středa 7. listopadu 2007

Kapitola č. 11: Návšteva v Bradavicích

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Nahálka

Minerva McGonagallová seděla ve své kanceláři a probírala se řadou knih, když se ozvalo zvučné zaklepání. Odložila šálek čaje vedle hůlky, kterou měla položenou na stole, a vyzvala navštěvníka, aby vstoupil.

Obrazy na stěně najednou zbystřily. Všichni netrpělivě očekávali Harryho Pottera, zachránce kouzelnického světa. Dveře zaskřípaly a v průchodu se objevil dospělý tmavovlasý muž. Už to nebyl ten chlapec, co přežil.

„Dobrý den, paní profesorko.“ pozdravil a vešel dovnitř. Dveře za ním se jakoby mávnutím zavřely.

„Vítej, Harry. Pojď, posaď se.“ pověděla McGonagallová, ukázala na dřevěnou čalouněnou židli naproti a mile se na něj usmála, skoro jako na vlastní dítě.

„Co tě sem přivádí ? Přišel si se informovat ohledně prospěchu svých synů?“ dodala pobaveně a zdvihla při své otázce obočí.

„Rád se dozvím o neplechách svých synů. Vlastně jsem byl zvědavý, jestli překonají mě a Rona, nebo dokonce Freda s Georgem.“ zavzpomínal Harry na staré dobré časy, strávené na této škole.

Někdo vzadu si odkašlal, aby na sebe upoutal.

„Severusi ?“ vyzvala ředitelka Bradavické školy kouzelníka s černými mastnými vlasy a delším nosem na pestrobarevném obraze. Měla dojem, že má něco na srdci.

„Nerad bych zpochybňoval vynalézavost synů pana Pottera, ale dovolím si pochybovat, že by se mu mohli byť jen vzdáleně vyrovnat.“ pověděl bývalý učitel lektvarů, zřejmě ve snaze Harryho vyprovokovat. Ten se však nedal.

„Jistěže, nepochybuji o tom, že v očích profesora Snapa držím prvenství jako nejarogantnější student, kterého kdy učil.“ pověděl pokojně.

Po té náhle zvážněl a dodal : „Jen mě mrzí, že jsem nikdy nedostal šanci vás přesvědčit o opaku.“

Harry to myslel upřímně. Překvapený Snape však mlčel. Nastalo trapné ticho, které přerušil profesor Brumbál svým dotazem.

„Harry, chlapče, copak tě sem přivádí ?“

„Vlastně jsem přišel služebně.“ přiznal.

„Služebně ? Nevím o ničem, co by v Bradavicích zajímalo bystrozorské oddělení.“ pohotově zareagovala profesorka McGonagallová.

„Netýká se to Bradavic. Vlastně potřebuji mluvit s vámi, pane profesore.“ řekl Harry a podíval se na portrét muže se stříbrnými vousy a půlměsícovými brýlemi. Při Harryho tónu Brumbál znejistěl.

„Nejsem si úplně jistý, v čem ti může starý muž jako já pomoci, Harry.“ odpověděl.

Harry se narovnal a spustil : „Tak tedy, určitě si pamatujete na kamenný oblouk, za jehož závojem zmizel Sirius.“

„Oblouk smrti.“ potvrdil Brumbál.

„Přesně tak. Včera v noci ho někdo ukradl z Oddělení záhad a já byl pověřený vyšetřováním na žádost samotného ministra kouzel.“

„To je dobře, Harry.“ uznal stařec a z jeho tváře zmizel lehký úsměv, vypadal teď spíše ustaraně.

„Promiňte, mohl by mi někdo vysvětlit, o čem přesně mluvíte ? Nikdy jsem o Oblouku smrti příliš neslyšela.“ ozvala se McGonagallová.

„O něm se mnoho neví, Minervo. Jsem si jistý, že sem Harry přišel, aby zjistil, co vím, je to tak ?“ řekl Brumbál.

„Správně, pane profesore.“

„Možná by si mohl začít tím, co si sám zjistil, a já se pokusím doplnit chybějící informace.“ navrhl.

