čtvrtek 27. prosince 2007

Kapitola č. 8: Útok

Ráno zjistili, jak se Protiva pomstil Filchovi. Během snídaně způsobil Filch menší skandál, když se vřítil do Velké síně a nesrozumitelně něco dokola vykřikoval. Protiva nejspíš usilovně pracoval celou noc, protože všechny busty po celém hradu měly namalované fousy a další klaunské věci. Jeden by myslel, že tak křičí, protože Protiva něco provedl jeho kartáči na boty, paní Norissové.
Filch strávil celé dva dny čištěním a naháněním, protože několika sochám se zdálo, že jim to víc sluší, než se nad ním učitelé slitovali a pomohli mu hůlkami.

Žáci tím pádem měli před Halloweenem o zábavu postaráno.

Cassia se na blížící se víkend netěšila. Dodržela slib a dala Harrymu, Ronovi a Hermioně volno a pro Ginny zařídila speciální povolení, aby mohla na Halloween odjet domů.

Blížící se dny pro ni nebyly vůbec lehké. Od onoho večera, kdy ji navštívil Charlie, byla neustále zamyšlená. Dalo by se říct, že chodila jako tělo bez duše. Poslala mu dopis, ale neodpověděl jí. Mimo vyučování se s nikým nebavila a radost jí neudělala ani Ginny, která za ní přišla s pozváním od paní Weasleyové na halloweenský víkend. Ale aspoň si bude moci člověk střežící Doupě udělat volno, když ho ona vystřídá. Ginny se mezi řečí zmínila, že tam Charlie nebude a ona pozvání bez dlouhého přemýšlení přijala.

Své důvody mu sdělila. Už věděl, proč se zachovala, tak jak se zachovala, a teď už je to jenom na něm. Věděla, že mu musí dát čas, ale… Povzdechla si.
Ještě musela informovat Ginny, jak se dostane domů a proto ji po čtvrteční hodině obrany pozdržela ve třídě.

„Ginny, tento víkend můžeš strávit doma, ale to už asi víš,“ oznámila jí zamyšleně.

Ginny souhlasně přikývla.

„Chci ti jen říct, že se tam přemístíme, nemůžeme použít letaxovou síť, mohlo by to být nebezpečné. Doprovodím tě tam a vrátím se pro tebe v neděli. Harry s ostatními dorazí přibližně půl hodiny po nás, aby to nebylo podezřelé. Zítra po obědě mi sem přines svoje věci. Pak přijď v devět do mé pracovny. Dveře tě pustí, i když tam nebudu. Máš nějaké otázky?“

„Nemám,“ řekla vesele Ginny, „a ještě jednou děkuji,“ rozloučila se a odešla ze třídy, těšíc se na víkend. Ale nemohla si nevšimnout Cassiina smutku. Nikdy předtím ji takhle neviděla. I dřív bývala často vážná, ale nyní byla i smutná, velmi smutná.


Den, kdy měli vyrazit do Doupěte, byl od samého rána zamračený a sliboval bouřlivé počasí.

„Prostě Halloween,“ poznamenal znechuceně Ron, když sledoval oknem nepříjemné sychravé počasí. Hermiona se jen pousmála a pokračovala ve snídani. Ještě se chtěli učit, vlastně je k tomu donutila, aby nic nezameškali. Když se Ron a Harry dožadovali odpočinku, připomněla jim.

„Odpočinek bude o víkendu, teď se budeme učit. Cassia nebude ráda, když nebudeme snažit. Poslední dobou je smutnější a občas i podrážděná. Nechtěla bych být v kůži člověka, který ji naštve,“ dořekla a napila se rebarborového džusu.

Oba tedy přikývli a pustili se, třebaže neradi, do učení, protože i oni si všimli změn v Cassiině chování. Mysleli si, že je to únavou, ale postupem času začali mít podezření, že v tom bude něco jiného.

Ginny kráčela ztichlou chodbou za ředitelkou Bradavic a obě směřovaly k Cassiině pracovně. Ne, že by tam Ginny netrefila, ale bylo už po večerce a chtěla se vyhnout vysvětlování školníkovi. Cestou ho naštěstí nepotkali. Asi slídí se svou kočkou v jiné části hradu.

