Kapitola č. 9: V rodinném kruhu

Prázdniny se chýlily ke konci a školou povinným dětem zůstával poslední volný den. A když jim počasí stále přálo, rozhodla se Ginny uspořádat malou zahradní párty pro své děti a vnoučata, které se jí co nevidět rozprchnou zpět do školy a zaměstnání. Kromě Elisabeth se sešli opravdu všichni sourozenci i se svými partnery a dětmi, a Albus samozřejmě přivedl Terezu. Napětí mezi dospělými by se sice dalo krájet, ale děti si zábavu naplno užívaly. Nella, která byla jen o rok starší než Aranel jí povídala, jak probíhá zařazování do kolejí a vyjádřila přání, aby byla její sestřenice tak jako všichni z jejich rodiny v Nebelvíru.

„Vážně mě překvapuje, že byli úplně všichni ve stejné fakultě. Dokonce i vaše děti, když byl Scorpius ve Zmijozelu, myslel jsem, že to nebude až tak jednoduché je zařadit.“ chytil se toho James.

„To víš brácho, ne každý kdo vyjde ze Zmijozelu je zlý.“ zastávala se jeho sestra manžela a on se smíchem zdvihl ruce na obranu.

„Vždyť já vím, jen říkám, že mě to u dětí překvapilo. Vždyť Diana také nebyla Nebelvírčanka a kde byli chlapci…“ poukázal.

„No tak, snad nechcete začít diskuzi o tom, která kolej je lepší?“ zapojil se Albus.

„To říkáš ty, který se celé prázdniny před nástupem do Bradavic bál, abys neskončil ve Zmijozelu?“ popíchl ho bratr a Al se začervenal.

„Cože? Al se bál, že bude v Zmijozelu?“ překvapeně se zeptala Annie a skoro vyprskla svůj džus, jak se rozesmála. James jí samozřejmě s nadšením vyprávěl, jak se Albus strachoval a neustále otravoval otce, aby si byl jistý, že ho nezavrhne, kdyby tam přeci jen skončil.

„Bylo nám jedno, na které koleji budete a všichni jste to velmi dobře věděli.“ zastala se ho Ginny.

„Jsem rád, že Tereza nastupuje do Bradavic jako ošetřovatelka.“ změnil téma Albus, kterému se nelíbilo, že jeho snoubenku skoro vyloučili z hovoru.

„Myslela jsem, že ti to bude líto, protože nebudete moct být tak často spolu.“ podivila se Lilly a vrhla na bratra překvapený pohled, ale ve skutečnosti už prvotní překvapení překonala. Ani jí ani Annie se nelíbilo, že Tereza bude v Bradavicích, v blízkosti jejich dětí a už vůbec ne s Aranel. Ještě že Annie tam bude učit taky a bude na ni moct tajně dohlížet, jak říkala jejich matka.

„To je pravda, ale na druhou stranu budou mít s Ari čas si na sebe trochu zvyknout, protože bych chtěl, aby svatba byla co nejdřív a Tereza se ke mě přestěhovala.“ vysvětlil Albus a všichni chápavě přikývli. V duchu jim však hlodaly pochybnosti. Jedině snad Jamesovi nevadilo, že si jeho bratr našel novou přítelkyni. Když za ním sestry s matkou přišli, skoro se jim vysmál. „To mu nepřejete ani tu trochu štěstí? Je to jeho rozhodnutí a jestli bude nesprávné, bude se s tím muset vyrovnat on, ale rozhodně to není vaše starost. Albus je dospělý, tak ho nechejte, aby si svůj život zorganizoval sám.“ Takto přesně zněly jeho slova a tím uzavřel jakoukoli další diskuzi.

Když děti omrzelo hrát si na zahradě, přiběhly ke svým rodičům a příbuzným, aby si vyposlechly jejich příhody ze školy. Ginny jen se skrytou radostí poslouchala, o čem její synové a dcery mluvili, pomlouvali se a dobírali si jeden druhého.

„A pamatuješ si, když jste hodili ty vybuchující věcičky strýce Rona do kotlíku Rocherienovi zrovna pod nosem?“ smál se James a Albus jen kroutil hlavou. Na ten ročník neměl právě nejlepší vzpomínky ani on, ani ostatní z jeho rodiny.

„Proč raději nepovíš o tom, jak jsi sledoval děvčata ve sprchách pod neviditelným pláštěm a jak tě při tom strýc George nachytal?“ oplatil mu Al stejnou mincí a vyvolal nový výbuch smíchu.

„O tom slyším poprvé.“ ozvala se Ginny a lapala po dechu.

„Na tvém místě bych nepátrala po věcech, o kterých ještě nevíš.“ nadhodila Lilly a James po ní střelil zlostný pohled.

Všichni se nakonec skvělo bavili. Všichni až na Terezu, která jen mlčky seděla a poslouchala jejich historky, držíc neustále Albuse za ruku. Na tváři jí trůnil plachý úsměv, ale v duchu se nepěkně ušklíbala a těšila se na chvíli, kdy se svou paní smažou ty úsměvy z jejich tváří.

„Měli bychom už jít. Aranel si musí sbalit ještě nějaké věci.“ pošeptala Alovi, ale tak, aby ji všichni slyšeli. Byla zvědavá na jejich reakci, když jí Albus dá za pravdu a udělá, co chce ona.

