středa 14. listopadu 2007

Kapitola č.39: Trvám na tom!

Překlad a slohová stylizace - IgMen

Ozvalo se zaklepání na dveře. George překvapeně přišel ke dveří, rozhodnutý zjistit, kdo přichází v tak brzkou ranní hodinu.

„Harry? Co tu děláš tak brzy? Stalo se něco?“ lekl se, protože na zdvořilostní návštěvu bylo opravdu brzy a jeho švagr ho nenavštěvoval příliš často.

„Ne, všechno je v pořádku, neboj se. Můžu jít dovnitř, nebo si budeme povídat ve dveřích?“ zašklebil se na George Harry a vkročil dovnitř.

George se vzpamatoval a trochu ustoupil od dveří.

„Tak o co jde? A neříkej, že o nic, protože to ti neuvěřím.“ řekl, když se usadili do křesel naproti sobě.

„Přišel jsem tě jen poprosit, aby jsi na pár dní zastoupil ředitelku.“ dostal ze sebe Harry.

„Cože? A proč s tím za mnou nepřišla sama, ale poslala tebe?“ zatvářil se podezřívavě.

„Protože s tím zřejmě nebude souhlasit.“ zasmál se Harry při představě toho, jak bude profesorka protestovat.

„Tak toto mi vysvětli. Zřejmě jsem dnes s čajem vypil i Doušek blbosti, protože mi to stále nedochází.“ rezignoval George.

„Je to jednoduché. Prostě zastoupíš ředitelku a nestarej se o to, proč, nebo co na to řekne ona. Dobře?“

„Harry, nechci ti odporovat, ale ona je ředitelka a ty už s naší školou nemáš téměř nic společného, tak proč bych měl poslouchat tvé rozkazy?“

„No,“ zamyslel se Harry, „možná proto, že se starám o to, co se na této škole děje, snažím se zajistit maximální ochranu školy a co se týká ředitelky, neříkej mi, že jsi si nevšiml, že se v poslední době necítí dobře. Myslím, že si potřebuje trochu odpočinout. O nic jiného nejde.“ řekl Harry žertovným tónem, ale vše myslel smrtelně vážně.

George zdvihl ruce na znak, že se vzdává, a rezignovaně řekl: „Jen doufám, že víš, co děláš, protože pokud mě tato tvoje hra bude stát místo, tak si tě podám, švagře.“ pohrozil mu prstem.

Harry se zeširoka usmál a přikývl.

„Bude ředitelka v Bradavicích nebo ne?“

„Možná se mi jí podaří přesvědčit, aby na chvíli změnila prostředí.“ uvažoval Harry.

„Že ty mi něco tajíš, kamaráde?“ neodpustil si George.

„Dozvíš se to v pravý čas. Věř mi.“ významně mu odpověděl a zamířil ke dveřím.

„Myslím, že by sis měl pospíšit, za chvíli bude snídaně.“ zavolal na něj Harry ještě od dveří a zmizel.

Zanedlouho se ozvalo další zaklepání, tentokrát na dveře ředitelny.

„Dobré ráno, paní profesorko.“ pozdravil Harry, když otevřel dveře a vstoupil do místnosti.

„Harry? Jsi tu velmi brzy.“ překvapeně konstatovala.

Harry se na ní zadíval a hledal známky únavy či nervozity. Opět se schovávala za svou přísnou masku a snažila se nedat na sobě nic poznat.

„Přišel jsem tak brzy, protože bych rád pokračoval v rozhovoru, který jsme začali včera.“ odpověděl jí a bez okolků se posadil.

„Informoval jsem George Weasleyho, že na pár dní převezme vaše povinnosti.“

„Co prosím?“ zeptala se téměř pohoršeně. „To nejde, Harry. Ještě stále jsem tu ředitelka a ty nemůžeš...“

„Paní profesorko!“ přerušil jí Harry důrazně. „Jsem si vědom toho, že jste a nadále budete ředitelkou této školy. Ale v této chvíli potřebujete něco jiného, než se zavřít mezi chladné stěny hradu a měnit se v bezduchou trosku. Potřebujete oddych a změnu prostředí.“ vysvětloval jí.

„Aha, tak už je mi jasné, proč se u mě včera večer objevila Poppy a říkala podobné hlouposti.“ konstatovala a tvářila se téměř uraženě. „Žádám tě, Harry, aby jsi nechal na mě, jak si organizuji život a své povinnosti.“

„Je mi líto, paní profesorko, ale vaší žádost musím odmítnout,“ řekl klidně Harry, který se už připravil na tvrdý odpor z její strany, byl připraven bojovat a zvítězit. „to bych totiž musel zapomenout na náš včerejší rozhovor, a to rozhodně nechci.“ pokračoval dál.

„Harry, nechci, aby se tím něco změnilo...“ namítla už mírněji.

„Ale to se právě mýlíte. Mění se tím úplně všechno. Chci, aby jste se stala součástí naší rodiny, našeho života. Po letech trápení a osobních obětí snad nechcete využít šanci být se svou rodinou?“ zeptal se Harry.

„Ano, ale...“

„Žádné ale, paní profesorko. Včera jste mi prozradila, že jsem váš vnuk. Dovolte mi tedy se tak chovat a poslechněte mě. Myslím to s vámi dobře.“ prosil Harry a pohlédl jí do očí.

Povzdychla si, protože zjistila, že nemá šanci tento slovní souboj vyhrát.

„Tak mi tedy prozraď své plány a uvidím, co se dá dělat.“ pokusila se ještě navrhnout kompromis, protože svou porážku nechtěla otevřeně přiznat.

