neděle 28. října 2007

Kapitola č.4: Podej hlášení!

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Nahálka

Harry nyní vystoupil z letaxového krbu přímo na Ministerstvu. Pozdravil kolemjdoucí a výtahem se dostal až do třetího poschodí, kde zamířil do ministrovy kanceláře. Pozdravil asistentku, zaklepal na těžké dubové dveře a stlačil mosaznou kličku. Dveře povolily a odhalily velkou světlou místnost. V rohu byl menší stůl a u něj dvě křesla. Za stolem seděl kouzelník s tmavou pletí a náušnicí. Léta se již patřičně podepsala na jeho tváři, na které se při pohledu na Harryho objevil rozzářený úsměv.

„Vítej, Harry!“ řekl ministr a postavil se, aby hosta přivítal.

„Pane ministře..“ odpověděl uctivě.

„Kolikrát ti mám opakovat, aby si mi říkal Kingsley?“ zamračil se ministr, ale jeho nelibý pohled zmizel tak rychle, jako se objevil.

„Já vím, ale.. však víš, já si asi nezvyknu, Kingsley.“

„Netrap se tím, chlapče, a posaď se.“ a ukázal na pohodlné křeslo naproti.

„Takže, co máš pro mě nového ?“ zeptal se a v očekávání zdvihnul obočí.

„Byl jsem zkontrolovat Azkaban. Vše se zdá být v pořádku. Mozkomorové se drží výhradně na ostrově a nejsou žádné známky, že by za posledních několik týdnu překročili hranice. Nejsou ve stavu, kdy by mohli znamenat jakoukoliv hrozbu. Jak jsem ale zjistil, zemřelo několik smrtijedů.

„Máš na mysli někoho konkrétního?“

„Yaxlyho, Dolohova a Malfoye.“ řekl Harry a při této vzpomínce se zamračil. Nelíbilo se mu, co se v Azkabanu dělo, obzvláště, když s tím nemohl nic udělat. Kingsley Pastorek zřejmě věděl, na co myslí, protože hovořil tichým, ale rozhodným hlasem.

„Harry, už jsme o tom mluvili, jinak to nejde. Mně se to taky nelíbí, ale jen v době, kdy budou Mozkomorové pod našim vedením, budou vězni v dostatečné vzdálenosti za hranicemi, kde nemohou nikomu ublížit. Věř mi, je to nejlepší řešení.“

„Já vím, nechme to tak. Chtěl jsem tě požádat, aby tělo Luciuse Malfoye mohlo být vydáno jeho synovi.“

„Cože ?“ optal se ministr překvapeně.

„Vím, že standardní postup je tělo spálit, aby se předešlo omylu, ale sám jsem zkontroloval, že je mrtvý. A ať už byly moje vztahy s Malfoyovými jakékoliv, vím, že Draco lituje svých dřívějších chyb. A jeho matka, Narcissa Malfoyová, tím dosti trpěla. Snášela věčné urážky a ponižování od doby, co byl Lucius v Azkabanu.

„Harry, nejsem si jistý, že ti rozumím. Ty chceš po tom všem pro ně ještě něco udělat ?“

„Zní to podivně, ano, ale pro Draca je potupné už jen to, čeho se dopustil jeho otec. Já bez něj vyrůstal a vím, jaké to je, jak moc mi chyběl. A teď, když jsem taky otcem, vím, co znamená mít rodinu. Co se týče Narcissy, možná si zapomněl, ale byla to právě ona, kdo mi před 19 lety zachránil život a pomohl tak proti Voldemortovi.“

„Ano, pamatuju. Díky této polehčující okolnosti se sama vyhla Azkabanu“ přikývl Kingsley s mírným náznakem zlosti v hlase.

„Ale ona s Voldemortem nikdy vědomě nespolupracovala. Byl to Lucius, kdo ji do toho vždy zatáhl, ať už chtěla nebo ne.“

„Ale Harry, uklidni se. Pokud ti na tom opravdu tak záleží, pošlu Malfoyovi zprávu o tom, že si může přijít pro tělo svého otce, aby jej řádné pochoval. Souhlasíš ?“

„Dovol mi za ním zajít osobně.“ pověděl Harry tiše a podíval se ministrovi do očí.

„Sice nerozumím, proč to děláš, ale nevadí. Vždy si byl čestný a spravedlivý, sem tam se mi zdá, že až příliš velkorysý.“

„Díky za důvěru.“

„Oh, nemáš zač. Kdybych ti nedůvěřoval už dávno, sotva bych tě jmenoval vedoucím bystrozorského oddělení. Věděl jsem, že pod tvým dozorem budou bystrozoři vykonávat jen svou práci a nezneužívat své pravomoci. A když už jsme u toho, jak pokračuje Teddy ?“

Harry se usmál a pohodlně se opřel v křesle. „Před pár dny se vrátil ze své mise z Grónska. Dnes k nám přijde na večeři. Chvíli jsem s ním mluvil na nástupišti Kings Cross, vypadal spokojeně. Jeho výcvik se blíží ke konci.“

„Přesně tak, je třeba, aby si ho obeznámil se všemi fakty a připravil na slavnostní přijetí do odboru.“

„Samozřejmě, hned po večeři si s ním o tom promluvím. Přikývl Harry vážně.

