sobota 8. prosince 2007

Kapitola č. 7: V pasti

Překlad a slohová stylizace - IgMen

Když Ron zpozoroval sedět Teddyho v Ginnyině obývačce, pochopil, že se chytili do pasti. Vyměnili si s mladíkem všeříkající pohledy a s odhodlaným výrazem neustoupit ani o krok se posadil vedle něj. Nad nimi stála Hermiona s rukama překříženýma na prsou a se zlověstným výrazem v očích. Ginnyina tvář vypadala ustaraně a unaveně.

„Kde máš děti?“ zeptal se Ron, když si uvědomil to rozpačité ticho v celém domě.

„Albus se vrátil z Rakouska a chtěl vidět naše, tak je tam George vzal. A Minerva je ve škole,“ odpověděla Ginny jakoby nic, ale hned na to se pustila do boje.

„Poslouchejte, vy dva. To, na co se chystáte, je čisté šílenství.

„Ty snad nechceš, aby se Harry vrátil? Myslím, že je jasné, že pokud se doteď nevrátil sám, musí ho jít někdo hledat,“ obhajoval svůj názor Ron.

„A kde ho chceš hledat? Kdyby ho věznil Zmijozel, myslíš, že by to tajil? Protože já o tom pochybuju. Harry může být kdekoliv, to chceš procházet celý svět znovu a znovu, dokud ho nenajdeš?“ oponovala Ginny.

„Nejprve najdeme Zmijozela a jestli nemá Harryho, aspoň se postaráme o něho.“

„Zmijozel je nejhledanějším kouzelníkem posledních měsíců. Všichni bystrozoři jsou v pohotovosti, máme členy BA ve Francii, aby nás informovali o dění a kdyby ho bylo tak lehké najít, určitě by ho už našli. Myslíš, že vy dva jste ti vyvolení, kteří ho můžou najít?“ křičela Hermiona a její hlas byl ostřejší než břitva.

„Ne, Hermiono, ale někdo prostě něco udělat musí. Nebudu sedět na zadku, pokud můžu pro Harryho něco udělat,“ vstal Ron a zadíval se své ženě do očí, když to říkal.

„Jenže ty mu nemůžeš nijak pomoct, Rone. On by nechtěl, aby jsi kvůli němu riskoval,“ řekla potichu Ginny, která se v ten den vůbec necítila dobře. „S největší pravděpodobností uvázl v mezisvětě a nikdy se nevrátí,“ šeptala, ale v tom tichu jí slyšel každý. V tu chvíli k ní promluvil Teddy.

„Ginny, měl jsem toho nejlepšího učitele a byl to právě Harry, který mě naučil všechno, co vím. A neučil mě to zbytečně, takže teď je čas udělat cokoli, co je v mých silách, abych mu pomohl. Budu ho hledat, i kdyby to mělo znamenat přejít celý svět znovu a znovu,“ řekl odhodlaně.

„Teddy, aspoň ty měj rozum, když ho nemá Ron,“ prosila, ale věděla, že marně. Teddy i Ron byli pevně rozhodnutí a nic je nemohlo přesvědčit o opaku. Hermiona to také pochopila. Vrhla na Rona vražedný pohled a s hlasitým bouchnutím vchodových dveří odešla domů.

„Tak já už taky půjdu,“ řekl nesměle Teddy a rozloučil se. Ginny ho šla doprovodit k dveřím, aby se zvenku mohl přemístit, když nechtěl použít krb. Už byla téměř v obývačce, když se jí zatočila hlava a omdlela.

Když se probrala, někdo jí držel za ruku.

„Harry?“ zašeptala s nadějí v hlase.

„To jsem já, Ron,“ odpověděl její bratr.

„Co se stalo?“ zeptala se a protřela si oči, aby se úplně probrala.

„Omdlela jsi. Právě v tu chvíli se vrátila profesorka McGonagalová a když tě viděla, zalarmovala Pomfreyovou,“ vysvětloval. „Proč jsi někomu neřekla, že se necítíš dobře?“ pokáral ji mírně.

„To nic nebylo, jen jsem byla trochu unavená,“ namítla a posadila se na posteli. „Do toho ta hádka...“

„Promiň, já ti nechci přidělávat další starosti, ale pochop, že to musím udělat,“ řekl provinile.

