čtvrtek 27. prosince 2007

Láska bez zábran

S dovolením od Galadrei jsem si na úvod vypůjčila některá fakta z jejího pokračování. A protože se mi líbil popil událostí těsně po pádu Voldemorta, řekla jsem si, proč to měnit? Aspoň se vám to nebude plést. Díky Galadreo, a doufám, že se vám to všem bude alespoň trochu líbit.

Překlad a slohová stylizace - IgMen
Kapitola je bez korekce (zatím)

Dva měsíce po Voldemortově definitivním pádu se život Harryho Pottera konečně dostával do normálních kolejí. Až doteď musel být neustále nápomocen ministerstvu a dennodenně opakovat své svědectví o té noci. Naštěstí, nový ministr Kingsley Pastorek chápal, že si chce Harry zařídit život podle sebe, a tak mu poděkoval za spolupráci a ukončil celou věc s Voldemortem. Nabídl mu svou pomoc, co se týkalo jeho dalšího studia a budoucího povolání, protože Harry odjakživa toužil být bystrozorem. V tom se mu Kingsley rozhodl vyjít vstříc a rozvíjet jeho mladý talent.

Podle norem kouzelnického světa byl už Harry dospělý a tak opustil dům Dursleyových ještě před tím, než začal hledat viteály a rozhodně se k nim nemínil vrátit. Proto nadšeně přijal nabídku Weasleyových, aby zůstal u nich, dokud si nenajde něco jiného. Pravdou bylo, že sice zdědil Siriusův dům, ale nepovažoval jej za domov a po tom všem se do něj nechtěl vracet. Možná pro něj jednou najde lepší využití.

Když už všechny své starosti týkající se Voldemorta mohl hodit za hlavu, začal uvažovat, co dál a jak si uspořádat život. Ve snech ho neustále navštěvovali jeho přátelé a blízcí, kteří zahynuli a on jim nemohl pomoct, ale uvědomoval si, že poddávat se smutku mu nepomůže a musí žít dál. Kde? Jak? S kým?

Harry ležel na posteli v Ronově pokoji v Doupěti, kterou spolu sdíleli. Teď jí měl celou sám pro sebe, protože Ron a Hermiona odešli před pár týdny do Austrálie hledat její rodiče. Možná tam měl jít s nimi, ale rozhodl se zůstat. Jednak chtěl být na blízku Ginny a také Ron s Hermionou potřebovali čas, aby si zvykli na svou novou situaci. Byl právě týden před Ginnyinámi narozeninami a on těsně před spánkem opět přemýšlel nad realizací svého překvapení. Originalitou sice moc nevynikal, ale doufal, že jí dokáže potěšit. „Je nejvyšší čas začít s přípravami,“ řekl si a usnul.


„Dobré ráno paní Weasleyová,“ pozdravil ráno, když sešel do kuchyně.

„I tobě Harry. Tak co? Zase musíš na ministerstvo?“ zeptala se ho a soucitně na něj pohlédla.

„No, na ministerstvu už mě naštěstí nepotřebují, ale musím na pár dní odejít,“ odpověděl.

„Ach, aha. A na jak dlouho? Doufám, že se stihneš vrátit na Ginnyino oslavu,“ zašeptala.

„Určitě ano, nebojte se. A jinak , budu bydlet u George. Potřebuji si zařídit nějaké věci v Příčné ulici, takže mi to tak bude vyhovovat,“ vysvětlil Harry.

„Takže dnes jdeš za Georgem? Mohl bys mu vzít nějaké věci a jídlo, co jsem mu připravila? Velmi se změnil,“ konstatovala a povzdychla si. V mysli se jí vrátily vzpomínky na ten den, kdy Fred zemřel. Obdivoval jí, jak statečně to nese, a to hlavně díky úžasné podpoře jejího manžela a ostatních dětí. Každého jeho ztráta zasáhla a tak víc drželi spolu.

„Jistě. Vezmu mu to. Jsou to tamhlety balíčky?“ ukázal na krabice v místnosti.

