středa 7. listopadu 2007

Kapitola č. 9: Kamenný oblouk

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Halámek

Zubaté slunko na obloze stoupalo výš a výš a jeho paprsky se odrážely v kapkách rosy, zachycených na drobných pavučinkách. Bylo tu babí léto. Zanedlouho už slunce svými dlouhými pažemi zabloudilo i k jednomu z oken rodinného domu v Godrikově dole, kde u snídaně sedělo několik dospělých kouzelníků a dvě děti. V neděli ráno se většinou scházeli Potterovi a Weasleyovi na snídani v jednom z domů. Tentokrát se sešli v Ronově domě.

Byl to menší poschoďový dům s velkým množstvím oken a výhledem na každou světovou stranu. Zdál se poměrně malý, ale uvnitř bylo dost místa pro čtyřčlennou až osmičlennou rodinu a s prostorem nebyl problém, ani když se sešla větší společnost. Ginny pomáhala Hermioně s přípravou jídla, zatímco Harry s Ronem diskutovali o novinkách z Bradavic, které jim napsaly děti.
„Tak se mi zdá, že Albus by měl dostat nové koště dříve, než na Vánoce.“ řekl ještě Harry směrem k Ginny. James svoji Kometu dostal na Vánoce v prvním ročníku a pro Ala plánovali to samé.

„Určitě a také se musíme připravit na to, že budeme častěji dostávat sovy ze školy o tom, jaká zranění zase naše děti utrpěly při trénincích a zápasech.“ povzdychla Ginny. Věděla, že jde o tvrdý sport, ale svého času také hrála za Nebelvír jako Harry a byla ráda, že v tom děti pokračují.

„Jen doufejte, že Albus neskončí na ošetřovně po každém zápase jako tady Harry.“ neodpustil si Ron uštěpačnou poznámku, kterou všechny rozesmál.

„No počkej, kamaráde. Můžu snad za to, že se to vždy nějak zvrtlo? Pokud vím, nikdy sis nestěžoval, když jsem nám vyhrál zápas.“ vrátil mu se smíchem Harry.

„Já vím, byl jsi nejlepší chytač od doby tvého táty a celý Nebelvír na to byl patřičně hrdý. Všechny ostatní koleje nám záviděly. Se Zmijozelem v čele, samozřejmě. Nikdy nezapomenu na výraz v Malfoyově tváři, když jsi ho porazil.“ ušklíbl se.
Snídaně ladně přistála na stole před každým z nich a obě děvčata se posadila ke svým manželům a dětem k okrouhlému stolu.

„Když už je řeč o Dracovi, včera jsem za ním byl.“ poznamenal jakoby nic Harry, ovšem jeho slova nezůstala nepovšimnuta.

Všichni u stolu na něj stočily zraky. Ron se zastavil s vidličkou na půl cesty k ústům a nevěřícně zíral. Překvapená Hermiona zapomněla zavřít ústa a jediná Ginny se pokojně dívala na svého muže. Věděla, kde včera byl, ale nevěděla proč. Řekla si, že nechá na něm, až jí to poví. Zřejmě se rozhodl, že teď je ten správný čas a hodlal to říci i svým přátelům.

„Lucius Malfoy zemřel před pár dny v Azkabanu a já jsem to byl oznámit jeho manželce a synovi.“ dodal na vysvětlení.

„A to je standardní postup, že vedoucí bystrozorského oddělení oznamuje takové zprávy osobně?“ vybuchl Ron, i když dobře věděl, jaké jsou postupy v případě smrti v kouzelnickém vězení.

„Ne, Rone.“ Harry hovořil stále ještě klidně, ale v duchu se připravoval potlačit hněv. Mezitím se i Hermiona vzpamatovala z prvotního šoku a snažila se Rona uklidnit. Ginny radši poslala děti do pokoje. Nebylo nutné, aby byly přítomny při této absurdní hádce. I Lilly s Hugem cítili napětí v kuchyni, které by se dalo krájet hůlkou, a neprotestovali. Vyběhli proto po schodech a zavřeli se v chlapcově pokoji.