„Máš pravdu.“ přikývl. „Ari, rozluč se, budeme muset jít.“ zavolal na dceru a rozloučil se s matkou, která tak jako ostatní jen zaraženě sledovala to, jak ho má ta ženská omotaného okolo prstu.

„Měj se, srdíčko. Ať se ti ve škole daří.“ popřála své vnučce a Albusovi připomenula, aby se za ní zítra zastavil, jen co ji vyprovodí na vlak.

„Byl to pěkný den. Díky za pozvání, mami.“ ujala se slova Annie, aby prolomila tíživé ticho, které nastalo po Alově odchodu.

„Ale běž, jsem rada, že jste tu se mnou zase byli. Teď budu opět sama jako kůl v plotě.“ povzdychla si a představa prázdného domu ji příliš nelákala.

„Můžeš být u nás.“ navrhl James a mrkl na Dianu, jestli souhlasí.

„Samozřejmě, Jamesovi zanedlouho začne sezóna, tak bychom si dělaly společnost navzájem.“ souhlasila jeho žena, která si se svou tchýní rozuměla víc než dobře.

„Vřelé díky, ale mám už nějaké plány… možná později.“ usmála se Ginny a poplácala svou nevěstu po ruce.

„I my už tedy půjdeme. Ještě bych měla dětem zkontrolovat, jestli mají všechno.“ řekla Lilly a tahala Scorpiuse, který byl zabraný v jakési knize, kterou mu přinesl Albus.

„Tak dobře, už jdu.“ rezignovaně ji zavřel a zmenšil tak, aby se mu vešla do kapsy. „Nello, Damian, jde se domů.“ zavolal na ně autoritativním hlasem a děti se bez odporu podvolili.

„Tak ahoj, mami.“ loučila se dcera a hned po nich odešli i ostatní. Zůstala jen Annie, která pomohla matce uklidit a večer zasedly na širokou terasu, každá s pohárem červeného vína a zasněně sledovaly západ slunce.

„Dávejte tam na sebe všichni pozor.“ řekla Ginny a Annie se usmála.

„Neboj se. Škola už dávno není tak nebezpečná, jak byla ve vašich školních letech. Jediné vzrušení, které si tam teď člověk užije je napětí mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Opravdu. A co že to máš za plány?“ vzpomněla si.

„Ale… rozhodly jsme se s Hermionou a Helenou podniknout takovou menší dámskou jízdu. Chtěly bychom si projít pár míst a rozhodly jsme se využít volný čas…“ odpověděla vyhýbavě.

„Chceš říct, že strýc Ron tetu pustí?“ nevěřila Annie. „To si se rovnou měla přidat k Lis.“

„Lis má lepší společnost než tři staré čarodějnice.“ poukázala. „A Ron nemá na výběr, když si Hermiona něco usmyslí, nemá šanci.“ zasmála se a v duchu si představovala, jak se její bratr asi tvářil, když mu to Hermiona oznamovala.


Tlumené světlo osvětlovalo dětskou tvářičku děvčátka, které leželo ve své posteli a velkýma hnědýma očima sledovalo dveře, které se pootevřely a v nich se objevila černovlasá hlava jejího otce.

„Ještě nespíš?“ zeptal se Albus a vešel dovnitř, aby jí popřál dobrou noc.

„Čekala jsem, dokud nepřijdeš. Asi si se mnou chtěl mluvit o Tereze, že?“ zeptala se věcně.

„Ty si mi ale šikovná hlavička.“ pochválil ji a nervózně se na ni podíval. „Vadí ti, že se s ní chci oženit?“

„Ne, líbí se mi. Je moc fajn.“ ujistila ho Aranel.

„Skutečně? I když teď bude tvoje nevlastní máma?“ vymlouval se, jak nejvíc to šlo.

„Tati, nejsem už malá. Tereza je fajn a jestli ji máš rád, já také. Ale budeš mi chybět, když budu ve škole.“

„Ty mě také, princezno. Ale budeme si psát a vždy když budu v Bradavicích, přidu se za tebou podívat.“ slíbil.

„Budeš chodit za profesorem Snapem a za Terezou? Tak to tam budeš asi často.“ smála se a potom zřejmě uznala, že jí to stačí. „Tak fajn, to vydržím. A kdy bude svatba?“ vyhrkla.

„Na to je ještě čas.“ vyhýbavě odpověděl.

„Ale ne… já… už chci, aby s námi Tereza bydlela a aby s námi byla na Vánoce jako má nová matka. Už to mám, ta svatba bude takový náš společný dárek, co ty na to?“ navrhla a Albus se nestačil divit. Myslel si, že ji bude muset přesvědčovat, prosit, aby dala Tereze šanci a ona ho navádí k tomu, aby se oženil co nejdřív.

„Uvidíme. Ale teď už spát, jinak budeš zítra unavená.“ zarazil další příval a upravil její přikrývku. „Dobrou noc, moje malá.“

„Dobrou, tati.“ odpověděla, zavřela oči a schoulila se do klubka. Když se na ni ještě za půl hodiny přišel podívat, už spokojeně spala s mírným úsměvem na rtech.