„Tak tedy, Oblouk smrti je zřejmě dílem samotného Salazara Zmijozela, který se snažil propojit svět živých a mrtvých. Vytvořil dvě části, sloužící coby brána a průchod zpět do života. Předpokládám, že si chtěl vyhledat spojence. Jenže jedna z části byla rozdělena a přímé spojení se přerušilo. Místo toho zůstal mezisvět, ve kterém byly uvězněny duše lidí, toužící se vrátit zpět a pomstít se za to, co musí snášet. Proto se zpoza Závoje ozývá šepot, lákající nevinné.“

„V tom všem máš samozřejmě pravdu. Jak si pověděl, části, tvořící Oblouk, byly branou, která fungovala oběma směry, ale ne neomezeně. Salazar jej vytvořil tak, aby jen on sám byl schopen mezi světy přecházet. Chtěl získat spojence, jak si již podotkl, ale ne jen tak ledajaké. Vybral nejtajnější čaroděje a stvoření, jaké kdy svět poznal. Jen ti pak mohli zpět na druhou stranu. Ale byli stále mrtví, Harry. Nebylo možné je zabít. Jedině ten, kdo je vyvedl z temnoty, je mohl poslat zpět.“

„Ale jak je možné, že byli Salazar a jeho společníci poraženi ? Pochybuji, že by je poslal dobrovolně zpět.“ kroutil Harry hlavou.

„On je neposlal zpět. Zastavilo je rozdělení části Oblouku. A to bylo to, co definitivně zastavilo Salazara. V momentě, kdy se rozdělily, byl právě v temnotě, čímž se uvěznil.

„Takže zemřel ?“ zeptal se Harry, i když tušil, že se mýlí.

„To si nemyslím. Oddělením vznikl onen mezisvět a v něm uvázli ti, co byli na nesprávné straně. Salazar jako živá bytost nepatřil do posmrtného života, stejně jako mrtví do světa živých.“

„Takže tam zemřel ?“ zeptal se Harry, i když tušil, že se mýlí.

„Nemyslím, že zemřel. Oddělením vznikl mezisvět a v něm navždy uvázli ti, co byli na nesprávné straně. Salazar jako živoá bytost nepatřila do posmrtného života, stejně jako mrtví do světa smrtelníků. Právě oni byli první, kdo uvázl v tomto prostoru.“

„Takže až se Oblouk znovu spojí, budou se všichni moci vrátit ?“ optala se tichým a mírně zděšeným hlasem profesorka McGonagallová.

„Budou osvobozeni z mezisvěta a tedy i moci přejít do toho našeho.“ potvrdil její slova Brumbál.

„Toho jsem se bál.“ přiznal Harry.

„Takže musím přijít na to, kdo Oblouk ukradl, a zabránit, aby došlo ke spojení. Jenže nemáme žádnou stopu, která by nás dovedla k místu, kde hledat.“

„Ale to bude znamenat mnohem větší hrozbu než samotný Voldemort. Salazar ho může vybrat coby spojence a my budeme navždy ztraceni.“ chytala se za srdce profesorka McGonagallová.

„Nemyslím, že by byl Voldemort schopný návratu, jeho duše byla dokonale zničena. Mám za to, že již nepředstavuje žádnou větší hrozbu. Bohužel i bez něj je situace velice vážná.“ dodal Brumbál.

V místnosti se rozhostilo ticho. Každý byl zabraný přemýšlením o přicházející hrozbě.

„Jak dovolíte, myslím, že bych mohl panu Potterovi dát jistou informaci.“ ozval se studeným hlasem Severus Snape.

„Jakou informaci, pane ?“ pohlédl Harry na učitele v černém hábitu.

„Nevím, jestli je to pravda, ale možná by se to dalo použít jako první stopa, Pottere.“ Jeho hlas byl chladný, ale beze stopy sarkazmu.

„Rád si vaši radu vyslechnu, pane profesore. Obávám se, že jsem vám nikdy za to všechno nepoděkoval. Zvláště za vaši pomoc v boji proti Voldemortovi. Opravdu si toho vážím.“ pověděl Harry a hleděl přitom Snapovi do očí.