Zastavili přede dveřmi, ředitelka zaklepala a vešly dovnitř. Cassia už byla skoro připravená. Její batoh ležel v křesle u krbu hned vedle Ginnyina. Vzhlédla k nim od nějaké listiny, kterou ještě studovala, smutně se na ně usmála a pozdravila je.

„Dobrý večer, dámy. Připravená, Ginny? Za chvíli vyrazíme.“

„Ahoj, Cassia, připravená, odpověděla jí s úsměvem Ginny. Od jisté doby jí Ginny o samotě tykala, i když to byla její profesorka. V hodinách ji i nadále oslovovala „paní profesorko“.

I Minerva si Cassii pozorněji prohlížela. Znovu. Snad posté, protože i ona si už dříve všimla změny v jejím chování, i když měla perný týden.

„Cassio, jste v pořádku? Není vám nic?“

Cassia se zdráhala, ale navzdory tomu se usmála. Byl to ale neupřímný úsměv.

„Nic mi není, jsem jen unavená. Měla jsem hodně práce.

Zdálo se, že to ředitelce nestačí, ale nerozebírala to. Popřeála jim šťastnou cestu a odešla.
„Ginny, co jsi řekla spolužákům?

„Že je mamka nemocná a dostala jsem povolení ji navštívit. Byli sice trochu zvědaví, ale moc se nevyptávali.“

Pokrčila rameny, sedla si a čekala, až Cassia dokončí práci, aby mohly vyrazit. Za pět minut už kráčeli k bráně. Když prošly bránou, vzala Cassia Ginny za ruku a přemístily se.

Hned po přemístění Cassia tušila, že něco není v pořádku a v okamžiku, kdy jim nad hlavami prosvištěla první kletba, už byly obě na zemi, kam je stáhla, aby se jí vyhnuly. Blížilo se k nim přibližně pět postav a další dvě bojovaly s jejím kolegou asi o sto metrů dál.

Cassia si uvědomila, že Ginny vytahuje hůlku, ale nestihla vyslat ani obranná kouzla. V okamžení Cassia natáhla levou ruku před sebe a přivřela oči. Nebyla ale dostatečně rychlá a zasáhla ji kletba. A ne jedna. Vypadalo to, že se soustředí nejdřív na ni. První kletba do ní vrazila, ale to že se jí nic nestalo, jí napovědělo, že následky se ohlásí později. Teď ale musel sebe i Ginny dostat co nejdříve do domu. Další kletba ji ale zasáhla s plnou silou. Najednou ucítila prudkou bolest nejen v boku, ale i v břiše a žebrech.

Udělala chybu. To se jí ještě nikdy nestalo. Takové chyby přece nikdy nedělá! Ale teď na přemýšlení ani na bolest nebyl čas. Popošla blíž ke Ginny, opět před sebe natáhla levou ruku, která se ji námahou trochu třásla. Ruka se jí najednou rozzářila bílo-stříbrným světlem a během několika sekund je obklopila zvláštní kupole sestávající z toho světla.

Ginny to na okamžik překvapilo a zaraženě se podívala na klečící Cassii.

Ta se k ní otočila se slovy: „Ginny, zatím nás to ochrání, ale nevím, jak dlouho to vydržím. K nám nic nepronikne, ale ven všechno. Tak se snaž.“

Tvář se jí zkřivila bolestí, ale Ginny nezpanikařila. Okamžitě začala metat jednu kletbu za druhou. Kletby protivníků se odrážely od kupole, a protože neviděli dovnitř, přestali na ně zbytečně útočit. Ony ale hned zjistily proč. Z domu, kde zaslechli zvuky boje, vyběhly tři postavy a běžely jim na pomoc. Charlie, Bill a Fleur byli v domě, když zvenku zaslechli křik. Díky momentu překvapení se jim tři soupeře povedlo omráčit, znehybnit a svázat, ale ostatní nehodlali dát svou kůži lacino.

Cassia už nemohla. Bolest, která ji sužovala, se stupňovala a společně s kupolí ji ubírala síly. Bolelo ji každé nadechnutí a cítila, jak jí oblečením prosakuje stále víc krve. Bude muset zrušit ochranně kouzlo. Klečela na zemi, držela se za boky a s tváří zkřivenou bolestí těžce oddechovala.
Charlie, který to viděl, se k ní rozběhl. Když byl skoro u ní, zvedla hlavu. Ale nedívala se na něj. Hleděla za něj, kde se jeden z nepřátel právě chystal na Charlieho vyslat kletbu.
Čas jakoby se zastavil.

