Kapitola č.22: Je to tu!

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Nahálka

„Opatrně,“ přikázal Harry, „je zraněný.“

Společnými silami ho uložili na gauč a v jasném světle, které sálalo z nedaleké lampy, rozpoznali jeho bledou tvář.

„Viktore!“ vyjekla Hermiona a poklekla u Krumova bezvládného těla, aby si mohla prohlédnout jeho zranění.

„Zatraceně, co se mu stalo?“ dotázal se Ron a jeho oči těkaly po ostatních, kteří se nad Viktorem skláněli.

„Hermiono,“ oslovil ji Harry, „přines vodu a nějaké obvazy. A pokud můžeš, tak i vonnou sůl, rychle, musíme ho probrat!“

Ve spěchu přikývla a v závěsu s Ginny odběhla pro vše potřebné.

Harry opatrně odkryl brunátný kožich z místa, které prosakovalo, a uviděl na jeho boku hlubokou ránu. Bez přemýšlení na ni přitlačil rukou.

Hermiona přiběhla ani ne za minutu a použila jedno ze svých ošetřujících kouzel. Bohužel, bezvýsledně. Zranění způsobila černá magie a ať už se snažila jakkoliv, rána stále masivně krvácela.

Po chvíli se k ní přidaly i paní Weaysleyová a Ginny a podařilo se jim krvácení alespoň natolik zmírnit, aby mohly ránu obvázat.

„Ginny, nemáš doma nějaké byliny?“ zeptal se Neville.

„Nevím, co z nich by nám pomohlo, ale můžu se podívat.“ odpověděla a s náznakem se vydala ke dveřím.

„Počkej, půjdu s tebou.“ řekl Neville. V tom se však ozval i Harry.

„Georgi, mohl by jsi jít s nimi? Nevíme, co se stalo, takže bych byl radši, kdyby nešli sami.“

Ginny a Neville se zatvářili trošku uraženě, ale na hádky teď vážně nebylo moc času. George se oblékl do svého pláště a v jejich společnosti zmizel kdesi v temnotě venku.

Obvazy na ráně stále prosakovaly. Harry se je snažil pravidelně vyměňovat a Hermiona stírala Viktorovu tvář navlhčenou utěrkou. Pod nosem mu několikrát přejela lahvičkou vonné soli a na okamžik se zdálo, že se jeho víčka zachvěla.

Skutečně. Viktor otevřel oči.

„Viktore, uklidni se.“ uklidňoval ho Harry tichým hlasem.

„Jsi zraněný, nesmíš se hýbat a ani mluvit. Rozumíš?“ přikázal mu.
Viktor slabě přikývl a znovu zavřel oči. Jeho dech byl velmi slabý. Bylo jasné, že to sami nezvládnou. Potřebují někoho, kdo léčení rozumí víc, než-li oni.

„Pane Weasley, mohl byste poprosit paní Pomfreyovou o pomoc a vysvětlit jí, jaké má Viktor zranění? Zřejmě bude potřebovat lektvar pro doplnění krve a něco proti zápalu a horečce. To zranění je velmi vážné.“ vyhrkl.

Artur Weasley přikývl a odešel do vedlejší místnosti. Jen co zavřel dveře, přiběhl Neville a v ruce nesl několik podivných lístků.

„Tohle by mu mohlo pomoci, alespoň na chvíli. Nic lepšího jsme nenašli.“ pověděl a spěšně přiložil lístky na ránu, kterou Harry odkryl. Nebyl to moc pěkný pohled. Vypadalo to, jako kdyby Viktora někdo pořezal, ale okraje rány byly zčernalé a šířily se čím dál hlouběji.

Výraz v Krumově tváři prozrazoval palčivou bolest a v jejím důsledku upadal do bezvědomí.

Neville uchopil misku a rozdrtil v ní několik dalších lístků, směs v ní vypadala jako nechutná kaše, kterou otíral otevřenou ránu a nakonec zakryl čistým obvazem. Krvácení ustalo a Viktor opět na nějakou dobu procitl do vědomí. Zřejmě pocítil známky úlevy.

Harry Nevilla poklepal po zádech a znovu se naklonil nad Viktorem.

„Viktore, co se stalo?“

„Napadli nás, bojovali jsme, ale byli v přesile.“ dostal ze sebe, ale musel přestat, aby nabral dech. Když Harry viděl, jak ho to zmáhá, vyzval ho, ať dál odpočívá.

„Povedlo se nám zastavit to krvácení a madam Pomfreyová je už na cestě. Neboj, dáme tě do pořádku.“ slíbil a poodstoupil od lůžka. Hermiona ho vystřídala a začala mu utírat zpocené čelo.

„Harry,“ zvolala Ginny, „tohle jsem našla doma.“

Harry od ní převzal svitek pergamenu a otevřel jej.

„Co se děje?“ zeptali se sborově ostatní.

Než však stihl odpovědět, vyšla z krbu menší postava a rychle se rozhlédla po místnosti. Úsečným kývnutím je pozdravila a urychleně zamířila k pohovce, na které ležel zraněný host.

„To je vaše práce, Longbottome?“ dotázala se, když odkryla velký list. Neville přikývl.

„Výborná volba, jinak by asi vykrvácel.“ uznala a vyslovila několik zvláštních kouzel. Nebyly o tolik účinnější, než jaké použili předtím, ale částečně zranění zacelily.

Po té mastí natřela zčernalé okraje a dala Viktorovi napít jednoho z lektvarů pro doplnění krve.

„Horečku nemá, myslím, že s dalším lektvarem počkáme. V této chvíli nemůžeme nic víc udělat, alespoň dokud nebudeme vědět, co se stalo.“ řekla a významným pohledem se zadívala na ostatní. Nikdo z nich však neznal odpověď. Všechny oči se upřely na Harryho, který stále svíral svitek pergamenu.

„Musím mluvit s ministrem, a to rychle.“ zareagoval, políbil Ginny na tvář a pošeptal jí do ucha: „Zůstaňte tu, počkejte na mě.“

Neviděl, jestli přikývla, v té chvíli se nechal pohltit plameny.