit, usínala s myšlenkou, že dá Dracovi druhou šanci.


Začalo to nevinně. Helena přesvědčila svou matku, aby jí vzala sebou, když šla navštívit Narcissu a doufala, že Draco bude doma. Byl. Přivítal jí trochu zdrženlivěji, ale zdvořile. Musela se smát jeho rozpakům. Možná skutečně pochopil, že zašel příliš daleko a lituje toho.

„Pane Malfoy, můžu doufat, že mě provedete vaší krásnou zahradou? Venku je krásný den a byla by škoda strávit ho uvnitř,“ ozvala se Helena po chvíli, když společně seděli v salónu.

Narcissa překvapeně vzhlédla od svého šálku s čajem a pak spražila svého syna pohledem. Draco porozuměl.

„Jistě. Bude mi potěšením,“ odpověděl a vedl jí do krásného parku za domem.

Chvíli kráčeli mlčky. Jako první promluvila Helena.

„Dostala jsem váš dopis. Přiznávám, že mě velmi překvapil,“ začala a čekala, jak zareaguje.

Ale Draco jen mlčky kráčel vedle ní a poslouchal.

„To co jste udělal opravdu nebylo moc slušné. Ale každý může udělat chybu a má naději na druhou šanci. Já vám ji tedy nabízím, ale běda vám, jestli mě zklamete,“ usmála se na něj a Draco překvapením zapomněl zavřít pusu.

Opravdu řekla, že mu dává šanci to napravit?

„Děkuji za vaší šlechetnost. Vynasnažím se tuto šanci využít co nejlépe,“ poděkoval Draco a vedl jí dál do zahrady.

Cestou mluvili o nejrůznějších tématech a on opět žasl nad jejím intelektem. Když se potom vraceli společně ruku v ruce do domu, nenuceně se smáli a bavili se jako nejlepší přátelé. Jak se zdálo, ledy byly prolomeny.

Narcissa si té změny samozřejmě všimla a zbystřila. Když byla se synem sama, nedalo jí, aby se nezeptala.

„Co to mělo být zase za divadlo Draco?“

„Žádné divadlo matko. Dala mi druhou šanci a já se chci změnit. Já... matko, asi jsem se zamiloval,“ přiznal a nevěděl, co na to jeho matka řekne.

„Merlin nás opatruj,“ povzdechla si. „Draco, doufám, že to není další ze tvých úletů a že to s tou dívkou myslíš vážně. Protože jestli ne...“ její vyhrůžka zůstala viset ve vzduchu.

„Matko, pomoz mi. Měla jsi pravdu. Otcova výchova mě velmi poznamenala a změnit se nebude lehké, ale kvůli ní to udělám. Změním se. Pomůžeš mi s tím?“ prosil a znělo to opravdu upřímně.

„Och Draco. Pokud to myslíš vážně, budu první, kdo ti v tom pomůže. Nepřeji si nic jiného, než aby se z tebe stal lepší člověk a jestli tě nakonec Helena bude chtít, máte mé požehnání,“ usmála se konečně Narcissa a doufala, že to její syn zvládne. Možná konečně dosáhne toho, o co se celé ty roky snažila.


Dracova změna přišla pozvolna. Stálo ho to opravdu hodně námahy a občas se musel držet, aby neudělal něco, co by celou jeho snahu zmařilo. K Heleně byl milý, jemný a něžný a trávil s ní každou volnou chvíli. Jeho největším pokrokem bylo asi to, že jí bral jako sobě rovnou bez ohledu na to, že je žena. Dokázal uznat, když byla v něčem lepší než on a potlačil vlastní pýchu. Nevěděl, kdy se to stalo, ale zamiloval se do ní až po uši a ona jeho lásku opětovala.

O čtyři roky později se nakonec z arogantního a namyšleného Draca Molfoye stal milující a chápavý manžel Heleny von Reuter a po třech letech šťastného manželství i hrdým otcem Scorpiuse Malfoye.

3 komentáře:

Aisha Stará řekl(a)...

Aspoň,že se trochu Draco změnil.

Aisha Stará řekl(a)...

Pěknýýýý!!!!!:-)

Anonymní řekl(a)...

Moc, moc, moc pěkný.