středa 7. listopadu 2007

Kapitola č. 10: Vyšetřování

Překlad a slohová stylizace - Olga Rybářová

Z Ministrovy kanceláře zamířil Harry do Ministerské knihovny, aby si tu našel víc informací o zmizelém artefaktu. Některé knihy už měl doma, ale stále to nestačilo. Vyhledal několik knih o starodávných artefaktech, některé už notně zaprášené, k nim přidal ještě Pozůstatky černé magie a Mezi životem a smrtí. Takovéto knihy by nikdo v Bradavické knihovně nenašel, i tady bylo jejich půjčování přísně střeženo a omezováno.

Pro Harryho však žádná omezení neplatily. Vzal si knihy do své kanceláře. Cestou potkal jen několik zaměstnanců Ministerstva, kteří měli zrovna nedělní směnu, ostatní si užívali víkendu. Harry však musel povolat několik bystrozorů, aby mohl zahájit vyšetřování. Krbem zavolal dva služebně starší kolegy, když se dostavili, informoval je o momentální situaci. Neměli žádné stopy, takže museli začít na Odboru záhad.

Nejprve prozkoumali samotnou místnost, odkud Oblouk zmizel. Harry použil několik komplikovaných zaklínadel, neobjevil však nic, co by jen naznačovalo přítomnost někoho nepovolaného. Přesně tak, jak tvrdil Albert, ale po Oblouku ani stopa. Jediné co svědčilo o jeho přítomnosti v této místnosti byla černá magie, kterou bylo cítit ve vzduchu. Kdysi mu Brumbál řekl, že dokáže vycítit přítomnost magie, tenkrát to Harry nechápal. Nyní byl i on jedním z lidí, kteří dokázali magii vycítit.

Právě v této místnosti byla koncentrace magie tak silná, až se Harry divil, že se nerozšířila po celém Ministerstvu. Když ani důkladná prohlídka nic neodhalila, Harry osobně zabezpečil místnost a pověřil kolegy výslechem. Jelikož neměli žádnou stopu nebo podezření, museli začít vyšetřování mezi pracovníky Odboru záhad. Harry věděl, že to může trvat celé hodiny a on si potřeboval projít ty knihy, aby se o záhadném Oblouku dozvěděl co nejvíc.

Proto se rozhodl vzít si je domů k prostudování. Požádal kolegy, aby ho osobně informovali o výsledku a Letaxem se vrátil do svého domu b Godrikově dole. Doma nikdo nebyl a tak si rychle připravil sendvič a zavřel se v pracovně. Na stůl si rozložil všechny knihy, včetně těch, které si koupil již dávno, když ještě pátral, jestli by byla nějaká šance na záchranu Siriuse. Šance byla sice mizivá, ale Harry pátral, dokud neobjevil skutečnou podstatu Oblouku. Nyní si opět vyhledal tu kapitolu, kterou četl již dávno. Stálo v ní:

Kamenný oblouk, známý též jako Oblouk smrti, je jedním z nejstarších magických artefaktů. Jeho tvůrce není známý a lze o něm jen spekulovat. Předpokládá se, že jde o dílo jednoho ze zakladatelů Bradavické školy čar a kouzel, Salazara Zmijozela. Je známo, že Salazar Zmijozel byl vždy víc než zaujatý černou magií, mohl by být tento Oblouk jedním z jeho nebezpečných výtvorů. Zmijozel, stejně jako mnozí další po něm, se snažil zajistit si nesmrtelnost a ovládnout svět.
Nejspíše se snažil vytvořit průchod mezi světem živých a mrtvých, což může být pravděpodobná funkce Oblouku. Jak přesně Oblouk funguje se nikdy nepodařilo zjistit, jediné co se ví jistě je fakt, že kdokoli z lidí se dostal za závoj v Oblouku, se nikdy nevrátil mezi živé. Zřejmě jsou odsouzení k věčnému zatracení mezi životem a smrtí.

Když to tenkrát Harry četl poprvé, bylo to, jako by mu někdo vrazil dýku rovnou do srdce. Sirius, nebyl mrtvý, byla první myšlenka, která ho napadla, ale byl odsouzený k dalšímu utrpení. Po tom, co všechno zažil v Azkabanu, mu nebylo dopřáno, aby našel klid a mír. Harry si to stále dával za vinu. I když se v knize psalo, že se ještě nikdo nevrátil mezi živé, Harry se nevzdával a hledal dál. Tenkrát však již víc informací nezískal.