„Já vím, Rone. Harry by udělal to samé. Jen mi slib, že budete oba opatrní a budete nám psát, abychom se nebáli,“ prosila.

„Neboj, všechno bude v pořádku,“ chlácholil ji a dal jí pusu na čelo. „Teď bych měl už jít. Musíš odpočívat a já si ještě musím promluvit s Hermionou. Nemůžu odejít, dokud je na mě naštvaná,“ řekl sklíčeně.

„Ona to taky chápe. Kdyby mohla, šla by s tebou. Ale pochop i ty jí, že se o tebe bojí.“

„Já vím. Takže, já jdu. Opatruj se, Ginny,“ rozloučil se a ona mu se smutným úsměvem zamávala.

Zanedlouho do jejího pokoje vešla Minerva a nesla jí čaj a nějaké jídlo.

„Vypadáš lépe, ale musíš se najíst a odpočívat,“ byla její první slova.

„Díky. Doufám, že jste to neřekli mamce. Ta by sem naběhla a obskakovala mě jako malou. Nedovolila by mi ani vylézt z postele,“ žertovala Ginny, která se už cítila lépe.

„Ne, ještě jsem jí to neřekla, ale Poppy mě ubezpečila, že aspoň týden v té posteli i tak zůstat musíš,“ upozornila ji ředitelka.

„Ale vždyť to nic není. Jsem v pořádku,“ protestovala Ginny.

„Únava, nedostatečná strava... ano, moje milá, všimla jsem si, jak málo v poslední době jíš. K tomu všechen ten psychický nápor, to opravdu těhotné ženě neprospívá. Takže všechny námitky se zamítají,“ řekla Minerva vážným hlasem, až se Ginny cítila jako kdysi, když byla ještě studentkou. Rezignovaně pokrčila rameny.

„Myslím, že to s tou starostlivostí všichni přeháníte, ale dobře. Kvůli dvojčatům,“ řekla nakonec a s chutí se zakousla do křehkého toustu namazaného domácí marmeládou její matky.

Když přišel Ron domů, našel Hermionu v kuchyni. Pohyby, kterými krájela mrkev do polévky, svědčily o tom, že je pořádně naštvaná. Přiběhl k němu Hugo a chtěl si zahrát šachy.

„Teď ne, Hugo. Možná později. Běž, prosím, za svou sestrou,“ řekl mu a zavřel za chlapcem dveře. Opatrně přistoupil k Hermioně a oslovil ji. Přestala krájet a prudce odložila nůž na bok. Bylo vidět, jak zhluboka dýchá, aby se ovládla. Přišel až k ní a položil jí ruce na ramena.

„Tak už se na mě nezlob, prosím. Víš, že to pro mě není lehké,“ řekl potichu. Cítil, že se trochu uvolnila, a tak si ji otočil tváří k sobě. Oči měla červené od potlačování slz.

„Já vím, Rone. Jen mám strach, co s námi bude. Co bude s tebou, jak to bez tebe vydržím. Ale jde o Harryho a já bych se rozhodla stejně,“ přiznala a sklonila zrak k zemi. „Kdy chcete vyrazit?“ zeptala se.

„Zítra večer. Co kdyby jsme vzali děti a někam si ještě vyrazili?“ navrhl.

„Kam bys chtěl jít?“ zeptala se překvapeně.

„Co bys řekla na Billovou chatu? Mohli bychom tam odjet ještě dnes a když bys tam pak chtěla zůstat s dětmi, není to problém.“

„To by bylo fajn,“ přikývla Hermiona a konečně se trochu usmála.

„Zdržel jsi se u Ginny docela dlouho,“ konstatovala. „Potřeboval jsi hovořit s Teddym?“ hádala.

„Teddy odešel hned po tobě, ale Ginny omdlela,“ oznámil ji.

„A to mi říkáš až teď? Co se stalo?“

„Uklidni se, už je v pořádku, byla se na ní podívat Pomfreyová. Je toho na ni trochu moc.“

„To ano, uzavírá se do sebe, a to příliš nepomáhá. Doufám, že se Harry co nejdřív objeví,“ povzdychla si a pokračovala ve vaření. Potom zabalila pár nejnutnějších věcí, když Ron šel za Billem, a západ slunce už pozorovali z chaty.

Žádné komentáře: