sobota 3. listopadu 2007

Kapitola č. 7 : Poprvé po letech

Překlad a slohová stylizace - Olga Rybářová

Teddy zanechal Harryho samotného v pracovně. Ten ještě chvíli nehnutě seděl, potom však vytáhl pero s pergamenem a začal psát dopis svému synkovi. Nejprve napsal Albusovi, ale hned potom samozřejmě i Jakešovi. Nezapomněl mu napsat, jak je rád, že se tak bratrsky chová k Albusovi, aby i nadále, jako bratři, drželi spolu.

„Oběma jim podrobně napsal o oslavě a jménem Lilly jim poděkoval za dárky, které jí věnovali. Kydž připravil oba dopisy k odeslání, zavolal z okna na Hedviku, která seděla na bidélku před domem. Právě přiletěla z lovu a v zobáku držela mrtvou myš. Potichu zahoukala a přiletěla k Harrymu, který jí opatrně přivázal oba svitky k noze.

„Leť, moje kamarádko.“ Řekl a naposledy jí jemně pohladil po hlavě.

Hedvika se vznesla do vzduchu a za chvíli bylo vidět už jen černou skvrnu, vzdalující se oblohou směrem k Bradavicím. Harry spokojeně odešel do ložnice, kde už Ginny spokojeně spala. Než vešel do sprchy, vyčaroval ještě Silencio, aby jí šum tekoucí vody neprobudil. Když si pak lehl vedle ní, pozoroval její andělskou tvář, dokud sám neusnul.

Probudil se poněkud déle, než obvykle, protože Ginnyno místo vedle něj bylo prázdné. Rychle se tedy oblékl a než odešel, očaroval postel, aby se úhledně ustlala. Ginny s Lilly byly už v kuchyni a společně chystali snídani. Míchaná vajíčka se slaninou. Vůně pečené slaniny se nesla celou místností a sotva se Harry posadil ke stolu objevil se před ním talíř tenkých do křupava upečených plátků slaniny.

„Dobré ráno, jak jste se vyspaly?“ zeptal se jich a široce se na ně usmál. Obě se jen usmály a spiklenecky na sebe mrkly.

„Dobře,“ odpověděli obě najednou. Měli svoje malé tajemství a byly rozhodnuté nechat si ho pro sebe. Za chvíli přišel i Teddy a všichni mluvili nadšeně o všem možném. Byla sobota a normálně Harry nemusel jít do práce, ale na dnešek si naplánoval návštěvu Draca Malfoye. Nevěděl přesně, co si od toho slibuje. Za těch devatenáct let se potkali jen párkrát a nikdy si neřekli víc, než pozdrav a pár zdvořilostních frází. Vždyť Harry svědčil proti Luciusovi na Ministerstvu, ale zároveň i požádal o omilostnění Draca a Narcisy. Jak už říkal Kingsleymu, měl pro to svoje důvody. Co se týkalo Draca, rozhodl se dát mu šanci. Jako mu kdysi řekl Sirius v patnácti je idiot každý. Jenže dneska jde poprvé za Dracem, aby si s ním promluvil. Byl z toho setkání poněkud nesvůj. Neřekl o tom nikomu kromě Kingsleyho. Ani Ron a Hermiona by jeho chování zřejmě nepochopili.

Když se najednou objevil v hale v cestovním plášti a řekl Ginny, aby ho nečekala s obědem, že se nejspíš zdrží, podívala se na něj překvapeně, ale neptala se. Věděla, že když bude chtít, poví jí o tom. Rozloučili se a Harry se přemístil nedaleko starého Malfoyova panství. Draco tu žil jen se svou ženou, synem a matkou, která byla sama od té doby, co Lucius skončil v Azkabanu.

Panství bylo výstavní a udržované, jako vždy. Pozemky náležející k domu byly rozlehlé a klidně by na nich mohlo stát ještě několik domů. Malfoyovi si vždy zakládali na moci a luxusu, ani Draco nebyl jiný. Ráznými kroky přešel přes zahradu a uchopil do ruky těžké mosazné klepadlo, aby ohlásil svojí návštěvu. Otevřel mu domácí skřítek a vyzval ho, aby vstoupil.

