středa 14. listopadu 2007

Kapitola č. 45: Výjimečný

Překlad a slohová stylizace - IgMen

Neslyšel ho přicházet, a tak se trochu lekl, když ho oslovil.

„Předpokládal jsem, že mě poctíte návštěvou. Předpokládám správně, že jste tu kvůli tomu raněnému studentovi?“

Harry přikývl. „Dokážete s tím něco udělat?“

„Popište mi příznaky,“ vyzval ho učitel lektvarů.

Když Harry skončil s popisem Snape se zamračil. Ve slabém osvětlení místnosti Harry sice jen matně vnímal obrysy jeho tváře, ale rozhodně nebyla tak pasivní jako včera. Dokonce i jeho pohyby byly rozhodnější a koordinované, přesně jako kdysi. Bylo to překvapivé, ale teď byl Harryho hlavním problémem Albus.

„To by odpovídalo informací, které mám, ale překvapují mě ty dlouhodobě trvající křeče. Ledaže...“ zamyslel se.

„Ledaže co profesore?“

„Ta kletba byla vyslána mentálně. To znamená, že byla zřejmě několikrát znásobena.“

„Co je to za kletbu a co vlastně způsobuje?“ zeptal se Harry, protože si nevzpomínal na nic s podobným průběhem.

„Je to prastará černá magie. Violate cerebellum. Způsobuje dlouhodobé kóma a v případě, že se z něj někdo dostane, většinou je poškozený mozek,“ vysvětlil Snape nezaujatě.

„Jak moc poškozený?“ zeptal se Harry s obavou v hlase.

„Těžko říct. Záleží na tom, jak dlouho dotyčný v tom kómatu je. No a v případě jako tento, když je to několikrát znásobeno, bych si nedělal velké naděje, že se to děcko někdy probere,“ vyslovil svůj názor netaktně.

Harry, který až do teď doufal, že mu Severus Snape dokáže pomoct, se svezl na židli a skryl tvář do dlaní. Nesnažil se víc skrývat své slzy, i když byl v přítomnosti Snapea, který se mu za to vysměje.

„Ale no tak Pottere. Přece nebudete truchlit nad jedním studentem? Přiznejte si konečně, že nemůžete zachránit každého. Myslím, že můžeme být rádi, že to neodnesl ten, kdo skutečně měl. Dracův syn,“ mluvil Snape bez přestání. Vlastně ani nemluvil s Harrym, ale spíš sám se sebou. „Ten blbec Lucius chce Draca zničit po kouscích. Ale ten chlapec to přežil bez újmy ne? Váš syn se nemusí bát o...“ život svého kamaráda, chtěl dokončit, ale v tom momentě mu konečně svitlo. Potter tam na něj čekal. Když přišel, byl tak zamyšlený, že vůbec nepostřehl, kdy se vrátil. Téměř nic neřekl a jen zděšeně poslouchal prognózy, které mu Snape říkal s ledovým klidem.

„Do prdele, Pottere. Proč jste mi neřekl, že jde o vašeho syna?“ naštval se Snape.

„Co by se na tom změnilo?“ zeptal se Harry, když konečně zkrotil své emoce a byl schopný racionálně uvažovat.

„Kdybych věděl, že jde o tvého syna, Pottere, rozhodně bych ti na rovinu neřekl, že není šance,“ pomyslel si Snape, ale nahlas to nevyslovil.

„Který z vašich synů?“ zeptal se tichým hlasem.

„Albus,“ odpověděl Harry a přešel k oknu. Začal se procházet po místnosti sem a tam a přemýšlel, co by mohlo pomoct.

Snape při tom jménu něco zabrblal. Ten chlapec je zvláštní. Zaujal ho. Jeho, Severuse Snapea, který nesnáší všechny z Nebelvíru, obzvlášť ty s příjmením Potter. Ale tento byl jiný. Měl v sobě něco, co se běžně nevidí a on to věděl. Musí toho chlapce vidět. Možná by mohl něco zkusit. Nový lektvar nebo některé léčebné kouzla znásobené mentálním provedením. Chtěl udělat něco... prostě cokoli.

„Co jste schopný udělat pro jeho záchranu Pottere?“ zeptal se ho nakonec.

„Co máte na mysli, pane? Dal bych vlastní život, pokud by to znamenalo, že to zachrání jeho,“ odpověděl Harry bez zaváhání.

