neděle 23. března 2008

Kapitola č. 5: Dětská radost

Stáhnout původní přílohu
Vzbudila mě vůně čerstvé kávy. Otevřu oči a co nevidím. Harry stojí mezi dveřmi a nese podnos se snídaní. Hm, na první společné ráno si tedy stěžovat rozhodně nemůžu. Ale neměla jsem na jídlo chuť. Chtěla jsem jenom jeho. Cítit jeho dotyky na svém těle, jeho dech na krku… Pohledem se vpíjel do mých očí a rozuměl. Nemuseli jsme mluvit, šlo to i beze slov. Odtočil si pramínek mých vlasů okolo prstu, políbil mě na čelo, nos, rty a postupoval dál… Pokrývala jsem polibky jeho vypracované tělo a nemohla se ho nabažit. Byl vášnivý a zároveň jemný. O chvíli později jsme ve víru vášně splynuli v jeho tělo a jednu duši. Naplno jsme si vychutnávali každé společné objetí až do večera.


Když Lilly četla tento zápis, cítila se trochu provinile a červenala se. Ale nešlo se od toho odtrhnout. Ještě že její matka nezacházela víc do podrobností.


Potom jsme se šli projít. Zavedl mě na nízký kopeček. Rozprostřel na trávě deku a posadili jsme se. Pozorovali jsme západ slunce a netrvalo dlouho, než se na nebi začaly objevovat první zářivá světýlka. Hvězdy pokrývaly celou oblohu a my jsme se kochali tou nádherou. Když jsem se začala nepatrně třást zimou, přehodil mi přes ramena svůj svetr a přitáhl si mě blíž. Zima byla pryč. Z jeho těla sálalo teplo, které pomalu ale jistě zahřívalo i moje zkřehlé tělo. Spokojeně jsem usnula opřená o jeho rameno, ani jsem necítila, že mě nese domů.


Víkend bohužel skončil a s ním i naše krátká „svatební cesta“. Vrátili jsme se do Brlohu, kde na nás už všichni netrpělivě čekali. Mamce samozřejmě po celý den nezmizel z tváře úsměv a vlastně, mě taky ne. Když při večeři jakoby mezi řečí poznamenala, že doufá, že se rodina konečně rozroste, vyměnili jsme si s Hermionou pobavené pohledy. Ani jedna z nás se nesnažila tyhle věci ovlivnit. Když to přijde, tak to přijde. Mamka se zatím bude těšit ze svojí jediné vnučky Viktorie, dcery Fleur a Billa a také z Teddyho, který je u nás dost často. Sice ve skutečnosti není její vnuk, ale má ho ráda jako vlastní dítě. Když už mluvím o Teddym, tak za pár dní má ten malý narozeniny. Měli bychom se s Harrym poradit o nějakém dárečku pro něho.


Práce, práce, práce. To je snad jediné, co teď oba s Baryum známe. Když nejsme na ministerstvu nebo v terénu, pracujeme na domě. Samozřejmě, že jsme si na hlavní opravy najali odborníky, ale i tak bylo třeba kontrolovat průběh oprav a v případě potřeby doladit nějaké úpravy. No a samozřejmě, poslední a snad tou nejzábavnější věcí je vybavit dům novým nábytkem. V tom mi nechal Harry volnou ruku, zřejmě neslyšel mamčiny narážky o mém nevkusu.pomáhá mi s tím Hermiona, která zařizuje jejich vlastní dům jen pár kroků od nás. Ti dva se už přestěhovali z Brlohu , no my jsme zůstali zatím s našimi. Bydlet by se tam už sice dalo, ale ještě je třeba něco doladit a i tak by mi tam bylo samotné smutno. Harry je pryč čím dál častěji a tak se i já v práci zdržuji déle, než je třeba. Ale přes víkend to bude jiné. Máme už nějaké plány. Mamka s Teddyho babičkou budou chystat oslavu a my ho zatím vezmeme na výlet. Harry navrhl, že ho vezmeme do Prasinek a tam také koupíme nějaký dáreček podle toho, jaký se mu bude líbit. Kromě toho nás bude čekat Hagrid. Teddy se prý trochu proběhne po pozemcích a i on má pro něho dárek. Jen doufám, že mu nedá nějaké dračí vejce či třaskavého škvora. Těším se na to, jak se bude ten drobeček tvářit.