„Co si přejete?“ zeptal se ho a zůstal stát před ním, dokud Harry neřekl účel svojí návštěvy. Potom se ztratil v jedněch dveřích, ty vedly nejspíš do přijímacího salónu. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. Vyšel z nich vysoký muž s blond vlasy sčesanými dozadu. Kdyby měl Draco delší vlasy, jeho podoba s otcem by byla dokonalá. Na tváři měl povýšený výraz, ale i překvapený údiv. Nikdy by nečekal, že ho navštíví jeho největší nepřítel ze školy, Harry Potter osobně.

„Ty?“ zeptal se jen a čekal.

„Taky tě rád vidím, Malfoyi.“ Odpověděl mu Harry stejně chladně.

„Proč jsi přišel?“ vyštěkl na něj pán domu. „Nestačilo ti, že jsi nám i tak dost zničil životy? Pořád ti to nestačí?“ vybuchl zlostí. Než však stačil někdo z těch dvou ještě něco říct, objevila se ve dveřích Narcisa Malfoyová.

„ To by stačilo, Draco.“

„Dobrý den, pane Pottere.“ Řekla sice chladně, ale bez náznaku zlosti. Nejspíš, alespoň ona si pamatovala, že Harry zachránil Dracovi život a jí vlastně také.

„Čemu vděčíme za vaši návštěvu?“ zeptala se věcně a rukou nazančila, aby se všichni přesunuli do salónu.

„Dalo by se říct, že tu jsem služebně,“ odvětil Harry. Jen co se posadil do křesla proti Narcise a Dracovi. Při slově, služebně, se zdálo, že Draco ještě víc zbledl. Z jeho výrazu se však vytratila všechna zlost, která vytryskla napovrch v hale.

„Přišel jsem, abych vám osobně oznámil, že Lucius Malfoy zemřel.“ Tak a je to venku, dodal v duchu sám pro sebe. Co budeš dělat teď? Projevíš jim lítost? Všichni v místnosti přeci vědí, že ho nelituješ a nikdy nebudeš.

„Takže jsi přišel osobně, abys se radoval z naší ztráty?“ zeptal se Draco a jeho tvář zesinala zlostí.

„Nebývá zvykem, aby se úmrtí v Azkabanu oznamovala osobně. Tělo se spálí a oznámení se rodině pošle sovou. Ministerstvo nebere ohledy na pozůstalé u vězňů, jako Lucius Malfoy.“ řekl klidně a sanžil se nevnímat Dracovu zlobu. Když to říkal, díval se do světlých očí jeho matky.

„Rozhodně jsem nepřišel, abych se tu radoval, ale proto, i když jsme se ve škole nesnášeli, byli jsme spolužáci. A uvědom si, i jsem měl blízkého člověka, který poznal utrpení Azkabanu. Sice tam nezemřel, ale já nikdy neměl možnost ho pochovat. O to hůř jsem jeho smrt nesl. I když si to tvůj otec zasloužil, byl to tvůj otec a já si myslel, že by jsi mu chtěl vystrojit důstojný pohřeb. Nemusíš mi děkovat, to bych od tebe ani nečekal, ale neurážej mě tím, že by sis o mě myslel, že bych se ti přišel vysmát do tváře. Co bylo, bylo a je pryč. Uvědom si Malfoyi, už nejsme děti, ale jestli se tak budeme chovat, tak jak si myslíš, že se budou chovat naše děti?“ na konci tohoto proslovu se Harry už jen těžko ovládal. Malfoy nejspíš zůstal stejně omezený, jako dřív, alespoň co se týká jeho předsudků o Harrym.

„Máte pravdu, pane Pottere. Ceníme si toho, že se budeme moci rozloučit s manželem a otcem.“ Řekla klidně Narcisa Malfoyová. Nesla to s absolutním klidem.

„Draco?“ Podívala se na syna a tím jediným slovem vyjádřila jasně, že očekává odpověď. Ten ještě překvapený Potterovými slovy, přikývnul.

