sobota 10. listopadu 2007

Kapitola č. 19: Šťastné a Veselé

Překlad a slohová stylizace - Olga Rybářová

Bradavice byly v zajetí vánoční atmosféry, podlehli jí snad úplně všichni, od domácích skřítků, přes studenty a učitele až po duchy, bylo to vidět a cítit na každém kroku a nikomu se nemohlo podařit tomu uniknout. Nikdo se tomu ale nebránil a všichni si jí naplno užívali. Výzdoba hradu byla velkolepá, jako ostatně každoročně, vyučování bylo uvolněnější a domácí skřítkové nešetřili fantazií při tvorbě nejrůznějších vánočních pokrmů.

Den před odjezdem vlaku se Albus odloučil od Rosie a Arnieho, pod záminkou, že musí vrátit nějaké knihy, ještě před odjezdem a vydal do knihovny, kde se již týden scházel se Scorpiusem.
Někdy si vyprávěli svoje zážitky z různých hodin, jindy jen vedle sebe četli v knihách a společně se těšili ze společné přítomnosti. Dnes se však viděli naposled před odjezdem domů a ve vlaku by jen těžko našli místo k nerušenému hovoru. Zatím jim ty tajné schůzky připadaly vzrušující, ale Albus byl rozhodnutý zkusit po Vánocích přesvědčit přátele, aby ho také přijali mezi sebe.

Uviděl jej na jeho oblíbeném místě a hned k němu zamířil. Široce se na něj usmál a počkal, až odloží knihu, aby si mohli povídat.

„Už máš sbaleno?“ začal Al.

„Ano, už se nemůžu dočkat. Vánoce miluju.“ rozplýval se Scorpius a oči mu zářily. Al s ním plně souhlasil.

„Zítra se nejspíš neuvidíme, tak jsem se chtěl rozloučit.“ řekl Albus a z kapsy vytáhnul malý balíček ve vánočním papíře, převázaný stříbrnou stuhou. Druhý chlapec zalovil pod stolem a vytáhnul navlas stejný balíček, jen převázaný zlatou stuhou. Vyměnili si překvapené pohledy a nahlas se rozesmáli, čímž si vykoledovali zlostný pohled madam Pinceové. Raději smích ztišili na tiché chichotání.

„Otevřeme je ale až na Štědrý den, ne?“ dodal Scorpius, když se konečně dosmáli. S tím Albus naprosto souhlasil, jinak by to nebyl ten správný vánoční dárek. I když bude muset určitě odolávat pokušení. Možná poprosí maminku nebo tatínka, aby mu ho schovali k ostatním dárkům. Pak si ještě vesele povídali, ale před večerkou se museli rozloučit.

„Šťastné a Veselé, Albusi.“ Popřál mu ve dveřích knihovny Scorpius.

„Šťastné a Veselé i tobě, Scorpiusi.“ odpověděl Al a zamával na rozloučenou, když se vydal k věži.

U vlaku je čekali Harry s Lilly. Jen se přivítali, dozvěděli se, že maminka je doma a peče cukroví. Lilly se však na brášky tak těšila, že nedala jinak a jela s taťkou. Cestou autem mluvili jeden přes druhého a Harry je poslouchal se spokojeným úsměvem. Kdy by si byl dřív pomyslel, že mu bude chybět to jejich překřikování, skákání si do řeči a hašteření? Dneska si to ale užíval naplno. Byli zase pohromadě a děti ho dokázaly na chvíli vytrhnout z myšlenek o tom, co se asi děje v Bulharsku a z napjatého očekávání, co se kdy semele. Dneska ho to ale netížilo, byly Vánoce. Měl rodinu pěkně pohromadě, děti byly doma a na ničem jiném nezáleželo. Vánoce jsou přece svátky klidu a míru a takové je chtěli všichni zažít.

Vítání doma nebralo konce, všichni se radovali a byli šťastní. Lilly pomáhala Ginny s pečením a kluci šli s taťkou do lesa, odkud přinesli domů pěknou jedličku. Doma se všichni sešli okolo stromku a společně na něj věšeli různá světýlka, barevné koule a girlandy. Přidal se k nim i Teddy, který si přišel popovídat s Harrym. Když už neměli žádné další ozdoby, postavili se před stromeček a kochali se pohledem na svůj zářící výtvor. I když by kluci dovedli vyprávět zážitky z Bradavic až do rána, nakonec je Harry s Ginny zahnali do postelí, i tak bylo už celkem pozdě, a tak všichni usnuli, jen co se uložili.

„Tak, co jsi mi chtěl říct, Teddy?“ zeptal se Harry, když se s Ginny po boku usadil na gauči, zatímco Teddy seděl v křesle proti nim.

„No, vlastně jsem vám chtěl poděkovat za pozvání. Být o Vánocích s vámi a dětmi by bylo báječné, tak jako dřív, ale jestli se neurazíte, mám už jiné plány.“

Harry a Ginny si vyměnili pohledy, ale nechali Teddyho pokračovat, i když věděli, co přijde.

