Kapitola č. 2: Co všechno ještě?

Lilly byla z deníku nadšená a často při jeho čtení zadržovala dech. Občas se jí do očí tlačily slzy a chvílemi zase nedokázala zadržet úsměv a smích. Hltala každou větu, kterou si její matka do deníku zapsala. Ještě dlouho po smrti Freda byly Ginnyiny zápisky plné hluboké bolesti a zoufalství.


Nedá se to už vydržet. Georgie je neustle zavřený ve svém bytě nad obchodem, taťka když může, tak se zdržuje v práci, mamka pláče kudy chodí a Ron radši utíká z domu za Hermionou. I já utíkám, nedokážu být zavření v jedné místnosti a poslouchat skrz dveře tichý vzlykot naší mamky. Několikrát jsem se jí už snažila utěšit, ale není to lehké. Není to lehké pro nikoho z nás. Kdybych neměla Harryho, asi bych se už dávno zbláznila. Harry se k nám přes prázdniny nastěhoval, než pojedeme zase do školy. Rozhodli se všichni tři dokončit si vzdělání a profesorka McGonagalová jim vyšla vstříc. Aspoň že zas budu s ním.


Mamka se přes den snaží zabavit nejrůznější prací, nedávno vytahovala ze staré truhlice věci, co jsme nosili jako děti. Zdálo se, že dnes se to obejde bez slz, ale když přišlo na halenky z křestu dvojčat, nevydržela to. Odvedla jsem jí do pokoje, kde nakonec vyčerpáním usnula. Potom jsem s Harryho pomocí přebrala ty dětské věcičky a vzali jsme je Teddymu.


Teddy, další sirotek, který nikdy nepozná rodičovskou lásku. Ten drobeček je tak krásný. Chodíme za ním denně, abychom paní Tonkové pomohli. Ta v krátké době ztratila hned dvě milované osoby a jen díky Teddymu to nese navenek statečně. Harry je Teddyho kmotr, ale protože se chce vrátit do školy a potom studovat na bystrozora, dohodli se s Dořinou matkou, že se bude o chlapce starat ona. Myslím si, že kdyby jí vzali vnuka, nevydržela by to a asi by se psychicky zhroutila z toho všeho. Takhle to bude nejlepší pro všechny. Teddy sice bude vyrůstat bez rodičů, ale ne bez lásky. Chodíme teď za ním každý den. Vždy se raduje, když nás vidí a velmi si Harryho oblíbil. Neustále se k němu zdvihá ručičky a Harry mu nikdy neodolá. Zprvu jsem se musela trochu smát, protože nevěděl, jak se dítě drží, ale teď už mu to jde skvěle. Nepochybuji o tom, že jednou z něho bude úžasný otec. Pozorovat ho, jak se s Taddym válí po zemi, jak ho vozí na zádech jako na koni… to jsou okamžiky, které mi aspoň trochu pomáhají zapomenout na Fredovu smrt.


Fredy, kéž by si mě mohl poslouchat. Kéž by jsi věděl, jak moc nám tu všem chybíš. Kéž by to všechno byl jenom zlý sen a mohl jsi se vrátit. Otevřít dveře dokořán a vpustit do kuchyně hrts bomb hnojůvek, nebo natáhnout špagát přes chodbu, aby o něj Ron zakopl nebo cokoliv jiného. Strašně mi chybíš, nikdy jsem ti neřekla, jak moc tě mám ráda. Mám a vždy budu, nikdy na tebe nezapomenu, bratříčku.

V těchto pasážích se Lily po tvářích kutálely slzy. Nepoznala strýce Freda, ale Georgie a podle slov všech v rodině už od bratrovy smrti nikdy nebyl takový jako kdysi. Vždyť to byla nezapomenutelná dvojice a ona o tom podle matčiných a babiččiných zápisků nikdy nepochybovala.