„Velmi sentimentální Pottere. Ale váš život nepotřebuji. Jste ochotný plně jej svěřit do mých rukou, i kdyby jste tím riskoval, že ho to může zabít?“

„Nerozumím vám, pane profesore,“ řekl Harry a jeho mysl byla naplněna tolika pocity, že nevěděl, co z toho si vybrat. Smutek, bolest, strach, naděje...

„Mohl bych využít své schopnosti mentální magie a zkusit tak znásobit účinek některých léčebných zaklínadel. Nebo můžu zkusit uvařit lektvar, ale vše to je netestováno a mohlo by to uškodit víc, než pomoct.“

„Je to jediná možnost?“ zeptal se Harry.

„Zdá se, že ano. Ale dobře si to rozmyslete. Pak už nebude cesty zpět,“ upozornil ho.

Harry dlouho neváhal a přesto, že by toto rozhodnutí měl nejprve probrat s Ginny, souhlasil.

„Nejprve ho potřebuji vidět a zkontrolovat jeho stav. Pak budu potřebovat svou soukromou laboratoř, která je v podzemí hradu a pak... uvidíme,“ dokončil Snape a přemýšlel, jak to udělat.

Harry z kapsy hábitu vytáhl flaštičku s mnoholičným lektvarem a podal jí učiteli. Ten si jí zkoumavě prohlédl a zeptal se jednoduše: „Kdo?“

„Myslím, že nejlepší bude, když budete mnou. Já se skryji pod neviditelným pláštěm a půjdu vedle vás. Nikdo vás nebude podezírat,“ vysvětlil Harry a Snape, i když nechtěl, musel souhlasit.

Použili tedy lektvar a přesně jak řekl Harry, bez problémů se dostali na ošetřovnu. Byla tu jen Ginny a profesorka McGonagallová. Ve dveřích ošetřovny se objevil Snape pod účinky mnoholičného lektvaru. Přišel až k chlapcově posteli, jedním pohybem ruky zatáhl závěsy a použil Silencio. Ženy hned pochopily, že cosi není v pořádku, ale to už skutečný Harry ze sebe shodil neviditelný plášť a vysvětlil jim situaci. Ginny sice nebyla nadšená, že život jejího syna je v rukou Severuse Snapea, ale chápala, že je to jejich jediná naděje, a tak Harryho rozhodnutí nezpochybňovala.


Když asi po hodině podrobného vyšetřování a zjišťování jeho stavu Severus Snape vstal od postele a přišel k nim, připravovali se na všechno.

„Bohužel, není v mé moci vašemu synovi pomoct,“ řekl klidně.

„Co jste zjistil profesore?“ zeptal se Harry.

„Ty křeče nejsou způsobeny kletbou. Je to způsob, jakým proti ní bojuje. Ještě nikdy jsem se s tím nesetkal, ale...“

„Jaké ale?“ zeptala se nesměle Ginny.

„Váš syn je velmi výjimečný. Má obrovský dar. Jak říkám, v životě jsem se s nikým takovým nesetkal. Moje zásahy by způsobily víc škody jak užitku.“

„Já tomu nerozumím pane profesore. Prosím, vysvětlete mi to,“ naléhala Ginny.

Ukázal na židle a naznačil, aby si sedli.

„Váš syn má dar léčit,“ řekl jim prostě. „Nemám na mysli léčení pomocí lektvarů či kouzel. Jeho schopnosti, pokud by se rozvíjely, by jednou mohly dosáhnout takové úrovně, že by stačil jediný jeho dotyk. Kdybych se o něco pokusil, mohl bych úplně zničit jeho magické jádro a on by ztratil všechny své schopnosti, včetně magie. Pokud bychom však i toto riziko podstoupili, mohlo by se stát, že tato jeho schopnost by se obrátila proti němu samotnému a způsobila by destrukci celého organizmu. Těžko říct, jak by to dopadlo. Ale jedno je jisté. Bojuje s tím nejlíp jak může, ale je slabý. Navíc neovládá své schopnosti a potřeboval by pomoc.“

„Jakou pomoc?“ chtěl vědět Harry.

„Vaší pomoc Pottere. Máte život svého syna ve vlastních rukou. Pomůžete mu, nebo zůstane v tomto stavu do doby, kdy mu dojdou síly a podlehne,“ vysvětlil jim.

„Co mám udělat?“ zeptal se bez váhání Harry. Udělá cokoli, pokud to Albusovi pomůže.