„Ano, to je ono zlato. Pozdravuj ho a že ho prosím, aby se tu občas ukázal. A ať nezapomene na oslavu,“ řekla Molly a uvažovala, co ještě by měla synovi vzkázat.

„Tak já už budu muset jít,“ řekl Harry.

„Nerozloučíš se s Ginny?“ zeptala se překvapeně.

„Nechci jí budit. Včera jsem jí řekl, že na pár dní odcházím, takže jsme se rozloučili,“ usmál se Harry. Jejich včerejší loučení bylo opravdu vášnivé.

„Tak dobře. Nebudu tě víc zdržovat. Měj se Harry.“

„Nashle, paní Weasleyová,“ rozloučil se a vyšel na dvůr, odkud se mohl přemístit.

Nešel však rovnou na Příčnou ulici, jak tvrdil. Jeho první cesta vedla do Godrickova dolu. Teď, když bylo po všem, mohl konečně zajít k hrobu svých rodičů bez toho, aby se musel krást nocí po tmavém hřbitově. Jejich hrobku našel lehce ve stejném stavu, jako když tu byl naposledy. V okolí nebyl nikdo, kdo by ho mohl vidět. Sedl si na zem do stínu, který tam vrhala stará lípa rostoucí hned vedle. Chvíli seděl jen tak mlčky. Připadal si trochu hloupě. Ale nakonec se odhodlal a promluvil.

„Ahoj. Tak je konečně po všem. Konečně snad budu moct žít vlastní život tak, jak budu chtít. Škoda jen, že budu i dál bez vás. No ale i tak jsem tu, protože chci, aby jste to věděli první. Kéž by jsi tu byl tati, abys mi poradil. Nevím, na koho se obrátit. Já totiž... zamiloval jsem se a vím, že s ní chci být do konce života,“ usmál se nesměle. „Je krásná, inteligentní, rozvážná a prostě... úžasná. Věřím, že by se vám líbila. No a za týden má narozeniny a já ji chci požádat o ruku. Jenže, vůbec netuším jak. Nejsem právě romantický typ a no... moje zkušenosti s děvčaty za moc nestojí,“ řekl trochu v rozpacích. Pak trochu posmutněl.

„Nezůstal mi nikdo, kdo by mi poradil. Už tu není ani Sírius, ani Remus. Jen doufám, že jste se po letech zase sešli a jste tam nahoře šťastní. Mami, doufám, že jí udělám šťastnou tak, jako tebe taťka. Opravím náš starý dům a budeme tam žít,“ slíbil Harry a prozradil jim své plány do budoucna.

„Mám vás rád. Chybíte mi,“ rozloučil se s nimi a ze hřbitova zamířil rovnou k domu na konci vesnice. Stáli tam jen trosky, stejně jako když tam byli s Hermionou naposledy. Avšak za denního světla nevypadal tak špatně a on věřil, že jeho oprava bude možná.

Pak se už přemístil na Prostornou ulici a vešel do Georgova obchodu. Rozhlédl se okolo a když ho nikde neviděl v prodejně, vyšel schody do horního bytu a zaklepal.

„Dále!“ ozval se zevnitř.

„Ahoj Georgi,“ pozdravil Harry, když vešel. V bytě byl trochu nepořádek. George seděl v křesle a díval se z okna do uličky přeplněné lidmi. „Jak se daří?“ snažil se ho vtáhnout do rozhovoru.

„Jde to,“ řekl bezvýrazně.

„Tady jsou nějaké věci, co ti posílá tvá mamka. Kam je mám dát?“

„Nekam tam,“ ukázal neurčitě rukou na nepořádek v pokoji.

Položil tedy krabice na zem a posadil se do křesla proti němu.

„Poslyš, potřebuji tvou radu. Jde o Ginny...“ začal Harry a doufal, že mu jednak George bude umět poradit a též, že ho přivede na jiné myšlenky.

Při zmínce o Ginny opravdu trochu ožil.

„O co jde Harry?“ zbystřil.

