úterý 22. ledna 2008

Kapitola č. 1: Další do počtu

Ginny naposledy překontrolovala věci svých třech nejstarších ratolestí a usoudila, že mají všechno potřebné. Kouzlem zavřela tři školní kufry a pomocí levitačního kouzla je postavila do předsíně.

„A všichni do postelí,“ zahnala chlapce a Lilly do pokojů. „Ráno brzy vstáváte, tak aby jste se vyspali.“

„Ale mami, vždyť už nejsme malé děti,“ oponoval James a otráveně stoupal po schodech nahoru, kde se nacházely jejich pokoje.

„Čtrnáct let rozhodně není dospělost Jamesi, takže jsi prakticky stále dítě,“ nedala se Ginny a na rtech ji hrál spokojený úsměv. Zítra se s nimi bude muset opět rozloučit. Dva měsíce je měla pod svými ochrannými křídly a rychle si zvykla na neutichající dětské hlásky. S odchodem chlapců se vyrovnala už minulé roky, ale teď s nimi poprvé odchází i její malá pomocnice Lilly. Tak moc se těšila do školy, až ji Ginny skoro záviděla a občas se přistihla při myšlence, že i ona by se hrozně ráda vrátila do Bradavic. Ještě že nezůstane dům úplně prázdný. Bude mít čas jen na dvojčata, která už začala lézt po čtyřech a uhlídat je obě najednou zaměstnávalo skoro celou rodinu. Prázdniny byly opravdu veselé a všichni si užili hodně zábavy.

Harry právě vycházel z dětského pokoje, který vznikl jen nedávno z původního pokoje pro hosty. Zařídili ho, když měly dvojčata asi tři měsíce, což považovali za vhodný věk, kdy je přestěhovat z ložnice do vlastního pokoje.

„Už spí,“ oznámil Ginny. „A co tito tři?“ usmál se na Jamese, Albuse a Lilly.

„Tvrdí, že už nejsou děti a nemusí jít ještě spát,“ odvětila Ginny používajíc vtipnou poznámku nejstaršího syna.

„Tak to bych se na to podíval,“ rozesmál se Harry, ale rychle se vzpamatoval a ztišil hlas, aby nevzbudil Marry-Ann a Elisabeth.

„Můžu si ještě chvíli číst?“ prosil jako vždy Albus, na což James převrátil oči. Nechápal, co jeho bratr na těch knihách vidí.

„Ale jen na chvíli,“ přivolila matka. „Pojď Lilly, uložím tě,“ mířila s děvčátkem do jejího pokoje. Albus už byl také zalezlý ve vlastním a na chodbě zůstali stát James a Harry.

„Tak co, těšíš se?“ zeptal se otec, když následoval syna do jeho pokoje.

„Samozřejmě. Konečně zase uvidím Isabellu. Že je skvělá, tati?“ zavedl James řeč na svou novou přítelkyni.

„Už jsi se mě ptal. Ano, je to velmi milé děvče a zdá se, že ji máš opravdu rád,“ souhlasil Harry. Když za ním přes Vánoce přišel James se žádostí o radu, jak si získat tuto dívku, nedokázal mu moc poradit. Než přišel na to, že ho má Ginny stejně ráda jako on ji, trvalo mu to pěkně dlouho. Jamesův problém nakonec vyřešila jednoduchá náhoda. Když se jednou o přestávce na chodbě zastal slabšího spolužáka před Zmijozelama, viděla to a začala si ho víc všímat. Když ji pak pozval na výlet do Prasinek neodmítla. Zprvu jen pozvolna rozvíjeli nové přátelství a před začátkem prázdnin spolu začali chodit.

„Tak na ni buď hlavně milý a buď sám sebou,“ poradil mu Harry a popřál mu dobrou noc.

V tomtéž čase jako on vycházela z Lillyina pokoje i Ginny a chtěla jít dolů do kuchyně, ale Harry ji chytil za ruku a odvedl do ložnice.