„Nepochyboval jsem o vašem rozhodnutí. V konečném důsledku to bude pomoc nejen vašemu synovi, ale i vám. Albus chrání svůj mozek proti kletbě právě pomocí toho zvláštního magického jádra. Drží jakousi ochranu, která brání proniknutí kletby dál, ale ty ochrany slábnou a kletbu to nijak neovlivňuje. Samotný Albus vás teď nemůže vnímat, protože uzavřel svou mysl za tyto ochrany a udržuje se tak relativně v bezpečí. Avšak proti té kletbě musí bojovat a ne ji jen blokovat, jinak se jí nezbaví.“

„A jak mu můžu pomoct já?“ nechápal Harry.

„Musíte proniknout do jeho mysli tak blízko, aby vás vnímal. Aby cítil vaší přítomnost a dělal, co mu povíte. Mudlové tomu říkají telepatie. U nás se tomu říká mentální spojení myslí. Dokážete spolu komunikovat a dovést ho až do vítězného konce, pane Pottere?“

„Proč se o to nepokusíte vy pane? Určitě by jste lépe věděl, jak máte proti tomu bojovat,“ řekl Harry.

„To máte pravdu, ale pro vašeho syna jsem cizí a když jsem se pokusil i jen přiblížit svou myslí, začal stavět další obrany a to jen odčerpává jeho energii. Takže čím rychleji ho přesvědčíte Pottere, tím dřív bude v pořádku.“

„Dobře teda, začneme?“ zeptal se Harry a očekával Snapeovy pokyny.

„Tak tedy, nejprve musíte svou mysl očistit od všech emocí a pocitů, pane Pottere. Jako při nitrobraně. Udělejte to,“ přikázal mu Snape.

Harry očistil svou mysl a čekal, co bude dál.

„Teď se soustřeďte na jedinou myšlenku. na to, že chcete mluvit se svým synem. Soustřeďte se na to Pottere. A teď se pokuste ho kontaktovat. Když budete v kontaktu a budete si jist, že vás poslouchá, zvedněte pravou ruku. Pokud by se vám kontakt navázat nepodařilo a ochrana by slábla, zvedněte levou ruku. Teď, pokud rozumíte, přikývněte,“ přikazoval mu Snape hlubokým monotónním hlasem.

Harry se soustředil na svého syna a v duchu ho volal: „Albusi! Albusi, kde jsi? Ozvi se, prosím.“ Žádná odpověď však nepřicházela. Obklopovala ho hustá mlha. Snažil se soustředit víc a čím větší byla jeho koncentrace, tím jasnější se zdál obraz okolo něj. Mlha pomalu mizela a kdesi v dálce zářilo něco stříbrného. Byl to jakýsi poloprůhledný zářící obal, který však byl od něj hodně daleko. Muselo to být ono. Už je blízko. Musí se s ním spojit.

„Albusi, slyšíš mě? Tu jsem Ale. Prosím, odpověz!“ volal znovu zoufale a přibližoval se k ochraně.

Čím byl blíž, tím byla jasnější. Vypadalo to, jako průhledný závoj utkaný z tisícovek pavučin z těch nejjemnějších nití. Za tímto závojem uviděl chlapce schouleného na zemi. Snape měl pravdu, docházejí mu síly. Znovu se pokusil upoutat jeho pozornost.

„Albusi, synu. To jsem já, táta. Prosím, nevzdávej to. Řekni něco, řekni, že jsi v pořádku,“ naléhal a sledoval dětské tělíčko.

Ala nejprve přepadl strach, že se opět někdo snaží dostat do jeho mysli a ovládnout ho, ale teď se vzdal jakéhokoli úsilí bránit se. Zdvihl hlavu, aby pohlédl na přicházejícího. Něco mu říkal, ale nerozuměl tomu. Snažil se soustředit na to, co muž na druhé straně říká.

„Albusi, no tak, hochu. Slyšíš mě?“

Harry viděl, že chlapec zdvihl hlavu, ale byl zjevně dezorientovaný. Pokusil se přiblížit ještě víc, ale nešlo to. Otcův hlas dozníval k chlapci jasně a zřetelně. Pohlédl směrem, odkud hlas přicházel a uviděl obrys svého otce za ochranným závojem. Zaradoval se, že není sám a chtěl pustit otce blíž. Začal se soustředit na to, aby nechal bariéru oddělující ho od něj zmizet. Harry postřehl, že obrana slábne a zastavil ho.

