Kapitola č. 33: Na svobodě

Další dny plynuly pozvolným tempem. Malý Eru si zvykl překvapivě rychle a stejně rychle si získal srdce každého, koho poznal. Dokonce i Molly Weasleyová, která byla původně zásadně proti svatbě změkla, když na ni chlapec upřel ty svoje kukadla. Ne, že by Ginny bránila ve vdávání, ale měla pocit, že mají s Harrym oba ještě dost času na tak důležitý krok a ještě k tomu si v jejich věku vzít cizí dítě do opatrování, Eru však ihned rozptýlil její obavy a ona dala Ginny a Harrymu svoje požehnání.


A pokud šlo o vztah Briana a Eruanna… stala se z nich nerozlučná dvojice a mladší chlapec se nadšeně nechal vést nápady a výmysly staršího. Byli neoddělitelnou součástí rodiny, a pokud šlo o přípravy svatby, nesměli chybět, aby každý nápad neobohatili nějakým vtipným komentářem či vtipem.


Vánoce se blížili a s nimi i den D. Harry i Severus byli ve škole v jednom kole. Sirius se rozhodl odejít dřív, než měl původně v plánu a tak Harry naskočil za jízdy do rozjetého vlaku. Výhodou tohoto uspořádání bylo, že měl Sirius dostatek času přemluvit Avelin, aby s ním šla na tu velkou slavnost.


„No tak, Avelin, tak už se nade mnou slituj,” prosil naléhavě a pohlédl na ni se žalostným výrazem ve tváři.


„Proč bych měla?“ zeptala se se smíchem a utíkala před ním, boříc se do měkkého, čerstvě napadaného sněhu.


„Protože jestli ještě dnes nepošlu Harrymu sovu s odpovědí, jestli si někoho přivedu, posadí mě Severus vedle nějaké staré ropuchy,” odpověděl a upřel na ni ten nejsmutnější pohled jaký jen dokázal.


„Ty můj chudáčku…. tobě se snad dá něco odmítnout?” povzdychla si a přikývla na znamení toho, že s ním půjde. A protože věděla, jak moc mu na její odpovědi záleželo, nejen kvůli svatbě, ale i kvůli jejich dalšímu vztahu, který se tímto prvním krůčkem začal ubírat tím správným směrem, vůbec ji nepřekvapilo, když ji objal a zatočil se s ní tak prudce, až oba spadli do bílé peřiny, která pokrývala okolí. Vůbec jim nevadilo, že leží na chladné zemi, protože jejich polibky byly tak vášnivé, že rozpálily celá jejich těla.


A je to tu. Den, na který všichni čekali i kterého se mnozí často děsili. Svatba Severuse a Calwen, stejně jako Harryho a Ginny se měla konat 23.12. a ten den rozhodně nebyl perný jen pro snoubence.


Celá slavnost se měla konat v malé vesničce kde bydleli. Většina hostí měla být sice z kouzelnického světa, ale kvůli Calwen se nemohla uskutečnit v Bradavicích a pro takový počet hostí nebylo Doupě rodiny Weasleyových právě nejvhodnějším místem. Zato tady… tady to bylo nejlepší. K dispozici byly hned dva domy, Severusův i Harryho a tak i přípravy ženichů a nevěst probíhaly odděleně. Zatímco Calwen s Ginny řešily za pomoci Molly a Hermiony poslední úpravy účesů, šatů a jiných ozdob, Harry chodil nervózně po domě a obdivoval svého otce, který klidně seděl v jednom z křesel a upřeně hleděl před sebe.


„Jak můžeš jen tak klidně sedět, když se za pár hodin ženíš?” zeptal se nakonec a jeho pohled se střetl se Severusovým.

„Zdá se mi to, anebo je tu někdo nervózní?” dobíral si ho otec a mladý muž jen zaúpěl v odpověď.


„Chci to už mít za sebou,” povzdychl si Harry a prohledával si kapsy, ale to co hledal nikde nenašel. “Prsteny!” křikl najednou a začal splašeně pobíhat po domě, dokud ho otec nezastavil a nepodal mu malou krabičku s dvěma zlatými kroužky ze zlata.


