Kapitola č. 16: Konečne doma

Překlad a slohová stylizace - Olga Rybářová

Když se Harry konečně dostal domů, byl dům neobvykle tichý. Harry vzpomněl na prázdniny, kdy utichal až pozdě večer, když děti usnuly. Teď však byl prázdný. Ginny psala, že se s Lilly vrátila do Doupěte, než se jí Harry vrátí domů.

Rychle zašel do pracovny, tam do trezoru uložil dokumenty a Starodávnou hůlku, nepoužil jí od doby, co zabil Voldemorta. Jelikož Ginny naléhala, vzal si jí s sebou, aby měla klid. Teď jí vrátil tam, kde ležela již tolik let a kde se k ní nemohl dostat nikdo jiný, než-li on a Ginny.
Trezor byl zabezpečený tak, že se otvíral jen na dotek jejich dlaní. Přidal do trezoru ještě otcův neviditelný plášť, trezor uzavřel a zakryl obrazem své rodiny, který tu měl pověšený teprve pár měsíců, zatím na něm všichni byli nehybní. Jeho tajemství spočívalo v tom, že osoby na něm ožijí až po smrti. Stejně jako portréty ředitelů Bradavic v Brumbálově pracovně. Vlastně, teď už pracovně profesorky McGonagallové. Když skončil, rychle vyběhl do patra, osprchoval se a převlékl se do čistého.

Než se přemístil k Weasleyovým, vzal s sebou ještě svazek knih, které po něm poslal Viktor Hermioně. Chtěl jí je předat dřív, než se Ron vrátí domů, určitě by předvedl žárlivou scénu. Potom se bez otálení přemístil nedaleko Doupěte. Už z dálky bylo slyšet veselé dětské pokřikování a smích, doplněné ještě několika dospělými hlasy.
Harry je poslouchal jako líbeznou melodii a rozpoznal hlasy všech čtyř žen, Ginny, Hermionu, paní Weasleyovou a s francouzským přízvukem Fleur. Za chvíli už vcházel brankou do dvora, jen ho děti uviděly, Lilly okamžitě zapomněla na hru a rozběhla se k tatínkovi. Za ní rychle a s úsměvem kráčela Ginny, její tvář lemovaly rozpuštěné rezavé vlasy, spadající na ramena. Oči jí zářily štěstím, že ho zase vidí.
Harry zdvihl Lilly a zatočil se s ní, pak jí dal pusu na obě tváře a vykročil k Ginny, která už byla jen pár kroků od něj. Padli si do náručí a svět okolo nich přestal na chvíli existovat. Za to ostatní ženy je sledovaly s pochopením.
Tohle shledání rodiny všichni prožívali naplno. Ginny sice žila v obavách, ale byla silná.. Jak jí držel v náručí, napětí z ní spadlo a byla zase šťastná. Co na tom, že nebezpečí stále trvá? Harry je teď doma a všechny ochrání, tak jako už kdysi. Když začala Lilly protestovat a chtěla postavit na zem, vyhověli jí a ruku v ruce kráčeli k ostatním.

„Vítej Harry. Musíš mít hlad, připravím ti něco, chceš?“ zeptala se starostlivě paní Weasleyová a dřív, než jí stačil odpovědět, zmizela v Doupěti, odkud se za chvilku linula vůně česnečky.

„Ahoj.“ pozdravil Harry Fleur s Hermionou a posadil se k nim. Podal Hermioně knihy, které přinesl, a na její udivený pohled přidal i vysvětlení:

„Posílá ti je Viktor, prý by tě mohly zajímat. Prosím tě, neříkej to Ronovi, nechce se mi poslouchat jeho proslovy na téma, co si to Krum dovoluje, stále tě obtěžovat.“ Všichni se začali smát jeho imitaci Rona a Hermiona slíbila, že nic neřekne.

„Jak se daří, Fleur?“ zeptal se další svojí švagrové. „Dlouho jsme se neviděli.“

„Ó, celkem dobře, díky za optání, Árry. Nedávno jsme se vrátili z Rumunska. Byli jsme navštívit Charlieho.“

„A co ty, Harry?“ skočila jim do řeči nedočkavě Hermiona.Chěla slyšet novinky z vyšetřování v Bulharsku. Tak jim Harry vyprávěl o tom, co zjistil, ale mnoho toho nebylo.

„Takže to byl jen planý poplach?“zeptala se s nadějí v hlase Ginny. Harry si jí přitáhnul blíž k sobě a zamyslel se nad tím.

„Bohužel, nemyslím si to. Jenže teď můžeme jen čekat. Nevíme, co se může stát, než se to stane, může uběhnout hodně času. Podnikli jsme však veškerá možná opatření a budeme připravení.“

Všichni najednou zmlkli, protože přišla Molly Weasleyová a přinesla talíř horké polévky.

Tady máš, Harry, najez se,“ pobízela ho se stejnou péčí, jako když byl chlapec a poprvé přišel do Doupěte. Děvčata se nahlas rozesmála a Harry se k nim přidal, jen Molly překvapením ztuhla a měla pocit, že jí cosi uniklo. Pak nad tím jen mávla rukou a odešla zpět do kuchyně.

Zatímco jedl, děvčata mu vesele vykládala o všem, co se událo v jeho nepřítomnosti. Ginny s úsměvem oznámila, že chlapci dostali společný trest, protože v knihově vypustili několik bomb hnojůvek. Tomu se Harry od srdce zasmál, ale Hermionin pohoršený výraz ho přinutil,aby se snažil uklidnit.

„Vsadím se, že madam Pinceová jim dala za trest složit všechny knihy podle abecedy.“ vytušil s úšklebkem a v duchu viděl naštvanou knihovnici.

„No, vlastně, dostali trest s Hagridem v Zakázaném lese.“ tiše ho opravila Ginny. Harry se při tom až otřásl, že jeho děti byly v Zakázaném lese. Pamatoval si, jak tam byl sám poprvé, a neměl z toho příjemné vzpomínky, ale nemohl na to vůbec nic říct.

Zatímco si povídali, čas rychle ubíhal a když přišel Ron z práce, šli se s Harrym projít, aby si poklábosili. Harry mu zopakoval svoje novinky a ujistil ho, že Viktor Krum nechová k Hermioně jiné city, než kamarádství. Zdálo se mu, že právě tohle potřebuje Ron slyšet.

Když se setmělo a všichni se přesunuli dovnitř, zašeptal Harry Ginny do ucha:

„Nepůjdeme už domů? Chtěl bych strávit večer jen s tebou.“

S úsměvem přikývla, a tak se rozloučili s ostatními a krbem se přesunuli domů.

„Konečně doma.“ vydechl unaveně Harry, Ginny se k němu sklonila a tiše mu řekla:

„Počkej na mě v ložnici, než uložím Lilly.“

Pak odvedla dcerku do jejího pokojíčku.