„Sakra, Harry! Je to Malfoy! Co tím sleduješ? Zapomněl jsi, jaký to je kretén?“ už se neovládl Ron a naplno vypustil svůj hněv na povrch.

„Podívej, Rone. Nechci od tebe, abys chápal, proč to dělám, protože toho zřejmě nikdy nebudeš schopný, ale...“
„A co chceš dělat? Chceš se stát jeho přítelem a navštěvovat ho v tom jeho snobském paláci, či co?“

„Nikdy nebudu přítel Draca Malfoye a ty to víš lépe, než kdokoliv jiný. Ale je na čase se chovat jako dospělí a zakopat válečnou sekeru, nemyslíš? Říkal jsem ti to už mnohokrát. Nechci, aby naše děti pokračovaly tam, kde jsme skončili my. Je to jasné?“ Harry už také zvýšil hlas, protože Ronova zabedněnost ho někdy doslova vytáčela.

„Ronalde“ okřikla ho nyní už i Hermiona. „Přestaň s tím. Harry má pravdu. Děti nemůžou za chyby svých rodičů. A přestaňte se už hádat, vy dva.“ zakončila.

Sama sice nechápala, proč Harry změnil názor, ale věřila mu a věděla, že má k tomu vlastní důvody. Ani ona si nepřála, aby Rosie nebo Hugo chovali nepřátelství vůči komukoliv ve škole. Teda, určitě ne kvůli dávným předsudkům vzniknutým na základě dětinského sporu několika chlapců. Harry pohledem poděkoval Hermioně, že zabránila další slovní bitce a přestože byl Ron ještě stále červený od zlosti a supěl, neřekl k dané věci ani slovo. Zbytek dopoledne proběhl celkem pokojně, i když byla atmosféra ještě mírně napjatá.

Harry však nepociťoval napětí jen v místnosti. Někde uvnitř ho hlodal zvláštní pocit, že se něco děje. Něco je špatně. V okamžiku, kdy si pomyslel, že by měl zjistit, co je na jeho tušení pravdy, objevily se v krbu zelené plameny a v nich se objevila hlava ministra kouzel.

„Dobrý den,“ pozdravila vznášející se hlava Kingsleyho Pastorka, „nerad ruším, ale potřebuji hovořit s Harrym. Nezastihl jsem ho doma, tak jsem si myslel...“ Harry vyskočil zpoza stolu a přerušil ho uprostřed vety.

„Jsem tu, Kingsley, co se děje?“ neměl z toho dobrý pocit.

„Potřeboval bych tě tady na ministerstvu. Hned.“ řekl tónem, kterému nešlo odporovat. Harry přikývl a letmo se rozloučil s Ginny a přáteli.

„Vrátím se, jen co budu moci.“ zašeptal jí do ucha předtím, než ji políbil.

„Buď opatrný“ zavolala za ním, když už byl u krbu.

Hodil letax do ohně a vyslovil adresu ministerstva. Když i on zmizel v plamenech, zůstaly v kuchyni stát tři vyjevené postavy. Nestávalo se často, aby ministr odvolal Harryho uprostřed volného víkendu jen tak pro nic za nic. Mohli si jen domýšlet, co se stalo. Ale to, co se dělo ve skutečnosti, by nenapadlo nikoho. Ani Harryho samotného

Vešel do ministrovy kanceláře. Pozdravil se s Pastorkem a podal ruku i druhému muži, který se ukázal být vedoucím odboru záhad. Albert Back a jeho oddělení záhad skrývalo mnoho tajných informací a artefaktů černé magie a bylo to jedno z nejstřeženějších oddělení ministerstva. I když Harry si o tom myslel svoje. Když byl studentem pátého ročníku, dostal se tam i se svými přáteli bez velkých problémů. Vlákal ho tam Voldemort a jeho vinou tam také zemřel Sirius.

„Z oddělení záhad zmizel Oblouk smrti.“ oznámil mu vážným hlasem Kingsley.
„Myslíš ten kamenný oblouk, ve kterém zmizel Sirius? Ale jak? Kdy?“ díval se z jednoho na druhého a čekal vysvětlení.

