čtvrtek 8. listopadu 2007

Kapitola č. 14: Kruval

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Nahálka

V jednom z krbů Ministerstva v Bulharsku zašlehal jasně zelený plamen a do prostorné síně vkráčel Harry Potter v těsném závěsu se svým mladším kolegou, Teddy Lupinem. Tam již na ně čekal jeden z Kingleyho známých, který je doprovodil skrze útroby Ministerstva přímo ke kanceláři vedoucího bystrozorského oddělení, Petra Ivanovského.

Jak po kratším rozhovoru zjistili, i on zaslechl o tajemném zmizení jednoho z artefaktů, ale jelikož bylo příliš pozdě rozebírat další detaily, nabídl jim, aby se ubytovali v jednom z nedalekých hostinců.

Ráno oba zasedli v kanceláři ředitele a nad šálkem čaje vyčkávali na dobu, kdy se k nim připojí i učitel proti černé magii, Viktor Krum. Harry ředitele zkoumavě pozoroval, už jím dávno nebyl podivínský Igor Karkarov, ale přísně vypadající Vladimír Kazimirov, který svými výrazy nesmírně připomínal Severuse Snapa.

To, co v Harrym vzbuzovalo pochybnosti, bylo, jestli i on není do celé té věci zapletený, a tak si udržoval mírný odstup s oznámením pravého důvodu své návštěvy. Tvrdil, že přišel navštívit dávného přítele. Jestli Kazimirov věřil jeho důvodům, to Harry netušil.

Najednou se ozvalo hlasité zaklepání a do místnosti vstoupil statný muž. Viktor Krum se od pohledu za ta léta skoro vůbec nezměnil.

„Harry, jsi to ty?“ optal se a jeho oči se zúžily překvapením.

„Ahoj, Viktore, ano, jsem to já.“ pověděl a usmál se na svého přítele. Čím více se k němu Krum přibližoval, vstal ze svého křesla, aby mu potřásl rukou.

„Vítej v Kruvalu. Co tě sem přivádí?“ zajímal se.

„Jsem tu kvůli pověření ministra kouzel a jelikož se sem zase tak často nedostanu, napadlo mě, že bychom se mohli vidět.“ mlžil Harry, jelikož se nechtěl prořeknout.

„Dovol mi představit ti mého kmotřence, Teddyho Lupina. Je to velmi nadějný bystrozor a můj pomocník.“

Viktor neotálel a přešel k nejmladšímu kouzelníkovi, aby mu potřásl rukou.

„Těší mě, Harryho přátelé jsou i mými.“ pověděl. Teddy jen přikývl, nebyl to moc výřečný mladík.

„Viktore!“ zapojil se do rozhovoru i ředitel, který až doposud sledoval střetnutí starých přátel. Možná až nyní uvěřil celé té historce.

„Myslím, že návštěvu pana Pottera v naší škole nemůžeme očekávat tak často, proto tě poprosím, aby si se o naše vzácné hosty postaral. Po zbytek dne za tebe převezmu výuku.“ přikázal Kazimirov. Harry byl až překvapený, že v jeho hlase nepostřehl ani náznak ironie.

„Můžu si Vás a pana Lupina dovolit pozvat na oběd ? Pan Krum se k nám samozřejmě přidá také.“ dokončil.

„Rádi přijmeme vaše pozvání, je to od vás milé.“ řekl Harry.

„Dobrá tedy, pokud dovolíte, tak se teď vzdálím.“ a s těmito slovy zmizel v útrobách hradu. Ostatní vyšli za ním, ale spatřili jen jeho obrys, ztrácející se v daleké chodbě.

Viktor je zavedl do svého kabinetu. Po celou cestu se však vyptával na Hermionou, která, jak se ukázalo, psala Krumovi mnohem častěji, než by si kdo myslel. Kdyby to Ron věděl, jistě by vyletěl z kůže.

Konečně došli k masivním dveřím, kolem kterých vyzařovala tmavější aura. Viktor mávl hůlkou a po vyřknutí několika složitých zaklínadel zrušil onu ochranu, aby mohli vstoupit. Když zachytil Harryho překvapený výraz, zareagoval : „Tady v Kruvalu nikdy nevíš.“

Harry pochopil, ale nikterak to nekomentoval.

Konečně byli uvnitř, pryč od chladných a ponurých chodeb. V místnosti byl rozpálený krb a světlo, které z něj vycházelo, osvětlovalo řadu různých věcí kolem. Teplo je donutilo odložit cestovní pláště a usadit se do křesel pracovního stolu.

„Takže, Harry, jaký je skutečný důvod tvé návštěvy ? Ale řekni mi pravdu, je to tu bezpečné.“ vyzval ho Krum, opírajíc se o přední část krbu.

Harry na něj pohlédl a dal se do výkladu : „Jak jsem ti už řekl, přišli jsme sem prošetřit jedno zmizení, asi si už o něm slyšel.“

Krum přikývl, ale nepřerušoval jej.