„Bill a Fleur mě taky pozvali a já jsem to přijal, vždyť víte, kvůli Viktorii.“ zrudnul Teddy. Samozřejmě to věděli moc dobře. Viktorie byla jejich neteř, Billova dcera a už nějakou dobu to mezi těma dvěma vypadalo dost vážně. Viktorie byla nyní sedmačka v Bradavicích a s Teddym se znali prakticky od mala. Takže jejich vztah nikoho ani moc nepřekvapil a podle Harryho to byla jen otázka času.

„Vlastně jsem vám přišel říct, že se chci oženit.“ Nyní byl Teddy rudý jako rak a stejnou barvou zářily i jeho vlasy.“Myslel jsem, že bys to měl, jako můj kmotr, vědět, Harry.“ skončil Teddy a očekával jejich reakci. Harry se zamračil a vážným hlasem se zeptal:

„Teddy, jsi si jistý? Chceš se skutečně oženit a převzít odpovědnost za něčí život? Už nebudeš sám, do konce života budete spolu, uvědomuješ si to?““ káral ho. Teddy zbledl, protože takovou reakci opravdu nečekal, ani v těch nejhorších nočních můrách.

„A co děti? Manželství a rodičovství je vážná věc. Dobře to rozvaž, než se do toho vrhneš po hlavě.“ doporučil mu Harry.

„Já … já …“ Teddy najednou nemohl najít slova a zadíval se do země.

„Harry, přestaň.“ Okřikla ho Ginny se špatně skrývaným smíchem. „Vždyť ho chudáka děsíš.“

„No tak, Teddy. Snad jsi to nevzal vážně?“ zeptala se Ginny a sledovala jeho vyděšený výraz. Nyní i Harry přestal a přešel k Teddymu. Položil mu ruku na rameno a počkal až se jejich oči potkají. Teddy měl v očích překvapení, zklamání a zmatek.

„No tak, Teddy. Ty jsi nepoznal, že jsem to nemyslel vážně? Jak se tak na tebe dívám, bylo to hloupé.“ řekl omluvně.

„Ale …“ ohradil se mladík.

„Žádné ale, Teddy. To je ta nejlepší novinka, jakou jsi nám mohl říct. Čekal jsem na tenhle okamžik od tvého dětství a velice jsem se na něj těšil. Vždyť jsi pro mě jako můj vlastní syn a já ti opravdu přeju v životě jen to nejlepší. Věřím, že s Viktorií budete velmi šťastní, vy dva k sobě patříte, tak jako já s Ginny. Jestliže je ona tvojí vyvolenou, máš naše požehnání.“ řekl hrdě a radostně Harry.

„Děkuji.“ řekl Teddy. Tohle byla reakce, kterou očekával, byl rád, že se nemýlil.

„Co na to říkali Bill s Fleur? A co vlastně Viktorie?“ vyzvídala Ginny, která chtěla vědět všechny podrobnosti.

„Vlastně jste první, komu jsem o tom řekl. Chci jí požádat o ruku na Štědrý den, bude to můj vánoční dárek, tak snad mě neodmítne.“ zasmál se.

„Myslím, že pokud se nebudeš tvářit tak tragicky, jako když jsem si z tebe vystřelil, a budeš si odhodlaně stát za svým, nebudou mít námitky.“ neodpustil si Harry popíchnutí.

„Cože? Bill si ze mě bude taky tak blbě střílet?“ vyděsil se Teddy.

„Podle mě,“ zapojila se do debaty Ginny, „se bude Bill chtít přesvědčit, jestli to s jeho dcerou myslíš opravdu vážně. Jestli při ní opravdu budeš stát v dobrém i zlém.“ Potom hodila pohledem po Harrym a prohlásila něco, při čem Harry taky zrudnul.

„Jsem si jistá, že až někdo přijde požádat o ruku naší Lilly, tak si ho Harry podá ještě víc, než ti dneska předvedl.“ To už se Teddy neudržela vyprsknul smíchy, Ginny se k němu přidala a Harry musel uznat, že má pravdu, svoji dceru jen tak někomu za ženu nedá.

Těsně před půlnocí se s nimi Teddy rozloučil, popřál jim Šťastné a Veselé Vánoce a krbem odletěl do domu svojí babičky. Konečně i Harry s Ginny si mohli jít odpočinout po náročném dni.

2 komentáře:

Adele Lorienne řekl(a)...

Je to super!!!!
Prosím vás, přeložte co nejdřív další kapču....
Prosíííím
nemůžu se dočkat a slovensky se mi to číst nechce...

Kdyžtak mi napište na Adele.Lorienne@seznam.cz

Zatím pa
Ade

Anonymní řekl(a)...

Super, jen tak dál!!!