Kapitola č. 11: Přípravy

Jeho první kroky vedly k profesorce Danielsové, kterou chtěl obeznámit se svým plánem a požádat ji o pomoc. Doufal, že ho neodmítne a půjde do toho. Byl už sice večer, ale Sandrina byla doma a psala posudky k odevzdaným pracím z toho dne. U Albusova lektvaru se pozastavila. Samozřejmě byl bezchybný jako vždy, ale chybělo mu jeho obvyklé vylepšení. Nepřekvapovalo ji to, v takové chvíli to asi není jednoduché. Navzdory tomu, že toho chlapce téměř neznala, pociťovala vůči němu určité sympatie a upřímně jí bylo líto, co ho v posledních dnes postihlo. Nejprve jeho babička, teď jeho přítel... Ráda by mu pomohla, kdyby jen tušila jak. Ozvalo se zaklepání a ona v domnění, že přichází Liam šla otevřít.

„Dobrý večer,“ ozvalo se zpoza dveří, za kterými stál mladík, na kterého právě myslela.

„Pane Pottere? Stalo se něco?“ žasla.

„Mohl bych s vámi mluvit? Týká se to té záležitosti, o které jsme mluvili ráno. Našel jsem možnost, ale potřebuji pomoct a chtěl jsem se zeptat...“ nestihl domluvit, protože mu naznačila, aby vešel dovnitř. Váhavě vstoupil a přešel do prostorné obývačky, kde ukázala na pohodlný gauč. Posadil se a vysvětlil jí svůj plán.

„To myslíte vážně?“ zeptala se zaraženě. Nikdy by ji nenapadlo nic šílenějšího, než to co právě vyslechla.

„Smrtelně vážně. Vím, že je to velmi riskantní, ale musím to alespoň zkusit. Vás jsem se přišel zeptat, jestli mi pomůžete nebo ne. Pokud odmítnete, samozřejmě to pochopím a budu si muset nějak pomoct sám, v tom případě bych vás požádal o zachování tajemství.“

„Zaskočilo mě to, to nepopírám, ale když budu moct, pomůžu vám. Jak to teda chcete udělat? Máte místo, kde ho budete držet izolovaného? A co krev? Musí dostat denně aspoň dva litry a co všechno ostatní? Jak zabezpečíte, aby nikomu neublížil?“ zeptala se a přemýšlela nad vším potřebným. Jak se zdálo, Albus měl většinu promyšlenou a do detailu jí vysvětlil, jak budou postupovat.

„Naše školní laboratoř však bude příliš vzdálená k tomuto účelu. Neměli bychom ho ukrýt někde blíž?“ zaváhala.

„Víte o něčem? Já ne a Chroptící chýše mi přišla jako nejlepší nápad. Navíc je to blízko školy, kde budeme moct využívat soukromou laboratoř, ve které mě doučoval Severus. On sám mi také nabídl pomoc, což by rozhodně nemuselo být na škodu. A další věc... ve škole bude i moje sestra a bude ho moct občas navštívit, když zajistím, aby se jí nic nestalo. Myslím, že by jim to pomohlo oběma,“ vysvětloval a i když na něj hleděla trochu pochybovačně, neprotestovala.

„Kdy s tím chcete začít?“ zeptala se prostě.

„Ještě dnes v noci. Musím jít za jeho rodiči a oznámit jim, co se stalo. Zatím o tom nevědí a už tak budou naštvaní, že jsme jim to neřekli dřív. Hned potom zajdu připravit to místo a sehnat to nejdůležitější. Musím konat rychle, moc času mu nezbývá. Zítra se musí přeměnit, do rána by to už nevydržel,“ říkal potichu chlapec.

„Dobře. Zaveďte mě do toho domu a já to tam připravím. Vy zatím informujte jeho rodiče a pak za mnou přijdete,“ rozhodla a Albus zachytil v jejím hlase něco důvěrně známého. Ta typická rozhodnost a strohost, se kterou ho nejednou Severus poučoval a usměrňoval. Umínil si, že od ní vyzví něco víc a pak... pak se zeptá Severuse. Jak je možné, že mu neřekl o dceři? A vlastně, ví o tom vůbec? Když je spolu seznámil, zdálo se jakoby se viděli poprvé v životě. Zůstávalo to pro něj záhadou, kterou se rozhodl rozluštit.