„Albusi počkej. Udržuj tu ochranu. Slyšíš mě?“

„Tati? Chci tě jen nechat projít,“ odpověděl Al tichým, vystrašeným hlasem.

„Ne Ale. Udržuj to jako do teď. Nesnižuj ani nezvyšuj intenzitu té ochrany a počkej, dokud ti neřeknu, co máš dělat. Rozumíš Ale? Prosím, poslechni mě a pomůžu ti, jak jen budu moct, chlapče.“

„Dobře, tati, ale rychle. Už to dlouho nevydržím,“ řekl Albus a znovu svou vůlí udržoval průhlednou stěnu.

Harry byl připraven a tak zdvihl pravou ruku, jak mu kázal Snape. Ten mu začal dávat další rozkazy. Jeho hlas se ozvěnou nesl a k Harrymu.

„Teď musíte obejít celou bariéru a najít kletbu, která se jí snaží proniknout. Ale dejte pozor, aby jste jí našel celou. Může být rozdělena na menší části a útočit z více stran. V tom případě ji musíte sjednotit a držet pohromadě. Ale žádné verbální kouzla Pottere! Používejte jen své myšlenky! Jen myšlenky,“ varoval ho Snape.

Harry tedy obcházel opatrně kolem obranné bariéry a hledal. Nevěděl, jak by to mělo vypadat, ale když objevil velký černý mrak, věděl, že našel co hledal. Ten mrak byl však obrovský a rozšiřoval se stále dál a dál. Opět vypustil z hlavy všechny myšlenky a soustředil se na jediné, na spoutávací kouzlo. Cítil, jak ním proniká energie a rukou ukázal na tmavý oblak. Pak jí opsal celý jeho obrys a čekal, co se bude dít. Zdálo se, že se nic nestalo, ale kletba zůstala na místě a přestala se šířit. Kouzlo jí opravdu spoutalo. Harry opět zdvihl pravou ruku, aby Snape věděl, že může pokračovat.

„Teď přijde nejtěžší část Pottere. Musíte okolo toho vytvořit ten nejsilnější štít, jaký dokážete a držet ho, dokud nebude chlapec připraven. Nejprve mu řekněte co má dělat,“ vysvětloval Snape. „Když vyčarujete, opět jedině myšlenkou, váš štít, Albus musí úplně zrušit své ochrany. Takže si na tom štítě dejte záležet. Pak musí on soustředit všechnu svou energii na zničení té kletby. Netuším jakým způsobem, ale tak jak podvědomě vyčaroval bariéru, měl by zvládnout i toto. Musí do toho ale vložit všechnu energii, která mu zbyla. A vy celou dobu udržujte štít, jinak...“ nedořekl, ale jeho hlas zněl hrozivě.

Harry pochopil, že pokud by nevyčaroval dostatečně silný štít, kletba se uvolní a okamžitě po zmizení bariéry na chlapce zaútočí. Snažil se Alovi vysvětlit, co musí udělat.

„Ale jak, tati? Já nevím, jak to dělám. Šlo to samo...“ nechápal chlapec.

„Já nevím, Albusi. To ti vysvětlím později, ale teď se musíš soustředit a myslet na to, že tu kletbu musíš zničit. Chystá se ti ublížit a ty se musíš bránit. Musíš do toho dát všechno synu. Jen ty jí můžeš zničit,“ přesvědčoval ho otec.

„Ale co když to nedokážu?“ stále nesouhlasil Albus.

Harry při pomyšlení, že by se to nepodařilo pevně sevřel pěsti a zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat. Rozhodným a pevným hlasem naposledy promluvil k synovi.

„Žádné ale Albusi. Ty to dokážeš. Jen musíš chtít. Musíš se na to soustředit. Já teď udělám, co musím a až ti řeknu, spustíš ochrany a zničíš to. Takže se soustřeď.“

Aniž by počkal na odpověď se Harry soustředil na štítové kouzlo. Nevěděl, které bude nejúčinnější, ale nakonec se rozhodl pro Protego. Soustředil všechny své myšlenky na jediné slovo, na jediný cíl. Oběma rukama mířil na černý oblak zmítající se v sevření jiného kouzla. Magie jím procházela obrovskou silou. Vytvořený štít byl jako tenká skleněná stěna postavená těsně před kletbou. Ruce držel ve stejné pozici a soustředil se.

„Teď Albusi!“ zakřičel a čekal.

Nebylo lehké udržovat štít tak dlouho a pevně, ale Harry do toho vložil všechnu svou energii.