Dnes, s neomezeným přístupem do Ministerské knihovny, však našel další informace. Podle všeho byl Oblouk z Ministerstva jen jedním ze dvou. Dva oblouky spojené dohromady mají skutečně vytvořit bránu mezi životem a smrtí. Tím, že byly oddělené, vznikl mezisvět, kam se dostane každý, kdo projde za závoj a tam čeká, dokud se oba oblouky nespojí, aby se mohli vrátit. Harrymu při čtení těch řádků poskočilo srdce radostí, měl novou naději, že by mohl Siriuse zachránit.

Další informace mu však naději vzaly, pokusit se o něco takového by bylo čiré šílenství. Ti, kdo uvázli za závojem, se prý trápí a po krátké době se zblázní. Z čistého zoufalství prahnou po pomstě a když už se nemůžou vrátit, lákají za závoj stále nové oběti. Kdyby se komukoli z nich podařilo vrátit mezi živé, už by nemohli žít, tak jako dřív. Jsou to už jen jejich duše, které v tom světě přebývají.
Ty kdyby se vrátily mezi živé, rozpoutaly by peklo na zemi. Autor sice hovořil o tom, co by se mohlo stát, kdyby se tyto uvězněné duše vrátily mezi živé. Harry však myslel na něco jiného. Kdyby se mohli vrátit oni, mohli by se vrátit i mrtví. Při té myšlence se roztřásl a nechtěl ani pomyslet, že by se mohl vrátit Voldemort, Zmijozel a mnoho dalších kteří na světě způsobili už takhle dost utrpení. Prošel všechny knihy, ale nenašel už nic důležitého. Nikde ani zmínka o tom, že jeden byl na Ministerstvu kouzel a už vůbec kde by mohl být ten druhý. Jenže to mu nestačilo, nemohl najít nic co by ho mohlo dovést Oblouku na stopu, ani kdo by se ho mohl pokusit zneužít ve svůj prospěch.

Harrymu bylo jasné, že bude potřebovat pomoc. Kdo by však mohl vědět víc, než je napsané v těchto knihách, ptal se sám sebe. Jak tak dumal, napadlo ho jasné řešení, Albus Brumbál. Jasně, potřebuje se poradit s Brumbálem, a tak zaklapl poslední knihu a na pergamen napsal zprávu profesorce McGonagallové, ve které jí požádal o návštěvu v Bradavicích. Dopis poslal pomocí letaxu, aby mohla ředitelka rychleji odpovědět a upřesnit čas schůzky. Věděl, že rozhovor s Brumbálem nesmí odkládat, protože, jestli se někdo pokouší spojit Oblouky, je čas velmi vzácný. Jenže dnes musel ještě počkat na zprávu z vyšetřování a už byl skoro večer.

Právě dočítal odpověď řiditelky Bradavic, ve které mu sdělovala, že ho očekává zítra ráno v 9 hodin, když uslyšel z kuchyně veselé hlasy. Odešel z pracovny a přidal se k Ginny a Lilly, která mu nadšeně vypravovala, co dnes dělala. Protože bylo velice pěkně, vzala Ginny Lilly a Huga do Příčné ulice na zmrzlinu. Mimo to se ráno dohodli, že koupí Albusovi nové koště a protože Harry nemohl jít s nimi vybrala jí Ginny sama. Zrovna s ní chtěla poslat sovu, ale Harry jí zarazil.

„Zítra musím jít do Bradavic, tak mu jí donesu osobně.“ Řekl unaveně. Ginny se na Harryho pozorně podívala.

„Co se děje?“ bylo jí jasné, že Harryho něco trápí. Nejspíš se stalo něco vážného, protože tenhle výraz u něj už dlouho neviděla.

Harry jí řekl, co se všechno stalo, a když skončil pevně, ho objala. Bylo to horší, než si myslela. Věděla, že pokud má Harry pravdu, bude proti tomu doba lorda Voldemorta jen nepatrnou kapkou v moři zla, které ovládne svět.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

fakt parada jste fakt dobry!!chtel bych se zeptat kdy bude prelozena do cestiny dalsi kapitola??ve slovenstine se to necte tak dobre jako v cestine!!diky
kuba

Anonymní řekl(a)...

Kubo,
máš pravdu sice nejsem překladatelka ale snažím se v duchu jsi přeložit všechno a dále čekám na pokdačování
Zuzka

Anonymní řekl(a)...

wow, jste hodne dobry, v zivote bych todle nedal... po pomalejsim zacatku se to zacina docela rozjizdet... jste dobry!