Ten malý rozhodně nezapře svoje rodiče. Je Remusovi podobný zrovna jako Harry Jakešovi a jeho schopnost měnit podobu, kterou zdědil po matce, se projevovala už od narození. Právě dnes byl ze všeho tak nadšený, že měnil barvu vlasů snad každých deset minut. Od oranžové, přes růžovou a fialovou. Vzbuzoval tím značnou pozornost a lidé na něj udiveně koukali. Avšak dětské srdce si hravě podmaní kohokoliv a tak se na něj ze všech stran usmívali kouzelníci i čarodějnice. Prodavač v Medovém ráji mu dal lízátko a madam Rosmerta mu přinesla velký zmrzlinový pohár na účet podniku. Teddyho očka zářily, když se díval do barevných výloh. Nedokázala jsem zadržet smích, když přilepil nos na okno obchodu s košťaty. Vešli jsme tedy dovnitř, aby se mohl lépe podívat na košťata, no nakonec jsme neodolali a koupili mu dětské koště k narozeninám. Věděla jsem, že to takhle dopadne. Harry mu nedokáže nic odmítnout, stará se o něho jak jen může, aby mu aspoň trochu vynahradil rodiče. Ne, vůbec mu to nemám za zlé. Naopak jsem ráda, že Teddy má to, co Harrymu vždy chybělo. Tedy někoho, kdo ho má rád. No ale když budeme mít vlastní děti, budu muset dávat pozor na to, aby je Harry moc nerozmazloval.


S novým koštětem a plnými žaludky jsme vykročili na cestu k Bradavicím. Počasí nám přálo a už z dálky jsme se kochali výhledem na starý, majestátný hrad tyčící se nad jezerem jako nějaký gigant. Ten hrad v nás vyvolával tolik vzpomínek… Místo Hagrida nás čekala ředitelka. Hagrid prý musel zařídit něco v Zakázaném lese. Pozvala nás k sobě na čaj a nesnesla námitky. Stále byla stejně přísná jako za starých časů, ale zdálo se mi, že na tváři poseté vráskami se jí zračila radost a potěšení z naší návštěvy. No, sice to nikdy neřekla nahlas, ale vždycky jsem měla pocit, že Harry patřil mezi její oblíbence.

.

Harry vcházel do ředitelny značně nervózní. Asi si nevyl jistý, jak se chovat ke Snapeovi po tom všem. Skoro by jsem mohla říct, že si oddechl, když nás přivítal pouze Brumbál a pověděl, že se tu Snape už několik dní neobjevil. Možná vařil ty svoje lektvary i na onom světě, kdo ví.


Když se Teddy usadil v prázdném koutě ředitelny a věnoval svoji plnou pozornost svému dárečku, Brumbál nám poblahopřál ke svatbě a od Harryho vyzvídal, jak se mu daří ve výcviku. Nebylo pochyb, že je na Harryho hrdý za všechno, co dokázal.


Hagrid vycházel z lesa a za sebou vedl mládě jednorožce, aby ho ukázal Teddymu. Sice se mi nezdá správné, aby vyváděl jednorožce z lesa jen na ukázku, ale Teddyho výraz za to stál. Nakonec jsme se po dobré hodině strávené s Hagridem vrátili domů. K nám domů, do Godrikova dolu. Rozhodli jsme se tam přenocovat a ráno odvést Teddyho domů, kde na něj bude čekat oslava. Uložili jsme ho v jednom dětském pokoji, který jsme mu zatím zařídili a jen co mu hlava dopadla na polštář, spal jakoby ho do vody hodil. Harry se na něho díval s láskou v očích a já doufám, že už brzy se bude podobně dívat i na naše děti. Už aby to bylo.


Na oslavě jsme se celkem době bavili. Všude v domě byly rozvěšené barevné balónky a papírové řetězy. Dětské oči, nejen ty Teddyho ale i Viktoriiny by na ty barevné věci mohli koukat donekonečna. V jedné nestřežené chvíli se narozeninový dort vznesl do vzduchu a než kdokoliv z nás stihl zareagovat, spadla na zem přesně mezi Teddyho a Viktorii. Oba nadšeně vykřikli a vrhli se na dobrotu. Teddyho náhodná magie se zřejmě začíná projevovat. Zdá se mi to trochu brzy, ale mamka říká, že u mě začala přibližně ve stejném věku. No, rozhodně s ním teď Dořinu matku čeká hodně zábavy i starostí. Navrhovala jsem Harrymu, abychom si ho vzali k sobě a starali se o něho, ale asi to není dobrý nápad. Ten drobeček je to poslední, co paní Tonkové po smrti dcery zůstalo a my nemáme právo jí ho brát.

1 komentář:

Nenenenene řekl(a)...

Mooooc krásný!!!!!!!