Zaslechli, jak na ně mužský hlas vrhá kletbu Avada Kedavra a už se pomalu viděli na onom světě, když tu Cassia z posledních sil předstoupila před Charlieho a z posledních sil vykouzlila štít. Každopádně zabránila plné síle kletby, ta se ale neodrazila, ale vstřebala se do štítu. Cassii to odhodilo dozadu. Z posledních sil řekla „asthenius“. Nevnímala, jak padá k zemi a že ji v poslední chvíli zachytily něčí ruce.

Zbývající útočníci se po neúspěšném útoku přemístili pryč.
Najednou bylo tíživé ticho provázené pouze zvuky začínající bouřky. Šedočernou oblohu protínaly blesky a z dálky se ozývalo hřmění.

Zatímco se Bill, Fleur a Ginny starali o bezpečnější svázání zajatců, Charlie se skláněl nad Cassií a strachy skoro nedýchal.

„Prosím, ne!“ se strachem v očích se díval na ženu ve své náruči. Byla bledá a na tváři se jí třpytil pot. Viděl její zakrvácený hábit a krev stékající z rukou. Ještě žila. Ihned se vzpamatoval, opatrně ji vzal do náruče a spěchal do domu. Fleur mu otevřela dveře a vedla ho do nejbližšího pokoje. Při pohledu do jeho obličeje se vylekala. Vypadal, že každým okamžikem zešílí, a proto se rozhodla, že ho pošle pryč.

„Charlie, běšš ichned prro svou matku, je u Gherorghe a vessmi i tu masst, kterrou nedávno koupila u svatého Mungha!“

Její strohý a nestranný hlas ho probral a on spěchal udělat co mu řekla. Mezitím přiběhla Ginny s obvazy a s léky. Společně s Fleur se pustily do práce. Nevypadalo to vůbec dobře, ale naštěstí se jim podařilo zmírnit krvácení.

Charlie se zatím letaxovou sítí přesunul ke Georgeovi do bytu nad krámkem v Příčné ulici. Vyřítil se z krbu, vmžiku byl na schodech a volal na bratra i na matku. Ta se objevila ve dveřích se zmateným výrazem ve tváři, který se změnil na vylekaný, když ho uviděla.
„Charlie, co se děje? Jsi zraněný? Jsi celý zakrvácený!“

Charlie přelétl pohledem svoje oblečení, ale víc mu nevěnoval pozornost.
„To není moje krev, mami, ale Cassiina. Potřebujeme pomoc, je velmi vážně zraněná!“
Všichni se potom rychle přesunuli do Doupěte, paní Weasleyová vyhnala George s Charliem z pokoje se slovy: „Běžte vyhlížet Rona a ostatní, aby je nikdo znovu nenapadl. Tady nám teď nejste nic platní.“

Po chvíli vešla jako polní maršál do pokoje, kam uložili Cassii. Nebyl na ni pěkný pohled. Cassia ležela na posteli a Fleur s Ginny ji pomalu svlékaly zakrvácený hábit. Paní Weasleyová se k nim přidala, zatímco jí Ginny vysvětlovala, co se vlastně stalo.

Při vysvlékání se nám podařilo alespoň trochu zmírnit krvácení, ale nevíme, jak dlouho to vydrží. Musíme postupovat opatrně.“

Pomalu, kousek po kousku jí svlékly hábit a odhodily ho na špinavý plášť, který už ležel na zemi. Když jí sundali i zbývající oblečení, naskytl se jim hrůzný pohled. Cassia měla na levém boku i na břiše rány, jako by ji poškrábalo nějaké obrovské zvíře. Na hrudi měla tmavnoucí modřinu podobnou té na boku. Byla bledá a zpocená, což prozrazovalo velkou ztrátu krve. Očistily jí ruce, břicho a boky od zasychající krve. Tři dlouhé, hluboké rány se jí táhly napříč přes břicho a další tři měla na boku.