„Mám ještě hodně práce Harry,“ snažila se protestovat, ale její výmluvy byly chabé.

„I zítra je den, drahá. Pojď si už taky lehnout,“ přesvědčoval ji.

„Jsi si jistý, že to zítra zvládneš?“ vrátila se k tématu, které už probírali předtím.

„Samozřejmě, že ano. O jednoho víc či míň, vždyť je to jedno. Nebo mi nevěříš?“ zatvářil se naoko uraženě.

„O to nejde. Já jen, že jsme je vždy vyprovázeli společně,“ povzdychla si.

„To je pravda, ale to jsme ještě neměli dvojčata. Ale až budou starší, půjdeme zase všichni jako dřív. Neboj se, my to zvládneme,“ uklidňoval ji Harry a snad ji konečně přesvědčil, že zvládne sám odvést děti na vlak a vypravit je do školy.

„Tak dobře, pojďme spát. Už sotva držím oči otevřené,“ přiznala nakonec a jen co se osprchovaná uložila so postele, usnula dřív, než si k ní lehl Harry.

„Dobrou noc Ginny,“ zašeptal a políbil ji na čelo. Spokojeně se usmála a spala dál.

Ráno prvního září bylo stejně hektické jako vždy. Naštěstí byly kufry připraveny v předsíni a Harry je jen naložil do auta. Po rychlé snídani se děti rozloučily s matkou a nejmladšími sestrami a vydali se na cestu, mávajíc z auta, dokud jim domov nezmizel z dohledu.

Lilly s nadšením sledovala dění na nástupišti 9 a 3/4 a pohledem bloudila po nových tvářích, možná budoucích spolužáků. James a Albus od nich už odběhli, aby si obsadili kupé a našli své přátele. Harry lehko našel Rona s Hermionou a jejich dětmi. Rose šla s Albusem hledat Arnieho a Scorpiuse, zatímco Hugo se stejně jako Lilly jen nadšeně rozhlížel okolo. Společně pak nasedli do vlaku a přisedli si ke svým sourozencům. Bylo jich však hodně a tak se rozdělili do dvou kupé. Lilly si nenechala kazit radost úvahami o tom, ve které koleji bude, jako tomu bylo u Albuse. Věděla, že to bude jedna ze čtyř a víc ji to starosti nedělalo. Věděla, že na tom až tak nezáleží, i když tajně doufala, že bude samozřejmě v Nebelvíru jako její bratři. Cesta jim ubíhala velmi rychle přinejmenším díky tomu, že se všichni dobře bavili při Hugových vtipech.

Zatímco Bradavický expres vezl studenty do jejich druhého domova, v samotných Bradavicích už profesoři a všichni ostatní zaměstnanci očekávali jejich příchod. Měli ještě několik hodin čas a ředitelka právě dopíjela svůj čaj po obědě. Seděla v křesle v ředitelně a bavila se s portrétem svého předchůdce, Albuse Brumbála.

„Takže sis to nerozmyslela Minervo?“ zeptal se starý kouzelník na obraze.

„Ne Albusi. Chci to udělat. Tato škola potřebuje oživit, vlít novou krev, nové nápady. Bude to tak lepší,“ přikývla Minerva.

„Je to tvoje rozhodnutí. Věřím, že jsi ho dobře zvážila a nebudeš litovat.“

„Já lituju už teď,“ ozvalo se z vedlejšího portrétu Severuse Snapa, který sem byl přes prázdniny opět přenesen ze soukromé laboratoře, ve které doučoval Albuse. Když chlapec odjel na prázdniny nechtěl Severus hledět na holé stěny v době, kdy navštíví svůj obraz. „Zřejmě budu trvat na tom, aby byl můj obraz přemístěn zpět do laboratoře natrvalo,“ vyhrožoval.