„No víš, za týden má narozeniny a já jsem uvažoval jaký dárek ji dát. Sedmnácté narozeniny jsou přece jen trochu jiné, než ty ostatní, nemyslíš?“

„To rozhodně. A ty jsi stále nic nevymyslel, co?“ ušklíbl se trochu a po velmi dlouhé době Harry viděl na jeho tváři úsměv.

„No...“ zrudl Harry a snažil se skrýt rozpaky,“ já vím přesně, co jí chci ten den dát, ale nevím jak.“

„Cože? Ty jí nedáš dárek normálně na oslavě, jako my všichni?“ překvapeně zdvihl obočí George.

„Ne. Tento dárek jí musím dát v soukromí, pokud mi rozumíš. Já totiž...“

„U Merlina, tak už se vymáčkni, Harry. Už začínáš být jako Ron,“ zažertoval George a Harry se zašklebil.

„Tak dobře. Chci požádat Ginny o ruku. Jen nevím, jak to udělat,“ prozradil nakonec.

„No, to je jednoduché. Padni na kolena a zeptej se jí. A chápu, chceš to udělat v soukromí, kdyby tě odmítla, co?“ smál se George, protože to byla za poslední dny nejlepší zpráva, jakou slyšel.

„Přestaň, víš jak to myslím,“ usmíval se Harry. „Chci, aby to bylo výjimečné, aby na to ráda vzpomínala.“

„Tak to máš štěstí, že jsi přišel za mnou a ne za Ronem. Ne že by jsem měl víc zkušeností, ale přece je jsem romantičtější typ než on.“

„To máš pravdu. Jednou mi Hermiona říkala, že je citlivý jak pařez,“ zavzpomínal Harry na časy, kdy ještě trojice chodila do školy.

„Děkuji Harry. Tohle jsem potřeboval. Konečně se trochu zasmát. Je to těžké, když tu teď není Fred. Ale, měl bych jít dál, že? Ty mi rozumíš Harry. Sám jsi toho v životě dost ztratil,“ zvážněl opět George.

„Rozumím ti, ale právě proto musíme jít dál. Tak už na to nemysli a pomoz mi vymyslet, jak na to,“ vrátil se Harry zpět k tématu a začali společně vymýšlet překvapení.

Dali si na tom opravdu záležet a George těšilo, že to Harry s jeho sestrou myslí vážně. Nepochyboval o tom, že jsou ti dva pro sebe stvoření a přál jim v životě jen to nejlepší. Snažili se vymyslet všechno do nejmenšího detailu, ale někdy právě ten jeden, se kterým nikdo nepočítá, dokáže změnit vše a výsledek je nakonec úplně jiný, než jsme plánovali.


Ginny se ráno probudila s dobrou náladou. Dnes má přece narozeniny a konečně bude dospělá. To znamenalo, že může používat kouzla i mimo školu bez omezení. Navíc se těšila na rodinnou oslavu, kterou její matka připravovala každému svému dítěti při příležitosti oslavy plnoletosti. Oblékala a upravovala se starostlivěji než jindy. Ani ne tak kvůli oslavě, ale kvůli Harrymu. Byl pryč už týden a velmi jí chyběl. Už si zvykla na jeho přítomnost v domě a jejich každodenní schůzky u ní v pokoji. Naštěstí, rodiče o tom jak doufala neměli představu. Děsila se okamžiku, kdy bude muset odejít do školy a být bez Harryho. Jak to jen vydrží?

Jako každý den ráno otevřela svůj deník a napsala si do něj poznámku. Zápisky se vedla pravidelně vždy ráno a večer. Nejprve psala, co od daného dne čeká a večer zhodnotila, jak velmi se její očekávání splnilo.

11. srpna 1998

Dnes je den mých 17. narozenin. Mamka samozřejmě připraví oslavu a doufám, že se konečně trochu zabavíme. Všichni jsme stále velmi smutní, ale my žijeme dál a nesmíme nechat přízraky minulosti, aby nás navždy spoutaly. Drahý bráško, doufám, že se máš v nebi dobře a dáváš na nás pozor tam shora. Vím, že kdyby si tu dnes mohl být s námi, byl by to pro mě ten největší dárek a s Georgem by jste se postarali o tu nejlepší zábavu. Moc nám všem chybíš.