„Nechte těch hloupých řečí, Pottere, a poslouchejte. Lord Voldemort se o Oblouk smrti zajímal už od vašeho střetu. Úpěnlivě hledal druhou část, věděl, že když ji najde, její polovina bude v bezpečí na Ministerstvu, kde se jí může kdykoliv zmocnit. Zjistil, že s dostatečnou znalostí černé magie může zařídit, aby jedna z částí přivolala tu druhou. Pokud se tedy nenašel nikdo, kdo by ji z Ministerstva osobně odnesl, je zřejmé, že byla přenesena.“

„Oblouk zmizel včera v noci, takže pokud máte pravdu, je jen malá šance, že již nebyl spojený.“

„Správně, Pottere, je vidět, že vás v tom bystrozorském výcviku přeci jen něco naučili.“

„Severusi !“ pokáral jej Brumbál.

„Tak tedy. Temný pán hledal dále a intenzivněji, když zjistil, že by se Oblouk mohl nacházet v Kruvalu.“

„Kruval?“ zvolali Brumbál, McGonagallová a Harry sborově.

Ve Snapové tváři se objevil škodolibý výraz.

„Ano, Kruval byl vždy pověstný svým zájmem o černou magii. Igor Karkarov tak měl velmi dobrou příležitost cvičit nové smrtijedy k službám svého pána. Zřejmě nevěděl o pravém významu prastarého Oblouku smrti.“ poznamenal povýšeně.

„To je pravda, Severusi. Pamatuji, že si mě upozorňoval na Voldemortovy plány na jeho získání. Tehdy jsem tomu nepřikládal velký význam. Ale dnes je situace zcela jiná. Je to velmi vážné.“

„Souhlasím.“ přikývl Snape.

„Takže Kruval. Ihned budu informovat ministra a sám se to vydám prošetřit.“

„Pche, sám velký Potter bude opět zachraňovat kouzelnický svět?“ posměšně upustil Snape.

„Děkuji vám, pane profesore, za cenné informace. Jakmile se něco dozvím, určitě vás budu informovat.“

„Udělej to, chlapče. A Harry ?“ pověděl Brumbál.

„Ano?“

„Buď opatrný.“

Harry se usmál, rozloučil se a vyšel z kanceláře. Profesorka McGonagallová ho doprovázela po točitých schodech dolů.

„Paní profesorko, měl bych prosbu.“ osmělil se.

„Ano, Harry ?“

„Vím, že není čas na návštěvy, ale myslíte, že bych mohl na pár minut mluvit se svými syny ?“

Profesorka McGonagallová se na něho zkoumavě podívala a přikývla. Zavedla jej do volné třídy, pravděpodobně učebny kouzelných formulí, a pověděla mu, aby tam počkal. Ani ne do pěti minut se dveře otevřely a v závěse za ní kráčeli James s Alem.

Když spatřili svého otce, rozeběhli se naproti Harrymu a spočinuli v jeho obětí.

„Co tu děláš, táto?“ optal se James překvapeně.

„Přišel jsem vám oběma pogratulovat k přijetí do famfrpálového družstva. A jelikož Al nemá koště..“ tuto větu však nedokončil a namísto toho vytáhl dlouhý balíček z pláště. Mírně jej oprášil a podal Alovi.

Opatrně převzal balík do rukou a rozbalil jej. Byla v něm úplně nová kometa.

„Wow, díky.“ zvolal chlapec a znovu otce objal. Ten ho pohladil po vlasech a přitáhl k sobě i Jamese.

Po té se postavil a pověděl : „Chtěli jsme ti ji dát až na Vánoce, ale myslím, že ji budeš potřebovat. Už budu muset jít, mám hodně práce, proto se nezlobte, když vám nějaký čas bude psát jen máma. Mám vás rád.“

Naposledy je objal a poslal do jedné ze tříd, kde měli vyučování. Pak se sám vydal směrem k hranicím školních pozemků, odkud se mohl přemístit.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

jsi fakt dobrá....... díky!!!!

Anonymní řekl(a)...

začína sa to pekne zamotávať, dúfam, že sa v tom nezamotáš aj ty ako autorka :)

Anonymní řekl(a)...

Teda je to fakt dobrý

Aisha Stará řekl(a)...

Teď to začíná bejt fakt hustý:-)