Když se k chlapci donesl otcův rozkaz zavřel oči a soustředil se. Stál tam nepohnutě se zavřenýma očima a poloprůhledná stěna postupně bledla až zmizela úplně. Chlapec stále stál a vzduch kolem se plnil novou vlnou energie. I Harry ji cítil. Vše okolo se začalo otřásat a najednou ho něco oslepilo. Ze všech sil udržoval svůj štít a doufal, že bude brzy po všem. Ucítil prudký náraz, který prolomil vyčarovaný štít a jediné, co stihl zahlédnout, než ho náraz vyhodil ze synovy mysli, bal silný stříbrný paprsek vycházející z chlapcovy dlaně.

„Co se stalo?“ zeptal se, když si uvědomil, že sedí na židli vedle Albusovy postele.

Chlapcovo tělo se třáslo v agónii a Ginny, tichá a bledá, ho pevně držela za ruku. Celou dobu sledovala jejich vnitřní boj. V jediném okamžiku se chlapec uklidnil. Přestal se třást a bezvládně ležel na posteli. Harry tázavě pohlédl na Snapea. Ten už dávno nebyl maskován mnoholičným lektvarem, ale v tuto chvíli to bylo jedno. Popošel blíž k chlapci a položil mu ruku na čelo. Chvíli se mračil, ale pak rukou ukázal směrem ke dveřím. Zaslechli bouchnutí dveří a za malou chvíli k nim letěly dvě flaštičky s lektvary. Rychlými, ale přesnými pohyby je odzátkoval a jeden po druhém opatrně vlil do chlapcových úst. Když pak už jen pozoroval spícího chlapce, Harry se odvážil zopakovat svou otázku.

„Uvedl jsem ho do magického spánku. Využil všechny své síly a jeho magické jádro je velmi oslabené. Potřebuje spát, aby načerpal nové síly a úplně se zotavil. Díky jeho schopnostem by to nemělo trvat víc než pár dní,“ odpověděl Snape.

„Takže bude v pořádku?“ chtěl se ujistit Harry, že dobře rozuměl.

„Kletbu porazil, takže by měl být. Jeho schopnosti se nezdají nijak narušené. Je to opravdu výjimečný chlapec,“ řekl profesor s uznáním.

„To rozhodně je,“ zašeptala Ginny a konečně se trochu uvolnila. S láskou pohlédla na svého syna a dokonce se trochu usmála.

Harry si také vydechl úlevou. Kdyby se něco stalo, neodpustil by si to do konce života.

Severus Snape se zase samolibě zašklebil. Byl spokojený s vývinem situace. Nejenže odhalil ono záhadné tajemství, co v sobě ukrýval ten chlapec, ale i Potter sám se něco naučil. Opět se přesvědčil, že když Potter musí a chce, dokáže i to, co nikdy před tím nedokázal.

„Myslím, že jste konečně pochopil podstatu mentálního boje Pottere. Je to velmi podobné neverbálnímu kouzlení, s tou výjimkou, že při tom musíte proniknout do mysli svého protivníka. Jak jsem řekl je to jediný způsob, jak bojovat s mrtvými. Ne proto, že by jim váš útok, ať už fyzický nebo mentální, ublížil, ale tak jako jste dnes zablokoval tu kletbu v mysli svého syna, můžete stejným způsobem zastavit jejich schopnosti útočit,“ vysvětlil Snape Harrymu.

„Ale štítové kouzlo je nebude blokovat neustále. Musel bych ho udržovat nebo ne?“

„Samozřejmě, že je nebudete blokovat štítovými kouzly, Pottere. Na to, aby jste to dokázal, potřebujete ještě hodně cvičit, ale když uvážíme váš dnešní pokrok, myslím, že jste schopný to zvládnout,“ zavrčel Snape.

Vyslovit uznání, navíc Potterovi, pro něj nebylo běžné. Harry si to také uvědomil a raději nereagoval na tuto pochvalu.

„Děkuji vám za pomoc, pane profesore. Za záchranu mého syna,“ řekl nakonec.

„Nebuďte hloupý, Pottere. Zachránil se sám, s trochou vaší pomoci. Takže jestli si někdo zaslouží pochvalu, pak je to on,“ ukázal na spícího chlapce.

Harry přikývl.

„Ale...“ zaváhal Snape a zamyslel se. Ten chlapec ho skutečně zajímal a on chtěl o něm zjistit víc. Mnohem víc.