Doufám, že Harry přijde než to všechno začne. Chtěla bych strávit tento den s ním. Sedět někde na rozkvetlé louce, držet se za ruce, cítit jeho polibky na svých rtech...

Raději už půjdu. Dnes si rozhodně nenechám ničím zkazit náladu.

Sešla do kuchyně, kde už její matka stála nad pánvičkami a hrnci a s hůlkou dávala pozor, aby vše probíhalo tak jak má.

„Dobré ráno,“ pozdravila zvesela. Molly se překvapeně ohlédla. Asi byla natolik zamyšlení, že jí neslyšela scházet dolů.

„Ginny, ty už nespíš? Všechno nejlepší moje malá. Moje malé děvčátko už je dospělé. Už jste všichni vyrostli a brzy nás s otcem opustíte i vy dva s Ronem,“ plakala Molly a objímala dceru.

Ginny se snažila nekroutit příliš očima. Věděla velmi dobře, že tato chvíle je pro její mamku téměř posvátná. A skutečně, všechny její děti už jsou teď dospělé a teď už i její jediná, nejmladší dcera.

„Ale mami, vždyť já ti nikam neodcházím. Vsadím se, že ti zůstanu na krku ještě pěkně dlouho,“ snažila se jí povzbudit.

„Ach, kéž by, dítě. Kéž by jsi zůstala. Ale založíš vlastní rodinu a už mě nebudeš víc potřebovat,“ vzlykala dále Molly.

„To není pravda mami. Tebe budu potřebovat vždy. I když budu mít vlastní rodinu, i když budu žít jinde, bez tvých cenných rad a tvé pomoci se neobejdu. Takže se toho neboj,“ pohlédla Ginny mámě do očí, když to říkala. Molly si rychle hřbetem ruky setřela z tváře slzy a vrátila se ke svým hrncům.

„Toho si nevšímej. Víš, že mě to vždy příliš vezme. Sedni si. Hned ti připravím něco na snídani,“ uzavřela a za chvíli jí skutečně podávala misku s kaší.

Stejně jako matka, i otec jí popřál ještě před odchodem do práce a ostatní se měli ke gratulantům přidat až večer. Ron s Hermionou se stále ještě nevrátili a když odešel i Harry, zůstal dům prázdný, jen se třema původními obyvateli.

„Harry se ještě nevrátil?“ zeptala se, když dojedla i poslední sousto kaše.

„Ještě ne, ale určitě se brzy ukáže. Proč se nezajdeš trochu projít nebo si neodpočineš v zahradě?“ navrhla jí Molly, která věděla, že Ginny by nejraději celý den strávila s Harrym.

Když se s Arturem dozvěděli, že ti dva spolu chodí, měli z toho obrovskou radost. Přijali Harryho jako vlastního syna a kdyby se dali dohromady s Ginny, jejich přání by se stalo skutečností.

Oslava jejích narozenin začala o hodinu později, protože čekali na posledního hosta. Ale Harry se stále nevracel a tak nakonec Ginny prohlásila, že nemá smysl dál čekat a že ho určitě zdrželo něco důležitého. Každý však na její tváři viděl zklamání, které se snažila skrýt nejlépe, jak mohla.


Večer, když seděla sama ve svém pokoji, se jí slzy kutálely po tváři a ona potichu, aby jí náhodou někdo neslyšel, vzlykala do polštáře. Otevřela svůj deník a k zápisku z rána připsala:

Ani nepřišel. Zapomněl, že mám dnes narozeniny? Doufám, že se mu nic nestalo, ale to je nepravděpodobné. Nebezpečí ze strany Voldemorta bylo zažehnáno a s těmi několika smrtijedy, co ještě nebyli chyceni, by si Harry lehko poradil. Ale proč nepřišel? Nechal jí čekat celý den a ani nedal o sobě vědět. Proč? Proč? Proč?