„Harry, uklidni se. Nejsi sám, kdo je nervózní, tak mě zbytečně nedráždi,“ zavrčel Severus a on ihned zmlkl. „Pojď sem, máš tu kravatu nakřivo. Jeden by si pomyslel, že nošení školní uniformy tě naučí aspoň tak primitivní věc, jako je vázání uzlu.“ ušklíbnul se a poupravil Harryho kravatu, ani ne tak proto, že by byla skutečně nakřivo, jako spíš aby zaměstnal svoje ruce.


„Chceš něco na uklidnění?“ navrhl Severus smířlivěji, ale Harry jen zakroutil hlavou.


„To zvládnu. Když to dokážeš ty…” ušklíbnul se a v tom okamžiku se ozvalo klepání na dveře. Začali se scházet první hosté a mezi nimi i ředitel a kolegové ze školy či Harryho přátelé.


Slavnostní obřad se měl konat v nedaleké kapličce a oni si mohli blahopřát ke krásnému počasí. Sluneční paprsky se odrážely od čerstvého sněhu, který pokrýval celé údolí, kromě úzké odhrnuté cestičky, která vedla ke kapličce a po které kráčel zástup v čele s ženichy.


Bylo přesné poledne, když se kostelíkem rozezvučely první jemné tóny harfy a dovnitř vešla Calwen v bílých šatech zdobených jemnou výšivkou stříbrnou nití. Kvůli zimě měla na sobě pelerínku a ve vlasech měla vpletený jednoduchý věneček. Kráčela uličkou tvořenou nadšenými hosty a k oltáři ji nevedl nikdo jiný, než Brian. Se šibalským úsměvem předal nevěstu ženichovi a zaujal svoje místo v první řadě.


Hned za nimi kráčela druhá nevěsta a Harry měl pocit, že se mu to všechno jen zdá. Ginny byla nádherná a on z ní nemohl spustit zrak. Tvář měla skrytou za jemným závojem, ale i tak mohl vidět její zářivý úsměv, když kráčela vedená svým otcem a Eruannem k němu.


„Jsi nádherná,“ zašeptal, když stanula těsně vedle něj a úsměv, který zdobil jeho tvář, by v té chvíli nesmazalo ani to nejúčinnější zaklínadlo.


„Nechť přistoupí svědkové a můžeme začít,“ ozval se kněz a Harry se musel hodně přemáhat, aby se od ní odtrhl a postavil se za svého otce, kterému svědčil. Po jeho boku nestál nikdo jiný než Tonksová, která vypadala nějak… ustaraně.


„Milí přátelé. Sešli jsme se tu, v tomto chrámu, abysme navždy spojili…“ slova, která kněz začal odříkávat, vnímal Harry jakoby z velké dálky, protože Tonksová se k němu naklonila a cosi mu pošeptala:


„Musím ti něco povědět,“ začala potichu.


„Teď? Jestli nás zaslechne otec, bude z Ginny vdova dřív, než se za mně vdá,“ odsekl šeptem, ale ona se nedala odbít.


„A proto se teď ptám … jestli má někdo nějaké námitky k tomuto svazku…“ pokračoval kněz nerušeně.

„Luciuse Malfoye pustili z Azkabanu,“ vyhrkla Tonksová potichu.


„… ať promluví teď, anebo mlčí navždy…“


„Ne! To nejde!“ křikl Harry ohromeně a zděšeně hleděl na Tonksovou, která zbledla a nejen kvůli Harryho reakci. Všechny oči se totiž upíraly jen na ně.


„Jakou máte námitku, mladý muži?“ zeptal se kněz zaujatě a až tehdy si Harry uvědomil pohledy několika párů očí, které ho sledují. Mezi nimi samozřejmě nejintenzivnější… Severusův, který ho propaloval skrz naskrz.