„Pokud chcete mou pomoc, nechejte mě učit ho. Aspoň nějakou dobu. Pomůžu mu rozvíjet jeho schopnosti,“ navrhl celkem nezaujatě, ale v duchu zatínal zuby, aby mu Potter vyhověl.

Harryho tento návrh zmátl a překvapil. „Kdy Snape dobrovolně nabídl někomu doučování? Nikdy,“ odpověděl si Harry okamžitě. A při vzpomínce na jeho doučovací metody si Harry pomyslel, že tomu svého syna nevystaví. Ale na druhé straně, dokáže pro Albuse najít někoho, kdo by mu s jeho schopnostmi pomohl? Snape toho ví opravdu hodně, i když... tvrdil, že se s nikým jako je Albus ještě nesetkal. Jeho nerozhodnost se mu odrážela i ve výrazu tváře. Nakonec zvolil kompromis.

„Já souhlasím, ale konečné rozhodnutí nechám až na Albusovi. Ať se sám rozhodně, jestli se od vás chce učit, pane,“ řekl Harry. Snapeovi však tato odpověď stačila.

„Tak tedy, zastavím se tu zítra večer, abych jeho stav zkontroloval a myslím, že pak bychom mohli pokračovat ve vašich lekcích, Pottere. Přeji vám oběma dobrou noc,“ řekl a kývl na pozdrav směrem k Ginny. Vděčně se na něj usmála a hned poté měla oči opět jen pro svého syna.

Snape odešel a nechal rodinu o samotě.

„Harry,“ zašeptala Ginny.

Přišel k ní a sedl si vedle.

„Bude v pořádku. Slyšela si Snapea,“ ubezpečoval jí.

Chvíli bylo ticho. Mlčky seděli a pozorovali spící dítě, když Harry zaslechl nesmělé kroky na chodbě. Odhrnul závěs a uviděl malou siluetu stojící ve dveřích.

„Pojď sem, Jamesi,“ zavolal na chlapce a ten poslechl. Potichu přešel k rodičům a vystrašeně pohlédl na bratra.

„Co mu je?“ zeptal se.

Otec mu večer řekl, že Al je na ošetřovně, ale výslovně mu zakázal sem chodit. Jenže to už nemohl vydržet a těsně nad ránem se sem vykradl.

„Teď už jen spí. Za pár dní se vzbudí a bude úplně v pořádku,“ odpověděla mu matka a posadila si ho na klín.

Harry vzal z vedlejší postele deku a přehodil jí přes ně. James nakonec usnul matce na klíně.

Madam Pomfreyová přišla hned ráno, aby pacienta zkontrolovala. Nechápala, jaký zázrak se přes noc udál, protože Harry jí nic neprozradil, ale po důkladné kouzelnické prohlídce konstatovala, že je na nejlepší cestě k úplnému uzdravení. Ještě jednou nechápavě zakroutila hlavou a zmizela za dveřmi své kanceláře.

I George s profesorkou McGonagallovou se zastavili, aby se zeptali na jeho stav a oběma se ulevilo po té dobré zprávě.

Ginny byla unavená, ale odmítla se vzdálit od svého syna, takže nakonec přijala ředitelčinu nabídku odpočinout si v jejím bytě, zatím co Harry se věnoval své práci a znovu a znovu kontroloval ochranná kouzla ve škole a bystrozory, kteří tu byli předěleni.

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

super ale nešlo by to česky prosím

Anonymní řekl(a)...

fakt super!!! první kapitoly byly nic moc, pak se to začalo rozjíždět a ted už se nemůže odrhnout od monitoru.. i přesto, že je to ve slovenštině...Díky!

Anonymní řekl(a)...

Ahooj!!Taky chci poděkovat za tyto stránky..jsou super...ikdyž je to ve slovenštině..ale i to tak to čtu,jak kdyby to bylo v češtině!!Fakt obdivuji,jak to někdo takhle může napsat...

Anonymní řekl(a)...

Ahojky, tahle povídka je vážně moc super a vůbec nevadí, že je to ve slovenštině-sice se to čte pomaleji, ale to mi nevadí. Musím vzdát veliký hold autorce, protože povídka je velmi poutavá a propracovaná. Jen tak dál...

Anonymní řekl(a)...

Nejlepší je "Doprdele Pottere.Proč jste mi neřekl, že jde o vašeho syna?" xDD

Anonymní řekl(a)...

Snape tam teda fakt nema chybu!:)