Kapitola č.21: Nečekaný host

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Halámek

Vítání se s hosty nemělo konce. Všichni si přáli Veselé Vánoce, vzájemně se obdarovávali dárky a vesele se dělili o své zážitky. Zejména dospělí si povídali o tom, jak jejich ratolesti reagovaly na ten či onen dáreček a jak je samotné něčím překvapily.

Hermiona se pyšnila krásnou šálou, čapkou a rukavicemi, které jí Rosie sama upletla. Molly Weasleyová se na ni radostně dívala a nakonec jí slíbila, že ji naučí několik nových triků v pletení. Harry s přáteli zavzpomínal na časy, kdy Hermiona sedávala ve společenské místnosti s košíkem vlny a pletacími jehlicemi, které se jí vznášely nad hlavou a vyráběly ne moc vydařené čapky pro domácí skřítky, zatímco ona sama si dělala svoje úkoly.

Děti se zase jeden přes druhého předháněly, kdo dostal hezčí nebo větší dárek, ovšem zaručenou výhru měl James se svým neviditelným pláštěm a Alův plánek. Dospělí se shodli na tom, že teď se Filch určitě nebude nudit. Při pomyšlení na jeho sípavý běh, neviditelného Jamese, procházejícího se po chodbách, a Albuse, mizícího pokaždé v jiné tajné chodbě, jim cukaly koutky. Vskutku zajímavá představa.

Za chvíli za nimi přišli i Neville s Lenkou, jak slíbili. Jak tam tak seděli, byli jako dvě hrdličky, co si na střeše vrkají svoje vyznání lásky. Tajuplně se usmívali, ale odmítali cokoliv prozradit, dokud nebudou všichni. Čekalo se ještě na Billa, Fleur, Viktorii a Teddyho. Jeho babička i ostatní Weasleyovi tu už byli. Percy, sedící u krbu, nudil George svými řečmi o nějaké ministerské vyhlášce a pan Weasley se rozplýval nad jedním mudlovským vynálezem. Všechny ženy seděly na gauči nebo v křeslech a nadšeně debatovaly o něčem, tykajícím se dětí. Harry si u okna povídal s Nevillem a poslouchal novinky ze školy.

Zanedlouho vzplály v krbu plameny, až Percy spadl ze židle. Postupně přicházeli poslední hosté.

Byl už čas večeře, a tak se všichni usadili okolo dlouhého stolu, který se přímo prohýbal pod množstvím jídla. Hermiona si dala opravdu záležet. Než se pustili do jídla, postavil se Bill a zažádal o pozornost.

„Drazí přátelé, jsem rád, že jsme se tu dnes všichni sešli a ještě větší radost mám z toho, že se s vámi mohu podělit o nejčerstvější novinku dnešního dne. Myslím, že pro nikoho z vás není tajemstvím vztah těchto dvou mladých lidí.“ řekl a ukázal na Teddyho a Viktorii, sedící po jeho levici.

„Dnes, když společně slavíme krásné svátky radosti a pokoje, tento mladý muž mě požádal o Victoriinu ruku a já svolil. Nuže tedy, dovolte mi připít jim na zdraví a štěstí. Blahopřejeme vám, děti.“ zakončil svoji řeč a zdvihl pohár k přípitku.

Všichni se přidali a následovaly nekonečné gratulace. Molly hned zavedla řeč na svatební přípravy, ale oni ji ubezpečili, že se svatbou ještě chvíli počkají, dokud Viktorie nedokončí školu. Rozhovor se teď točil výhradně okolo svatby, ale důvodů k radosti mělo být ještě více.

Když cinkání příborů o talíře utichlo, hosté se přesunuli do obýváku, kde se tentokrát pozornosti dožadoval někdo jiný. Neville s Lenkou se drželi za ruku a chichotali se jako malí. Všichni ztichli, protože se jim zjevně chystali něco říct. Možná konečně odhalí příčinu jejich tajemných úsměvů.
„No, teď tedy nevím, zda je vhodná příležitost, abych vám to řekl,“ začal nejistě Neville, „vlastně by dnešní den měl patřit hlavně Teddymu a Viky.“

„Ale to je nesmysl, zlato,“ ubezpečila ho Molly, „jen nám pěkně řekněte, co máte na srdci.“

Neville se tedy osmělil a znovu se podíval na Lenku, která ho povzbudila úsměvem.

„Dobře tedy. Takže, drazí přátelé, s radostí bychom vám chtěli oznámit, že se zanedlouho staneme rodiči.“ řekl a v tváři celý hořel.

V obýváku to zašumělo a opět se nadšení mísilo s radostí a novou nadějí. V té chvíli se zdálo až neskutečné, že je možné, aby zažívali tolik štěstí najednou. Štěstí nikdy nechodí po horách samo, jak se říká, a v tomto případě to mělo platit též.

Gratulace přicházely stejně hojně jako při večeři, ale tentokrát se přátelé rozdělili na mužskou a ženskou část. Děvčata neustále básnila o tom, jaké to bylo úžasné, když byly děti ještě malé, a jak ten čas strašně rychle běží, zatímco chlapi blahopřáli jednak Teddymu k zásnubám a jednak Nevillovi, který byl štěstím bez sebe. Oba dva od svých zkušenějších kamarádů dostávali rady do manželského a rodičovského života. Hlavně Ronovy poznámky nenechávaly na ničí tváři vážný výraz a téměř všichni pukali smíchy.

Děti už spaly. Byly ve dvou pokojích, kam Harry s Ginny přidali postele navíc. Dospělí si ještě stále dole povídali. Mohlo být tak kolem půlnoci, když uslyšeli nějaký zvláštní zvuk, jakoby se někdo přemístil na dvorek. Všichni zpozorněli a vytáhli své hůlky, kdyby je náhodou potřebovali. Chvíli bylo ticho. V domě se nic nehnulo, všichni mlčky naslouchali. Venku nebylo slyšet nic jiného než meluzína, když v tom...

Někdo slabě zaklepal na dveře. Harry v tuto hodinu žádnou návštěvu nečekal a netušil, kdo by to mohl být. Klepání se opakovalo, ale bylo čím dál slabší. Nakonec s Teddym přistoupil ke dveřím a otevřel je. A tam v dlouhém kožichu stála nižší plecitá postava, kterou v té tmě bylo jen těžko rozeznat. Když světlo z chodby dopadlo na návštěvníkovu tvář, všichni překvapivě ztuhli. Harry se vzpamatoval jako první a přiskočil mu na pomoc. Vypadal, že pokud ho nikdo hned nechytí, spadne. Vystřelil k Harrymu zakrvácenou rukou a než omdlel, zašeptal jedno jediné slovo.

„Pomozte!“