„Já… ehm, promiňte… to, to nebyla námitka. Nemám nic proti… já chci, aby se konečně vzali a… chtěl jsem jen… že to nejde, aby měl někdo nějakou námitku. Ti dva jsou přece stvoření jeden pro druhého,“ koktal Harry a kajícně pohlédl na otce.


„Jste si jistý?“ ujišťoval se kněz a Harry horlivě přikyvoval.


„Samozřejmě, jsou to moji rodiče a chci, abysme byli konečně normální šťastná rodina, tak prosím pokračujte,“ přitakal a když se tak stalo, vrhl Harry na Tonksovou nahněvaný pohled.


„Ty si umíš vybrat okamžik,“ zavrčel.


„Promiň, ale myslela jsem, že byste to měli vědět. Musím to povědět i Severusovi.“


„Ne… dnes ne. Dopřej mu aspoň jeden den štěstí,“ zastavil ji Harry a pohlédl na otce, který se skutečně tvářil nanejvýš spokojeně. Calwen mu právě pověděla svoje ano a je dva už nemohlo nic rozdělit.


„Povím mu to sám hned zítra, ale dnes to nech tak jak to je. Kdo o tom ví?“


„Albus a Kingsley, dávají pozor, aby šlo všechno hladce,“ ujistila ho a on přikývl. I on bude obezřetný, ale doufal, že tento den pro ně bude nezapomenutelný.


V té chvíli ani netušil, jakou má pravdu.


Zbytek obřadu, kdy si svoje ano řekli i Ginny s Harrym, proběhl v úplném pořádku a dva šťastné páry následované množstvím hostí se odebraly na připravenou hostinu.

Zábava byla v plném proudu a Harry se až doteď úspěšně vyhýbal otci, který určitě nezapomněl na jeho malé faux-pas.


„Můžeš na slovíčko?“ zeptal se, když se na chvilku ocitli sami v rohu obýváku a Harry naprázdno polkl.


„Mohl bys mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat a o čem jste si to tam s Tonksovou celý obřad šuškali?“ zeptal se nevrle a Harry pro jistotu uzavřel svou mysl, kdyby otce napadlo odhalit jeho lež tímto způsobem.


„Jak jsem řekl… jen jsem se snažil dát najevo, že kdokoli by měl námitky, bude mít co dočinění se mnou,“ snažil se to zamluvit, ale věděl, že otec se jen tak lehce nevzdává.

„Tomu mám věřit? Chci vědět, co se stalo. Určitě to nebylo něco bezvýznamného, protože ses tvářil, jako bys viděl Voldemorta vstát z hrobu,“ poznamenal a Harry zbledl.


„Myslíš, že je dnes vhodný den na takové žerty, tati? Právě ses oženil a máš se z toho těšit, ne tady vymýšlet nějaké hororové scénáře,“ namítal Harry a doufal, že to tak nechají.


„Řekl bys mi, kdyby se něco dělo, že?“ zeptal se nakonec Severus a zkoumavě si ho prohlížel.


„Samozřejmě. Slibuji, že ti zítra všechno povím, ale dnes jdi za Calwen a užívej si tento den,“ slíbil Harry a s úlevou sledoval otce, který skutečně vyhledal svou manželku a začal se s ní pohybovat v rytmu valčíku.


„Jsi nějak zamyšlený, zlato,“ ozvalo se za ním a on pohlédl do tváře své manželky.


„To nic, Ginny. Nic se neděje,“ klamal a klamal tím i sám sebe. Celou dobu trnul hrůzou, co všechno se může stát.


„Vážně mi to nechceš říct?“ prosila jemně a pohlédla do milovaných očí.


„Lucius Malfoy je venku… bojím se, aby se tu neukázal,“ přiznal nakonec a ona ho pevně objala. I ona měla strach, ale nemohli dovolit, aby je ovládl. Jinak by nedělali celý život nic jiného, jen trnuli obavami, co se stane.


„Zkus na to nemyslet,“ poradila mu a po očku pokukovala po tancující dvojici. „Věnuješ mi náš první manželský tanec?“ zeptala se zvesela a on ji nedokázal odmítnout, přestože v tanci nijak nevynikal.