„Ano, matko. Vystrojíme mu pohřeb. Nyní jestli mě omluvíte, musím si něco zařídit.“ Vstal a s pohledem upřeným na zem odešel ze salónu. Harry s Narcisou osaměli, ta na něj upřela své oči a zeptala se:

„Proč to pro nás děláte? Měla jsem za to, že nás nenávidíte. Můj manžel i syn vám za ty roky způsobili mnoho problémů a přiznám se, nebránila jsem jim v tom. Znala jsem vašeho otce a myslela jsem, tak jako ostatní, že jste stejně arogantní jako on. Dnes však vidím, že jsem se ve vás mýlila.“

„Máte pravdu, nejsem jako můj otec. Ovšem nesouhlasím s tím, že byl arogantní. A jestli odpovím na vaší otázku, ani Draco není jako jeho otec. Sám jsem nyní otcem a vidím na kolik nás ovlivňuje výchova. S Dracem jsme se nesnášeli a že nikdy nebudeme přátelé. Kvůli mým dětem by jsem rád skončil s otevřenou nenávistí. Nechci, aby si i naše děti budovali mezi sebou stejné nepřátelství, jen kvůli našim vzájemným předsudkům.“

„To jsou opravdu moudrá slova, pane Pottere, kéž by to pochopil i můj syn. Po událostech posledních let jsem byla sama nucena přehodnotit svá stanoviska. Zachránil jste mi syna z plamenů a nás oba před Azkabanem. Nemyslete si, že jsem na to zapomněla, ale nikdy jsem vám za to nepoděkovala. A dnes…jsem opravdu ráda, že jsou lidé kteří nemyslí jen na sebe a dokáží odpouštět.“

„Jistě, jsou věci, které se dají odpustit a není důvod to neučinit.“

„Jistě. Když už jsme mluvili o dětech, můj vnuk Scorpius…“

„Vím, chodí do stejného ročníku, jako můj syn.“ Skočil jí do řeči Harry.

„Scorpius, není jako Draco. Je spíše jako jeho matka Helena. Ačkoli byl zařazený do Zmijozelu, je to skromný a inteligentní chlapec.“ Dál nemluvila, ale Harry jí rozuměl.

„Nic bych nenamítal, kdyby si moji chlapci našli přátele i mimo Nebelvír, dokonce ani, kdyby šlo o syna Draca Malfoye.“

„Nevím, zda by s tím souhlasil i můj syn, jak jsme se, ale přesvědčili, neměli by jsme nikoho soudit jen podle toho z jaké rodiny pochází. A já to nezapomenu při vhodné příležitosti připomenout, spolehněte se.“

„Byl bych raději, kdyby ke stejným závěrům došel Draco sám a co se dětí týká, nechal bych to na nich.“

„Samozřejmě. Ještě jednou děkuji a věřím, že to není naše poslední setkání.“

„To zajisté není. Tak tedy, všechny potřebné listiny pro převoz těla vám budou doručené během několika dní. Přeji pěkný den, madam.“

Narcisa jej osobně doprovodila ke dveřím a potom se vrátila ke svým povinnostem. Harry se svojí návštěvou přesvědčil, že ač je ta žena velice hrdá, dokáže svojí chybu otevřeně přiznat a nedrží se svých zásad, jen proto, že jí je vštěpovali. Je schopná rozhodovat se sama za sebe. Možná jednou i její syn pochopí to, co už pochopila ona.

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nechci rejpat ale kdo to je ten Jakeš v prvnim odstavci?

Anonymní řekl(a)...

milouš.... xD no ale jako dobrej joke dostalo me to ze zidle pod stul

Anonymní řekl(a)...

Je to bez šťávy, takový idealní, šťástný, prostě takový normální rodiný příběh, všechno je tam fajn a bez chyby. Není to jako pravý Harry Potter od J.K.R., prostě tam ten Voldemort chybý :o)), ale zatím jsem podstatě na začátku příběhu tak snad se tam něco zvrtne :o)))

Anonymní řekl(a)...

tím jsem chtěla říci, že tam chybý ten jejich strach a to napětí

Anonymní řekl(a)...

ten jakeš byl dobrej,ale libi se mi to

Anonymní řekl(a)...

Jakeš válí!!! ale jako dobře napsaný,hltam kapitolky :D

Anonymní řekl(a)...

Hezky napsaný,ale přesně v těchto prvních kapitolách chybí nějaké napětí..myslim,že číst o ideálním životě neni moc záživné..ale i tak si toho cením.

Anonymní řekl(a)...

kdyby něco tak hedvika v sedmičce zemřela tak jak jí mohk harry asi tak zavolat aby k němu přiletěla???

Anonymní řekl(a)...

Mne to prijde moc idealizovani nevim jak vy...