„V prvé řadě přenecháte své povinnosti Georgovi a vezmete si pár dní volna. Zabalíte si své věci, které během těch dní budete potřebovat, upozorňuji, že mezi nimi nechci vidět žádnou práci, a půjdete se mnou.“

„Nemůžu teď opustit Bradavice,“ zvolala. „ty nevíš...“

„Vím. Madam Pomfreyová mi včera řekla o mozkomorech a ráno jsem také mluvil s ministrem. Bradavice dostanou další bystrozory na obranu a já sám na to budu dohlížet. Věřte mi, že je i v mém zájmu zajistit škole maximální bezpečnost.“ ujistil jí.

„A kam půjdeme?“ zeptala se, když nenašla žádné další argumenty.

„Náš dům je teď prázdný. S Ginny a Lilly pobýváme u Weasleyových a můžeme tam zůstat, jak dlouho potřebujeme. Budete mít v domě pokoj a až se budete cítit lépe, můžeme se vrátit i my a strávit společně pár dní, pokud si budete přát.“ ozřejmil Harry své plány.

„Ale Harry, to přece... co na to řekne tvá žena?“ zeptala se profesorka ustaraně, protože nechtěla být nikomu na obtíž.

„Byl to její nápad a moc se na vás těší. Bude vás navštěvovat každý den a pomáhat vám, případně vám dělat společnost.“

„Nevím, co si o tom mám myslet.“ přiznala nakonec a pohlédla někam za Harryho.

Chápal její nejistotu, ale když teď věděl pravdu, chtěl jim oběma nahradit ztracený čas.

„Paní profesorko, ujišťuji vás, že já i celá má rodina se budeme těšit z vaší přítomnosti a nikomu nebudete překážet. Využijme tuto novou šanci, aby jsme se navzájem lépe poznali.“

„Harry má pravdu, Minervo.“ řekl někdo za jejími zády.

Byl to Brumbál, který se nepozorovaně objevil ve svém portrétu a vyslechl se poslední část jejich rozhovoru.

„Měla bys konečně využít šanci, na kterou jsi tolik let čekala, moje drahá. Přijmi Harryho návrh, věřím, že se k nám vrátíš spokojenější a šťastnější.“ domlouval jí tichým hlasem bývalý ředitel.

Uznala, že jsou proti ní v přesile, a nakonec svolila. Odešla si zabalit potřebné věci a Harry zatím procházel hradem, aby konečně našel své syny. Právě vycházeli z Velké síně a chystali se jít na vyučování. Protože Alova první hodina měla být s profesorkou McGonagallovou a zatím nebyl určen nikdo na zástup, měli volnou hodinu. To znamenalo dost času pro otce a syna, aby si řekli největší novinky, udělili si pár rad, ale nakonec muselo přijít rozloučení. Profesorka McGonagallová čekala v hale u velkých vchodových dveří a dávala poslední příkazy svému zástupci. Když jí Harry připomněl, že je čas jít, nemeškala a vykročila z hradu. Cestou ještě potkali Teddyho, který byl právě na stráži, a informoval Harryho, že je vše v pořádku.

Dům Potterových v Godrikově dole zářil čistotou jako vždy a byl připraven poskytnout své teplo, teplo domova, svým obyvatelům.

Harry provedl profesorku celým domem a vysvětlil jí vše potřebné. Vyžádal si od ní slib, že kdyby cokoliv potřebovala, nebo by se cítila osaměle, dá vědět někomu v domě Weasleyových, nebo Hermioně, která bydlí o pár domů dál. Pak jí nechal o samotě, aby odpočívala, a přemístil se na ministerstvo. Čekala ho hromada práce a odkládat jí nemělo smysl. Tak tedy, čím dřív začne, tím dřív bude mít vše hotové a bude se moct soustředit na další podstatné věci.

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Wow tohle čtení je lepší něž od J.K Rovling jen tak dál.

Zebra řekl(a)...

Příliš zdlouhavý... Chce to nějakou akci :)

Aisha Stará řekl(a)...

Je to teda lepší než od tej J.K.Rowling,to je pravda!!!!:-)

Anonymní řekl(a)...

bože jak mužete naspat, že je to lepší než rowlingová???tím nechci kritizovat úroveň spisovatelky, ale přiznejme si, že se jí rovnat nemůže...chvílema mi to příjde trošku jako styl od jkr, ale ona používala mnohem víc dialogy a vše bylo takové údernější, rychleší víc akce...totok je moc pozvolne..
PECY

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s tím, že tohle je lepší než to, co by vymyslela rowlingová, ta ke konci už psala spíš komerčně, ale tohle je úžasný pokračování a podle mě by to nevymyslel líp nikdo jiný. Autorku velice obdivuju a smekám před ní za zápletku i odvahu napsat fanouškovské pokračování.
Pro PECY: Jestli se ti to tak nelíbí, tak to nečti a vymysli něco sám. jsem zvědavá, jestli budeš lepší. Anebo se vykašli na tak blbý kritiky. Jinak rowlingová je sice dobrá spisovatelka, ale upřímně: poslední díly jsou komerční i když příběhu to moc neublížilo, ba naopak. Takže ještě jedou, komu se to nelíbí, ať dají pokoj, nebo ať se snaží vymyslet něco lepšího. pochybuju, že to dokáží.

Anonymní řekl(a)...

nectěla jsi napsat a komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí

Anonymní řekl(a)...

Mělo by to vyjít jako knížka že jo???

Anonymní řekl(a)...

tohle není text to je droga ... nejde se od toho odtrhnout

Anonymní řekl(a)...

Jo to by teda mělo :D
Je to úžasné..někdo na to navázat musel..
Jana