Schylovalo se k večeru a Severus si všiml, že už nějakou dobu neviděl Briana ani Erua. Zeptal se tedy Calwen, jestli je neviděla, a když zjistili, že skutečně nejsou v sále, usmála se a vykoukla z okna.


„Myslím, že vím kde je hledat,“ řekla a vykročila ke dveřím, aby ty dva zatoulané nezbedy přivedla zpět.


„Já pro ně zajdu,“ nabídl se Severus, ale ona jen zakroutila hlavou.


„Postarej se o naše hosty, hned jsem zpět. Potřebuji se trošku nadýchat vzduchu,“ odvětila a letmo ho políbila. Sledoval, jak kráčí úzkým chodníčkem dolu a chtěl se pustit za ní, ale nakonec se té myšlenky vzdal a odešel do kuchyně, kde si také potřeboval trochu vydechnout. Nebyl zvyklý na takové oslavy a tolik lidí v jeho domě… zítra zřejmě bude potřebovat řádnou dávku lektvaru na bolest hlavy.


„Máš to tu pěkné, Severusi,“ ozval se ledový hlas od dveří a on strnul na místě. To přece není možné… ne, to musí být jen zlý sen, pomyslel si a opatrně se otočil směrem ke dveřím. Avšak sen nebyl snem, nýbrž krutou skutečností. Ve dveřích jeho kuchyně nestál nikdo jiný než Lucius Malfoy v celé své kráse. Tvář měl hubenější a propadlou, zřejmě mu pobyt v Azkabanu dal zabrat, ale nenávistný úškleb na jeho tváři naznačoval, že tohle nebude jen zdvořilostní návštěva.

„Nemáš náhodou hnít v Azkabanu?“ zeptal se a snažil se zůstat klidný. Nenápadně v ruce sevřel svou hůlku a přemýšlel, jak dát vědět Albusovi a ostatním, kteří jsou ve vedlejší místnosti.


„Neunavuj se, Severusi. Jsem tu jen na skok. Přišel jsem ti jen popřát hodně štěstí,“ odpověděl klidně při pohledu na hůlku v Severusově dlani.


„Vypadni z mého domu a nikdy víc se nevracej,“ křikl černovlasý muž a propaloval Luciuse pohledem.


„Vždyť už jdu, příteli… oh a doufám, že jsi té své rozkošné kočičce řekl sbohem! Je to velmi smutné, přijít o ni v den svatby, že? Ale Severusi… život je krutý,“ ušklíbnul se a v tom momentu se s hlasitým puknutím přemístil.


„Co jsi jí udělal, ty bastarde?“ vykřikl Severus, ale odpovědi se nedočkal. Rychle přeběhl mezi zmatenými hosty a řítil se ke dveřím, aby vzápětí zjistil, že dům, ve kterém se nacházela jeho žena a syn je v plamenech.


„Calwen, NE!!! Briane!“ zvolal zoufale a rozběhl se cestičkou k domu, následovaný všemi přítomnými.


Harry se bez meškání přeměnil ve fénixe a díky své rychlosti byl v hořícím domě téměř okamžitě.


Vysoké plameny pohltily celý objekt a bylo nemožné, aby v něm někdo přežil. Mnoho kouzelníků, včetně samotného Albuse Brumbála se ho snažilo uhasit, ale zbytečně. Nic nepomáhalo a Severus se zoufale zmítal v zajetí Remuse a Siriuse, kteří mu bránili vrhnout se přímo dovnitř.

„Pusťte mě, je tam moje rodina!“ křičel, ale drželi ho pevně a s hrůzou čekali, kdy se odtud vrátí Harry. Ten jediný v podobě fénixe měl šanci na záchranu, ale v té chvíli… okolím se rozlehl hlasitý výbuch a tlaková vlna odhodila všechny o pár metrů dál.


„Neeeee!!!“ zvolal Severus zoufale a s očima naplněnýma slzama, upřenýma na hořící trosku domu padl na kolena.