Jak řekli, tak i udělali. Zavedl ji do Chroptící chýše a ona začala nacvičenými pohyby hůlky upravovat jednu místnost za druhou. Albus jí chvíli překvapeně sledoval, než na něj pohlédla mírně vyčítavým pohledem a zamrmlala: „Na co tu ještě čekáte? Informujte Malfoyovy a co nejdříve se sem vraťte. Probereme spolu ochranná kouzla, který tu zavedeme.

Albus přikývl a skutečně se přemístil před panství, ve kterém Scorpius žil se svými rodiči.

„Scorpiusi? Konečně,“ vydechla Helena, když zaslechla zaklepání na dveře neuvědomujíc si, že by Scorpius asi sotva klepal. Běžela otevřít a překvapeně zůstala hledět na posmutnělého Albuse.

„Albusi? Kde je Scorpius? Od včerejška jsem ho neviděla, říkal že bude u vás,“ řekla s mírnou výčitkou v hlase.

„Paní Heleno, přišel jsem vám něco říct. Včera se stala nehoda a Scorpius je zraněný,“ řekl, když se za nimi bezpečně zavřely vchodové dveře.

„Zraněný?“ ozval se ledový hlas pána domu vycházející ode dveří salónu. Navzdory svému typickému povýšeneckému postoji a výrazu, který nikdy nezměnil, bylo z jeho hlasu cítit starost.

„Dobrý večer. Víte, potřebuje speciální ošetření, které mu v žádné nemocnici nemohou poskytnout,“ začal vyhýbavě s historkou, kterou se Scorpiusem vymysleli.

„Cože? To bych se na to podíval, aby mu nepomohli,“ vybuchl a už, už se chtěl někam rozběhnout, ale Albus ho zastavil. Šedé oči ho propalovaly, ale on neustoupil ani o krok. Věděl, že i když je Draco Malfoy prudký a výbušný, neublížil by mu. Teď ne. Možná kdysi mezi ním a jeho otcem panovala nenávist, ale v posledních letech svého života se s ním Harry smířil a Draco se změnil k lepšímu. Navenek sice příliš své chování nezměnil, ale po Harryho smrti vyjádřil lítost jeho rodině a dalo by se říct, že to myslel upřímně. Když Scorpius oznámil rodičům, že chodí s Lilly Potterovou, nevyváděl jeho otec tak, jako když jim prozradil, že se přátelí s Albusem. Celkově jejich rodiny v současnosti navzájem vycházely celkem dobře a obě strany byly smířené se vztahy svých dětí.

„Pane Malfoyi, oni mu nemohou pomoct. Nemají na to potřebné prostředky, ale já bych mohl. Víte, svými schopnostmi,“ oznámil jim Albus.

„Tak na co ještě čekáš? Proč nejsi u něj a nepomáháš mu?“ osopil se na něj Draco.

„Draco, uklidni se a nech Albuse, aby to vysvětlil,“ zašeptala Helena, úplně ochromená strachem o syna.

„To zranění je vážné a vyžaduje dlouhodobější a náročnější léčbu, ale věřím, že to zvládnu. Proto potřebuju Scorpiuse odvést někam do bezpečí, kde budeme mít dostatečný prostor. Scorpius o tom ví a souhlasí, ale chce, aby jste ho podpořili a než ho odvedu, rád by vás viděl.“

„Jak vážné to je?“ zeptala se potichu Helena.

„To vám přesně neřeknu, ale udělám všechno, co je v mých silách,“ řekl upřímně a pohlédl jí do očí zalitých slzami.

„Dostane se z toho?“ zeptal se už mírněji Draco.

„Udělám pro to všechno,“ přislíbil Albus a po chvíli se konečně přemístili do nemocnice, kde zůstali utrápení rodiče stát u postele svého syna. Při pohledu na něj nebyli schopni slova. Helena se roztřásla a kolena se jí podlomila. Kdyby ji Draco nezachytil spadla by. Pomohl jí na nejbližší židli a sám se posadil na postel vedle svého syna.

„Scorpiusi?“ oslovil ho téměř něžně. Chlapec se na posteli pohnul a když otevřel očí, zdál se být trochu dezorientovaný. Spatřil Albuse a své rodiče a za chvíli mu došlo kde je a co se děje.