„To klidně můžeš, je to tvé rozhodnutí,“ mile se usmívala na něj Minerva, čímž ho ještě víc naštvala. Byla rozhodnutá a nikdo ji nemohl vymluvit její plány. V tom se ozvalo zaklepání.

„Vstupte!“ vyzvala Minerva přicházejícího. Dovnitř vešel překvapený George Weasley.

„Chtěla jste mě vidět Minervo?“ zeptal se rovnou, nevědíc o co jde.

„Ano Georgi. posaď se. Víš, uvažovala jsem nad pár věcmi a rozhodla jsem se, že tato škola potřebuje nějaké změny. No a jako zástupce ředitele a vzhledem k tomu vlastně i budoucí ředitel by jsi měl o některých změnách vědět i ty,“ začala zeširoka Minerva.

„Dobře. Rozhodně souhlasím s tím, že některé věci by se daly vylepšit, ale jinak se mi Bradavice líbí takové, jaké jsou. Nepodnikal bych žádné zásadní změny,“ řekl svůj názor a trochu se uvolnil, když věděl o co jde. „A co se týče té možnosti být ředitelem, tak toho bych se nebál. Vy tu s námi budete ještě pěkně dlouho, paní ředitelko,“ usmál se.

„Nikdo z nás neovlivní, jak dlouho tu bude Georgi, to ti snad nemusím říkat, ale chci aby jsi věděl, že s tebou skutečně počítám jako se svým nástupcem. Nebo nemáš zájem?“ zeptala se pro jistotu.

„Jistěže mám. Být ředitelem této školy je snad ta největší pocta, co může v této oblasti být. Ale jak říkám, nevěřím, že by nějaké změny postu ředitele byly na seznamu, tak to nechme. Vy nás prostě neopustíte a hotovo,“ uzavřel George a Minerva dále nenaléhala.

„Tak tedy, k těm změnám. Myslím, že bychom mohli zavést nějaké nové předměty a rozšířit mudlovskou výchovu,“ navrhla dále.

„Není na takové změny trochu pozdě? Zítra přece začíná vyučování a o daných předmětech sme doteď nehovořili,“ namítl nesměle.

„Samozřejmě s těmito změnami nepočítám v rámci tohoto školního roku, ale bude potřeba vypracovat nové osnovy a hledat učitele. To zabere dost času Georgi, proto bychom s tím měli začít co nejdříve, aby jsme to do dalšího školního roku stihli,“ uvedla na pravou míru.

„Aha, v tom případě je to v pořádku. No a nějaké změny realizovatelné už teď?“ zeptal se.

„Doufala jsem, že bys mohl něco navrhnout, abychom to mohli prodiskutovat na nejbližší učitelské poradě.“

„No... momentálně mě nic nenapadá, ale budu o tom přemýšlet.“

„Dobrá, kdyby tě něco napadlo, dej mi vědět. To je všechno, co jsem potřebovala,“ řekla a ukončila debatu.

„Uvidíme se na večeři,“ rozloučil se George a byl ještě zmatenější, než když sem přišel.

„Nebyl tím příliš nadšený,“ neodpustil si ironickou poznámku Snape.

„Myslím, že spíš přesně nepochopil, co Minerva plánuje,“ opravil ho Brumbál a vyměnil si všeříkající pohled se svou dlouholetou přítelkyní.


Studenti přišli do školy jako obvykle. Prváci se na loďkách přeplavili přes jezero a ostatní se nechali odvézt kočáry taženými trestály.

V průběhu zahajovacího ceremoniálu, který proběhl jako vždy ve velmi slavnostní atmosféře, se neudálo nic zvláštního. Lilly s Hugem se přidali ke studentům Nebelvíru, což nikoho nepřekvapilo. Avšak napětí vládlo u učitelského stolu. Nejen ředitelka, ale i George Weasley byli nervózní. Dost ho překvapilo, když u stolu uviděl Viktora Kruma, který mu v posledních dvou letech pomáhal s výukou Obrany proti černé magii. Domníval se, že letos se Viktor vrátí do Kruvalu, který byl obnoven a znovu otevřen a on bude moct vyučovat všechny předměty. Nechápal tedy důvod jeho přítomnosti. Že by to souviselo s těmi změnami, o kterých mluvila Minerva?