„Dobrá tedy, pokud nemáš nic jiného, můžeme se rozloučit.“

„Vlastně…“

„Ano ?“

„Nevím, jak to vysvětlit, ale posledních pár dní jsem míval velmi zvláštní pocit.“

„Pocit, Harry? Jaký pocit ?“

„Nevím, jakoby nějakou předtuchu. Myslel jsem si, že se něco děje v Azkabanu, ale tam je vše v pořádku. Ověřil jsem to a nikdo si ničeho zvláštního nevšiml. Ale i tak, ten pocit přetrvává, něco se děje, jen nevím, co. Rozhodně nepůjde o nic dobrého.

„Mluvil si o tom ještě s někým?“

„Ne, nechtěl jsem šířit paniku v případě, že jde o výplod mé fantazie.“

„Máš pravdu, je dobře, že si mi to pověděl. Určitě se měj na pozoru. Sice doufám, že se mýlíš, ale byl bych hlupák, kdybych nedal na tvé instinkty.“

„V zájmu nás všech doufám, že se moje instinkty mýlí. Každopádně ti děkuju a určitě se brzy zase uvidíme.“

„Samozřejmě, měj se, Harry, a pozdravuj Teddyho.

„Budu. Na brzkou shledanou“

Když Harry opustil kancelář ministra, zamířil do suterénu, kde bylo oddělení bystrozorů, a vydal se směrem ke své kanceláři. Přešel kolem velké tabule a zběžně ji přejel očima. Nebylo na ní nic důležitého, šlo z větší části o schůze bystrozorů, kterých se povětšinou nezúčastňoval, jelikož jako vedoucí dostával podrobná hlášení.

Uprostřed chodby, přímo před zraky všech, stála stará skleněná vitrína. Byla mírně zaprášená a skrze prosklenou část bylo vidět množství fotografií. Na rámovaných obrázcích se usmívala řada lidí, mezi kterými nechyběli ani Remus, Nymfadora, Moody a jeho rodiče. Při pohledu na ně se Harrymu rozbušilo srdce a letmě prsty přejel po rámu fotografie.

Minutu na to se odtrhl, zhluboka se nadechl a zamířil do své pracovny. Na stole mu ležela řada nových hlášení, mezi kterými nechyběla ani nová zpráva od Teddyho. Posadil se a začal číst.

Dnes už to nevypadalo na žádnou jinou práci v terénu.

Těšil se na večer, který stráví v kruhu svých přátel a na němž nebude chybět ani Teddy. Od doby, co se stal Harry jeho kmotrem, o něj pečoval, jak nejlépe mohl. O výchovu se sice starala i jeho babička, ale i tak se raději ujistil, že mu nic nechybí. Postupem času si vytvořili hezký vztah, snad i takový, jaký byl mezi ním a Siriem.

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Upozorňuji na faktickou chybu: Mladého Lupina nemohli vychovávat rodiče jeho matky Nymfadory, protože její otec, Teddyho dědeček, Ted Tonks, v 7. díle zahynul. Zbyla mu jen babička.

Anonymní řekl(a)...

Chybička sa vlúdila, a nielen jedna, viem o Hedvige(tak to berte, že si kúpil novú) a ešte potom je tam jedna ohľadom smrti Siriusa, kde som sa použila trošku pozmenenú scénu z filmu. A hoci som 7.diel čítala 2x, vidím, že to nestačí a detaily mi mohli uniknúť. Ale že zomrel Ted Tonks, to si vážne nepamätám...pardon.

Anonymní řekl(a)...

To vubec nevadi, Nevim proc ale strasne semi to libi i kdyz to nepise autorka sem zvedav jak dlouho to jeste potrva jen tak dal:-)

Anonymní řekl(a)...

Harryho rodicia a Remus neboli aurori(bystrozori)

Anonymní řekl(a)...

je to super a dekuju ze to prekladate a pisete dalsi pokracovani....jen me trochu zarazilo ze je lucius malfoy ve vezeni kdyz na konci 7 ve velke sini si ho nikdo nevsimal ... ty by ho podle me uz dfavno zatkli

Anonymní řekl(a)...

Ted Tonks byl na útěku prtože to byl myslím mudlovský kouzelník nejsem si jistá no a on byl prostě na útěku a jak harry,ron a hermiona byly ve stanu tak ron to rádio naladil na tu Potterovu hlídku a oni tam říkali že zemřel Ted Tonks a ještě někdo

Anonymní řekl(a)...

Je to super, ale chtěla bych upozornit na jednu překladatelskou chybu. Harryho kmotr se nepíše Siria ale Sirius. Doufám že si na to příště vzpomenete

Anonymní řekl(a)...

pokud já vím tak harryho rodiče byli bystrozorové....a také nevím kde by byla zmínka o tom že remus taky není...

Anonymní řekl(a)...

a když už teda píšu komentář tak tady všichni okamžitě přestante psát co je tu za chyby !! zkuste to psát vy ... kritika vám jede co?