„Mami, tati,“ vydechl unaveně.

„Ach bože, chlapče,“ rozvzlykala se Helena a sevřela jeho dlaň ve své ruce. „Co se ti stalo synku?“ zeptala se zoufale.

„To nic mami. To bude v pořádku,“ chlácholil ji bezvýrazným hlasem. Albusovi v krku rostla boule a měl co dělat, aby se ovládl. Scorpiusovi docházely síly a on musel jednat velmi rychle.

„Nevypadá to tak. Jsi úplně bledý a slabý,“ konstatoval Draco.

„To je jen těmi lektvary, které mi dávají. Jsou to nějaké uspávací prostředky, proto jsem trochu unavený. Jinak jsem v pořádku. Řekl vám to už Albus? Musím jít na nějakou dobu s ním, aby mi mohl pomoct,“ odpověděl a snažil se nedat najevo únavu.

„Jak dlouho bude trvat ta léčba? Budeme tě moct vidět?“ zeptal se otec podezřívavě.

„Bude lepší, když necháte Albuse, aby dělal svou práci. Až budu moct, přijdu domů.“

„Slibuješ?“ šeptla Helena.

„Ano mami. Vrátím se,“ řekl rozhodně a pohlédl při tom do očí svého přítele. Albus to už déle nevydržel a tak se raději vytratil z pokoje.

Přemístil se do Chroptící chýše, kde už na něj čekala Sandrina. Poohlédl se kolem sebe a nepoznával to tu. V rohu, kde stávala polorozpadlá postel stála teď velká dubová rakev. Albus, při pohledu na ni, naprázdno polkl. Když to Sandrina zpozorovala, položila mu ruku na rameno a tiše řekla: „Je to nevyhnutelné. Navíc tak bude bezpečně chráněný před denním světlem, i když jsem sem rozmístila tmavé závěsy,“ vysvětlila a skutečně, na každém okně visel těžký sametový závěs, který nedovolí světlu zvenku proniknout dovnitř. Uprostřed místnosti stál stůl a kolem něj čtyři židle. Na stěnách byly rozmístěné svícny, které teď všechny osvětlovaly pochmurně vypadající pokoj. Ano, i když tu bylo čisto, stále vypadal pochmurně. V každém rohu místnosti byl uložen stroužek česneku, který se používal na zahánění upírů.

„Je to nutné? Neublíží mu to?“ zeptal se s mírnými obavami.

„Ne, jen mu to zabrání opustit místnost. Použila jsem kouzlo proti přemístění, které zabrání přemisťování ven. Okna jsou také zabezpečena kouzlem i česnekem, aby nimi nemohl uletět, kdyby se přeměnil.“

„Myslíte, že když tu s ním budeme, bude to bezpečné?“

„Když budete mít u sebe toto, tak by vám neměl ublížit. Pro jistotu bych však vždy, než ho pustíte, rozsypala kolem něj do kruhu prášek z divoké růže,“ řekla a podala mu balíček s jakýmsi práškem a stříbrný kříž na řetízku.

„Divoká růže? O tom jsem neslyšel,“ přiznal a vzal si co mu podávala.

„Není to příliš známé, ale dává se na rakev, aby z ní upír nemohl vylézt. Bude v ní uvězněný, dokud ho někdo nepustí. To by mělo taky zajistit, aby neutekl. Když ho budete pouštět, udělejte vždy kruh v určité vzdálenosti od rakve, aby se v něm mohl pohybovat. Kříž by vám měl zajistit, aby jste se stihl dostat za hranici kruhu, kde vám neublíží,“ vysvětlovala a Albus jí za všechno poděkoval. Pak spolu umístili ještě pár ochranných kouzel, aby byl v bezpečí nejen Scorpius, ale i všichni v okolí. Pak už zbývalo jediné. Potřebují krev upíra, aby mohli uskutečnit přeměnu. Byla to ta nejsložitější část, ale Albus věděl, kde hledat a tak vyrazil na cestu. Netrvalo dlouho a čekal v rohu tmavé uličky, kde se to všechno odehrálo. Nepochyboval o tom, že se tu nějaký upír znovu objeví a on si tu na něj počká.