Tou otázkou skončila své zápisky a odložila deník do tajné přihrádky ve stole, kde je jeho místo. Přemýšlela a hledala důvody, kvůli kterým se Harry mohl opozdit a co mu mohlo zabránit v tom, aby poslal aspoň krátkou zprávu. Byla natolik zaujatá vlastními myšlenkami, že nezaslechla tiché kroky na schodech vedoucích do podkroví, kde se nachází Ronův pokoj.

Dveře se otevřely a dovnitř padl unavený Ron. Zavřel za sebou a už už se chtěl svalit na svou pohodlnou postel, když se zarazil. Naproti němu stál Harry a celá místnost vypadala úplně jinak než obyčejně. Postele byly zmenšené a odsunuté stranou a těsně u okna stál malý kruhový stolek s romantickou večeří připravenou pro dva. Harry právě hůlkou rozsvěcoval několik svíček, které se ladně vznášely ve vzduchu.

„Harry? Tedy netušil jsem, že mi připravíš takové milé překvapení,“ vzpamatoval se jako první Ron.

„Rone? Co tu sakra děláš? Vždyť jsi měl být s Hermionou v Austrálii,“ vykřikl zděšeně Harry.

„Tak jsme byli doteď, ale jelikož šlo všechno lépe, než jsme mysleli, vrátili jsme se dřív. Doufal jsem, že ještě stihneme Ginnyinu oslavu, ale už asi ne. Ale co ty tu u Merlina tvoříš?“

„No... já... tohle má být překvapení pro Ginny. Vážně jsem myslel, že tu nebudeš a nebude to vadit. Kruci, co těď? Rone, nemohl bys... já nevím, přespat někde jinde? Prosím, vím že je to ode mě nevhodné, vyhazovat tě z vlastního pokoje, ale je to pro mě strašně důležité,“ zaúpěl Harry.

Ron si ještě jednou prohlédl místnost a zakroutil hlavou.

„Teda kamaráde, to se ti vážně povedlo. Ginny bude překvapená a určitě šťastná,“ uznal pochvalně Ron a po dlouhé době se konečně smířil s myšlenkou, že jeho nejlepší kamarád miluje jeho sestru. Tedy, smířil se s ní alespoň pro tento večer.

„V to doufám. Připravoval jsem to celý večer a nebyl jsem na její oslavě. Teď si asi myslí, že jsem na ní zapomněl,“ povzdychl si Harry a doufal, že tato jejich soukromá oslava jí přesvědčí a odpustí mu.

„Tak to rychle naprav a nenechej jí už čekat. Jinak dobrou noc. Vyspím se v Billově pokoji. A Harry,“ otočil se ještě na odchodu, „hodně štěstí kamaráde.“

Harry se mu odvděčil úsměvem a když si byl jistý, že je všechno podle jeho představ, potichu, aby nevzbudil Weasleyovy, přešel k Ginnyinému pokoj. Našel jí ležet na posteli s očima dokořán a opuchlýma od pláče. V duchu si začal nadávat do blbců a idiotů a doufal, že mu to za to stálo.

„Ginny?“ oslovil jí něžně a posadil se k ní na postel. „Ginny, promiň mi, že jsem nepřišel dřív, ale bylo to opravdu důležité,“ snažil se to vysvětlit.

Pohlédla na něj pohledem plným pochybností. Když potom promluvila ledovým hlasem, Harryho zamrazilo a v té chvíli by raději utekl.

„V to doufám, že to bylo důležité. Věřím, že mi to dokážeš rozumně vysvětlit.“

„Smím ti něco ukázat Ginny? Půjdeš se se mnou na něco podívat prosím?“ požádal jí a snažil se jí pohladit, ale odtáhla se. Chvíli uvažovala, že mu řekne, aby odešel a nechal jí, ale nakonec zvědavost zvítězila.

„Mám pro tebe překvapení. Můžu ti zavázat oči?“ osmělil se a vytáhl z kapsy hedvábný šátek.

Překvapeně a trochu naštvaně na něj pohlédla, ale nakonec mu dovolila uvázat jí šátek kolem očí. Vedl jí opatrně do Ronova pokoje a tak jí posadil na židli u stolu. Jedno švihnutí hůlkou a místností se rozezněly tóny její oblíbené romantické písně. Potom jí obešel zezadu a dal jí dolů šátek.

„Všechno nejlepší k narozeninám Ginny,“ zašeptal, když konečně uviděla tu nádheru.

Stůl byl prostřen pro dva, romantické osvětlení svíčkami všude kolem, lahodná vůně večeře, která byla připravena jen pro ni a Harryho, který to stál a podával jí nádhernou červenou růži.

„Odpusť mi, že jsem nepřišel na oslavu. Celou dobu jsem to tu připravoval. Chtěl jsem, aby to byl pro tebe nezapomenutelný den a jak vidím, podařilo se mi to. Naštval jsem tě, rozplakal a pokud se teď rozhodneš odejít a zlobit se na mě, nemůžu ti to vyčítat. Můžu si za to sám, že jsem to nestihl dřív,“ chtěl říct ještě něco, ale umlčela ho polibkem.

„Harry, já jsem si myslela, že jsi zapomněl a ty přitom...“ pohlédla na to všechno ještě jednou a oči jí zářily štěstím.

„Miluji tě, Harry Pottere, i když bys občas potřeboval nakopat,“ zasmála sea on jí po těch slovech bez obav políbil. Teď už věděl, že neodejde.


„I já tě miluji Ginny. Víc než kohokoli na světě,“ řekl jí po večeři, když spolu tancovali při tlumeném osvětlení na podmanivou melodii romantického walzu. „To byla jen část mého dárku pro tebe Ginny. Druhý tě čeká venku. Chceš se jít podívat?“ zeptal se.

Oči jí zahořely zvědavostí a bez váhání vyběhli ruku v ruce ven. Postavila se před dům a tam, na obloze, zářil velkými písmeny na obloze nápis: „Vezmeš si mě Ginny?“

Překvapeně na něj pohlédla a uviděla malou otevřenou krabičku v jeho ruce. V ní se třpytil jemný zlatý prstýnek s nějakým drahokamem uprostřed. Opět se podívala na nápis na nebi a srdce jí začalo splašeně tlouct, jakoby jí chtělo vyskočit z hrudi. Nezmohla se na jediné slovo.

„To... to myslíš vážně?“ vydechla nakonec.

„Ginny, jsi světlem mého života. Díky tobě nabral můj život nový směr a já nechci strávit zbytek života s nikým jiným, než s tebou. Vím, že máš před sebou ještě školu, i já bych chtěl dokončit vzdělání a něčeho dosáhnout, abych ti mohl poskytnout silné zázemí pro naši rodinu, ale dnes chci slyšet jen jedno. Chtěla by jsi i ty strávit zbytek života se mnou?“

Oči se jí zalily slzami. Právě dostala ten nejkrásnější dárek, jaký si mohla přát. Vyznání lásky od Harryho, do kterého se zamilovala na první pohled, při jejich prvním setkání. Nebylo to jen dětské pobláznění a její láska rostla každým dnem.

„Ano Harry. Chci prožít celý život jen s tebou po boku,“ přikývla šťastně a on vzal její ruku do své, aby jí mohl nasadit prsten. Pak jí políbil a zašeptal: „Všechno nejlepší k narozeninám Ginny.“

Ráno se probudili v objetí v Ronově pokoji. Když spolu sešli na snídani, nikoho to nepřekvapilo. Ale zpráva o jejich zasnoubení jim vyrazila dech a všichni jim upřimně blahopřáli. Nikdo nepochyboval o tom, že se ti dva mají skutečně rádi a že spolu stráví krásný život plný lásky a porozumění.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Poslouchám k tomu bleeding love od Lony Lewis a říkám si : ,,Páni to je dokonalý!"

Nenenenene řekl(a)...

Ó,jak je krááásný!!!!!Ginny a Harry!!!!Já jim to vždycky přála!!!!:-)))