„Máme důvod se domnívat, že y to mohlo mít souvislosti s jedním magickým artefaktem. Doposud jsme nenašli žádné stopy, které by nám pomohly v pátrání. Máme ale podezření, že by se mohl nacházet tady, v Kruvalu.“

„Rozumím. Kruval nikdy neskrýval své nadšení pro černou magií, skutečně se tu nachází tolik předmětů, o kterých by neměl nikdo vědět. Jaký artefakt máš na mysli?“

„Velký kamenný oblouk.“

„Nejsem si jistý, ale je tu místo, kam mají přístup jen učitelé. Byl jsem tam jen jednou, a to v době, kdy mě do tajů této školy zasvědcoval sám Kazimirov.“

„Takže k tomu místo mají přístup jen vyučující na této škole ?“

„Ano, ale já už se tam nikdy nevrátil. Raději se soustředím na obranu proti černé magii, než abych ji zneužíval. I když se na tento předmět klade větší důraz u vás v Bradavicích.“

„Vypadá to, že Kruval orientuje výuku jiným směrem.“ hodnotil Harry a Krum jen souhlasně přikývl.

„Když si byl v té místnosti, nevšiml sis onoho Oblouku?“

„Vážně netuším. Jediné, co si pamatuji, je zápach černé magie, místnost jím byla doslova nasáknutá. A odněkud z rohu vycházel podivný šepot.“

„To by mohlo být ono. Myslíš, že bychom se tam mohli jít podívat?“

„Myslím, že ano. Ale pověz mi, Harry, co je to za Oblouk?“

„Slyšel si někdy o Oblouku smrti, Viktore?“

Krum se zamračil a přikývl.

„Ale moc toho o něm nevím. Pojďte, ukážu vám, kde se ta místnost nachází.“

Jakmile vyšli z kabinetu, Harry ucítil lehký závan. Kolem dveří se opět rozzářila podivná aura. Po procházce dlouhými chodbami, na kterých zářily zlaté svíce, přešel Viktor ke kamenné zdi a po té, co se ujistil, že je nikdo nesleduje, na ní vyčaroval menší otvor. Pomalu vešli dovnitř. Všude kolem jen ponurá tma. Byla tam neuvěřitelná zima a shora padala jedna kapka vody za druhou. Harry nyní pochopil, co Viktor cítil. Vykouzlil Lumos a procházel kolem řady objektů. Kamenný oblouk tu však nebyl.

Zvláštní zápach, který Harry ucítil, byl téměř jistě stopou po Oblouku smrti, shodoval se s tím na Odboru záhad. Pozůstatky černé magie přetrvaly, jen byly ovlivňovány záchvěvy řadou jiných předmětů. Byl v této místnosti, ale soudě dle intenzity zmizel před nějakou dobou, týdny až měsíci, ale nemohl to určit s přesností. Otázkou tedy zůstává, kde je teď.

„Nechápu, jak může Ministerstvo tolerovat přítomnost temných artefaktů přímo v srdci školy.“ pohoršoval se Teddy.

„Naše Ministerstvo se neplete do záležitostí školy, je ochotné připustit drobné stupky.“ odpověděl Krum.

„Nenazval bych to ústupkem, ale naprostou neschopností.“ odpověděl Harry s nelibým výrazem ve tváři, ale věděl, že Viktor není tím, na koho by měl vylévat svoji zlost. Rozhodně si musí promluvit s Ivanovským.

„A co si tedy zjistil, Harry?“ optal se Teddy, když viděl, že Harry skončil s prohlídkou.

„Rozhodně tu Oblouk byl, ale je to už delší dobu.“

„Viktore, potřebuji vědět co nejvíce o učitelích na této škole, kdo všechno měl přístup do této místnosti. Pomůžeš mi?“

„Pokusím se.“ řekl Krum a poznamenal, že na tento rozhovor bude vhodnější opět jeho kabinet. Tam sepsali základní informace a Viktor jim slíbil, že je bude průběžně informovat. V době, kdy skončili, se v rozpáleném krbu objevil jeden ze skřítků a oznámil jim, že je ředitel čeká ve své pracovně s obědem. Vstali a než opustili kabinet, optal se Harry Viktora: „Jaká je tvá důvěra ke Kazimirovi?“

„Chceš slyšet pravdu? Nesouhlasím s jeho názory a nelíbí se mi, kam se tato škola ubírá. Pokud je někdo, komu nevěřím, pak je to právě on.“

Teddy se na Harryho podíval a on mu pohled opětoval. Bez meškání zamířili do ředitelny. Atmosféra byla víceméně napjatá. Harry se snažil vypadat nenuceně a aby posílil vlastní historku o návštěvě starého známého, vzpomínal s Krumem na tehdejší Turnaj tří kouzelníků.

Po obědě se rozloučili a poděkovali řediteli za milé přijetí. Harry však nezapomněl dodat, že v co nejbližší době je opět poctí svojí navštěvou. Vladimír Kazimirov nevypadal touto myšlenkou přímo nadšený, ale neřekl ani slovo.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Prima, ale jedna pripominka: oci se prekvapenim nezuzuji ale rozsiruji. Zkuste si to nekdy! Zuzuji se maximalne zlosti ci necim podobnym..