sobota 10. listopadu 2007

Kapitola č. 28: Co se děje?

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Halámek

„Někam se chystáš?“

„Ano, ráda bych navštívila svoji přítelkyni.“

„O koho jde? Musí to být opravdu dobrá přítelkyně, když ji teď navštěvuješ tak často.“ poznamenal pokojným hlasem Draco Malfoy. Sledoval svou ženu, která si právě česala své husté hnědé vlasy a chystala se jít ven.

„Už jsem ti to přece říkala, miláčku. Poznali jsme se celkem nedávno a myslím, že je to skvělá žena. Ale asi bys ji nepoznal.“

„Tak proč ji někdy nepozveš ty k nám? Rád bych poznal tu tvoji úžasnou kamarádku.“

„Ty bys ji chtěl poznat?“ otočila se překvapeně Helena a zadívala se manželovi do jeho světle modrých očí.

„Jistěže,“ usmál se Draco, „co takhle pozvat ji zítra na večeři?“

„Nemysli si, drahý, že jsem ji už dávno nepozvala, ale momentálně toho má velmi mnoho. Její manžel je pracovně už několik týdnů v zahraničí, a tak jsme se dohodli, že nás oba navštíví, jen co se vrátí. Věřím tomu, že si vy dva budete rozumět.“

Usmála se tajemně a umlčela ho polibkem.

„Sice tvoji kamarádku neznám, ale jedno se jí musí nechat. Má na tebe dobrý vliv. V posledních dnech jsi více živější a veselejší, to rád vidím.“ uznal Draco.

„Rozhodně se tak i cítím. Přátelé jsou v životě opravdu důležití. A když už jsme u toho, nemyslíš, že i náš syn by byl šťastnější, kdyby si mohl své přátele vybírat sám, bez omezení?“

„A nedělá to snad?“ rozčílil se náhle Draco.

„Slyšel jsem, že se ve škole stýká nejen s Potterem, ale i s tou malou Weasleyovou, přestože jsem mu to výslovně zakázal.

„Draco.“ tišila ho jemně a přistoupila blíž, protože se od ní odtáhl.

„Myslím, že bychom mu v tom neměli bránit. Sice se s nimi potkává a určitě je mu s nimi dobře, ale nic, dokonce ani nejlepší přátelé, mu nenahradí otce, Draco. Scorpius se trápí, že se na něj hněváš. Myslí si, že tě opět zklamal a že ho proto máš méně rád.“

„Ale vždyť to je nesmysl. On mě nezklamal.“ ohradil se.

„Já vím, že ne, ale ví to Scorpius? Řekl jsi mu to někdy? Kdy jsi mu naposledy napsal dopis a řekl mu, že ho máš rád?“ pokračovala, jakoby ji nebyl býval přerušil.

Draco se zamračil. Jistěže má svého syna rád. I přesto, že není ve všem po něm. Ba naopak by se dalo říct, že jeho syn je jeho pravým opakem. Ale to je jen dobře. Draco se styděl za to, jakým byl člověkem a ani největší snaha o změnu nezmění názor některých na jeho osobu. Scorpius je mnohem lepší než on a měl by mu dát najevo, že je na něj hrdý. Ale jak? Moc nevěděl, jak dávat najevo city. Jak by i mohl? Jeho otec ho to nikdy nenaučil a jeho matka ho příliš rozmazlovala, aby tak napravila aspoň některé otcovy chyby. Ale ani jeden z nich ho nenaučil někoho milovat.

Když poznal Helenu, bylo to těžké. Byla úplně jiná než většina děvčat, které do té doby poznal. Upoutala ho na první pohled. Zpočátku ho odmítala, protože byl velmi samolibý a sobecký, ale on se do ní zamiloval a to vedlo k jeho změně. Pomohla mu aspoň trochu se změnit a on se od ní neustále učil něco nového. I teď věděl, že má Helena pravdu. Neměl by bránit synovi ve štěstí, ale něco v jeho nitru bylo silnější. Jde o Potterova syna a to je nepřípustné.

„Nechejme toho!“ pronesl trochu příkře.

„Nechci se hádat. Udělám, co uznám za vhodné.“

Bez dalších slov zamířil ke dveřím ložnice a vykročil do haly.

„Dobře se bav!“ zakřičel ještě, než zavřel dveře a uslyšel tichý povzdech své manželky.

Ozvalo se tiché zaklepání a následně se otevřely dveře.

„Dobrý den.“ pozdravila Helena dvě ženy stojící v kuchyni u pece.

„Heleno, vítejte u nás.“ přivítala ji Molly Weasleyová.

„Nuže se posaď.“ nabídla jí Ginny volnou stoličku. Helena ji vděčně přijala a o chvíli později už všechny tři usrkávaly čaj u dlouhého stolu v jídelně. Draco měl pravdu, když říkal, že je navštěvuje často. Ginny ji seznámila se svojí matkou i Hermionou Grangerovou-Weasleyovou. Všechny si spolu dokonale rozuměly, až se to zdálo nemožné. Doteď v Anglii poznala jen pár Narcissiných známých a to byly většinou starší dámy z čistokrevných a velmi bohatých rodin. Příliš si s nimi nerozuměla, zato v Doupěti se cítila velmi příjemně a ráda sem chodila. Pomáhala děvčatům s vařením, přičemž se sama lecčemus přiučila. A nebo jako dnes prostě seděla u stolu a povídaly si.

Před polednem se k nim připojila i Hermiona a Lilly byla ráda, že má společnost. Odběhli s Hugem do pokoje hned po obědě a nechali ženy dole zabrané do živé diskuze. Ginny se postavila, aby přinesla kávu a nějaké sušenky, ale cestou zpět ke stolu se něco stalo. Ruce se jí roztřásly a tácek jí vypadl a roztříštil se. Ginny zalapala po dechu. Srdce jí bilo jako splašené. Jakoby se snažilo dostat ze sevření, ve kterém se v jediné sekundě ocitlo. Z bolestného sevření strachu.

Nohy se jí podlomily a klesla k zemi. Rukou si sáhla na hruď, očima plnýma slz se podívala na matku a přítelkyně. Ty hned přiběhly k ní a společnými silami ji odvedly ke gauči, na který ji uložily. Nevnímala, co se s ní děje. Věděla jen jediné. Cítila tu obrovskou bolest, která ji zasáhla v jediném okamžiku. V ruce svírala medailon, ze kterého sálalo teplo a stále dokola šeptala:

„Harry! Harry! Ne, prosím!“

1 komentář:

Adele Loriennne řekl(a)...

Supeeer!!!
Konec idilky, to se mi líbí!!!!
Už se nemůžu dočkat další kapitolky...
Tak překládejte,překládejte...