„Prosím vás o chvíli pozornosti,“ promluvila ředitelka, když skončilo rozdělování. Všichni rázem stichli a poslouchali, co jim chce říct.

„Vítejte. Prázdniny uběhly neuvěřitelně rychle a ani jsme se skoro nevzpamatovali z konce školního roku a už tu máme začátek nového. Jsem ráda, že se tu setkáváme opět s vámi, kteří jste tu už jako doma a doufám, že brzy se tak budete cítit i vy ostatní, kteří jste k nám přišli letos poprvé,“ řekla a mrkla na Lilly, která se na oplátku usmála.

„Tento rok, jak doufám, bude rokem několika změn a další budou následovat postupně, krůček za krůčkem, rok za rokem. První změny, o kterých bych se ráda zmínila, se týkají učitelského sboru. Tak jako minulé dva roky, i teď se o výuku Obrany proti černé magii budou dělit profesor George Weasley a profesor Victor Krum, který k nám před dvěma lety přestoupil z Kruvalu.“

George byl opravdu překvapen a rozhodl se promluvit s Minervou při nejbližší příležitosti.

„Dále jsme se bohužel museli rozloučit s profesorem Křiklanem, který se vrátil do důchodu a místo učitele lektvarů po něm převezme Martin Rocherien,“ představila nového učitele, kterým byl asi padesátiletý muž vysoké štíhlé postavy a s přísným pohledem. Současní studenti sice nepoznali Snapea, ale Nevill a George si svého nového kolegu už stihli dobře prohlédnout a shodli se na tom, že kdyby měl černé vlasy a oblečený černý hábit, rozhodně by mu mohl konkurovat aspoň odstrašujícím vzhledem. O kvalitě jeho výuky se ještě přesvědčí.

Ve velké síni se ozval slabý potlesk na přivítání nového učitele a protože ředitelka zatím neskončila, studenti se opět utišili.

„Přes prázdniny jsem měla hodně času přemýšlet. O čem? Hlavně o této škole, která je pro mě velmi důležitá a znamená pro mě hodně. Byla bych ráda, pokud by si i nadále udržela status nejlepší kouzelnické školy v Anglii, ale k tomu jsou právě potřebné dříve zmiňované změny. Rozhodla jsem se proto odstoupit z funkce ředitele a přenechat toto místo někomu mladšímu, s novými nápady, novým pohledem. Dovolte mi představit vám nového ředitele Bradavické školy, George Weasleyho,“ oznámila největší novinku, na kterou se připravovala už hodně dlouho. V místnosti nastalo hrobové ticho a všechny oči se upíraly jen a jen na ni. Nejvíc zděšený z vývoje situace byl asi samotný George. Jako první se vzpamatoval Hagrid a začal tleskat novému řediteli. Postupně se k němu přidávali další z učitelů i studenti. Nakonec Minerva zdvihla svou sklenici k přípitku.

„Na nové časy v Bradavicích!“ řekla a všichni si společně připili a zahájili slavnostní hostinu. V průběhu večera Gerogovi blahopřáli všichni jeho kolegové, ale on byl stále v šoku. Nevěřil, že Minerva odstoupila jen tak. Ten rozhovor bude nutný rozhodně ještě dnes. A opravdu. Jen co se studenti odebrali do svých ložnic, doběhl ji na chodbě.

„Věřím, že máš hodně otázek. Pojďme do ředitelny,“ vyzvala ho bez toho, aby musel cokoli vysvětlovat. Když se za nimi zavřely dveře, vybuchl jako časovaná bomba.

„To nejde jen tak. Z čistajasna oznámit, že končíte a já že jsem novým ředitelem. Měl jsem o tom vědět dopředu a rozhodnout se,“ zlobil se George.