„Nevíme.“ pípl vyplašeně Back. „Zřejmě někdy v noci. Při pravidelné noční obhlídce bylo všechno v pořádku a při další kontrole ráno byl oblouk pryč.“
„Přistihli jste někoho?“
„Ne, naše monitorovací zařízení ani ochranná kouzla nevykazovala žádný neoprávněný přístup na oddělení.“

„Vaše ochranná kouzla selhala už v minulosti, bylo by možné, aby se to stalo znovu?“ zeptal se rozladěně Harry.

„Naše ochrany byly po posledním incidentu několikanásobně posílené, ale vyloučit to nemohu.“ přiznal Albert a zadíval se do země.

„Harry.“ oslovil ho nyní ministr. „Chci, abys vyšetřování vedl osobně. Ten oblouk musíme najít, než bude pozdě a stane se něco strašného. Rozumíš mi?“
„Samozřejmě,“ přitakal Harry a otočil se k Albertovi, „budu potřebovat přesný seznam zaměstnanců vašeho oddělení a rozpis služeb.“

Ten neváhal a využil příležitost opustit ministrovu kancelář, aby splnil příkaz. Jakmile se za ním zavřely dveře, Harry a Kingsley usedli ke stolu a vedli spolu vážný rozhovor o nastalé situaci.

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

To je zvlastni ze tu nikdo nepise.

Anonymní řekl(a)...

ahoj moc se mi to libi, chvilku mi trvala nez jsem se prenesla nad to, ze to neni ORIGINal, prestala jsem byt skepticka a zacetla jsem se do deje...ale supr obdivuji praci a vysledek
katka

Anonymní řekl(a)...

Taky si myslí´m, že je to super ae štve mě, že někteří čtenáři nepřipouští chyby.Každý chyby dělá a nějaký malý překlep je jen malinkatou chybou

Anonymní řekl(a)...

Neuvěřitelné kdybych nevěděl že je to fanouškovský dodatek snad bych to ani nepoznal od originalu zapletka taky začíná opravdu klobouk dolu a děkuju takovým lidem . pár nesrovnalostí tam je ale to se všechno odpouští je to skvělé

Anonymní řekl(a)...

ahoj, fakt chci poděkovat autorovi za pokračováni. po dočtení 7-ho dílu, bylo najednou prázdo-jsem ráda, že můžu číst dál. Není to dokonalé, ale mě se moc líbí. šikula

Anonymní řekl(a)...

nevím jaký je věkový průměr lidí, co to tady čtou. Můj věk se blíží šedesátce a přesto jsem velkým fanouškem jak originálu tak tohoto dodatku. Moc fandím autorům a těšímse ne další a další čtení

Anonymní řekl(a)...

opravdu super, že někdo pokračuje
a jsem taky ráda, že Harry má opravdu fanoušky všech věkových kategorií. Jen tak dál

Anonymní řekl(a)...

Je to super.A teď to začíná být i napnutý,a je tu dokonce víc kapitol než v originálu :D

Anonymní řekl(a)...

je to hezke ale prostě když vim že tohle neni original vnimam to uplně jinak a i jinak tohle i když je to stylisticky obstojne je to prozatim takove tlachani o ničem a řika sem tam jen to co momentalne jsou dřivejěi hrdinove a cele je tot akove tlachani vicemene o ničem spiše takove objasněni a shrnuti co se za ty leta stalo jako dodatek by to bylo dobre ale jako samostatny dil si to tedy predstavit moc nedovedu proste kdyz dva delaji totez.... ale i tak si autor/ka zaslouzi uznani

Anonymní řekl(a)...

hmm tk mi je 13 no:)tohle pokraco vani je jedno z nejlepsich co sem cetla a sice se vzdycky nastvu kdyz nekdo tvrdi ze je HP jenom pro deti pac si myslim ze to fakt neni nejaka blbost ktera by starsi lidi nebavila ae i tak me prekvapilo ze si tohle pokracovani ste nekdo komu je uz k sedesatce:)