„Ješště štěsstí, že je v bezvědomí, alesspoň ji nic nebolí,“ poznamenala Fleur, ale Ginny ji vyvedla z omylu, když jí ukázala, jak sebou škubla.

„Jeden z útočníků chtěl zabít Charlieho, ale ona mezi ně skočila a vykouzlila štít. Ten kletbu vstřebal, ale myslím, že to bezvědomí si způsobila tím.“

Potom už mlčely a snažily se zastavit krvácení, které ne a ne přestat.

Venku zatím Charlie, Bill, George a Cassiin člověk pročesávali okolí, i když Charlie takřka nevnímal, co dělá. Nemohl se vzpamatovat z toho, že ji málem znova ztratil a to jen krátce potom, kdy se dozvěděl, že žije. Bill, který jako jediný věděl, co mezi nimi bylo, k němu popšel a snažil se ho uklidnit. Ale jeho snaha byla marná. Poslal Charlieho raději domů, protože jim v tomhle stavu nebyl moc užitečný.

Když se vzápětí ozvalo hlasité PRÁSK, všichni tím směrem namířili hůlky, ale hned je zase sklopili, když uviděli, kdo dorazil. I Harry, Ron a Hermiona na ně vmžiku namířili hůlky, ale hned je sklonili.

„Co se děje?“ zeptala se opatrně Hermiona.

Slova se ujal Bill: „Když se Ginny s Cassií přemístily, zaútočili na ně… ne, neboj, Harry,“ dodal, když viděl jeho výraz, „Ginny se nic nestalo, ale Cassia je tžce zraněná. Chránila ji a zachránila i Charlieho, ale sebe vystavila nebezpečí. Jsou u ní mamka, Fleur a Ginny, ale běž jim pomoci a vy dva nám pomůžete obhlédnout okolí.“

Hermiona se rozeběhla k domu.

„Počkej,“ křikl za ní Bill. „Ještě něco. Než upadla do bezvědomí, něco řekla. Znělo to jako asthenius. Asi to bude nějaká kletba.“

Hermiona se na víc neptala, zatvářila se ještě vyděšeněji a zbledla. Vstoupila do pokoje právě v okamžiku, když se snažili zastavit krvácení.

„Paní Weasleyová, hůlkou to nezvládneme, Máte tu Georgeovu mast? Tu co vyvinul nedávno?“
Paní Weasleyová přikývla a ukázala na kelímek s páchnoucím obsahem.

„A tu bylinu, co jsem dovezla z Austrálie?“

„Ano, hned to bude,“ vyběhla a ani ne za půl minuty byla zpátky s nějakými listy srdčitého tvaru.

Hermiona vypadala, že ví, co dělá, jako by už podobnou situaci zažila.

„Budeme potřebovat lektvar na doplnění krve,“ poznamenala Fleur. „Mám doma nový a hned ho přinesu,“ dodala a už byla pryč.

Hermiona mezitím rozetřela mast na list, zamumlala nějak zaklínadlo a rány, i když se nezahojily, téměř nekrvácely. Potom přiložila listy na rány a s pomocí paní Weasleyové je obvázala. Nebylo to jednoducé, protože musely obvázat břicho a stáhnout žebra.

„Nesrostou asi hned, ale aspoň jsou na svém místě. Krev nevykašlává, takže nemá propíchnuté plíce, ale pro jistotu jí dáme ještě jeden lektvar a potom ještě kostirost.“

Po chvíli přiběhla Fleur a v závěsu za ní i Charlie. Neměli čas ho odhánět.

„Dobrá, musíme ji nedzvednout, aby to mohla vypít, ale nesmíme porušit rány.“ Charlie bez ptaní přiběhl k posteli, sedl si vedle Cassie a pomaličku ji nadzvedl. Ginny jí otevřela ústa a namířila na ně hůlku. Něco zamumlala a donutila ji polknout. Potom ji položili zpátky a přikryly ji dekou.

Paní Weasleyová sáhla Cassii na čelo.

„Má teplotu, Hermiono. Jak jsi věděla, co máš dělat?“

Hermiona si sedla na jednu za židlí, pomalu se nadechla a unaveně odpověděla.
„Cassia mi vyprávěla o jedné velice staré kletbě. V podstatě, když ji na vás vrhnou, nic se vám nestane, ale během následujících hodin budete mnohem zranitelnější. Když je v následujících deseti hodinách poté, kdy ji na člověka vrhnou, zraněný, rány se hojí daleko pomaleji a rány černé magie se budou hojit ještě déle. Takže, kdyby tuto ránu způsobila nějaká nehoda, uzdravovala by se asi pět dní, ale takhel…“

Povzdechla si. „Tehdy mi poradila, že kombinace těchto bylin pomáhá. Alespoň nevykrvácí. Charlie, Bill mi řekl, že její poslední slova, než upadla do bezvědomí, byla ta kletba. Čeká ná hodně práce a ji velmi mnoho námahy.“

Všichni ji tiše poslouchali a sledovali ženu ležící bezbranně na posteli.

„Dobře, teď už nemůžeme nic dělat, ale někdo by tu měl zůstat. Jak často jí máme měnit obklady, Hermiono?“ obrátila se na ni paní Weasleyová.

„Přibližně každých šest hodin, potom byliny ztrácejí účinek.“

„Požádam George, aby připravil víc té masti, listů té byliny máme ještě dost,“ řekla a odešla.

Vtom se ozval Charlie: „Zůstanu u ní, vy si běžte odpočinout.“

„Jsi si jistý?“

Povzdychl si a pro jistotu připomněl: „Zachránila mi život, je to moje povinnost.“
„A nepřežil bych, kdyby zemřela," pomyslel si.

Konečně ostatní odešli a odnesli zakrvácené oblečení. Když za sebou Fleur potichu zavřela dveře, Charlie vytáhl ze skříně další přikrývky, silnější přikryl Casii a tu tenčí si hodil přes sebe a sedl si do křesla vedle postele.

Jedinými zvuky byly ozvěny bouřky, která se konečně rozhodla naplno udeřit a přehlušovala všechno i Cassiin tichý, pomalý a neklidný dech, který ale Charlie slyšel a ujišťoval ho, že ještě žije.

Když se na ni podíval blíže, všiml si něčeho, co předtím zakrývaly vlasy a límec hábitu. Jizev začínajících na tváři, táhnoucích se po krku až na rameno. Nebyly šeredné, ale byly vidět. Pomalu natáhl ruku a dotkl se jich.

Až teď si začal uvědomovat, jaký měla život, a začínal chápat, proč to udělala. Také pochopil, že kdyby nyní zemřela, už by to nezvládl. Konečně ji zase našel a teď…
Díval se na ztrápenou tvář a viděl v ní bolest. Cítil jak se mi svírá srdce. Jestli zemře, aniž by jí mohl říct, že jí odpustil, a že tomu rozumí, nikdy si to neodpustí. Stejně tak, jako by jí už nikdy něměl říct, že ji miluje…

Vzal ji za ruku a ona jako by cítila, že je s ní, mu sevřela ruku ve své dlani a její dech se prohloubil a zklidnil.

Zatím dole v kuchyni seděli ostatní a čekali na Billa, Harryho, Rona a George, kteří odvedli lapené útočníky na ministerstvo. Rozhodli se, že o Cassii nebudou mluvit, a útočníkům změnili paměť.

Když se vrátili z ministerstva, byly už dvě hodiny ráno. Unaveně si sedli na pohovku v obýváku a vzali si od paní Weasleyové občerstvení. Společně s nimi se vrátil i její manžel, kterého tam potkali, a ten teď poslouchal jejich vyprávění o tom, co se stalo, zatímco měl službu. Než to všechno pobrali, byly čtyři hodiny a Fleur s Hermionou se nabídly, že zajdou Cassii vyměnit obklad.

První vyšla nahoru Hermiona a našla Charlieho, jak pozorně sleduje Cassii, držíc ji přitom za ruku.

„Charlie, běž si lehnout, někdo tě vystřídá,“ navrhla mu.

On se na ni jenom podíval a Hermioně bylo jasné, že ničeho nedosáhne. Potichu si povzdechla a s pomocí Fleur vyměnila obvazy. Pak je nechali v klidu.
Hermiona ještě poslala Rona nahoru s lehátkem pro Charlieho a pak už se celý dům ponořil do ticha.

1 komentář:

Nenenenene řekl(a)...

Doufám,že Cassia bude v pořádku.