Po pár týdnech začínaly být matčiny zápisky trochu jiné, víc osobní a plné myšlenek na Harryho.


Dnes je den mých 17. narozenin. Mamka samozřejmě připraví oslavu a doufám, že se konečně trochu pobavíme. Všichni jsme stále moc smutní, ale žijeme dál a nesmíme nechat přízraky minulosti, aby nás navždy spoutaly. Drahý bratříčku, doufám, že se máš tam v nebi dobře a dáváš na nás pozor tam shora. Vím, že kdybys tu dnes mohl být s námi, byl by to pro mě ten největší dar a s Georgem by jste se postarali o tu nejlepší zábavu. Moc nám všem chybíš.


Doufám, že Harry přijde dřív, než to všechno začne. Chtěla bych strávit den v jeho společnosti. Sedět někde na rozkvetlé louce, držet se za ruce, cítit jeho polibky na svých rtech…


Radši už půjdu, dnes si rozhodně nenechám ničím zkazit náladu.


Ještě nepřišel. Zapomenul, že mám dnes narozeniny? Doufám, že se mu nic nestalo, ale to je nepravděpobodné. Nebezpečí ze strany Voldemorta bylo zažehnané a s těmi několika smrtijedy, co ještě nebyli chycení by si Harry lehko poradil. Ale proč nepřišel? Nechal mě čekat celý den a ani o době nedal vědět. Proč? Proč? Proč?


Lilly nemohla uvěřit vlastním očím. Její otec, že by zapomněl na matčiny narozeniny? Kde jen mohl ten večer být? Odpověď našla na druhé stránce.


To byla doteď ta nejkrásnější noc v mém životě. Požádal mě o ruku, konečně se vyslovil a já jsem ta nejšťastnější žena pod sluncem. Už se nemůžu dočkat, až to povím mamce. Běžím hned teď…


Ani nebyli překvapení. Počítali s tím, že se něco takého stane a prý si pro mě nedovedou představit jiného muže. Harry byl trochu nervózní, když mi to oznamoval, ale rychle ho to přešlo. Vždyť do naší rodiny už dávno patřil.


Nezapomněli jsme na tebe Frede. Ale naše životy musí jít dál. Jak tě znám, nechtěl by si, abychom donekonečna plakali. Vím, že kdyby si tu mohl být s námi, přál by si mi štěstí a věř, že jsem šťastná, šťastnější než kdy předtím.


Odcházíme do školy, já a Harry, Ron a Hermiona… je okolo toho shon jako vždy, tak už radši půjdu.


Zařazování probíhalo jako vždy, Moudrý klobouk si připravil krásnou píseň, až jsem měla v očích slzy. Vzpomínal na všechny, kteří padli… Jsem ráda, že jsem tu zpátky. Zítra začíná vyučování a já snad konečně přijdu na jiné myšlenky. A půjdu s Harrym létat, slíbil mi to. Moc se na tento rok těším, konečně nebude nic, co by nás dva od sebe rozdělilo a co by ohrožovalo naše životy nebo životy našich nejbližších. Tiše šeptám do větru svojí prosbu: Ať je konečně alespoň jeden rok ve škole normální.


Jak si Ginny přála, tak se stalo. V Bradavicích se nestala žádná vražda, nikoho neunesli a ani Harry s Ronem a Hermionou se do ničeho nezapletli. Ginny se svému deníku svěřovala většinou s tím, co s Harrym celé dny dělali a jak se jejich vztah prohlubuje. Lilly, asi jako každé děvče, se zasnívala při čtení popisu romantické procházky, výletu do Prasinek, který pro ty dva skončil návštěvou Chroptící chýše a mnoho dalšího.Naneštěstí po ní matka zřejmě počítala s tím, že ten deník bude někdy číst někdo jako ona a vynechala jakékoliv popisy intimních chvílí s Harrym. Ty si uchovávala jen ve svých vzpomínkách, které jí nikdy nikdo nemůže vzít.