„Posaď se,“ ukázala na židli, kde ještě po obědě seděla ona. Neposlechl však a zůstal stát.

„Co se děje Minervo? Proč tak náhle chcete opustit školu? Nevěřím, že je to jen tak,“ naléhal George.

„Ale já se nechystám školu opustit. Stále chci učit, ale mám pocit, že těch ředitelských povinností je na mou starou hlavu už trochu moc,“ pokusila se to vysvětlit.

„To je jediný důvod? Proto ale nemusíte odstupovat, stačí říct a já pomůžu jak bude třeba. Vážně Minervo. Nezdá se mi to jako dobrý nápad.“

„Odmítáš se stát ředitelem? Před pár hodinami jsi mi tvrdil, že je to největší možná pocta. Teď si to už nemyslíš?“ popíchla ho trochu.

„Jistěže, za tím si stojím. Ale nechci se stát ředitelem takovým způsobem,“ přiznal. „Připadám si jako hlupák. Jako někdo, kde vás o to místo připravil. Nezasloužím si to.“

„Georgi, vždy jsi byl jako student dost zaujatý proti pravidlům a něktetým způsobům výuky. Nechceš snad mít možnost změnit to, co to ve škole vadilo a co by se dalo vylepšit?“

„Jistě, ale...“

„Žádné ale Georgi. Jsi novým ředitelem, protože si to přeji a pokud jím chceš být, tak zapomeň na všechny ale a na hlouposti o tom, že si to nezasloužíš, dobře?“

„Hm, tak dobře. Ale i tak je to zvláštní. Pokud vím, většina ředitelů byla ve funkci až dokud...“ souhlasil nakonec.

„Až do své smrti jsi chtěl říct? Ano, většina skutečně byla, ale já byla vždy spíš učitelkou než ředitelkou a navíc, kromě toho bych chtěla strávit ještě nějakou dobu se svou rodinou, dokud není pozdě,“ přiznala i jiné důvody své demise.

„Tak tento důvod uznávám. I když Harry nebude mít radost, že jste to udělala kvůli němu.“

„Ale já jsem to udělala kvůli sobě a kvůli nikomu jinému, tak už přestaň protestovat a posaď se konečně do toho křesla,“ vyzvala ho netrpělivě.

Když se nakonec váhavě posadil, mezi bývalými řediteli na obrazech to zašumělo a ozval se slabý potlesk, který zahájil Brumbál. Nakonec si vyslechl ještě pár gratulací a cenných rad a naposledy se šel vyspat do svého bytu náležícímu ke kabinetu Obrany proti černé magii.

„Tak, a jsem další do skupiny bývalých ředitelů této školy,“ uzavřela šťastně Minerva a rozloučila se s Brumbálem.

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

SSkkvvěěllíí !!!! Si vážně super že píšeš další pokračování . Už jen při téhle první kapitole vim , že to bude ssuuppeerrrrrrrrrrrr .

Anonymní řekl(a)...

Je to opravdu super, doufám, že to bude takhle zajímavě dál pokračovat
Martin

Anonymní řekl(a)...

Lucy,všechna čest.Smekam před tebou.Jen tak dal a prooooosiiiiiim,jestli to pujde-co nejdřive pokračovani.DIIIIIIKYYYYYY.

Anonymní řekl(a)...

je to fakt good, doufám že budou stále nové příhody, ještě mě nic tak nezaujalo jako tohle, to je fakt
Pavel

Anonymní řekl(a)...

je to fakt good, doufám že budou stále nové příhody, ještě mě nic tak nezaujalo jako tohle, to je fakt
Pavel

Anonymní řekl(a)...

ČESKY ČESKY ČESKY ČESKY ČESKY !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! PLS PLS PLS PLS PLS PLS PLS PLS PLS PLS PLS

Anonymní řekl(a)...

Je to celkom dobré. Teší ma že sa našiel niekto kto pokračuje.